MARJÁNKA NÁS OPUSTILA 29. 10. 2013 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Věk: 3–5 let
Kastrovaná?: ne
Očkovaná?: ne
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?:  ano, FeLV pozitivní
Podmínky: klidná domácnost, jedináček
Marjánka na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

1. 2. 2013
Stázička a Marjánka dorazila do našeho depozita z Týnce nad Labem 31. 1. 2013. Jejich původní majitelka je stará a nemocná a nezvládá péči už ani sama o sebe, o kočičky se údajně nedokázala postarat už dávno. Měly sice kde bydlet, ale bez potřebné péče, špatně krmené, nekastrované, jejich koťata každoročně končila v nedalekém Labi… Navíc kočičky zbytek rodiny nenáviděl. Jedna dobrá duše se pomáhala o kočičky starat, v rámci možností, jak jí bylo umožněno a dovoleno… podávala odčervovadla, antikoncepční tabletky, dokrmovala… Jenže to bylo těžké, přijeli příbuzní, kočičky vyhodili oknem a bylo po léčbě. Stázička a Marjánka měly ještě jednu kamarádku, ale ta se po jednom nedobrovolném odchodu oknem už nevrátila. Marjánka je z obou kočiček ta méně průbojná, bojácnější, nyní navíc zcela vystresovaná. V původním bydlišti si asi užila, prý pokaždé,  když přijel syn původní majitelky, se skrčila v pelíšku a strachy se počůrala… Navíc jistě nebyla zcela zdravá, prý často sedávala u topení, zmrzlá… Do depozita si přinesla infekci, z nosu jí vystřelují zelené nudle a špatně dýchá… Ani jedna z kočiček ale není útočná, obě se sice bojí, ale neútočí, nesyčí, nebrání se, jen čekají, odkud přiletí nějaká ta rána:-( Pohladit se nechají – Stázička je vstřícnější, pro Marjánku je to složitější, prý ji snad nikdo ani nehladil – to všechno musíme ještě natrénovat a pokusit se alespoň částečně obnovit důvěru v člověka, protože v tomto směru odvedla stará paní a její rodina velmi dobrou práci:-(((

9. 2. 2013
Marjánka podstoupila vstupní prohlídku – zelené nudle z nosu, léta zanedbaný svrab v uších a hnilobný zápach z tlamy nevěstily nic dobrého. Tlamička opravdu v hrozném stavu – zubů zbylo jen několik a ty ještě ke všemu zkažené, se zanícenými krčky atd. Nudle tekoucí z nosu jsou prý od odehnívajícího špičáku, takže špičák musí pryč, jinak nemá smysl zkoušet anbitiotika. Nechali jsme udělat krevní testy – ledviny přiměřené věku, ale z infekčních chorob pozitivita na FeLV:-(. FIV negativní, aspoň tak. Kastrace v úvahu tedy nepřichází, ale zuby ven musely – naštěstí už to máme za sebou. Marjánka se probrala z narkózy zcela vzorně, v klidu, už večer slupla plnou misku kuřecího vývaru a dnes se pustila i do paštiky a do granulek! Dostala antibiotika a vše, co bylo potřeba, a doufáme, že se podaří infekci zastavit a Marjánka se dá do kupy. Stázičku veterina teprve čeká.

17. 3. 2013
FeLV pozitivní Marjánka svůj boj o život bohužel pomalu prohrává. Celoživotní stres se na ni hodně podepsal. Je stále schovaná, skrčená, pokud ji potřebujeme ošetřit, třese se. Špatně dýchá. Zánět v ústní dutině vyléčen, dásně zahojeny, blechy a svrab vyhuben, ale krevní hodnoty jsou bohužel hodně špatné. Nikdo si netroufá říci, jak dlouho tu s námi Marjánka ještě pobude – možná pár týdnů, možná i měsíců… Největší obtíže má s tlamičkou – na čelistech má výrůstky, které prorůstají do krku a je otázkou času, kdy jí znemožní přijímat potravu nebo se začne dusit. Zatím jí velmi pomáhají kortikoidy, které dostává v injekcích, vždy se jí uleví a po aplikaci lépe baští i dýchá. Ale je otázka času, kdy už jí nebude pomoci vůbec. Pokud by se někdo byl ochoten Marjánky ujmout i v tomto stavu, psychicky by jí to moc pomohlo. Potřebuje klid, teplo, vědět, že není na obtíž, že někam patří a že ji má někdo už konečně taky rád. Není nepřátelská, mazlí se ráda, ale strašně se bojí. Vyleká ji natažená ruka, jakýkoliv nečekaný zvuk, pohyb, světlo. Přesto má lidskou společnost ráda, jen se na ní musí opatrně, pomalu a v klidu. Pokud se nikdo nenajde, dožije u nás. Není to dobré, ale určitě lepší, než kdyby zůstala na původním místě, opuštěná a nemocná. Krásná a hodná kočička, která měla v životě zatím jenom smůlu.

