Povinný důchodový pilíř: Kupónová privatizace číslo 2?
26. 10. 2012
Až si člověk musel při jeho poměrně slabou argumentaci položit otázku: Qui bono? Komu to slouží?
Jiří Rusnok obhajoval existenci nového penzijního pojištění například tím, že penzijní fondy mohou velmi dobře investovat a tak posilovat vklady budoucích důchodců nákupem státních dluhopisů. Jediným argumentem pro české dluhopisy bylo, že na rozdíl od zadlužených a krachujících států jako jsou Řecko a Španělsko je Česko důvěryhodným finančním partnerem a české dluhopisy neztrácejí na hodnotě.
Už samotné slovo „dluhopis“ napovídá, že se jedná o dluh, který si stát činí u svých občanů. Nebo také u cizích občanů a bank, které mají dost prostředků na to, aby jich koupili víc, než my sami. Jednou pak mohou stát, od kterého dluhopisy nakoupili, pěkně držet pod krkem. Což občan s jedním nebo dvěma papírovými dárkovými dluhopisy za sto až dvě stě tisíc korun asi těžko udělá. Banka, která jich bude mít za pár miliard, si pak může u českého státu dělat nároky podstatně vážnější.
Když se začalo potápět Řecko, po něm Portugalsko, Španělsko, Irsko a další státní a dluhopisní dlužníci, první, čeho se začali velcí zahraniční věřitelé zbavovat, byly státní dluhopisy těchto zadlužených zemí. Přitom právě tyto země byly po celá 90. léta a na začátku 21. století dávány za příklad „ekonomických tygrů“ a rájů, příkladných byznysmenů. U nás si rvali politici hlavu, že rosteme jen od dvě tři procenta ročně, zatímco tito dnes vypelichaní tygři o dvoj až trojnásobek.
Kde je řečeno, že dnes jakž takž cenné české státní dluhopisy nebudou mít za pět let hodnotu nulovou? Taky se ptejme, když se vydáme na pošty, z čeho je stát, který si nyní musí půjčovat, za rok a půl, za tři a za pět let, kdy končí platnost jednotlivých dluhopisů, zaplatí. Pokud vybere za dva roky na daních víc, než utratí, možná z přebytku. Ale v přebytku nebyla Česká republika v tomto tisíciletí ještě ani jednou. A státní dluh roste rok od roku.
Pokud budoucí důchodce vloží své peníze do druhého pilíře k fondům, které budou investovat do dluhopisů (a dalších nejistých finančních transakcí), dokážu si snadno představit, jak bohatý bude jednou jeho důchod.
Vzhledem k tomu, jak nejen pan Rusnok, ale i další české a zahraniční investiční společnosti rozjíždějí tlak na vstup do druhého nevypověditelného systému spoření na důchod, lze vcelku selským rozumem dovodit, že své budoucí zisky plánují z něčeho jiného, než z moudrého investování.Někteří časem zkrachují, někteří po dostatečném naplnění fondu tentýž vytunelují, jiní budou vydělávat hlavně na exekucích těch vkladatelů, kteří se ocitnou v nouzi a nebudou schopni do druhého pilíře pravidelně povinně přispívat. Druhý pilíř je ve své podstatě cosi jako severočeská ubytovna pro nepřizpůsobivé. Za jednu místnost platí desetičlenná rodina dvacet tisíc, kteroužto částku jim měsíčně vyplácí sociálka jako příspěvek na bydlení. Dobrý byznys za naše daně…
Než vyrazíte pro Kalouskův dluhopis a do druhého pilíře, popřemýšlejte.
Poučení z krizového vývoje: Blb na blbci jeden, blbost je pohání. Ruské přísloví
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
