Renesance a humanismus v evrope
Renesance a humanismus v evropské literatuře (14. – 17. st.)
Humanismus:myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti. Humanismus není časově vymezen, jedná se o určitý vzdělanostní program (humanus – lidský).
Renesance (14. – 17. st.)
Renesance je umělecký směr, který vznik ve 14. století v Itálii.
Severní Itálie s obchodními přístavními městy a městy s rozvinutou řemeslnickou výrobou (Benátky, Florencie, Janov) byla totiž ve 14. st. nejrozvinutější částí Evropy.
Benátky nakupovaly od Arabů koření a luxusní orientální zboží, které potom dodávaly do mnoha evropských zemí.Ve Florencii bylo mnoho bankovních domů, které půjčovaly peníze na úrok.
Hlavní znaky renesance:
- znovuzrození antiky ( kultura starověkého Řecka a Říma)
- víra v člověka, jeho schopnosti a dovednosti (v gotice byla víra v Boha)
- víra v pozemský život se všemi jeho radostmi (v gotice byla víra v posmrtný život)
Historicko – společenský kontext:
Vynález knihtisku 1450 Johannes Gutenberg: rychlejší předávání vědomostí
Doba zámořských objevů: Kryštof Kolumbus objevil Ameriku 1492…
Rozvoj přírodních věd, zejména astronomie: Mikuláš Koperník:15./16.st,
heliocentrická teorie-středem vesmíru je Slunce, Země se otáčí kolem Slunce a kolem
své osy; Giordano Bruno:16.st., nekonečnost vesmíru, 1600 v Římě upálen; Galileo
Galilei: 16./17. st., při zkoumání vesmíru jako 1. Evropan použil dalekohled, pozoroval
sluneční skvrny, měsíční pohoří a krátery; Tycho Brahe:16.st., na císařském dvoře Ru-
dolfa II. v Praze.; Johannes (Jan) Kepler:16./17.st., na císařském dvoře Rudolfa II., 3
zákony o pohybu nebeských těles kolem Slunce
Stavitelství: stavěly se paláce, zámky, měšťanské domy, radnice, méně kostelů; hl. znaky:
arkády ( oblouky na sloupech), štíty domů, sgrafito (psaníčkový vzor) na
fasádách domů…
Filippo Brunelleschi 14./15.st. – architekt obrovité kupole na chrámu Santa Maria
del Fiore ve Florencii a projektoval také první světskou renesanční stavbu – útulek
pro nalezená novorozeňata ve Florencii
Malířství 15./16.st.: objev perspektivy (vzdálené objekty se jeví zdánlivě menší), portréty,
ale také náboženské motivy; Leonardo da Vinci - Mona Lisa, Poslední večeře,
Dáma s hranostajem..; Michelangelo Buonarroti vyzdobil Sixtinskou kapli ve Vati-
kánu v Římě např. freskami Stvoření světa a Poslední soud; obraz Svatá rodina
Sandro Boticelli – obrazy Primavera a Zrození Venuše
Raffael Santi – Sixtinská madona
Sochařství: mužské a ženské postavy ve své dokonalé přirozenosti
Michelangelo Buanarroti – sochy Davida, Mojžíše, vatikánská Pieta (Panna Maria
s mrtvým Ježíšem)…..
Představitelé renesance zvládali často na skvělé úrovni několik oborů činnosti současně: astrologie, poezie, malířství, sochařství, vynálezy, lékařství…Dodnes se proto všestranně zaměřeným lidem říká, že jsou to renesanční lidé.
Evropská renesanční literatura
Do literatury pronikají národní jazyky (místo latiny), duchovní (náboženská) tematika ustupuje te-
matice světské, která obrací pozornost na člověka.
Itálie (13. a 14. st.)
Dante Alighieri
Božská komedie - epická báseň (bohatý děj), hrdinou je sám básník
- vypravěč zabloudil v lese, pronásledují ho 3 šelmy(Smyslnost - pardál, Pýcha – lev, Lakomství
- vlčice); musí projít 3 záhrobními říšemi: Peklo, Očistec, Ráj
- průvodci jsou mu: římský básník Vergilius (Peklo, Očistec), vypravěčova láska -předčasně
zemřelá Beatrice (Ráj) a v závěru je mu průvodcem sv. Bernard
- láska k vlasti, obdiv k antické vzdělanosti
Giovanni Boccaccio
Dekameron – soubor 100 novel
- novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, nezabírá dlouhý časový úsek,
omezený počet postav
- 10 mladých lidí uprchlo před morem z Florencie na venkov a krátí si čas vyprávěním různých
příběhů
- renesanční znaky: světská témata, kritika soudobých mravů, žena jako rovnocenný partner muže
Francesco Petrarca
Zpěvník – soubor sonetů (lyrické znělky)
- verše odrážejí nevyslyšenou a nenaplněnou lásku básníka k ženě Lauře; opěvuje její krásu
- ovlivnilo Kolára, Vrchlického, Machara, Nezvala
Francie (15. a 16. st)
Francois Villon
- vystudoval univerzitu v Paříži, ale vedl nevázaný život, dopustil se dokonce zabití, po zmírnění trestu z oběšení na vyhnanství po něm mizí všechny stopy
- tvůrce tzv. francouzské neboli villonské balady = lyrická báseň, sociální charakter
- dílo Malá závěť, Velká závěť
- obraz vlastní bídy, kritika společnosti
- kontrasty (protiklady): já u pramene jsem a žízní hynu……
Francois Rabelais
Gargantua a Pantagruel
- satirický román o 4 dílech, neznámý autor připojil ještě pátý díl
- historie královského rodu obrů – otce a syna, groteskní nadsázka
- výsměch středověkým přežitkům, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít
Španělsko (16. a 17. st.), zlatý věk španělského písemnictví
Miguel de Cervantes y Saavedra
Důmyslný rytíř don Quijote de la Macha
- pikareskní román = osudy chudáka, který se musí protloukat jak se dá, podřizuje se těm, kteří myslí jen na sebe
- parodie na rytířské romány (zlehčuje a vysmívá se), titulní hrdina – chudý venkovský šlechtic, který čte rád rytířské romány; vydá se do světa, kde chce napravovat křivdy a prokazovat odvahu
- vlastními silami si vyrobí helmu, doplní sešlou výzbroj, hrdě pokřtí svého slaboučkého koníka Rosinante, který je v jeho očích krásným urostlým koněm; na cestách bojuje s vymyšlenými nepřáteli (např. s větrným mlýny, ve kterých vidí obry) atd.; pronásleduje ho výsměch a hanba
- po mnoha událostech se vrací domů a pochopí nakonec své nesmyslné snažení
- zbrojnoš Sancho Panza- sluha dona Quijota, přízemní praktický venkovan, velký jedlík se smyslem
pro realitu a dobré živobytí
- Dulcinea – milá dona Quijota, má o ní vybájené představy, ve skutečnosti obyčejná venkovská dě-
večka
Lope de Vega
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen = název vesnice)
- první kolektivní drama, ve které vesnický lid jako kolektiv na sebe bere vinu za smrt tyranského
pána
Anglie (16. st.)
William Shakespeare (1564 – 1618)
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, kde i zemřel a je pochován. Pocházel ze zámožné rodiny rukavičkáře; vzdělával se na místní škole. Brzy se oženil a odešel do Londýna, kde se stal spolumajitelem, dramatikem i hercem nejslavnějšího londýnského divadla Globe (Zeměkoule).
Největší dramatik všech dob, napsal 37 divadelních her
Hlavní znaky shakespearovského dramatu:
- různorodost tématu, času a místa
- obraz pozemského života, kladných a záporných lidských vlastností
- postavy žen: nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě
- příčinou renesančních tragédií je lidská vášeň nebo náhoda
- veršovaný jazyk =poezie se střídá s prózou ; typickým veršem shakespearovských dramat je blankvers (nerýmovaný verš, vhodný pro dialog)
1. období: 1590 – 1600
- inspiroval se historií: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II, Richard III
- komedie: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské
2. období: po roce 1600
- ovlivněno osobní krizí, smrtí nejstaršího syna, hmotnou starostí
- v tomto období napsal nejslavnější tragédie: Hamlet, kralevis dánský; Othelo; Král Lear; Macbeth
- hry s antickými náměty: Antonius a Kleopatra, Julius Caesar
3. období
- hry s pohádkovými náměty: Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
Sonety: napsal 154 sonetů; sonet = znělka, skládá se ze 14 veršů (řádků)
- jsou věnovány příteli a ochránci a „černé dámě“
- básně jsou odrazem intimního života autora, rozpory a protiklady v lásce, která nevede vždy jen ke štěstí, ale často i k zoufalství
Hamlet, kralevic dánský
Idealistický boj osamoceného jedince se světem intrik a zločinu.Dánský kralevic (princ) Hamlet se od nočního přízraku svého mrtvého otce na hradbách hradu Elsinoru dovídá, že král byl zavražděn svým bratrem, nynějším vládcem Claudiem (když bývalý král spal, nalil mu Claudius jed do ucha), který se oženil s Hamletovou matkou, královnou Gertudou.
Rozhodne se otcovu smrt pomstít. Aby nebyl nápadný, předstírá šílenství. Miluje Ofélii, avšak její bratr i otec (nejvyšší komoří Polonius) ji zrazují od citu k Hamletovi. Hamlet zinscenuje hru o vraždě svého otce. Claudius je hrou otřesen a Hamlet váhá, zda ho nemá zabít. Hamlet chce říct všechno matce a oba zjistí, že je někdo za závěsem poslouchá. V domnění, že je to jeho otec, bodne do závěsu. Místo toho však zabíjí Oféliina otce. Ofélie se z nešťastné lásky k Hamletovi a ze smrti svého otce zblázní a nešťastnou náhodou se utopí.
Claudius posílá Hamleta v doprovodu do Anglie s cílem, aby tam byl popraven. Hamlet léčku odhalí, vymění průvodní list za jiný s tím, aby byli popraveni jeho doručitelé.
Hamlet se vrací zpět a je svědkem Oféliina pohřbu a nad hrobem se setkává s jejím bratrem. Dojde k souboji Hamleta s bratrem Ofélie, který „zorganizujel“ Claudius. Hamlet dostane meč tupý, zatímco
protivníkův meč bude ostrý a namočený do jedu. Hamlet uzmutým mečem zabije protivníka, avšak sám je zraněn jedovatým mečem a umírá.
Zabije však ještě před tím otráveným mečem krále Claudia, je svědkem smrti královny, která náhodou vypila pohár otráveného vína, který byl určen Claudiem pro Hamleta, a zabrání sebevraždě přítele, který má říct pravdu o tom, jak to bylo všechno ve skutečnosti.
Tragédie končí velkolepým pohřbem Hamleta se všemi královskými poctami.
Pro Shakespearovy tragédie typické zakončení – během děje postupně umírají všechny postavy včetně hlavní, která ale zemře až nakonec.
Hamlet: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?