Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Každá snaha, ať je to podpůrný záchranný fond, ať jsou to půjčky, odpouštění dluhů, neustálé centrální úpravy úrokových sazeb, dennodenní porovnávání (a kolísání) hodnoty měn a snahy o jejich stabilizaci napumpováním a vytištěním peněz, jen zabetonuje stav, který se z přicházející a odcházejíc krize změní (nebo se už změnil) v krizi permanentní. Dalo by se říci, že jedeme z kopce, brzdy nefungují a už to neubrzdíme ani patama.

Doporučuji pro starší ročníky ekonomů a politiků, kteří o něčem v této době rozhodují, vydolovat z paměti, jak to probíhalo zhruba v 80. letech v táboře míru a socialismu. Místo myšlenkově stagnujícího Brežněva přišel exKGB Andropov, který se jako první pokusil tehdejší model socialismu opravit. Na necelý rok ho po podivném skonu vystřídal břežněvovský aparátek Černěnko, než ho taky odpojili od přístrojů a na trůn usedl Gorbačov. Jeho perestrojka se stala čerstvým větrem do politického zahnívání celého východního bloku a můžeme si jen gratulovat, že Gorbačovova slepá ulička k přestavbě nefungujícího politického a ekonomického systému vyústila v jeho totální krach.

Čím se perestrojka vyznačovala? Ve své podstatě pravila, že stačí, aby se rozvinula iniciativa lidí, aby si lidé uvědomili, že takhle žít a pracovat nemohou, že místo nemohoucích starců a zpátečníků nastoupí moudří a vševědoucí garnitura nových a poctivých a opravdovému komunismu oddaných soudruhů a ráj se přece jen na východní části zeměkoule vybudovat podaří. Zatímco lidé chtěli žít svobodně a tržně, Gorbi a spol. se snažili zkombinovat socialistické určování a řízení všeho s jakou takous tržní ekonomikou (ale centrálně řízenou). Lidé si měli volit své ředitele, volby měly být svobodné, ale v čele měla stále být komunistická strana (která měla být tak pokroková a milá, že ji měli lidé opravdu uctívat a milovat). Východní blok se měl vrátit k leninským kořenům, ale jen málokdo byl ochoten přiznat, že Lenit byl prachobyčejný tyran a terorista a spolu s Dzeržinským a Trockým vládli bolševickému Rusku puškou a oprátkou.

Byla snad snaha vybudovat cosi na principu Titovy socialisticko-kapitalistické Jugoslávie, ale jak to nakonec v 90. letech dopadlo (a ještě není úplný konec), si ještě živě pamatujeme.

Gorbačovova perestrojka chtěla dát lidem naprostou svobodu myšlení, trochu jim dovolit podnikat (to bylo slávy, když se u nás v Praze na nábřeží otevřelo první soukromé kadeřnictví), ale jinak měl politický systém zůstat. Pád Berlínské zdi, Trabanty v Praze a Národní třída byly jen logickým vyústěním. Udělat formuli 1 ze Škody 100 jen přestavbou v domácí garáži opravdu nešlo, ač jsme tomu mnozí věřili, k tomu se i já doznávám. Byla to naivita.

Dnešní pokusy typu zvýšíme DPH, založíme podpůrný fond, snížíme tu či onu sazbu, zvýšíme poplatky u doktora, přeorganizujeme MHD, abychom ušetřili, to vše jsou jen kosmetické snahy o odstranění pihy na nose, zatímco zevnitř nás sžírá rakovina.

Současně je to až příliš viditelné znamení, že si s tím, jak nás ekonomika neposlouchá, nikdo z politiků, ekonomů i ekonomických poradců neví rady. Denně je vídáme v televizi, čteme v denících, každý přichází se svou troškou moudrostí do mlýna, ale ve skutečnosti nikdo z nich recept nezná a modlí se, aby vlak ještě chvíli alespoň setrvačností jel.

Že prostě nelze dalších sto let žít stylem – začnu podnikat jen s půjčkou, budu mít doma všechno, protože mi na to někdo půjčí, pak mohou být volby každý týden, stejně se nic nezmění. Dokud nepřijdeme na to, že na tvrzení, že půjčování peněz je hřích, asi přece jen něco bude, můžeme si nechat mazat med kolem úst a myslet si, že je sladký. Že musíme a můžeme přežít jen s tím, co máme, a ne s tím, co nám půjčí druhý, to je možná jediná cesta k tomu, aby se zlomila stoletá moc půjčovaných peněz. Jinak zase povolejme Gorbačova, aby ten náraz byl alespoň stylový…

Poučení z krizového vývoje: Dluh se ti do domu protáhne škvírkou, ale ani vraty ho potom nevystrčíš! (Gruzínské přísloví.)