Soudruh Kyuubi :D
9. 2. 2013
Někdy je až neuvěřitelně složité najít někoho, kdo by mi rozumněl…Mé jméno je Uzumaki.Naruto Uzumaki. Jsem synem Čtvrtého kage a sám se jím (myslím kagem, ne Čtvrtým) chci stát. Předčím svého otce.
„Uzumaki!“Jiraya se mi postavil do cesty. Podíval jsem se na něj. „Děje se něco?“
„Můj výtvor-moje kniha! Kde je?“
„Myslíte tu úchylárnu, kde to dělají dva kluci a v níž jste použil popis mého senseie a mého otce? A je tam mezi nimi sourozenecký vztah, tudíž popisujete incest? Jestli myslíte tuhle, tak nevím, kde je.“
Zdálo se, že se tato odpověď se perveznímu, zvrhlému starci vůbec nelíbila. „Kam jsi jí dal?“
„Někam, kde bude v bezpečí; vaše dílo si právě čte milovník vašich knih…“
Vykulil oči. „Ty malej, zákeřnej peroxide! Tohle se nemělo nikdy dostat na světlo světa!“
„Nemáte zač, rádo se stalo,“zlomyslně jsem se ušklíbl a odkvačil za Kibou, který na mě celou dobu čekal. „Fakt si to Kakashi čte?“
„Kakashi? Kdepak. Já mluvil o svém otci.“
Abych uvedl věci na pravou míru, při zapečeťování Kyuubiho v mém pupku táta skoro umřel, ale Kyuubiho čakra ho s mou pomocí vyléčila. Zajímavé je, že už jako děcko jsem Démonovu sílu uměl využívat. Jsem silný Jinchuuriky a proto mě Konožští nemají rádi. Mohl bych se zbláznit jako Sasuke. Jenže ten je mrtvý. Krátce poté, co se Orochimaru s Kabutem slitovali nad slabomyslným Sasukeho mozečkem a vzali ho k sobě, se Kabuto pomátl a ve spánku Sasánka propíchl.
Takže-když mě nemají rádi, nevadí. Když se bojí, to je jen dobře.
A abych se zase vrátil k tématu, nebyl to tatínek kdo si četl Jirayovu nechutnost. Želbohu se ukázalo, že můj vnitřní společník, má horší polovička Kyuubi je jaksi nepochopitelně oddán tomuto žánru, kterému říká Yaoi. Kdyby byl hmotný-a člověk- řekl bych, že je opačně orientován. A tak moje oči čtou to, co chtějí ty jeho a můj mozek musí zpracovávat texty jen pro silné povahy.
„Řekl bych, že by Jiraya měl psát jen tyhle knihy, c´est trés bon.“ Ozval se nezaměnitelný Kyuubiho hlas někde v mém nitru.
„Zkus mluvit tak, abych ti rozuměl,“zabručel jsem v duchu.
„Mon ami, říkám, že je to moc dobré.“
„A co je ´mon ami´?“ přišlo mi směšné, že devítiocasý japonský démon mi tady mumlá přeslazenou francoužštinou.
„Znamená to můj příteli, bakayarou.“uchechtl se.„Vratíme se k četbě.“
Zakoulel jsem očima a dál sledoval řádky.
„Jeho tělo přímo hořelo touhou po vlastním bratrovi. Když opustil jeho rty, plně se soustředil na zvětšující se bouli v jeho kalhotech…“
„Pro Jashina dost! Tohle se nedá číst!“zaúpěl jsem.
„Ale no tak! Skončil jsi v nejlepším! Odkryj si ty svoje bulvy a čti dál!“poroučel mi Kyuubi.
Sebral jsem veškerou svou odvahu a pokračoval :
„… Shijira tlumeně zasténal. Neměl by dovolit, aby mu jeho mladší bratr sundával kalhoty a následně si prohlížel to, co by mělo být skryto v jeho boxerkách. Ale nemohl se tomu ubránit.Pohladil bratra ve zlatých vlasech a vtiskl mu dlouhý, vášnivý polibek. Oba padli na postel, kde se během stálého a snad nekonečného líbání, zbavovali oblečení. Nebo spíš Kaname byl zbaven oblečení, Shijira už byl v podobě jaké se narodil. Kaname se dlouho nerozmýšlel a aniž by žádal od bratra jakkoukoli přípravu, dosedl na jeho…“
„Prosím nenuť mě pokračovat!“vykřikl jsem zoufale. Opravdu se mi nechtělo číst jak jakýsi Kaname dosedl na cosi, co patřilo stoprocentně k vybavení Shijiry.
„Dobře, dočteš mi to zítra.“svolil Kyuubi a já samou úlevou a radostí málem slítnul z postele.
„Uzumaki!“Jiraya se mi postavil do cesty. Podíval jsem se na něj. „Děje se něco?“
„Můj výtvor-moje kniha! Kde je?“
„Myslíte tu úchylárnu, kde to dělají dva kluci a v níž jste použil popis mého senseie a mého otce? A je tam mezi nimi sourozenecký vztah, tudíž popisujete incest? Jestli myslíte tuhle, tak nevím, kde je.“
Zdálo se, že se tato odpověď se perveznímu, zvrhlému starci vůbec nelíbila. „Kam jsi jí dal?“
„Někam, kde bude v bezpečí; vaše dílo si právě čte milovník vašich knih…“
Vykulil oči. „Ty malej, zákeřnej peroxide! Tohle se nemělo nikdy dostat na světlo světa!“
„Nemáte zač, rádo se stalo,“zlomyslně jsem se ušklíbl a odkvačil za Kibou, který na mě celou dobu čekal. „Fakt si to Kakashi čte?“
„Kakashi? Kdepak. Já mluvil o svém otci.“
Abych uvedl věci na pravou míru, při zapečeťování Kyuubiho v mém pupku táta skoro umřel, ale Kyuubiho čakra ho s mou pomocí vyléčila. Zajímavé je, že už jako děcko jsem Démonovu sílu uměl využívat. Jsem silný Jinchuuriky a proto mě Konožští nemají rádi. Mohl bych se zbláznit jako Sasuke. Jenže ten je mrtvý. Krátce poté, co se Orochimaru s Kabutem slitovali nad slabomyslným Sasukeho mozečkem a vzali ho k sobě, se Kabuto pomátl a ve spánku Sasánka propíchl.
Takže-když mě nemají rádi, nevadí. Když se bojí, to je jen dobře.
A abych se zase vrátil k tématu, nebyl to tatínek kdo si četl Jirayovu nechutnost. Želbohu se ukázalo, že můj vnitřní společník, má horší polovička Kyuubi je jaksi nepochopitelně oddán tomuto žánru, kterému říká Yaoi. Kdyby byl hmotný-a člověk- řekl bych, že je opačně orientován. A tak moje oči čtou to, co chtějí ty jeho a můj mozek musí zpracovávat texty jen pro silné povahy.
„Řekl bych, že by Jiraya měl psát jen tyhle knihy, c´est trés bon.“ Ozval se nezaměnitelný Kyuubiho hlas někde v mém nitru.
