Anarchismus
Anarchismus je politická ideologie vycházející z liberalismu a socialismu: hlásá absolutní svobodu, odmítá politické autority, duchovní autority (církev, "všemocného Boha"), sociální, ekonomickou či politickou hierarchii, psané zákony a stát. Jejím cílem je ANARCHIE - absolutně svobodná společnost relativně nesobeckých lidí, fungující na morálních normách, na domluvených nepsaných morálních pravidlech, se kterými všichni dobrovolně vnitřně souhlasí, na zásadách, harmonii, vzájemné podpoře a solidaritě: je postavená na přirozených lidských hodnotách. Je to taková společnost, kde nejsou žádná pravidla, protože žádná nejsou potřeba. Jinými slovy, lidé jsou svobodní a zároveň nenarušují svobodu druhých; žijí a nechávají žít. Všichni lidé v takové společnosti přispívají k jejímu chodu v přirozeně vzniklých spolupracujících dělnických celcích, existujících samostatně na malém území a organizovaných na federativním principu. Anarchisté odmítají obecně všechny formy útlaku.
Prvním anarchistickým teoretikem byl pravděpodobně anglický filozof WILLIAM GODWIN, který odmítal představu všemocného Boha ovládajícího svou mocí svět a zdůrazňoval, že člověk je ten, kdo je zodpovědný za své činy (anarchoindividualismus). Asi nejznámějším propagátorem anarchismu (konkrétně anarchokomunismu) byl Marxův současník MICHAIL BAKUNIN. Ten stejně jako Marx odmítal kapitalismus, resp. nadřazenost a výhody kapitalistů nad vykořisťovanými dělníky - dokonce nějakou dobu s Marxem spolupracoval. Nicméně tvrdil, že komunistické myšlenky nemohou fungovat, pokud existuje stát, jelikož jakýkoli stát stejně vždy funguje především v zájmu bohatých, a proto začal vést s Marxem spory.
Existují různé směry anarchismu, které se buď zabývají ekonomikou případné anarchistické společnosti, nebo se přímo zaměřují na jednu z myšlenek anarchismu. Základ mají však všechny stejný, někteří anarchisté se zaměřují jen na něj a dělení anarchismu odmítají (tzv. anarchismus bez přívlastků - právě ten je vlastní i mně).
- anarchokomunismus: podporuje beztřídní společnost a rovnost mezi lidmi - odmítá výhody a nadřazenost silnějších a bohatších
- anarchokolektivismus: propaguje sdružování se do svobodných dělnických kolektivů s tím, že je důležité jak funguje kolektiv jako celek, který je tvořený jednotlivci; zakladatelem byl Petr Alexejevič KROPOTKIN, který popíral sociální darwinismus - tvrdil, že biologie nepodněcuje boj o život a soutěž, ale že úspěšné byly ty živočišné druhy, které využily kolektivní energii a byly schopné vzájemné pomoci, tedy spolupráce
- anarchoprimitivismus: kritika civilizačního vývoje a pokroku - podle anarchoprimitivistů je vývoj a neustálá modernizace hlavním důvodem soutěžení mezi lidmi a touhou po moci a nadřazenosti nad ostatními; řešením by podle nich byl návrat k prvotně pospolné společnosti, v jaké žil člověk v pravěku
- anarchopacifismus: odmítání jakéhokoli násilí (násilí vede k narušení a následnému rozpadu anarchistické společnosti)
- anarchofeminismus: odmítání patriarchální společnosti, která staví muže nad ženy, nebo zdůrazňuje a naprosto zobecňuje rozdíly mezi muži a ženami - anarchofeminismus se snaží odprostit od stereotypních rolí, které staví člověku hranice závisející na jeho pohlaví
- anarchoindividualismus: propaguje jistou formu egoismu, zaměřuje se na člověka jako na jedinečnou osobnost (člověk je zodpovědný za své činy - odmítání respektu z Boha), zastává se soukromého vlastnictví, každý jedinec je absolutně nezávislý na ostatních
