Naši osmáci
U nás doma chováme od jara 2008 6 osmáků degu: Bublinu, Ozzyho, Štípku, Kouli, Lili a Myšku.
Protože se ale navzájem nesnesou, máme je rozdělené po dvou do třech skupin a tedy do tří klecí, které jsou v podstatě jedna klec.
První skupina Bublina a Ozzy.
Ozzy je náš jediný sameček, v době, kdy se nám začali osmáci množit, jsme se rozhodli, že než dávat miminka do chovných stanic orlů, tak raději Ozzáčka vykastrujeme, po kastraci byl apatický, ale po třech dnech už mu bylo lépe. Ozzáčka máme ze zverimexu, bylo nám ho líto, má ukousnutou špičku ocásku, ale naštěstí se to na něm nepoznamenalo jinak, než že je to náš největší mazel. Spolu s ním jsme si přinesli Myšku, ta byla stejně star jako on, znali se ze zverimexu, ale paní prodavačka nám zapřísahla, že nejsou rodinní příbuzní, že je Myška od ní. Po pár měsících, kdy jsme uznali, že dva osmáčci jsou málo, že si zaslouží, aby jich bylo více, proto jsem si pořídili ze zverimexu, kde mají chovný pár, i Bublinu. Tehdy byla malé pártýdenní miminko, cestou domu kníkala, volala rodiče, prvních pár dní se v kleci s novými kamarády snažila sblížit a plakala a plakala. Ironické je, že v době, kdy vyrostla a měla čekat miminka, je čekala i Myška. Holky se neuvěřitelně popraly, lítaly chlupy a krev. Těhotná Myška zraněním podlehla, Bublina se vítězně pyšnila svým výkonem a ještě tentýž týden porodila pět miminek. Ze stresu tři zabila a dvě zůstaly při životě. Ovšem byla holá. Pracovní název byli Skini. Ti vyrostli a u nových majitelů, kteří je pojmenovali Karel a druzí Ginny, se mají dobře. Z toho tedy vyplývá, že Bublina je nekompromisní agresor, vzteklá u každé cizí osmáčí vůně a také tak vypadá, je větší, mohutnější a každou chvíli si na někoho brousí zuby. :-) Ozzáček je milý malý osmáček, který se Bublině většinou podvoloval, dnes ale po pár hodinách mého přičinění, se jen tak nenechá, u misky vítězí a Bubla utře nos, doslova.
Druhá skupina je Štípka s Koulí.
Jména jsou zvláštní, ale příběh začíná netradičně na začátku časů, kdy jsme si je pořizovaly. Holky, sestry, pocházejí z Karlovarského kraje. Když jsme si je přivezly, už čekaly miminka, bylo nám řečeno, že otec bude buď táta, nebo jejich bratr. S obavami jsme čekali, ale žádná vada u miminek nebyla nalezena. Když jsme holky přivezli, byly bázlivé, utíkaly před námi, schovávaly se a v nejhorších případech i kousaly. To se stalo osudné jedné osmandě. Potřebovali jsme ji chytit, když jsme usoudili, že seznamování s kamarády osmáky, kteří už u nás bydleli, stačilo. Bohužel jedna zalezla do rohu a jak se blížily ruce, kousla. Ten den pokousala nás všechny. Nejvíce jsem to asi odnesla já, kousla mě do hřbetu ruky tam kde je žíla, kupodivu krev snad žádná netekla. Dnes mám jen malinkou jizvičku a osmák, který si vydobil jméno Štípka, se dnes o dost zlepšil, ráno nás chodívá vítat k vrátkům, občas si i vyžaduje pozornost, když se jí její ségra nevěnuje. Je hodná a když zachrastíme skleničkou s dobrůtkama, jen málokdy se se sestrou Koulí přetlačuje i to kdo bude mít víc vystrčený čumák a dostane první. Čeká, jestli jí taky něco dáme. Samozřejmě že dáme. Často lehává v hamaku, opřený packama a bradou o klacek a mívá ten svůj pohodářský, požitkářský výraz, z kterého se bezstarostnost jen čiší. Její sestra Koule je moc hodná, stejně jako setra, si s náma hraje a chce abysme ji honili. Dnes už holky nekoušou, ani nenaznačují, že se jim něco nelíbí. Ne vždy se nechají chytit, ale časem tomu napomáháme a je to den odedne lepší. Koule dostala jméno po své postavě. Byla to pořádná koule. Jak jsme se později dozvěděli, měla pět miminek, takže její tvar byl jasný. Chudák malá se musela tahat s tak tažkým nákladem. Po pár týdnech Koule rodila,. Štípka se hned vrhala na její miminka a chtěla jí je zabít. Ani dva domečky v kleci nepomohly. Naše první klec šla do akce. Po 14 dnech se narodily i Šípce miminka. Měla tři, po týdnu kdy už miminka začaly chdoit ven a zkoumat to tam jsme holky zkusily dát k sobě. Holky se očuchaly, vybraly si pár breberek a všechno bylo v pořádku. Velké sestěhování dvou sester a 8 miminek bylo hladké. Holky pak miminka té druhé přijaly mezi sebe a po pár týdnech byly k nerozeznání. Holky se domluvily, že jeden den bude kojit jedna a druhá bude hlídat a druhý den se to otočilo. Takže jedna stála na hlídku a druhá v nohavici v hamaku měla pod sebou osm hladových krků, takže byla doslova na chůdách, vlastně se ani nedotýkala země. Takže bylo doma veselo. Jídlo se nakupovalo po kilech. hamaky jsme pomalu nestačili šít a myšáci se starali o svoje miminka. :-)
Třetí skupina je Lili a Myška.