„Zkus mluvit tak, abych ti rozuměl,“zabručel jsem v duchu.
„Mon ami, říkám, že je to moc dobré.“
„A co je ´mon ami´?“ přišlo mi směšné, že devítiocasý japonský démon mi tady mumlá přeslazenou francoužštinou.
„Znamená to můj příteli, bakayarou.“uchechtl se.„Vratíme se k četbě.“
Zakoulel jsem očima a dál sledoval řádky.
„Jeho tělo přímo hořelo touhou po vlastním bratrovi. Když opustil jeho rty, plně se soustředil na zvětšující se bouli v jeho kalhotech…“
„Pro Jashina dost! Tohle se nedá číst!“zaúpěl jsem.
„Ale no tak! Skončil jsi v nejlepším! Odkryj si ty svoje bulvy a čti dál!“poroučel mi Kyuubi.
Sebral jsem veškerou svou odvahu a pokračoval :
„… Shijira tlumeně zasténal. Neměl by dovolit, aby mu jeho mladší bratr sundával kalhoty a následně si prohlížel to, co by mělo být skryto v jeho boxerkách. Ale nemohl se tomu ubránit.Pohladil bratra ve zlatých vlasech a vtiskl mu dlouhý, vášnivý polibek. Oba padli na postel, kde se během stálého a snad nekonečného líbání, zbavovali oblečení. Nebo spíš Kaname byl zbaven oblečení, Shijira už byl v podobě jaké se narodil. Kaname se dlouho nerozmýšlel a aniž by žádal od bratra jakkoukoli přípravu, dosedl na jeho…“
„Prosím nenuť mě pokračovat!“vykřikl jsem zoufale. Opravdu se mi nechtělo číst jak jakýsi Kaname dosedl na cosi, co patřilo stoprocentně k vybavení Shijiry.
„Dobře, dočteš mi to zítra.“svolil Kyuubi a já samou úlevou a radostí málem slítnul z postele.
„Ahoj synu, jsem doma!“ozvalo se od domovních dveří.
„Ahoj tati.“ Když se jeho hlava a posléze i tělo objevilo v mém pokoji, ihned se mi vybavil ( v tom měl určitě prsty ten baka v mém nitru) pro mě nechvalně známý Kaname dosedající na Jashinvíco.
„Děje se něco Naruto?“zeptal se a přešel ke mně blíž. „Copak to máš za knížku?“otázal se a už už sahal po Jirayově výtvoru s názvem Starší bratr. Inteligentní název, jen co je pravda.
„To je takový…drama…a horor..hlavně ten horor.“vyhrkl jsem a rychle vzal knihu z otcova dosahu.
„Aha…o čem to je?“zajímal se a koukal na růžovoučké desky té knihy. Proklínám tě, úchylný Jirayo!
„O tom, co všechno je schopen udělat bratr bratrovi…“nastínil jsem skutečný děj.
„Mohu si to přečíst? Vypadá to jako Jirayova tvorba a jeho romány jsou mnohdy opravdu pěkné.“zašveholil táta.
„Chtěl jsi říct nechutné. Jednu jeho knížku, konkrétně Tulící ráj, nám nařídil Kakashi přečíst.“ Ještě jsem chtěl dodat, že tohle není romance, ale BROMANCE (boy romance), ale Kyuubi mě zastavil. „Chceš, aby ho ranila mrtvice? Těžko mu budeš vysvětlovat, že ten, kdo ve skutečnosti miluje Yaoi jsem já, Démon, a ne ty. Měl by tě za gaye… i když to není tak špatný, škoda, že nejsi, zažil bych Yaoi na vlastní, pardon, tvojí kůži.“
„Zapomeň!“křičela celá moje duše.
„Kdy přijede Kushina?“zeptal jsem se táty.
„Synu, je to tvá matka, tak bys jí tak mohl říkat.“povzdychl si a sklopil hlavu. Proč bych jí tak měl říkat? Je to flundra, která tátu nechala kvůli vůdci Akatsuki, Peinovi. Nebudu jí říkat mami.
„Pro mě je to Kushina. Ona mi taky říká Naruto a nikdy ne synu!“ukončil jsem tento rozhovor.
„Dobře. Koupil jsem rámen, máš ho v mikrovlnce.“zamumlal a odebral se k sobě do pokoje.
Rvalo mi srdce ho vidět takhle smutného. Nevědel jsem, co s tím můžu a nebo nemůžu dělat. A najednou mě něco napadlo. Pokud má přijít na jiné myšlenky, Starší bratr je vhodným řešením.
„Na.“Strčíl jsem tátovi pod nos tu knihu.
„Co s tím?“
„Čti. Dělej.“ Táta otevřel knihu na stránce, kde jsem skončil já (zatracená záložka) a začal číst. Jeho oči se postupně zvětšovaly a vykulovaly.
„Naruto? To..tohle ty rád čteš?“
„Ne. Jen jsem to vzal Jirayovi, abych ho naštval.“pokrčil jsem rameny. „Líbí se ti to?“
„No..je to zajímavé,“odvětil táta s očima stále doširoka otevřenýma. „Ale..“
„Ale přijde ti hnusné, že to jsou dva kluci?“přerušil jsem ho a nacpal mu to, co si myslím já.
„Ne, že je to incest.“zavrtěl táta hlavou. „Homosexuální páry jsou naprosto normální, stejně jako ostatní.“
„A nepřipomíná ti ten Kaname popisujem někoho? Ani Shijira?“
„Shijira mi trochu připomíná Kakashiho..a Kaname tebe.“ Málem jsem se udusil. Já že připomínám Někoho dělajícího Jashinvíco? Nééé! Táta se najednou rozesmál. Tázavě jsem se na něj podíval.
„Já..já..jen, že si nedokážu… představit, že bys měl s…s… Kakashim… chodit!“řehtal se na celé kolo.
Zamračil jsem se. „Nejsem teplej.“ Tentokrát se zamračil táta. „Proč jsi tak homofobní? Udělal ti někdy nějaký gay něco?“
„Ne, ale..“zakoktal jsem.
„Promiň Naruto, ale tohle mi vadí. Jsem Hokage, tudíž musím dávat pozor na svou vesnici i na lidi v ní, takže je musím taky umět mít rád. A to já umím, ať jsou jací chtějí- A pokud ty chceš být kage a lepší, než já, nauč se aspoň homosexuály respektovat.“
„Tati! Odpusť si tyhle řeči… zní to jako bys byl ty sám gay.“protočil jsem panenky. Táta se zvednul a bezeslova se někam vytratil. Ouha, asi jsem ho nějak urazil…
„Ahoj tati.“ Když se jeho hlava a posléze i tělo objevilo v mém pokoji, ihned se mi vybavil ( v tom měl určitě prsty ten baka v mém nitru) pro mě nechvalně známý Kaname dosedající na Jashinvíco.
„Děje se něco Naruto?“zeptal se a přešel ke mně blíž. „Copak to máš za knížku?“otázal se a už už sahal po Jirayově výtvoru s názvem Starší bratr. Inteligentní název, jen co je pravda.