Podobně jako komunismus (nemyslí se komunistická totalita), ani anarchie nikdy nefungovala na území velikosti srovnatelné se státem (spíše ve squatech, určitých městských čtvrtích, u některých domorodých kmenů, v menších separovaných vesnicích či osadách). O něčem takovém by se dalo uvažovat snad jen ve dvou případech, kdy dané společenství nemělo zákony ani politické autority tak jak je máme teď tady my, ale lidé se chovali spíše na základě kolektivně přijímaných hodnot, byť vycházely z toho, co říkali starší, moudřejší a zkušenější. Mohli bychom zmínit Vikingské kmeny žijící na Islandu v 9. a 10. století (více info zde: projektisland.org/2012/10/17/vikingske-bezvladie/), nebo společnost obyvatel Arabského poloostrova v předmuslimském období. Ta neměla žádné psané zákony, a přesto v ní byla sociální rovnováha a loajalita, mezi rody a klany panovala soudržnost, lidé dodržovali určité základní hodnoty (pohostinnost, ochrana cizince a svěřeného majetku, a hlavně čest - ztráta cti v očích ostatních pro ně byla nejhorším možným trestem). V České republice působí anarchistická organizace ČSAF (Československá anarchistická federace - www.csaf.cz/).
Z mého pohledu je anarchie nejvyšší možný bod, ke kterému by mohla lidská společnost dojít. Osobně nemám zájem si při volbách vybírat menší zlo proto, aby mě pak stejně svazovaly na hlavu postavený zákony, který byly vymyšlený beztak jenom kvůli penězům, jak je to teď v našem rádoby demokratickém kapitalistickém státě. Kapitalismus je vůbec hnus: nejvyšší třída klidně vydře nižší třídy z kůže a nechá je pochcípat, jenom aby měla ještě a ještě víc, přičemž nezáleží na tom, kolik už momentálně má. Což znamená, že bohatí ještě více bohatnou, a chudí ještě víc chudnou. Kapitalistická společnost je uspěchaná, lidi si lžou a podvádí, protože takhle je to kapitalistický systém učí. Nemám zájem ani o bolševiky, kteří umí jenom zneužít dobrý myšlenky, aby se mohli dostat k moci a zavíst totalitu. Nemám zájem o žádnou totalitu, a už vůbec ne o fašistickou nebo nacistickou. Z takové netolerance, manipulace, kontroly, omezování a úplnýho ovládání lidí a v podstatě všeho, co člověk dělá, se mi dělá tak nějak blivno. Nechci se ani podřizovat jakýmukoli bohu, ať už tomu "našemu" s velkým B, nebo kterémukoli jinému. A monarchie? Jestli vládne jeden vůl, nebo jich je víc je snad jedno, ne? :-D Anarchie je o domluvě vyhovující všem, o solidaritě vůči ostatním, o porozumění a schopnosti vyhnout se konfliktům, takže není žádná potřeba jakýchkoli pravidel. Anarchie rozhodně neznamená aplikovaný nekontrolovatelný chaos, kdy se mezi sebou lidi běžně střílí na zabordelizované ulici. Bohužel, jak už bylo psáno výše, v nějakém větším měřítku je anarchie jen a pouze utopií, jelikož k tomu, aby mohla být aplikována a opravdu fungovala je potřeba, aby všichni zúčastnělí opravdu CHTĚLI. A problém je, že lidé nechtějí: je pro ně pohodlnější takzvaně držet hubu a krok, popř. jít přes mrtvoly a žít v luxusu třeba i za cenu toho, že ostatní trpí; radši budou kvůli vlastnímu prospěchu házet ostatním klacky pod nohy místo hledání kompromisu, který by uspokojil je samotné i ostatní... A to je opravdu smutný fakt o naší společnosti a vyhlídky na změny jsou bohužel zatím stále nulové...