27. 4. 2013
Marjánka byla vyřazena z nabídky kočiček hledajících nový domov. Konečně se dočkala tepla – je velmi zimomřivá a nyní se obejde už i bez topení:-) Na pokoji je s Heřmánkem a Mrkvičkou. Trochu jsme se báli, co to udělá – ale neudělalo to nic:-) Marjánka vyhodila oba zrzky ze skříně a zabrala ji pro sebe. Do klece se vrací před večeří, protože to tam má jistější – nikdo jí tam neujídá z její misky:-) Po pokoji se pohybuje naprosto volně, často se sluní u okna a většinou tam čeká na čas večeře. Jakmile ale přijdeme s večeří, už se stěhuje do svého zázemí. Je moc šikovná. Cizím lidem se vůbec neukáže, schová se a nenalákáte ji na nic. Ale nás už se nebojí skoro vůbec. Je hodně lekavá, ale když se na ni jde pomalu, nechá se ráda mazlit, přišla tomu na chuť a občas není k zastavení. „Šmejdí“ po verandě, pozoruje, jestli kluci už něco k jídlu nedostali:-) Marjánka se ohromně pochlapila, už to není skrčený uzlíček neštěstí s nudlí u nosu, který se krčí v tom nejzazším koutku. Je to pěkný lotr:-), oba zrzci ji respektují a vyklidili pozice, na které si dělá nárok ona:-) Volnost si užívá, teplo si užívá, sluníčko zbožňuje. Ale tím pozitiva bohužel končí. Její stav se pomalu horší. Pár týdnů byl klid, po injekcích se růst klků zpomalil nebo dokonce zastavil, Marjánka dýchala čistě a vypadala skoro zdravě. Ale teď naposledy jsme museli jet na injekci už o týden dřív, než stačilo minule… takže injekce už bohužel nevydrží tak dlouho. Pan doktor konstatoval, že ty útvary zase rostou a nelze s tím nic dělat. Po injekci je to zas lepší, ale jak dlouho se tohle ještě dá uhrát, nevíme. Nic ji zatím nebolí, chutná jí, baští dobře a hodně. Zatím. Už se smiřujeme s tím, že pro Marjánku nový domov najít nestihneme. Zůstane tu, i když to děláme neradi, snažíme se najít domov i pro handicapované kočičky. Ale v jejím případě se vzdáváme – zvykla si u nás, a dokud to bude k životu, bude mít všechno, na co si vzpomene. Aspoň to, víc se pro ni udělat už asi nedá. Vlastně dá – v nejbližších dnech dostanou kočičky na verandě venkovní voliéru – byli bychom rádi, kdyby se jí dočkala i Marjánka.

29. 5. 2013
Marjánka už si užívá i toho mála sluníčka, které zatím svítí… má moc ráda teplo.

29. 10. 2013
Marjánka odešla ve stejný den jako její spolubydlící a velký kamarád Nero, jen asi o 10 hodin později. Marjánka posledních pár dnů byla méně aktivní, a i když se pořád mazlila, pěkne jedla a vítala u dveří, přesto většinu dne polehávala u kamen. Chvílemi to vypadalo, že si jen lebedí v teple, teploučko měla moc ráda. Chvílemi ale bylo znát, že jí síly docházejí a musí s nimi šetřit. V pondělí 28. 10. 2013 se její stav ale zhoršil, začala těžce dýchat, výrůstky v krku evidentně oteklé… jako vždycky jsme tedy jeli na veterinu pro injekci kortikosteroidů, to jí dosud vždy pomohlo. I teď injekce pomohly, po příjezdu z veteriny ještě hodně pila a dal si večeři, dýchala o něco lépe, i když byla slabá. Po odjezdu Nera byla vystresovaná, smutná a apatická. Večer jsme tedy jeli na veterinu znovu, dýchala už nepravidelně, viditelně netrpěla a nevypadala nijak špatně, ale byla unavená a smutná. Přesto jsme doufali, že to ještě „uhrajeme“. Po cestě na veterinu však v přepravce usnula a už se neprobudila… Odešla tedy za Nerem, škoda, že u nás měli tak málo času. I tak ale dostali pár měsíců navíc, v teple a s plnou miskou… V opačném případě je čekalo jenom živoření a pomalé umírání…