recenze
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň
Novozélanďan Andrew Adamson natočil fantastický příběh podle předlohy Angličana C. S. Lewise – příběh, jenž je kombinací Pána prstenů a Harryho Pottera s nádechem rádoby moralizování, naivity a kýčovitosti – to vše pečlivě zabaleno do průhledné roušky náboženského podtextu.
Během druhé světové války byly londýnské děti evakuovány na „bezpečnější“ venkov. Tak se čtyři sourozenci – Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka – ocitnou v domě starého profesora. Během hry na schovávanou objeví malá Lucinka v opuštěném pokoji obrovskou skříň, jež je bránou do světa Narnie. O svém objevu se pochlubí sourozencům, kteří jí samozřejmě nevěří, leč záhy mají tu čest okusit mrazivý chlad Narnie na vlastní kůži.
Tuto fantastickou zemi plnou podivuhodných tvorů sužuje nikdy nekončící zima, kterou rozpoutala Bílá čarodějnice (výtečná Tilda Swintonová, jíž jsme mohli vidět v roli archanděla Gabriela ve filmu Constantine). Ze strachu před naplněním proroctví, podle něhož zemi zachrání příchod synů Adamových a dcer Eviných, si Čarodějnice „koupí“ sladkými řečičkami protivného Edmunda, jenž jí slíbí, že jí přivede své sestry a bratra. Ti se však za pomoci roztomilých mluvících bobrů vydávají po stopách bájného lva Aslana, skutečného vládce Narnie. S ním má do země po dlouhé době opět přijít jaro..