Holky jsou z jedné rodiny. Po tom, co jsme si pořídili Kouli a Šťípku, nám stejně přišlo, že pokud se dají dohromady, jsou 4 osmáčci málo. Tak jsme si pořídili Lili, s velmi dobrými chovateli osmáčků jsme se domluvili, že si vyměníme osmáčky. Lili byla z rodiny, která to neměla lehké, sama přišla po dvou týdnech o maminku, takže byla s ostatníma miminkama dokrmovaná ručně, každé dvě hodiny. Když jsme si ji odnášeli, tak mně napadlo, co jí takhle dát jméno, po její mamince, jako úctu a taky proto, že se mi líbí. Tím bylo vyřešeno jméno. Když jsme si ji přinesli domu, řekli jsme si, že to zase zkusíme u Bubliny, už přes klec jme vděli, že by to šlo, Lili byla ještě malá a Bublina měla starosti s mláďaty. Lili se sedy stala na čas chůvou. Hlídala miminka, spala s nimi v hakamku když seo statní byli najíst a podobně. Co se stává u spousty rodin, začal se o ní zajímat i sameček Ozzy. Takže nám bylo jasné, že až to přijde, musíme mít v pohotovosti speciální klec pro Lili, Ozzáčka a miminka. Klec jsme udělali průchozí jedněma vrátkama, aby se Ozzy mohl vrátit a Lili proběhnout ve větším prostoru, když Bublina bude pryč. Takže když to přišlo, byli jsme vybaveni, Ozzy, jako vzorný a starostlivý tatínek nezklamal, hlídal miminka když se byla Lili najíst a pak šel na druhou směnu k Bublině, kde ho čekala další miminka, ta už ale byla větší. Když přišel čas, dávat miminka pryč, tak Bublina nebyla schopná přijmout Lili zpátky. To ani Koule a Štípka. Lili by byla sama s občasnou návštěnou Ozzáčka. Liliin vrh čítal čtyři kluky a jednu holku. To rozhodlo, kluci pujdou pryč a necháme si holčičku. Zbývalo jméno. Zase zde hrála počest. Naše první osmanda byla Myška, ta bohužel umřela. Poslední osmačka by tady mohla být také Myška, tohle jméno nám doma proste něsměla chybět. Takhle se zjevila Myška. Dnes je to náš malý buřtík, který má sice rád pohyb, ale také rád plnou misku. Je to trošku trubka s občas pravdu hloupými nápady, jako třeba "hele malá díra, cotakhle se tam protáhnout a uvíznout?" Možná si to neříkala, ale připadá nám to tak. :-) Je to takovej náš mazlík, který naklání hlavu, když ji drbeme za uchem, který zvukově připomíná opici, když se jí něco byť jen trošku nelíbí. S mámou spává v hamaku na zádech, bříško si smaží pod lampičkou a nic ji nechybí, ale chvilková návštěva tatínka Ozzyho, kterého potom stejně s mámou vyženou, protože už nemůže postytovat miminka, jako kdysi.
Tak tohle je naše banda osmáčků. Rekordní počty 17 osmáků najednou doma ve čtyřech klecích a z toho pět dospělých jsou za námi, šest osmáčků zůstává, zřejmě nadobro po dvou ve třech skupinách. Kéž by se dali dohromady.. :-)