„To je takový…drama…a horor..hlavně ten horor.“vyhrkl jsem a rychle vzal knihu z otcova dosahu.
„Aha…o čem to je?“zajímal se a koukal na růžovoučké desky té knihy. Proklínám tě, úchylný Jirayo!
„O tom, co všechno je schopen udělat bratr bratrovi…“nastínil jsem skutečný děj.
„Mohu si to přečíst? Vypadá to jako Jirayova tvorba a jeho romány jsou mnohdy opravdu pěkné.“zašveholil táta.
„Chtěl jsi říct nechutné. Jednu jeho knížku, konkrétně Tulící ráj, nám nařídil Kakashi přečíst.“ Ještě jsem chtěl dodat, že tohle není romance, ale BROMANCE (boy romance), ale Kyuubi mě zastavil. „Chceš, aby ho ranila mrtvice? Těžko mu budeš vysvětlovat, že ten, kdo ve skutečnosti miluje Yaoi jsem já, Démon, a ne ty. Měl by tě za gaye… i když to není tak špatný, škoda, že nejsi, zažil bych Yaoi na vlastní, pardon, tvojí kůži.“
„Zapomeň!“křičela celá moje duše.
„Kdy přijede Kushina?“zeptal jsem se táty.
„Synu, je to tvá matka, tak bys jí tak mohl říkat.“povzdychl si a sklopil hlavu. Proč bych jí tak měl říkat? Je to flundra, která tátu nechala kvůli vůdci Akatsuki, Peinovi. Nebudu jí říkat mami.
„Pro mě je to Kushina. Ona mi taky říká Naruto a nikdy ne synu!“ukončil jsem tento rozhovor.
„Dobře. Koupil jsem rámen, máš ho v mikrovlnce.“zamumlal a odebral se k sobě do pokoje.
Rvalo mi srdce ho vidět takhle smutného. Nevědel jsem, co s tím můžu a nebo nemůžu dělat. A najednou mě něco napadlo. Pokud má přijít na jiné myšlenky, Starší bratr je vhodným řešením.
„Na.“Strčíl jsem tátovi pod nos tu knihu.
„Co s tím?“
„Čti. Dělej.“ Táta otevřel knihu na stránce, kde jsem skončil já (zatracená záložka) a začal číst. Jeho oči se postupně zvětšovaly a vykulovaly.
„Naruto? To..tohle ty rád čteš?“
„Ne. Jen jsem to vzal Jirayovi, abych ho naštval.“pokrčil jsem rameny. „Líbí se ti to?“
„No..je to zajímavé,“odvětil táta s očima stále doširoka otevřenýma. „Ale..“
„Ale přijde ti hnusné, že to jsou dva kluci?“přerušil jsem ho a nacpal mu to, co si myslím já.
„Ne, že je to incest.“zavrtěl táta hlavou. „Homosexuální páry jsou naprosto normální, stejně jako ostatní.“
„A nepřipomíná ti ten Kaname popisujem někoho? Ani Shijira?“
„Shijira mi trochu připomíná Kakashiho..a Kaname tebe.“ Málem jsem se udusil. Já že připomínám Někoho dělajícího Jashinvíco? Nééé! Táta se najednou rozesmál. Tázavě jsem se na něj podíval.
„Já..já..jen, že si nedokážu… představit, že bys měl s…s… Kakashim… chodit!“řehtal se na celé kolo.
Zamračil jsem se. „Nejsem teplej.“ Tentokrát se zamračil táta. „Proč jsi tak homofobní? Udělal ti někdy nějaký gay něco?“
„Ne, ale..“zakoktal jsem.
„Promiň Naruto, ale tohle mi vadí. Jsem Hokage, tudíž musím dávat pozor na svou vesnici i na lidi v ní, takže je musím taky umět mít rád. A to já umím, ať jsou jací chtějí- A pokud ty chceš být kage a lepší, než já, nauč se aspoň homosexuály respektovat.“
„Tati! Odpusť si tyhle řeči… zní to jako bys byl ty sám gay.“protočil jsem panenky. Táta se zvednul a bezeslova se někam vytratil. Ouha, asi jsem ho nějak urazil…
(Kyuubi)
Měl jsem s ním od doby, kdy Minato řekl, že se Naruto podobá Kanamemu ze Staršího bratra, docela dobrý a i jednoduchý plán. Jen by mě zajímalo, jestli vyjde. A jestli ano, zažiju Yaoi!!!
Měl jsem s ním od doby, kdy Minato řekl, že se Naruto podobá Kanamemu ze Staršího bratra, docela dobrý a i jednoduchý plán. Jen by mě zajímalo, jestli vyjde. A jestli ano, zažiju Yaoi!!!
(Naruto)
Druhý den ráno jsem vstal poměrně brzy, dal si rozcvičku a pak šel na trénink. Sakura seděla pod rozkvetlou jabloní a koukala na Saie, který ji, jak se zdálo, kreslil.
„Ahoj vespolek.“obdařil jsem je úsměvem. Sai se na mě podíval a kývl na pozdrav.
„Ahoj Naruto.“zamumlala Sakura.
O dvě hodiny později nás poctil svou přítomností i Kakashi. Začali jsme trénovat a protože bylo každou minutou čím dál větší teplo, sundal si nakonec sensei vestu i triko a bojoval se mnou do půl těla.
Po zápase si lehnul na zem a ztěžka oddechoval. Jeho svalnatá hruď se zdvíhala v pravidelném rychlém tempu. Nepokrytě jsem na něj zíral a asi až po deseti minutách jsem si všiml, že mě celý můj tým i se senseiem pozorují. Přihlouple jsem se usmál a zableptal něco o tom, že jsem jen pozoroval velké množství jizev.
„Co kdybychom se šli vykoupat do jezera?“navrhl Kakashi. „Dojděte si pro plavky a za dvacet minut tady,ok?“ Všichni nadšeně souhlasili.
Za dvacet minut jsme už všichni stáli na louce, na sobě plavky a přes to ještě nějaké snadno sundatelné oblečení. U jezera jsme se svlékli do plavek a naskákali do vody, která byla příjemně chladivá. Když jsem viděl Kakashiho v jeho černých plavkach obepínajících jeho přednosti, udělal se mi v krku knedlík. Ani jsem neragoval na to, že Sakura měla bílé plavky, které díky vodě celé zprůsvitněly. „Proboha Naruťáku, na co to myslíš!“okřikl jsem sám sebe.
„Aby se ti z toho nepostavil.“poznamenal úlysný Kyuubiho hlásek.
„Sklapni.“prskal jsem. Kakashi vylezl na břeh a sednul si na deku. Nohy od sebe lehce roztáhl, zvrátil hlavu dozadu a vyhříval se ve slunečních paprscích. Dal bych nevím co za to, že následující reakci zapříčinil Kyuubi : můj „malý kamarád“ (dobrá, v tomhle jsem až přehnaně skromný) se začal ozývat. Naštěstí jsem byl ve vodě, takže si toho nikdo nevšiml. Snad.
„Pojďte na chvíli z vody,“zavolal na nás Kakashi. Hrůzou jsem vyvalil oči. Ještě mě to nepřešlo, nemohl jsem vylézt!
„Sensei, já nemůžu.“pípnul jsem.
„Proč?“přimhouřil Kakashi oči a následně se podíval na Sakuru zabalenou do osušky.
„Né, ona není ten důvod!“vykřikl jsem, když mi došlo, kam tím míří.
„Tak co?“ No, přesně tak-tak co? Nebo kdo? Mohl za to Kakashi anebo Kyuubi?
„Prosím, prosím, Kyuubi, žes to byl ty?“vyslal jsem k němu otázku. A on mi odpověděl tou nejhorší možnou odpovědí: „Ne.“ A to mě úplně dostalo! To musela být lež. Já..já nemohl-NECHTĚL-uvěřit tomu, že by se mi Kakashi líbil…sice je pravda, že byl atraktivní, ale…NARUTO! Nad čím to zas přemýšlíš?! No nad čím- že je hezkej, no..
„Naruto?“ Vzpamatoval jsem se ve chvíli, kdy se nade mnou Kakashi skláněl a starostlivě se na mě díval.
„Jsem v pořádku.“odvrátil jsem hlavu, aby neviděl, jak červenám.
„Tím si nejsem tolik jistý,“zavrtěl hlavou.
„Dej mu pusu,“radil mi ten hajzl, co se mnou sdílel mou tělesnou schránku.
„No to víš, že jo, aby ses u toho mohl udělat, že?“opáčil jsem jízlivě.
„Aspoň to zkus,“škemral. A abych pravdu řekl, nebylo by to zas tak moc špatné. Ale bál jsem se cokoliv udělat-zaprvé, byli tady Sai a Sakura..a zadruhé…jsem se hrozně styděl.
„Asi ti je z toho horka blbě, co?“otázal se Kakashi.
„Jo.“zalhal jsem.
„Tak pojď, vezmu tě k sobě domů a pokusim se tě nějak zchladit.“
„Jo. To těď potřebuju ze všeho nejvíc,“zamumlal jsem. Popadl jsem svoje věci,oblékl se (Kakashi taky) a poslušně ťapal za senseiem. U něj doma mi pokynul, abych si sedl na židli a šel pro něco do kuchyně. Kouknul jsem se po jídelně, kde jsem seděl. Měl to tu moc hezky vybavený.
„Naruto?“ozval se Kuyybi.
„Co chceš?“
„Pamatuješ na tabletky, které ti dal Kiba?“
„Myslíš ty afrodiziaka?“… Došlo mi to. „Ne!“
„Proč ne? Vždyť ho chceš!“
„To sice jo, ale…. Tohle neudělám. To radši zůstanu sám.“
„Ty jsi takový baka!“vztekal se Kyuubi.
Kakashi se vrátil se sklenkami čehosi v rukách. Jednu sklenici podal mě.
„Díky.“Zhluboka jsem se napil. Ta chuť byla nějaká divná.
„To je skotská?“Vyvalil jsem oči.
„Nic jiného jsem nenašel,“pokrčil rameny. „A vodu z vodovodu jsem ti dávat nechtěl.“
„Mmh.“zamumlal jsem s nosem zabořeným do sklenice.
„Naru,“špitnul Kakashi a sedl si ke mně. Zvedl jsem k němu pohled. „Mmh?“ Jeho ruka se pomalu sunula z mého kolena výš. „Sensei?“vypískl jsem, ale bylo mi to sakra příjemný.
„Jashine, Naruto, ty jsi tak krásnej.“zašeptal mi do ucha a jemně mě kousl do ušního lalůčku.
Zavzdychal jsem. „Sensei, prosím, nechte toho, prosím, prosím, prosím…“zaúpěl jsem, ale spíš jsem prosil o pokračování, než o to, aby přestal.
„Já nevím, co se to se mnou děje, ale..“políbil mě a pak pokračoval. „Poslední týden jsem do tebe blázen. Toužím po tobě.“ Tohle pro mě bylo jako stisknutí tlačítka START. Líbal jsem ho na krku, na rtech, čele, tvářích. Sundal jsem mu triko a pokračoval s líbáním na hrudníku. „Naru! Nezdržuj to!“zasténal Kakashi. Najendou jsem se zpamatoval. „Co..co to děláme?! Zmizte ode mě!“odskočil jsem od něj, popadl svoje věci a utíkal pryč.
„Co děláš?!“řval na mě Kyuubi.
„Za to můžeš ty, ty odpornej úchyle! Já tě v sobě nechci!“křičel jsem v duchu. Skoro jsem brečel.
„Tam bys radši Kakashiho,že?“poznamenal jízlivě.
„Sklapni!“
„Beze mě bys byl nula! To já ti dávám tu sílu!“
„Klidně si vypadni! Radši umřu, než tě mít v sobě, ty zvrácený prase!“křičel jsem nahlas, utíkal Konohou k sobě domů a plakal. Lidi na mě vyjeveně koukali a asi si mysleli, že jsem ještě větší debil, než si o mně dosud mysleli.
Najednou mě něčí paže silně popadly kolem pasu. Zmítal jsem sebou a řval, ať mě pustí.
„Naruto? Co je?“ Poznal jsem hlas svého otce. Rozeřval jsem se na plný koule: „Dej ho ze mě pryyyč! Jak si mi to mohl udělat?! Proč jsi ho dal zrovna do mě?! Dej ho pryyyč!“ Škubnul jsem sebou a letěl jsem k zemi. Dali jsme si s matičkou Zemičkou bolestivou pusu.
„Není ti nic?“zeptal se starostlivě táta. Skočil jsem od něj na vzdálenost dvou metrů. „Dej ho pryč, nebo přísahám, že ho nechám mě ovládnout, ať zničí Konohu a zabije mě!“vyhrožoval jsem.
„Naruto, uklidni se!“okřikl mě.
„NE!“ Přiletěla mi taková facka, že jsme si se Zemičkou naše vášnivé líbaní zase zopakovali. Ale Jashine div se, docela mě to zklidnilo. „Co to do tebe vjelo?“
Beru zpátky-byl jsem zase nasranej. Vystartoval jsem po tátovi; chytil mě za ruce, zkřížil mi je za zády a přehodil mě přes sebe na zem.
Už bychom se Zemičkou měli přestat, takhle to naše líbání pohoršuje okolí.
Uděla jsem si pár klonů, z plných plic zařval „RASENGÁÁÁN!“ a vrhnul se na Čtvrtého.
„Naruto prosím!“ozvalo se za mnou. Otočil jsem se. Kakashi. Neměl ani jednu masku (Ostatně jako u jezera) a na tvářích mu zasychaly jakési kapičky. „Prosím, nedovol mu to. Tohle neděláš ty, ale on…naštval tě, a chápu, že ho v sobě nechceš, ale on tě nesmí ovládnout. Ty bys Minata nikdy nenapadl, že ne?“
„Ne,“sesunul jsem se na zem a začal brečet. „Ne, to dělá on, to všechno on..ten jeden hnusnej zasranej šmejd, co mě nutil vás líbat u vás doma. Ten kretén, co mě donutil napadnout vlastního otce…promiň tati!“schoulil jsem se mu do náruče a svými slzami mu máčel rameno.
„Lí-líbat?“zakoktal táta a já se musel pousmát. Táta chvíli střídavě koukal na mě a pak zas na Kakashiho a pak se rozesmál. „Shijira a Kaname… Zakázaný a přesto funkční vztah.“
„My spolu nechodíme!“ohradil jsem se.
„Ale já bych chtěl.“ozval se tiše Kakashi. Táta mě od sebe jemně odstrčil. „Počkej, rozeženu tady ty lidi.“ A šel to řešit. Věděl jsem, že mě teď budou nenávidět ještě víc.
„Naruto, ty jsi mě špatně pochopil.. já tě nechtěl zneužít, já se do tebe zamiloval… a když jsem viděl, co se ti stalo v tom jezeře, doufal jsem, že to cítíš stejně.“
„Sensei, pochopte mě… jsem netvor.“ Setřel mi z tváří slzy a políbil mě na čelo. „Iruka, já, Tsunade a Gai jsme nedávno našli způsob, jak ho z tebe dostat…ale někdo z nás bude muset položit svůj život, abychom Kyuubiho duši zapečetili do mrtvoly.“
„Já to udělám…“ozvalo se najednou. Táta vyvalil oči. „Kushino?“
„Zničila jsem mu dost jeho už tak nelehký život; opustila jsem ho a skoro ho nenavštěvuji. Chci mu dokázat, že ho miluji víc, než může nějaká matka milovat své dítě.“ Zarazil jsem se. „Kushino, ne! To nedělej!“
„Proč ne, Naruto? Miluju tě. Lituju svého vztahu s Peinem, lituji života, který jsem žila.. a už to nenapravím.“
„Dobře, pojďte.“dovedl nás Kakashi do jakési laboratoře. Kushina si lehla na „stůl“ a zhluboka dýchala. Přistoupil jsem k ní a stiskl jí ruku. „Děkuju, mami.“ Usmála se a po tvářích se jí začaly koulet velké slzy. „Miluju tě.“
„I já tebe.“vzlyknul jsem a šel si lehnout na svůj flek.
„Kdo to udělá?“podíval se Kakashi na lidi, co tam s náma byli.
„Ať to udělá Minato.“zasípala máma. „Má na to právo. Tolik jsem mu ublížila.“ Táta vzal katanu a přišel k mámě. „Vše je odpuštěno, drahá.“ Jen se usmála a pak se jí z úst vyvalilo nemalé množství krve; táta ji vrazil katanu do srdce. Oba jsme se rozplakali. Pak si všichni nejlepší ninjové stoupli ke mně a použili na mě takovou techniku, která ze mě velmi bolestivým způsobem vytáhla Kyuubiho. Nechtěl mě opustit, hajzl jeden.
Když bylo po všem, cítil jsem se hrozně slabý, byl jsem dezorientovaný a motaly se mi nohy. Kakashi a táta mě podepřeli každý z jedné strany a dovedli (spíš donesli) mě domů. Tam jsem si lehnul a prospal tři dny.
Pak jsem šel na výcvik poprvé jako NARUTO, ne jako zpola-démon.
„Jak je ti?“zeptala se Sakura.
„Slabě.“ Opáčil jsem. Můj soupeř byl Sai. Prohrál jsem.
Druhý den ráno jsem vstal poměrně brzy, dal si rozcvičku a pak šel na trénink. Sakura seděla pod rozkvetlou jabloní a koukala na Saie, který ji, jak se zdálo, kreslil.
„Ahoj vespolek.“obdařil jsem je úsměvem. Sai se na mě podíval a kývl na pozdrav.
„Ahoj Naruto.“zamumlala Sakura.
O dvě hodiny později nás poctil svou přítomností i Kakashi. Začali jsme trénovat a protože bylo každou minutou čím dál větší teplo, sundal si nakonec sensei vestu i triko a bojoval se mnou do půl těla.
Po zápase si lehnul na zem a ztěžka oddechoval. Jeho svalnatá hruď se zdvíhala v pravidelném rychlém tempu. Nepokrytě jsem na něj zíral a asi až po deseti minutách jsem si všiml, že mě celý můj tým i se senseiem pozorují. Přihlouple jsem se usmál a zableptal něco o tom, že jsem jen pozoroval velké množství jizev.
„Co kdybychom se šli vykoupat do jezera?“navrhl Kakashi. „Dojděte si pro plavky a za dvacet minut tady,ok?“ Všichni nadšeně souhlasili.
Za dvacet minut jsme už všichni stáli na louce, na sobě plavky a přes to ještě nějaké snadno sundatelné oblečení. U jezera jsme se svlékli do plavek a naskákali do vody, která byla příjemně chladivá. Když jsem viděl Kakashiho v jeho černých plavkach obepínajících jeho přednosti, udělal se mi v krku knedlík. Ani jsem neragoval na to, že Sakura měla bílé plavky, které díky vodě celé zprůsvitněly. „Proboha Naruťáku, na co to myslíš!“okřikl jsem sám sebe.
„Aby se ti z toho nepostavil.“poznamenal úlysný Kyuubiho hlásek.
„Sklapni.“prskal jsem. Kakashi vylezl na břeh a sednul si na deku. Nohy od sebe lehce roztáhl, zvrátil hlavu dozadu a vyhříval se ve slunečních paprscích. Dal bych nevím co za to, že následující reakci zapříčinil Kyuubi : můj „malý kamarád“ (dobrá, v tomhle jsem až přehnaně skromný) se začal ozývat. Naštěstí jsem byl ve vodě, takže si toho nikdo nevšiml. Snad.
„Pojďte na chvíli z vody,“zavolal na nás Kakashi. Hrůzou jsem vyvalil oči. Ještě mě to nepřešlo, nemohl jsem vylézt!
„Sensei, já nemůžu.“pípnul jsem.
„Proč?“přimhouřil Kakashi oči a následně se podíval na Sakuru zabalenou do osušky.
„Né, ona není ten důvod!“vykřikl jsem, když mi došlo, kam tím míří.
„Tak co?“ No, přesně tak-tak co? Nebo kdo? Mohl za to Kakashi anebo Kyuubi?
„Prosím, prosím, Kyuubi, žes to byl ty?“vyslal jsem k němu otázku. A on mi odpověděl tou nejhorší možnou odpovědí: „Ne.“ A to mě úplně dostalo! To musela být lež. Já..já nemohl-NECHTĚL-uvěřit tomu, že by se mi Kakashi líbil…sice je pravda, že byl atraktivní, ale…NARUTO! Nad čím to zas přemýšlíš?! No nad čím- že je hezkej, no..
„Naruto?“ Vzpamatoval jsem se ve chvíli, kdy se nade mnou Kakashi skláněl a starostlivě se na mě díval.
„Jsem v pořádku.“odvrátil jsem hlavu, aby neviděl, jak červenám.
„Tím si nejsem tolik jistý,“zavrtěl hlavou.
„Dej mu pusu,“radil mi ten hajzl, co se mnou sdílel mou tělesnou schránku.
„No to víš, že jo, aby ses u toho mohl udělat, že?“opáčil jsem jízlivě.
„Aspoň to zkus,“škemral. A abych pravdu řekl, nebylo by to zas tak moc špatné. Ale bál jsem se cokoliv udělat-zaprvé, byli tady Sai a Sakura..a zadruhé…jsem se hrozně styděl.
„Asi ti je z toho horka blbě, co?“otázal se Kakashi.
„Jo.“zalhal jsem.
„Tak pojď, vezmu tě k sobě domů a pokusim se tě nějak zchladit.“
„Jo. To těď potřebuju ze všeho nejvíc,“zamumlal jsem. Popadl jsem svoje věci,oblékl se (Kakashi taky) a poslušně ťapal za senseiem. U něj doma mi pokynul, abych si sedl na židli a šel pro něco do kuchyně. Kouknul jsem se po jídelně, kde jsem seděl. Měl to tu moc hezky vybavený.
„Naruto?“ozval se Kuyybi.
„Co chceš?“
„Pamatuješ na tabletky, které ti dal Kiba?“
„Myslíš ty afrodiziaka?“… Došlo mi to. „Ne!“
„Proč ne? Vždyť ho chceš!“
„To sice jo, ale…. Tohle neudělám. To radši zůstanu sám.“
„Ty jsi takový baka!“vztekal se Kyuubi.
Kakashi se vrátil se sklenkami čehosi v rukách. Jednu sklenici podal mě.
„Díky.“Zhluboka jsem se napil. Ta chuť byla nějaká divná.
„To je skotská?“Vyvalil jsem oči.
„Nic jiného jsem nenašel,“pokrčil rameny. „A vodu z vodovodu jsem ti dávat nechtěl.“
„Mmh.“zamumlal jsem s nosem zabořeným do sklenice.
„Naru,“špitnul Kakashi a sedl si ke mně. Zvedl jsem k němu pohled. „Mmh?“ Jeho ruka se pomalu sunula z mého kolena výš. „Sensei?“vypískl jsem, ale bylo mi to sakra příjemný.
„Jashine, Naruto, ty jsi tak krásnej.“zašeptal mi do ucha a jemně mě kousl do ušního lalůčku.
Zavzdychal jsem. „Sensei, prosím, nechte toho, prosím, prosím, prosím…“zaúpěl jsem, ale spíš jsem prosil o pokračování, než o to, aby přestal.
„Já nevím, co se to se mnou děje, ale..“políbil mě a pak pokračoval. „Poslední týden jsem do tebe blázen. Toužím po tobě.“ Tohle pro mě bylo jako stisknutí tlačítka START. Líbal jsem ho na krku, na rtech, čele, tvářích. Sundal jsem mu triko a pokračoval s líbáním na hrudníku. „Naru! Nezdržuj to!“zasténal Kakashi. Najendou jsem se zpamatoval. „Co..co to děláme?! Zmizte ode mě!“odskočil jsem od něj, popadl svoje věci a utíkal pryč.
„Co děláš?!“řval na mě Kyuubi.
„Za to můžeš ty, ty odpornej úchyle! Já tě v sobě nechci!“křičel jsem v duchu. Skoro jsem brečel.
„Tam bys radši Kakashiho,že?“poznamenal jízlivě.
„Sklapni!“
„Beze mě bys byl nula! To já ti dávám tu sílu!“
„Klidně si vypadni! Radši umřu, než tě mít v sobě, ty zvrácený prase!“křičel jsem nahlas, utíkal Konohou k sobě domů a plakal. Lidi na mě vyjeveně koukali a asi si mysleli, že jsem ještě větší debil, než si o mně dosud mysleli.
Najednou mě něčí paže silně popadly kolem pasu. Zmítal jsem sebou a řval, ať mě pustí.
„Naruto? Co je?“ Poznal jsem hlas svého otce. Rozeřval jsem se na plný koule: „Dej ho ze mě pryyyč! Jak si mi to mohl udělat?! Proč jsi ho dal zrovna do mě?! Dej ho pryyyč!“ Škubnul jsem sebou a letěl jsem k zemi. Dali jsme si s matičkou Zemičkou bolestivou pusu.
„Není ti nic?“zeptal se starostlivě táta. Skočil jsem od něj na vzdálenost dvou metrů. „Dej ho pryč, nebo přísahám, že ho nechám mě ovládnout, ať zničí Konohu a zabije mě!“vyhrožoval jsem.
„Naruto, uklidni se!“okřikl mě.
„NE!“ Přiletěla mi taková facka, že jsme si se Zemičkou naše vášnivé líbaní zase zopakovali. Ale Jashine div se, docela mě to zklidnilo. „Co to do tebe vjelo?“
Beru zpátky-byl jsem zase nasranej. Vystartoval jsem po tátovi; chytil mě za ruce, zkřížil mi je za zády a přehodil mě přes sebe na zem.
Už bychom se Zemičkou měli přestat, takhle to naše líbání pohoršuje okolí.
Uděla jsem si pár klonů, z plných plic zařval „RASENGÁÁÁN!“ a vrhnul se na Čtvrtého.
„Naruto prosím!“ozvalo se za mnou. Otočil jsem se. Kakashi. Neměl ani jednu masku (Ostatně jako u jezera) a na tvářích mu zasychaly jakési kapičky. „Prosím, nedovol mu to. Tohle neděláš ty, ale on…naštval tě, a chápu, že ho v sobě nechceš, ale on tě nesmí ovládnout. Ty bys Minata nikdy nenapadl, že ne?“
„Ne,“sesunul jsem se na zem a začal brečet. „Ne, to dělá on, to všechno on..ten jeden hnusnej zasranej šmejd, co mě nutil vás líbat u vás doma. Ten kretén, co mě donutil napadnout vlastního otce…promiň tati!“schoulil jsem se mu do náruče a svými slzami mu máčel rameno.
„Lí-líbat?“zakoktal táta a já se musel pousmát. Táta chvíli střídavě koukal na mě a pak zas na Kakashiho a pak se rozesmál. „Shijira a Kaname… Zakázaný a přesto funkční vztah.“
„My spolu nechodíme!“ohradil jsem se.
„Ale já bych chtěl.“ozval se tiše Kakashi. Táta mě od sebe jemně odstrčil. „Počkej, rozeženu tady ty lidi.“ A šel to řešit. Věděl jsem, že mě teď budou nenávidět ještě víc.
„Naruto, ty jsi mě špatně pochopil.. já tě nechtěl zneužít, já se do tebe zamiloval… a když jsem viděl, co se ti stalo v tom jezeře, doufal jsem, že to cítíš stejně.“
„Sensei, pochopte mě… jsem netvor.“ Setřel mi z tváří slzy a políbil mě na čelo. „Iruka, já, Tsunade a Gai jsme nedávno našli způsob, jak ho z tebe dostat…ale někdo z nás bude muset položit svůj život, abychom Kyuubiho duši zapečetili do mrtvoly.“
„Já to udělám…“ozvalo se najednou. Táta vyvalil oči. „Kushino?“
„Zničila jsem mu dost jeho už tak nelehký život; opustila jsem ho a skoro ho nenavštěvuji. Chci mu dokázat, že ho miluji víc, než může nějaká matka milovat své dítě.“ Zarazil jsem se. „Kushino, ne! To nedělej!“
„Proč ne, Naruto? Miluju tě. Lituju svého vztahu s Peinem, lituji života, který jsem žila.. a už to nenapravím.“
„Dobře, pojďte.“dovedl nás Kakashi do jakési laboratoře. Kushina si lehla na „stůl“ a zhluboka dýchala. Přistoupil jsem k ní a stiskl jí ruku. „Děkuju, mami.“ Usmála se a po tvářích se jí začaly koulet velké slzy. „Miluju tě.“
„I já tebe.“vzlyknul jsem a šel si lehnout na svůj flek.
„Kdo to udělá?“podíval se Kakashi na lidi, co tam s náma byli.
„Ať to udělá Minato.“zasípala máma. „Má na to právo. Tolik jsem mu ublížila.“ Táta vzal katanu a přišel k mámě. „Vše je odpuštěno, drahá.“ Jen se usmála a pak se jí z úst vyvalilo nemalé množství krve; táta ji vrazil katanu do srdce. Oba jsme se rozplakali. Pak si všichni nejlepší ninjové stoupli ke mně a použili na mě takovou techniku, která ze mě velmi bolestivým způsobem vytáhla Kyuubiho. Nechtěl mě opustit, hajzl jeden.
Když bylo po všem, cítil jsem se hrozně slabý, byl jsem dezorientovaný a motaly se mi nohy. Kakashi a táta mě podepřeli každý z jedné strany a dovedli (spíš donesli) mě domů. Tam jsem si lehnul a prospal tři dny.
Pak jsem šel na výcvik poprvé jako NARUTO, ne jako zpola-démon.
„Jak je ti?“zeptala se Sakura.
„Slabě.“ Opáčil jsem. Můj soupeř byl Sai. Prohrál jsem.
Kyuubi měl pravdu-bez něj jsem nicka,pomyslel jsem si, když jsem postával u matčina hrobu, v jehož útrobách byl uvězněn můj bývalý spolubydlící. Nic nedokážu. Byl jsem tak silný. Mohl jsem být Hokage, ale teď? Ani si nezasloužím být ninja…
Za mnou se ozvaly kroky. „Jak je ti?“zeptal se.
„Bylo mi i líp. Co tu děláte?“
„Ale no tak, Naru, proč mi pořád vykáš?“
„Protože jste můj sensei…“ Prostě jsem si odmítal připustit, že je to pravda, že jsem se do něj zamiloval; že jsem to, co jsem tolik odsuzoval.
„Prosím.“řekl. Podíval jsem se na něj. „Cože?“
„Prosím.“ Nechápavě jsem na něj zíral. Pokračoval : „Chceš vědět, kolikrát mě donutíš říct prosím?“
„Já…“ nechal jsem větu nedořečenou a sledoval, jak mě Kakashi chytá kolem pasu a následně líbá. Pootevřel jsem ústa a umožnil mu tak, aby můj jazyk vyzval na „souboj“. Nebránil jsem se, ale něco ve mně hlodalo a našeptávalo mi, že je to špatné. Jakoby Kyuubiho, který většinou našeptával opak, nahradilo něco jiného…a možná stejně děsivého.
„Věříš mi?“zeptal se Kakashi.
„V čem?“
„Ve všem.“ Přikývl jsem. „Tak pojď se mnou.“ Věděl jsem, co chce. A já to chtěl taky. Potřeboval jsem to.
U něj doma mě položil na postel a něžně mě políbil. „Bojíš se?“ Kývnul jsem hlavou na souhlas. Usmál se a znova mě začal líbat. Přitom mi sundával tričko. Rozepnul jsem mu vestu, svléknul ji z něj, stejně tak i triko a kalhoty.
„Miluju tě,“pošeptal mi do ucha. Lehce jsem se zatřásl. „Děje se něco?“
„Já..jsem zmatený.“
„Nevadí.“špitnul. Pak mě políbil tak, že se mi z toho zamotala hlava.
Jakmile bylo naše oblečení dole a válelo se po celé ložnici, začal mě líbat po celém těle. Jazykem mi jezdil po žebrech, břiše, poté se vrátil k bradavkám, každou obkroužil jazykem a mírně stiskl svými zuby. Přes rty se na povrch dral hlasitý sten. Nezadržoval jsem ho.
Kakashi se nakonec dostal až k mému klínu a tam udělal to, z čeho jsem skoro zešílel : mou chloubu sevřel vlhký a teplý prostor jeho úst. Svými rty jezdil nahoru a dolů. Sténal jsem. Možná i víc, než bylo třeba. Za okamžik jeho ústa naplnila bílá tekutina.
Vše spolknul, pak mě chytil za boky, a vysadil si mě na klín. A aniž bych od něj žádal jakkoukoliv přípravu, dosedl jsem přímo na jeho úd. Do očí se mi nahrnuly slzy.
„Promiň Naruto, promiň,“zpola zašeptal a zpola zasténal můj sensei.
„To..to nevadí, pokračuj!“ Pomohl mi s vysedáváním a dosedáváním. Ještě chvilku jsem se takhle pohyboval a i Kakashi dosáhl vrcholu. Okamžitě jsem z něj slezl a lehnul si vedle něj. „Není to ani týden, co se mi líbíš a už jsem s tebou spal.“zívnul jsem. Pak mě něco napadlo a to mě vymrštilo do sedu.
„Co se děje?“vyděsil se Kakashi.
„Její tělo..mámino, mělo by se spálit.“ Tázavě se na mě podíval. „No abychom Kyuubiho ZABILI, ne jen UVĚZNILI!“vypískl jsem.
„To počká, nebo ne?“svraštil obočí.
„Asi jo.“ Zase jsem si lehnul.
„Teď spi, zlato…“ Podíval jsem se mu do očí.
„Půjdeš tam se mnou?“
„Udělám, co budeš chtít.“zívnul a pak jsme oba usnuli.
Vzbudil mě hluk. Otevřel jsem oči a hned je vyděšeně vytřeštil.
Moje matka, teda spíš její tělo ovládané Kyuubim, se skláněla nad Kakashim.
„Vypadni od něj!“zařval jsem. Kyuubi zvedl hlavu. „Co prosím?“
„Zmiz od Kakashiho, ty zmetku! On je můj! Miluju ho, chápeš? Neber mi i jeho!“
„Neměl jsi mě opouštět!“ Kunai v jeho ruce se ve zlomku vteřiny zabodl do omráčeného Kakashiho.
„Nééééé!“zaječel jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. „Néééé, Kakashi né! Prosím, prober se!!!“Ale on ležel stejně nehybně, jako moje matka krátce po tom, co ji můj otec zabil.
