Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Investiční poradce a předseda představentsva makléřské firmy Aleš Hemer  prohlásil v debatním  kotli Máte slovo Michaely Jílkové 5. prosince 2013, že řešením krize české ekonomiky není devalvace koruny, ale snížení ceny práce. Zbystřil jsem, protože ten člověk touto větou dokázal, že nemá ponětí o tom, jakou cenu za práci dnes firmy, ale také stát uchazečům o práci nabízí. Připomněl mi Američany, kteří jako diplomaté nebo jako novináři žili v meziválečném Německu. S platy a zásobovacími možnostmi, které jim jejich vlast poskytovala, sice vnímali bídu a postupný růst fašismu, ale odmítali si to připustit, nebo spíše se vědomě stranili negativních informací, neviděli je, nechtěli je vidět. Pochopitelně, že ne všichni. Mnozí byli překvapeni, když je služebnictvo, které si v hyperinflačním Německu za své dolary do domácností  najímali, prosili, jestli může dojídat zbytky z talířů, které by jinak skončili v odpadcích. Od reality izolovaní Američané vůbec nevěděli, že jsou v Německu lidé, kteří celé roky například nejedli vajíčka, některé druhy zeleniny, ovoce, maso.

Zdálo se mi, že onen finanční "expert" je na tom se svým vztahem k současné realitě stejně, jako jeho americké meziválečné protějšky... (Foto: Rádio Impuls)

Ředitelka likérky si postěžovala v rozhlase, že nový zákon o podnikání v jejich branži jim velmi zkomplikoval život, protože nemoho podle původních plánů čepovat lihoviny do platových oblů, ale jen do skla. Linka, kterou před lety pořídili, tak bude k neužitku, respektive využitelná jen minimálně. Strašné, řeknete si. Ale jen do okamžiku, než paní ředitelka ještě podotkne, že na linku dostali dotace...

Vždy jsem se domníval, že princip podnikání, trhu a kapitalismu vůbec je založen na tom, kdo je lepší, kdo má lepší nápady, je i dravější (ne bezohlednější). Existence nejen Evropské unie, ale i chování značné části českých podnikatlů mě ale trpce usvědčuje z omylu a naivity. Kdo se nepídí po dotacích, je stejný blbec, jako ten, který se z komunismu neřídil heslem "kdo nekrade (ze společného), okrádá rodinu. Že dotace jsou největší zhouba ekonomiky, si dnes už jen málokdo přiznává a uvědomuje. Dotace nejsou ničím jiným, než pokračováním socialismu, ale jinými prostředky. Jsou zdrojem závislosti společnosti na státu, zdrojem korupce. Přečtěte si, jak  reagovli na dotaz ohledně dotací, které se snaží pro svou firmu získat, jinak úspěšný podnikatel a novinář, který o něm psal. Zajímavé čtení...

Kdyby to nebyla pravda a kdyby představitelé ČNB pronášeli své výroky obhajující devalvaci měny ve stand-upu Na stojáka, asi bychom se všichni řezali smíchy. Problém spočívá v tom, že pokaždé, když se v počítači podívám na kurs koruny vůči dolaru, nebo euru, zjišťuji, že se o komiku nejedná. Ale nechci se zabývat korunou. Chtěl bych se ještě jednou, a naposledy, věnovat myšlenkovým pochodům guverného Miroslava Singera. Už jednou jsem napsal, že jeho argumentace se vyrovná slavnému projevu Milouše Jakeše v létě 1989 na Červeném Hrádku. Důvody, kterými pan guverném devalvaci obhajoval, svědčí o absolutním odtržení od reálného života.

Některé (nebo možná všechny) výroky guvernéra ČNB snad ani nemá cenu komentovat. Připomínají pověstný projev generálního tajemník ÚV KSČ Milouše Jakeše v létě 1989 na Červeném Hrádku. Lidé si ho kopírovali a stal se jednou z nechtěných rozbušek nevole široké veřejnosti. Režim, který vládl pomocí antonů a bílých přileb a obušků na náměstích, se dokonale zesměšnil. Sedm teoretiků z bankovní rady se postavilo Miloušovi po bok. Centrální banka nám sice během jednoho dne ukradla peníze, ale buďme rádi, že nám nezůstal alespoň humor.

Doporučuji prostudovat pracovní životopisy současných členů ČNB (http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/). Někteří šli ze škol rovnou zase do škol, už ale přednášet. Někteří se v praktické finančníé ekonomice dostali do nejvyšších bankovních pozic, jiní do nejrůznějších dozorčích rad. Ani jeden z nich nezaložil firmu, ani jeden z nich tuto firmu nerozvíjel, ani jeden z nich nic nevyprodukoval vlastním přičiněním a nápady.

Je to věčné téma a pokud si prolistujete blogy na nejrůznějších webech, najdete desítky příspěvků o tom, jak se v uplynulých letech všichni naši i světoví tzv. ekonomičtí a finanční odborníci mýlili ve svých předpovědích poklesů, krizí, či růstu. Všichni tihle experti ale dál předpovídají (nikdy se netrefí), za pár týdnů či měsíců se zase diví - ale stále je někdo zaměstnává, stále je zvou do televizních ekonomických pořadů. Ještě jsem neslyšel ekonomického redaktora televize, aby si pozval některého z takových chytrákl, tohle všechno mu tam předestřel a zeptal se ho, jestli by alespoň dokázal vést trafiku (opravdovou, ne ČSA), či bufet na nádraží. "Pane ekonomický experte, když se tak dívám na vaše minulé analýzy, musím konstatovat, že jste v podstatě blbec!" To by asi mělo zaznít. Pokud to nezazní, blbec je i ten, který to neřekne.

Zdražování cen v maloobchodě před rokem 1989 (neboť volná tvorba neexistovala a výši většiny platů určoval centrálně stát) se odehrávalo skokově. Vždy jednou za pár let - o to to bylo bolestivější. Benzin ze 2,20 na 4,40 Kčs a podobně. Vždy večer předtím vystoupil ve hlavním zpravodajství Československé televize určený soudruh z vedení strany, či státu a jal se obyvatelům zdůvodňovat, proč se zvyšují ceny (nemluvilo se o zdražování ani zvyšování cen, ale o jejich úpravě) toho, či onoho zboží. Bývalo to vždy zábavné - až do chvíle, než řidič přijel k pumpě, nebo než maminky šly nakupovat něco pro děti. To už úsměv na rtech mrzl...

Když si doma vytisknete na kopírce falešnou bankovku a pokusíte se ji udat do oběhu a odhalí vás, půjdete sedět. Padělání měny je v celém světě zločin rovný tomu hrdelníku. Když tisknou USA měsíčně 85 milionů nových papírových (inflačních) dolarů, říká se tomu fiskální politika. že by zatkli Obamu a ministra financí, asi nehrozí, byť se dopustili také padělání měny.