Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Čím víc se Radovan Krejčíř promenádoval v posledních měsících i letech před televizními kamerami a v médiích, čím víc zdůrazňoval, jak se vlastně jeho život vůbec nezměnil a jak vesele podniká i bez České republiky, tím víc bylo zřejmé, jak se utápí v bezmocnosti a stává se doslov fyzickým zajatcem. Když utekl v roce 2005 z prohlídky své černošické vily a když trávil pohodové dny na seychellských plážích, byl to poměrně dobře rostlý a štíhlý muž. Nyní je to tuková schránka s velkou hlavou vyrůstající rovnou z těla. Neklamná známka člověka, který se nemůže fyzicky svobodně hýbat, sedí za zdmi s ochrankou, přejídá se a pije.

Karel Čapek si rozhodně svou dobu i svou zemi neidealizoval. Mám  rád seriál Četnické humoresky, nejde v něm o realitu až dopodrobna okopírovanou z minulosti, spíše o lidech, o jejich radostech i starostech. Myslet si ale, že prvorepublikoví četníci byli takoví lidumilové a neoblomní zastánci práva a dobra, si určitě myslet nemůžeme. Byli, stejně jako ti četníci dnešní, jen vykonavatelem moci svého státu, jeho vlády (vlád) a zákonů. Následující řádky vypsal Karel Čapek ne na základě vlastní investigace na místě činu, ale jen dle novinové zprávy. I tak stojí za přečtení a zamyšlení.

Máte každého půl roku nový iPod? Pořídili jste si poslední super HD televizi? Máte pod kapotou poslední downsizeový motor s dvouspojkovou převodovkou? Máte nejlepší kávovar? Jste high-tech? Všimli jste si při procházce v lese, kdy máte uši ucpané sluchátky hudebního přehrávače, že zpívají ptáci a šumí listí? Také jste zredukovali svůj pocit štěstí na zprávy o stavu svého hedgeového fondu? Asi byste si s Karlem Čapkem nerozuměli... Mimochodem, víte kdo byl Karel Čapek? Spisovatel, nebo hráč na draftu NHL?

Při čtení Karla Čapka si uvědomíte, jak by nezapadl do dnešní doby, i když ho trápily stejné věci jako dneska nás. Dnes by mu editor hodil jeho moudra na hlavu, že na to má tisíc znaků a ne blábolit na pět stránek, protože co má víc než třicet řádek už nikdo nepřečte. Stejně jako šot ve zprávách nemá pět minut, ale sekund třicet. Chcete-li zaujmout - tak rychle. Shodou okolností jsem dneska stál na křižovatce v centru Prahy a na obchodním domě My zářila nová světelná obrazovka. V krátkých, kraťoučkých intervalech se na ní střídaly reklamy. Tu na zářné zítřky politkcé stzrany (je před volbami), tu na internetový server, tu na penzion - ostatní si už nevybavuji. Bylo to tak rychlé, že jsem si říkal, proč za to ti zadavatelé vyhazují peníze. No, dost řečí. Přečtěte si raději Karla Čapka a jeho úvahu o amerikanismu...

Tenhle článek se mi "strašně mnoho" líbil, byť je mile naivní. Ale naivní mile, dobrosrdečný a je jen vidět, že Karla Čapka udivovaly věci, nad kterými žasneme i po téměř devadesáti letech i my, dnešní hospodářští primitivové 21. století. Také nechápeme, že krachují banky, byť staví honosná sídla, že pojišťovny nemají na úhrady lékařům a nemocnicím, ale disponují mramorovými paláci, tisknou miliony zbytečných letáků a vůbec utrácejí za věci, nad kterými zůstává rozum stát.

Na snímku je Karel Čapek ve společnosti ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse (o němž píše) a prezidenta T. G. Masaryka .

Odmítáme komunismus, hlásáme pravicové myšlení, ale chceme, aby za nás stát udělal vše. Opravil dálnice, chránil před zločinci, platil penze, poskytoval zdraví a vzdělání a tak dále, a tak dále. Zbavujeme se odpovědnosti ve všem, státe, starej se. To není nic nového, to trápilo Karla Čapka již před 90 lety. To, nad čím lamentuje, silně připomíná dnešní Evropu, kdy je její chod do nejmenšího detailu určován (nebo chce být určován) Evropskou unií. Ale i náš život v malém státe je více a více určován státem, přičemž stát rádi nemáme, stále ho za něco viníme a stále doufáme, že se obejví někdo, kdo učiní stát takový, jaký by yse nám líbil. Potíž je i v tom, když už stát nechceme a začneme se chovat nezávisle a nepotřebujeme ho, stát skrze své úřední osoby neprodleně zakročí. Ty, ty, ty - tohle přece náleží státu, to nemůžeš dělat TY! Na stát nadáváme, ale nedej bože, abychom bez něho samostatně žili, mysleli a pracovali... Začtěte se do Čapka, pochopíte.

Čapka musíte číst v klidu a soustředěně. Z délky většiny jeho článku vytušítě, že nežil v době tak uspěchané a tak stresové, jako je ta naše - i  když asi spíše záleží na době a na našem vnímání. Zamyšlení a čláínky v jeho dobách bývaly mnohem (mnohem) delší. Lidé nevyžadovali tolik zkratku a jít rovnou na věc. Karel Čapek psal hodně, psal dlouze - ale i po osmdesáti letech se to dá číst. Hezky a spokojeně. Poměry byly tehdy asi stejné, jako dnes a dnes je to stejné, jako tehdy. Čapkovou předností bylo, že uměl problémy vystiihnout, popsat a pojmenovat tak, že jsou srozumitelné i v době, kdy už lidé málem zapomínají číst...

Je módou nadávat na poměry, rozčilovat se, že dnešek je v Česku koncem svobody a demokracie, že politika klesla tak hluboko, že uiž ani hlouběji klesnout nemůže. Stačí však zalistovat Karlem Čapkem, co psal už ve 20. a 30. letech minulého století a zjistíte, že nahlížel na poměry v politice, v Československu, na bídu mravní i jinou stejně, jak toto vše vnímáme dnes my. Chce se říci, že nic nového pod sluncem. Dalo by se také poznamenat, že už tehdy to byl humus. Na sgtraně druhé Čapkovy statě, články a názory docela rozbíjejí stále tradovaný obraz první republiky jako demokratického, mravního, právního a jiného ideálu. Udělejte si sami obrázek.

Když se nedaří automobilovému průmyslu, vymyslíme šrotovné. Pomůže sice jen někomu a na chvíli, ale vyprázdní sklady a udrží zaměstnanost v průmyslu. S válkami je to podobné. Zbraně nelze donekonečna zkoušet jen na střelnicích a v lokálních konfliktech. Občas je třeba opravdová válka, aby si generálové a výrobci ověřili skutečné praktické hodnoty výzbroje. A taky aby vyprázdnili sklady.

Prof. Giuseppe Nangeroni, Milán

V posledních letech lze sledovat všeobecný ústup ledovců na italské straně Alp. Tento ústup se začal kolem roku 1830 a kromě krátkých bezvýznamných údobí, během nichž ledovce postupovaly (poslední takové údobí bylo v letech 1917 až 1920), ukazuje diagram rozhodný a stálý ústup. V posledních několika letech pak tento zjev dosáhl pozoruhodných rozměrů, jež budou mít dalekosáhlé theoretické i praktické důsledky.