Tak trochu vyšeptalá škeble
11. 1. 2007
Posledních pár dní mě inspirovalo téměř všechno ke všemu a dneska jako když utne...chtěla jsem vám napsat spoustu oduševnělých myšlenek co mi včera vířily zběsile hlavou, ale nevidím to moc růžově (btw proč se říká růžově, když růžová je tak úděsná barva, to vážně netušim)...asi už nejsem v tý správně podivně ponurý náladě, co se mě do včerejška držela jako klíště. Každý klíště se prostě jednou nacucá a odpadne.
Ale jak jsem se tak včera večer loudala sama od autobusu na Stříbrňák a rozjímala o životě, nějak záhadně jsem se ocitla před brankou na hřbitov...byla otevřená...slunce už skoro zapadlo a mě naprosto fascinovala silueta anděla u hřbitovní zdi...tak jsem tam stála a světlo pomalu umíralo...bylo ticho a v hlavě mi proběhl takový rozhovor...tak se o něj s váma podělím. Myslím, že víte, kde ho hledat..
Asi už jsem na všechno přišla...díky, šlechetný zachránče, žes mě vysvobodil ze zakletí podivných nálad a nenechal mě napospas samotě a splínu:) To jsem přesně potřebovala..na chvíli vypadnout...
Ale jak jsem se tak včera večer loudala sama od autobusu na Stříbrňák a rozjímala o životě, nějak záhadně jsem se ocitla před brankou na hřbitov...byla otevřená...slunce už skoro zapadlo a mě naprosto fascinovala silueta anděla u hřbitovní zdi...tak jsem tam stála a světlo pomalu umíralo...bylo ticho a v hlavě mi proběhl takový rozhovor...tak se o něj s váma podělím. Myslím, že víte, kde ho hledat..
Asi už jsem na všechno přišla...díky, šlechetný zachránče, žes mě vysvobodil ze zakletí podivných nálad a nenechal mě napospas samotě a splínu:) To jsem přesně potřebovala..na chvíli vypadnout...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář