Historie
Před prvním titulem
První hokejové utkání v ledním hokeji se v Pardubicích na Matičním jezeře odehrálo již v roce 1913, ale soutěžně se zde pravidelně začalo hrát až o sedmnáct let později. Pardubice si vybojovaly právo účasti již ve druhém ročníku první ligy v zimě 1937–38, ale vstřelily jediný gól a nezískaly žádný bod. V roce 1947 se klub dočkal otevření zimního stadiónu a o tři roky později postoupil definitivně do nejvyšší soutěže, kterou již neopustil. Do horní poloviny tabulky se poprvé Pardubice propracovaly v roce 1959. V 50. letech v Pardubicích nastartovali svoji kariéru budoucí reprezentační borci jako útočník Bronislav Danda a brankář Vladimír Nadrchal, oba se však národního dresu dočkali až po přestupu do Brna. Zastřešení stadiónu Pardubice oslavily v sezóně 1959–60 třetím místem.
V dalších ročnících se klub pohyboval obvykle kolem poloviny tabulky bez výraznějších starostí o záchranu. Do reprezentačního dresu se na mistrovstvích světa a zimních olympijských hrách v první polovině 60. let oblékal útočník Jiří Dolana a během celého desetiletí se v něm objevoval Stanislav Prýl. V roce 1965 byl Zdeněk Špaček nejlepším střelcem ligy se 33 góly. Konec tohoto desetiletí již patřil nastupujícímu mládí. Předznamenali to starší dorostenci, kteří se stali přeborníky v roce 1967. Do juniorského a posléze i seniorského týmu záhy pronikla útočná trojice Bohuslav Šťastný, Jiří Novák a Vladimír Martinec. Křídla tohoto útoku se stala na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mistry světa.
Československé tituly
Pardubický tým čekal na svou velkou chvíli do roku 1973, kdy nejprve vyhrál základní část, potom následné play off a tím tedy i první titul mistra ligy. Martinec byl nejlepším nahrávačem ligy se 23 asistencemi a získal první Zlatou hokejku. O rok později v Poháru mistrů evropských zemí zastavil Pardubice až ve finále CSKA Moskva. Na domácí scéně se tým držel mezi nejlepšími po titulu ještě tři sezóny. Brankář Jiří Crha v té době byl na několika vrcholných turnajích v pozici druhého gólmana, ale na rozdíl od kolegů v útoku se žádné zlaté medaile nedočkal a nakonec i emigroval, aby si jako první Čech zachytal v NHL. V dalších letech se více dařilo individualitám než týmu jako celku. Přišly další tituly mistra světa pro výše zmiňované útočné trio, Martinec se k tomu v roce 1976 stal díky 28 asistencím opět nejlepším nahrávačem ligy a v anketě Zlatá hokejka zvítězil od poloviny 70. let ještě třikrát. V roce 1979 si Martinec se 42 brankami dokonce vystřílel pozici ligového krále střelců, ale to již tým jako celek na jistou dobu vyklidil čelné pozice v tabulce. Příslibem se opět stalo mládí, když se starší dorostenci stali přeborníky v letech 1978 a pak třikrát v období 1981–1983.
Od roku 1982 začal i opětovný vzestup seniorského mužstva. Do týmu byli postupně zapracováni již tehdy zářící brankářská hvězda brankář Dominik Hašek, obránce František Musil, útočníci Otakar Janecký a Jiří Šejba. Musil a Šejba získali v roce 1985 titul mistrů světa, ale v dané sezóně oblékali na vojně dres Dukly Jihlava. Musil emigroval do NHL, ale Šejba, který závěrečný duel mistrovství světa rozhodl hattrickem, se vrátil do Pardubic právě včas, aby s ostatními mohl v letech 1987 a 1989 oslavit titul mistra ligy. V obou mistrovských sezónách byl Zlatou hokejkou oceněn příspěvek Haška, který si třetí vítězství v anketě v pardubickém dresu schoval ještě na rok 1990. V celkově třetí mistrovské pardubické sezóně se nejlepším nahrávačem ligy stal Janecký se 41 přihrávkou a ocenění nejlepší trenér připadlo Martincovi. Na druhém z titulů z 80. let se podílel už i další objev útočník Ladislav Lubina, který se v roce 1991 stal se 41 gólem i nejlepším střelcem ligové soutěže. S počátkem 90. let ale přišel z hlediska konečných umístění velký výkyv směrem dolů.
Do prvního ročníku samostatné české soutěže vstupoval tým poměrně stabilizovaný. Mnozí hráči z něj již nasbírali potřebné zkušenosti a mohli doplnit dřívější opory. Platilo to především o brankáři Radovanu Bieglovi (vyhlášen nejlepším brankářem ligy) a útočníkovi Richardu Královi (se 33 góly nejlepší střelec soutěže). Když se výbornými výkony v play off zvláště při proměňování samostatných nájezdů přidal i sotva osmnáctiletý Milan Hejduk (vyhlášen nejlepším nováčkem ligy), byla cesta k úspěchu v podobě účasti ve finále play off otevřena. Druhé místo pro Pardubice získal trenér Marek Sýkora, který byl posléze vyhlášen nejlepším mužem ligy na lavičce v sezóně a který nebyl v městě perníku doma, což bylo v místních podmínkách něco zcela nezvyklého. Po druhém místě přišel ovšem na dva roky opět půst, který vyvrcholil nutnosti obhajovat v roce 1996 extraligovou příslušnost v baráži. Pryč postupně odešli Král, Biegl a další hráči, které nahrazovali junioři a mezi nimi především střelec Petr Sýkora. Hejduk se v roce 1998 stal olympijským vítězem, čímž si otevřel dveře do NHL.
Pardubice od krizové sezóny v play off nechyběly, i když v něm od roku 1998 včetně hned pětkrát skončily v prvním kole. Několik let se tak do Pardubic stěhovala pouze individuální ocenění pro hráče i trenéry. Například P. Sýkora si 26 zásahy vystřílel v roce 2001 titul ligového krále střelců. Rok 2001 byl významným i kvůli přestavbě stadiónu, který se přejmenoval na Duhovou arénu a na počátku roku 2002 na něm vrcholilo pro českou reprezentaci neúspěšné mistrovství světa hráčů do 20 let. Na domácím ledě se zde představil Aleš Hemský, Petr Průcha a Tomáš Mojžíš. Pardubičtí junioři získali republikový titul o rok dříve. V letech 2003 a 2004 se útok mladíků Průcha, Koukal a Kolář zařadil do seniorského týmu, který vyhrál základní část soutěže. Ani v jednom z obou ročníků ale mužstvo nezvládlo v play off klíčové sedmé utkání série, což zapříčinilo v prvním případě zastavení se těsně před vrcholem kvůli Slavii a ve druhém pak nedozírné zklamání z vyřazení osmým týmem tabulky a sice Plzní. Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v produktivitě celé Extraligy. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský, který se s Průchou dostal i do kádru mistrů světa. Poslední titul je ještě v živé paměti. Do Pardubic se vrátil legendární brankář Dominik Hašek a vychytal pro nejhokejovější město u nás už páté prvenství v naší nejvyšší soutěži. Petr Sýkora (1978) se stal nejlepším střelcem play-off a byl pozván do reprezentace. Pozvání odmítl (tím se připravil o titul mistra světa) a poté odešel do týmu HC Davos. Do reprezentace byl povolán i Petr Koukal a získal titul mistra světa.
http://cs.wikipedia.org/wiki/HC_%C4%8CSOB_Poji%C5%A1%C5%A5ovna_Pardubice