Kapitola 19.
„Vážně máme…“
„Už mi nic není tati, jenom se mi zamotala hlava.“
„Dobře,“ pokrčil rameny a šel do auta. Mamka se ale nevzdala tak snadno.
„Liz viděla sem tě… ležela si na zemi, oči plné slz a rukama sis drtila hlavu...“ chytla mě za ramena a otočila naproti sobě.
„Já nevím co to bylo, ale už mi vážně nic není. Neboj se,“ to se mi zase mělo co stát. Jestli to takhle půjde dál, nedorazíme domů ani na vánoce. Rychle sem vlezla do auta a přibouchla za sebou. Je mi strašně. Myslela sem, že mi ta hlava pukne. A nejhorší na tom je, že nevím co to mělo znamenat. Pán zla se ukrývá v temnotě. Ani jeden nemůže žít, dokud druhý zůstává naživu. Tyhle věty mi nahánějí strach. Ale co to vůbec má znamenat?! Jaký pán zla? Vždyť nikdo takový není. No, jeden by byl. Ale ten přece nemá vůbec žádnou moc. A co byly ty další věty?! Co je s Brumbálem? Jakého Harryho mají odnést?! Tohle nemá smysl! Já už vážně blbnu…
Zatřepala sem hlavou a vytáhla si z batůžku knížku. Nemohla sem si nevšimnout mamčiného vážně nenápadného pohledu… působí to jako pěst na oko, když na mě pořád zírá.
***
„Domov, sladký domov!“ zvolal taťka a obejmul sloupek od vrátek.
„Blecháči moji milovaní!“ zapištím spokojeně když se ke mně vrhnou ty naše dvě přerostlé obludy, „Kdo se o vás staral?! Co? Aau! Alexi ty si tank! To byla moje noha! Néé Rone! Já nechci být celá oslintaná…Au! Sherino! Ty krávo blbá! Já na tom musím sedět!“ odhodila sem od sebe jednu z našich koček, když mi samou radostí zabodla drápy do zadku, abych ji za chvíli přitáhla zpět a pořádně se s ní pomazlila.
„No jasně Kente! Ty se vecpeš všude co?!“ rozesmála sem se, když dorazil i kocour a svým chlupatým ocasem mi oprášil nos, „Vy ste pěkně vyžraní teda!“ poznamenala sem, když sebou Kent mlaskl o zem a vystavil mi k drbání břicho.
„Poprosili sme Liz aby se o ně starala zatímco budeme ve Francii.“ smála se mamka a nechala se oblizovat od psů. Ahá! Tak tím se všechno vysvětluje!
„Ale! Naši cestovatelé dorazili!“ usmíval se na nás Alan ze zahrady.
„Brý den!“ usmála sem se na něj a začala sem ze sebe sundávat chomáče kočičích chlupů. V tomhle směru peršany nesnáším. Furt a všude plno jejich chlupů.
„Dobrý Liz! Tak co? Jak se ti líbilo ve Francii?“
„No málem se nevrátila! Trápili ji hladem a pak nutili cvičit a tančit!“ odpověděla místo mě mamka, „Ale my jako správní rodiče sme zasáhli! A naše dcera vyvázla se zdravou kůží!“
„Si zas hraješ na hrdinku!“ vyplázla sem na ní jazyk, „To kvůli ní sem tvrdla hodiny na kurzech!“
„Prostě klidné prázdniny Alane!“ ozval se tatík, „Sice se moje peněženka trochu otřásala, ale nájezdy přežila.“
Napůl sem doufala, že se za smějícím se Alanem objeví i kluci, ale zjevně nebyl nikdo jiný doma. Radši sem přestala blbnout, popadla sem svůj kufr, pár tašek a pomalu se vydala k sobě do pokoje. Je to nezvyk se podruhé vracet do stejného místa. Ještě před rokem sem byla přesvědčená, že tady strávím jenom ten měsíc letních prázdnin a pak mi naši zase oznámí, že se budeme stěhovat.
Člověk by neřek, jak je ten kufr těžkej. Naštěstí se mamka rozhodla před odjezdem do Francie změnit plán a stavit se doma, abych si vzala jiný kufr. Táhnout sebou ten školní… bych zdechla. Úspěšně sem zdolala poslední schod a dovlekla se do pokoje.
„Vybal si a dej mi věci na výprání.“
„No jó furt!“ mamka a její hyperaktivita. Co může být horšího?
HÚÚú!
„Prue! Nech mě být! Nemůžu za to, že ses neproletěla! PRUE!“
***
„NEOTVÍREJ TO OKNO!“
„Liz! Vždyť ti přišly výsledky! Musíš si je převzít!“
„NE! Já vím že sem to podělala! Tati, nech to okno zavřený!“
„Elizabeth!“
„Tati!“
„Dýchej Liz! Sedni si a dýchej!“ popadla mě mamka za ramena a silou mě donutila sednout si. Ne! Já prostě nechci vědět jak sem dopadla! To bude strašný!
„Nemůže to být tak strašné…“
„Mlč, mlč!“ začala sem znova hysterčit a vystartovala sem ze židle k oknu, „Já vím, že sem ze všeho propadla!“
Nádherný puštík se elegantně snesl na stůl do kuchyně a já mu málem urvala nohu když sem se snažila dopis sundat. Roztrhla sem obálku a vyrvala z ní papír.
Výsledky zkoušek Náležité Kouzelnické Úrovně
Vyhovující klasifikační stupně:
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně:
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)
Elizabeth Cooková
Byla hodnocena následovně:
Péče o kouzelné tvory V
Kouzelné formule N
Obrana proti černé magii N
Přeměňování P
Jasnovidectví P
Dějiny čar a kouzel M
Lektvary P
Bylinkářství N
„ÁÁÁ! TO NENÍ MOŽNÝ! ÁÁÁ! JÁ MÁM SEDM NKÚ! BOŽE! ÁÁÁ! TO NENÍ MOŽNÝ! TO NENÍ…“
„Mám dojem, že je naše dcera tak trochu blázen…“
„To není jen dojem. To je fakt.“
„CHÁPETE TO?! JÁ PROŠLA! PROŠLA SEM! SEDM NKÚ! ÁÁÁ!“
Vyřítila sem se na zahradu s skákala jak praštěná. O tomhle se mi nesnilo ani v nejdivočejších snech! Sedm NKÚ! Tohle není úspěch! Tohle je zázrak!
***
Útok na mudly!
Včera v noci došlo v městu Halifax k útoku na menší skupinku mudlů. Čtyři z nich byli těžce zraněni a jeden zabit. Nad jeho tělem se na nebi vznášela lebka, které ze chřtánu vylézal had. Podle neověřených informací jde o znamení smrtijedů. Tedy společníkům kouzelníka, který se nechává jmenovat Lord Voldemort. Dovolili jsme se na toto téma zeptat pana Rufuse Brouska - hlavního vedoucího oddělení bystrozorů na odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. „Tento muž je podle nás neškodný, v celé Anglii by se našlo mnoho jedinců, kteří jsou proti míchání kouzelníků s mudly. Ovšem ten incident v Halifaxu bude mít ještě dohru. Útoky na mudly jsou protizákonné a zabíjení taktéž. Momentálně Voldemorta hledají bystrozoři.“
(pokračovaní na s.2, slp. 3)
Tohle už mě začíná mírně znervózňovat. Nemyslím si, že by tenhle chlápek nebyl tak neškodný jak ten ichtyl Brousek tvrdí. Zatím sice útočí jen na mudly, ale když se to tak vezme… mí rodiče jsou taky mudlové. Tohle se mi nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí.
Přesedla sem si z postele na starou pohovku v pokoji.
„Pán zla se skrývá v temnotě…“
Mohla ta věta nějak souviset s Voldemortem?
„Proboha! Jednou se mi udělá špatně a já to řeším jako bych měla nějaké vidiny!“ rozhodila sem rukama. Začíná mi odumírat mozek. Potřebuju si s někým pokecat. Zaklonila sem hlavu a podívala se směrem k oknu, odkud na mě loni vyřvával James. Asi nejsou doma, za celý den sem viděla jenom Alana a Liz. Ta navíc přišla až pozdě odpoledne, protože byla v práci. Na kluky sem se raději ani neptala. I kdyby tam byli, tak by si se mnou nejspíš kecat nechtěli.
Znova sem se přesunula, tentokrát z pohovky na zem, ale přibrala sem sebou pár obyčejných mudlovských papírů a propisku. Čas napsat Lily a poděkovat za dorty. Ostatním holkám už sem psala přímo z Francie, ale posílala sem to normální mudlovskou poštou, takže nevím jestli jejich dopisy už dorazily – pokud ovšem dorazily, že. Zrovna, když sem se chystala nějak efektně začít, vletěla mi do pokoje sova. Puštíci sou letos vážně oblíbení. Protože ať mi přijde jakákoli pošta, nesou ji puštíci. Odvázala sem sově dopis a nechala ji ať se napije z misky od Prue.
Ahoj Liz!
Vzhledem k tomu, že si mi neposlala ani pohled, sem si začínala myslet, žes na mě zapomněla. Tím pádem sem se rozhoupala k tomu ti napsat sama. Moc novinek ani zážitků nemám. Pořád trčím doma a poslouchám mou vadnou sestru a neustálé cukrování rodičů. Jediné rozptýlení jsem měla u kluků. Ale i ti mě přestávají bavit, abych řekla pravdu. Na každém mi po pár dnech začne něco vadit. Peter byl moc dětinský, Lee až příliš žárlivý, David odporný sobec… přímo úděsně se nudím. Nebaví mě vůbec nic, úkoly sem si udělala už v prvním týdnu prázdnin v domnění, že bych je asi později nestihla a teď je začínám v zoufalství přepracovávat. Předpokládám, že ty jsi na tom lépe. Přece jen se nedá odjet na dovolenou a přijet bez nějakých zážitků. Napiš mi něco, cokoliv, hlavně piš.
P.S: Prosím tě, jestli máš už přečteného Denního Věštce (pokud ho ovšem máš), neposlala bys mi ho? Už začínám být zoufalá. Doma si připadám jako dokonale odříznutá od našeho světa. Lily
Já snad špatně vidím! Lily hledá rozptýlení u kluků?! Lily?! Ta zapřísáhlá feministka, která nadává z plných plic hlavně na kluky? Především na Jamese?!
Zuřivě sem začala psát všechno možné i nemožné na papír před sebou
°°°0°°°
„Nezapomínejte, že příštím rokem vás čekají velice důležité zkoušky! Proti nim bylo NKÚ hračka! Musíte se pečlivě připravovat! Ti kteří si vybrali kariéru přes ministerstvo to mají obzvlášť těžké, protože nikdo nepřijme lidi, kteří se neumějí připravovat a stále učit!“
Je to dost zvláštní dva roky před odchodem ze školy poslouchat o budoucí práci. Sbalila jsem si věci a odcházela ze třídy. V půlce chodby se ke mně dopotácely ostatní holky.
„Mám toho dost,“ vydechla Viv a opřela se o mě, „Není den, kdy by nám nepřipomněli OVCE. Doprčic nedávno sme dělali NKÚ! Tak co nám cpou OVCE, navíc když máme ještě rok a půl čas! A pak ještě strašit s prací!“
Koutkem oka jsem zaregistrovala Poberty kousek od nás. O něčem se dohadovali. Tedy přesněji Remus se dohadoval s Jamesem a Sirius sem tam něco prohodil.
„To mi připomíná… co vůbec chcete dělat holky? Já bych to viděla na lékouzelnici. NKÚ na to mám a ráda bych pracovala v nemocnici,“ zapřemýšlela Shelby a začala něco hledat v brašně.
„No tak do nemocnice bys mě nedotáhla ani omylem. Nesnáším to tam,“ zaksichtila se Mon, „Zatím ještě nevím co bych ráda. Loni nám prý měli dát nějaké brožury a ještě sme měli mít pohovor s McGonagallovou.“
„Jako výběr povolání?“ otočila sem se na ni.
„Tak nějak, prý to maj páťáci každým rokem. Jenom nás nějak vynechali.“
„Ahoj! O čempak se bavíte?“ doběhla nás Lily a vmáčkla se mezi Shelby a Vivian. Takže sem nenápadný výhled na Poberty ztratila.
„O tom co chcem dělat po škole. Kdes byla prosimtě zas?“ zamračila se na ni blondýna.
„S Fredym z Mrzimoru. No já bych byla ráda bystrozorkou. Přemýšlela jsem nad tím celý pátý ročník.“
„Jakým Fredym? Nechodila si nedávno s nějakým Patrickem z Havraspáru?“
„Patrick byl nudný. A co vy?“
„Počkej, neříkala si náhodou, že je to jeden z mála inteligentních kluků na škole?“ Shelby se prostě nevzdává.
„No byl inteligentní ale nudný. Fredy je – je…“ tohle je snad poprvé za celou dobu co Lily znám – neví jak něco říct.
„Vášnivý?“ ušklíbla se Viv.
„Ano. T-TEDA! N-Ne!“ zakoktala se Lil a vrhla na nás vražedný pohled.
„Mám dojem, že máme co dočinění s nymfomankou,“ rozesmála se Monica.
„Vy ste vadné,“ zašklebila se zrzka a popadla mě kolem ramen, „Podpoř mě a řekni něco.“
„Haf.“
°°°0°°°
Asi osm hodin večer.Valná většina lidí je už dávno v ložnicích. Ale jen málo kdo ze sedmých ročníků se dřív než o půlnoci rozhodl jít spát. V Nebelvírské společenské místnosti se prostě kolektivně učí. Všechny ostatní sme s úspěchem vyhodili do ložnic, aby měl sedmý ročník klid. Každý s každým kolegiálně trpí a když někdo najednou zhysterčí, připojí se k němu hromada dalších lidí. Stejně jako před NKÚ i před OVCEma se všichni nervují. Ale teď už jde o mnohem, mnohem víc.
Začala sem se šrotit už půl roku dopředu. Nemůžu to nechat na poslední chvíli jako při NKÚ. Zničeně sem hodila brk do kalamáře a mávla hůlkou nad popsaným pergamenem, aby inkoust uschl a nerozmazal se. Jeden z mnoha a mnoha výpisků hotov.
„Liz, už máš výpisky z téhle knížky hotové?“ ozvalo se šeptem těsně vedle mě. Zděsila sem se tak, že sem málem sletěla ze židle.
„Remusi!“ zašeptala sem šokovaně. On má prostě talent lidi děsit. Navíc, takhle přímo semnou promluvil poprvé za dva roky.
„Klid, nekoušu.“ pousmál se.
„No, o úplňku bys kousl co?“ zašklebila sem se. Není to dávno co sem zjistila, že je Rem vlkodlak. Jednou sem zaslechla Pomfreyovou, když se o tom bavila s Brumbálem. Nebyli sice konkrétní, ale každý kdo Rema zná a dokáže alespoň trochu logicky uvažovat, pochopí.
Vyvalil na mě oči a chvíli nic neříkal, ale pak se stejně ozval.
„Jak jsi to zjistila?“
„Brumbál a Pomfreyová se o tobě jednou bavili a já…“
„A zrovna tehdy, když si porušovala řád co?“
„Náhodou to byla legální procházka po hradě!“ opáčila sem, „Co se děje, že jsi mi dal milost a po dvou letech semnou ztratil slovo?“
„Řekl bych, že James to s tou uražeností trochu víc přehání. Navíc od doby kdy se konečně dal dohromady s Lily ho stále přesvědčuje, že by měl konečně dostat rozum a usmířit se s tebou. Nechtěla by si se trochu snažit a promluvit s ním?“
Jó Lily, doteď vlastně nechápu jak je možné, že se ti dva dali dohromady. Zdálo se, že se Lil zcvokla. Střídala kluky tak rychle, že sme s holkama docela rychle ztratily přehled o tom co s kým zrovna má, měla a nebo koho zrovna loví. Black byl vedle ní hadra. A najednou jednoho dne ji Vivian přistihla s Jamesem v knihovně při jistých… ehm… a od té doby byla naše drahá rusá kamarádka jako beránek.
„Mi je to stejně jedno jestli se se mnou baví a nebo ne. Spolužáci už za pár týdnů nebudeme, se sousedstvím to vidím podobně a v práci ho taky nepotkám. Řekni mi, proč bych se měla snažit, když on na mě evidentně prdí. Popravdě řečeno prděli ste na mě všichni. Ty si za mnou přišel, ostatní na to kašlou. A já za nima mám jít? Promiň Reme, ale dva roky je i na mě moc. Už je skoro neznám, změnili se. Co na tom, že byli rok a půl mí sousedé, když celou dobu předstírali, že sem vzduch? To sem vám to ego pošramotila tak, že ste to nemohli vydýchat?“
„James je byl a bude tvrdohlavec a s tím egem ses neminula. Ten den ho Lily vážně naštvala a ty si do toho svého proslovu o slušném chování zapletla i nás.“
„Nemohli byste být ticho? Rádi bychom se učili!“ zamračila se Viv a pokračovala ve čtení nějaké bichle. Sakra… ani hlas už si nedokážem uhlídat.
„Co takhle menší procházka?“ navrhl. Kývla jsem a zaklapla knížku.
„Viv pohlídáš mi to?“ šeptla jsem. Párkrát kývla hlavou a pousmála se, „Přece bych někoho nenechala, aby ti to šlohnul.“
(A/N: kdo se diví tomu, jak Lily zachází s klukama... využila jsem jedné věci, kterou Rowlingová řekla v jednom rozhovoru - Na otázku - zamiloval se do Lily jen James? odpověděla - Ne, byla stejně populární jako Ginny. )
Komentáře
Přehled komentářů
to je skvělá zpráva,LilyJane...
to pasu-Hanka:
(LilyJane, 25. 7. 2007 12:01)Neboj... se Sblížení už ta telenovela je... k tomu by mělo přibýt ještě hodně kapitol... pokud si to nerozmyslím, že...
:DDDDDDD
(barbora, 25. 7. 2007 9:49)uplne super, fantasticke, uzasne:D dufam, ze dalsiu napises skoro:)
No...
(pasu-Hanka ( http://pasu.blog.cz ), 25. 7. 2007 8:30)Týjo holka, ty mě překvapuješ! Ale mile, to jo :D i když když se to tak vezmě, nejsem zrovna dvakrát nadšená z toho, že tohle byla skoro poslední kapitolka a téhle skvělé povídky bude konec :o( kapitolka je nádherná, oprva stráááááááášně moc, ale škoda, že ty svoje nápady, které si odhodila do imaginárního koše, nerozepíšeš do kapitolek. vždyť žádná přece nebyla nudná! :D:D no nic, s tím už se asi nedá nic dělat, což je škoda, protože tahle povídka je opravdá KRÁSNÁ a moc mě mrzí, že už bude konec. každopádně si ti to moooooc povedlo - jak kapitolka tak celá tahle povídka :D:D doufám, že se Sblížením to takhle nedopadne :-))))
jjjj
(Hayddé, 3. 8. 2007 8:50)