Kyuubi přistoupil ke mně. „V tobě to bylo lepší, vezmeš mě zpátky?“
Sevřel jsem rukojeť katany, kterou měl Kakashi schovanou u postele. „Tak pojď.“
V okamžiku, kdy byl Kyuubi tak blizoučko, že jsem cítil jeho hnilobně páchnoucí dech, jsem mávnul rukou s katanou a připravil ho o polovičku těla. Jenže Kyuubi se dál šoural, i když jen po rukách.
„tak tys mě chtěl zabít, jo?“ Dostal jsem strach. Popadl jsem první těžkou a pevnou věc a začal do Kyuubiho zbytku mlátit jak hluchý do vrat. „To je za kakashiho, za moji mámu a za Konohu!“ Poslední ranou jsem z něj udělal skoro kaši. Smetl jsem jeho kousíčky do pytle a ten, i s obsahem, spálil kousek za vesnicí.
„Naruto, drahoušku, probuď se.“ozvalo se těsně u mojí hlavy. Zatřepotal jsem víčky a pootevřel jsem oči. Takže to byl jen sen? DíkyJashinovi! Obrátil jsem hlavu, abych Kakashiho políbil, ale místo toho se mi zamotala hlava a zvedl žaludek. Z těsné blízkosti na mě zírala polo-rozežraná hlava mojí matky.
„Drahoušku, jsem zpátky!“
Za mnou se ozvaly kroky. „Jak je ti?“zeptal se.
„Bylo mi i líp. Co tu děláte?“
„Ale no tak, Naru, proč mi pořád vykáš?“
„Protože jste můj sensei…“ Prostě jsem si odmítal připustit, že je to pravda, že jsem se do něj zamiloval; že jsem to, co jsem tolik odsuzoval.
„Prosím.“řekl. Podíval jsem se na něj. „Cože?“
„Prosím.“ Nechápavě jsem na něj zíral. Pokračoval : „Chceš vědět, kolikrát mě donutíš říct prosím?“
„Já…“ nechal jsem větu nedořečenou a sledoval, jak mě Kakashi chytá kolem pasu a následně líbá. Pootevřel jsem ústa a umožnil mu tak, aby můj jazyk vyzval na „souboj“. Nebránil jsem se, ale něco ve mně hlodalo a našeptávalo mi, že je to špatné. Jakoby Kyuubiho, který většinou našeptával opak, nahradilo něco jiného…a možná stejně děsivého.
„Věříš mi?“zeptal se Kakashi.
„V čem?“
„Ve všem.“ Přikývl jsem. „Tak pojď se mnou.“ Věděl jsem, co chce. A já to chtěl taky. Potřeboval jsem to.
U něj doma mě položil na postel a něžně mě políbil. „Bojíš se?“ Kývnul jsem hlavou na souhlas. Usmál se a znova mě začal líbat. Přitom mi sundával tričko. Rozepnul jsem mu vestu, svléknul ji z něj, stejně tak i triko a kalhoty.
„Miluju tě,“pošeptal mi do ucha. Lehce jsem se zatřásl. „Děje se něco?“
„Já..jsem zmatený.“
„Nevadí.“špitnul. Pak mě políbil tak, že se mi z toho zamotala hlava.
Jakmile bylo naše oblečení dole a válelo se po celé ložnici, začal mě líbat po celém těle. Jazykem mi jezdil po žebrech, břiše, poté se vrátil k bradavkám, každou obkroužil jazykem a mírně stiskl svými zuby. Přes rty se na povrch dral hlasitý sten. Nezadržoval jsem ho.
Kakashi se nakonec dostal až k mému klínu a tam udělal to, z čeho jsem skoro zešílel : mou chloubu sevřel vlhký a teplý prostor jeho úst. Svými rty jezdil nahoru a dolů. Sténal jsem. Možná i víc, než bylo třeba. Za okamžik jeho ústa naplnila bílá tekutina.
Vše spolknul, pak mě chytil za boky, a vysadil si mě na klín. A aniž bych od něj žádal jakkoukoliv přípravu, dosedl jsem přímo na jeho úd. Do očí se mi nahrnuly slzy.
„Promiň Naruto, promiň,“zpola zašeptal a zpola zasténal můj sensei.
„To..to nevadí, pokračuj!“ Pomohl mi s vysedáváním a dosedáváním. Ještě chvilku jsem se takhle pohyboval a i Kakashi dosáhl vrcholu. Okamžitě jsem z něj slezl a lehnul si vedle něj. „Není to ani týden, co se mi líbíš a už jsem s tebou spal.“zívnul jsem. Pak mě něco napadlo a to mě vymrštilo do sedu.
„Co se děje?“vyděsil se Kakashi.
„Její tělo..mámino, mělo by se spálit.“ Tázavě se na mě podíval. „No abychom Kyuubiho ZABILI, ne jen UVĚZNILI!“vypískl jsem.
„To počká, nebo ne?“svraštil obočí.
„Asi jo.“ Zase jsem si lehnul.
„Teď spi, zlato…“ Podíval jsem se mu do očí.
„Půjdeš tam se mnou?“
„Udělám, co budeš chtít.“zívnul a pak jsme oba usnuli.
Vzbudil mě hluk. Otevřel jsem oči a hned je vyděšeně vytřeštil.
Moje matka, teda spíš její tělo ovládané Kyuubim, se skláněla nad Kakashim.
„Vypadni od něj!“zařval jsem. Kyuubi zvedl hlavu. „Co prosím?“
„Zmiz od Kakashiho, ty zmetku! On je můj! Miluju ho, chápeš? Neber mi i jeho!“
„Neměl jsi mě opouštět!“ Kunai v jeho ruce se ve zlomku vteřiny zabodl do omráčeného Kakashiho.
„Nééééé!“zaječel jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. „Néééé, Kakashi né! Prosím, prober se!!!“Ale on ležel stejně nehybně, jako moje matka krátce po tom, co ji můj otec zabil.
Kyuubi přistoupil ke mně. „V tobě to bylo lepší, vezmeš mě zpátky?“
Sevřel jsem rukojeť katany, kterou měl Kakashi schovanou u postele. „Tak pojď.“
V okamžiku, kdy byl Kyuubi tak blizoučko, že jsem cítil jeho hnilobně páchnoucí dech, jsem mávnul rukou s katanou a připravil ho o polovičku těla. Jenže Kyuubi se dál šoural, i když jen po rukách.
„tak tys mě chtěl zabít, jo?“ Dostal jsem strach. Popadl jsem první těžkou a pevnou věc a začal do Kyuubiho zbytku mlátit jak hluchý do vrat. „To je za kakashiho, za moji mámu a za Konohu!“ Poslední ranou jsem z něj udělal skoro kaši. Smetl jsem jeho kousíčky do pytle a ten, i s obsahem, spálil kousek za vesnicí.
„Naruto, drahoušku, probuď se.“ozvalo se těsně u mojí hlavy. Zatřepotal jsem víčky a pootevřel jsem oči. Takže to byl jen sen? DíkyJashinovi! Obrátil jsem hlavu, abych Kakashiho políbil, ale místo toho se mi zamotala hlava a zvedl žaludek. Z těsné blízkosti na mě zírala polo-rozežraná hlava mojí matky.
„Drahoušku, jsem zpátky!“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář