Chytání ptáků
Zdánlivě nedůležitá věc. Ale během své chovatelské praxe jsem viděl nejotřesnější praktiky, chovatelé používali třeba běžný jutový pytel, připevněný na kovovou obruč, případně na obroučku, zhotovenou z proutku, nejrůznější rybářské podběráky, pytle ze záclonoviny nebo ze zbytkových látek, síťky pro odlov akvarijních rybiček. Při mávání kterým předstírali odchyt vypadali až groteskně, protože to připomínalo plácačku na mouchy. Mnohdy jsem trnul hrůzou, protože chytali ptáka, kterého jsem si vyhlédl v jejich chovu a byl jsem odhodlán ho zakoupit. Nebudu nic předstírat, ale k některým chovatelům jsem si vozil vlastní odchytovou síťku a snažil se dotyčného chovatele přesvědčit, že bych nejraději toho vybraného ptáka si odchytil sám. Proto alespoň stručně pokládám za vhodné se o této problematice zmínit.
Chytání je důležité hned z několika hledisek. Především musíme ptáka chytit rychle, žádné zbytečné honění po kleci nebo voliéře, vyvarovat se jakýchkoliv stresů, další hledisko je bezpečnost odchytu. Není žádoucí jakékoliv zranění. Drápky ptáka se nesmí uplatnit, nesmí se zachytit, proto nejsou vhodné jakékoliv sítě, u nich vždy hrozí zranění, vykloubené nohy, křídla. Někteří ptáci chytání snášejí bez jakýchkoliv problémů, ale jsou tací, pro které je to doslova stresující záležitost, která nezřídka končí i úhynem. Mezi neofémami jsou na tyto manipulace snad nejchoulostivější neofémy Bourkovy. U nich doporučuji v každém případě jistou opatrnost.
Budu raději používat termín chytačka než síťka, protože jakékoliv síťoviny považuji za nevhodné. Stejně tak nejrůznější tkaniny, které jsou těžké. Chytačka musí být co nejlehčí, aby s ní mohl chovatel lehce a především rychle a obratně manipulovat.
U mne samozřejmě také prošla postupným vývojem, protože každý se učí a zkušenosti nelze nabýt ze dne na den. Nakonec jsem před lety objevil tkaninu s obchodní názvem Monofil. Jedná se o silonovou lehkou a odolnou tkaninu s hustou vazbou. Běžně se z ní vyrábějí nejrůznější třepetalky praporky, protože lehce ji vítr rozvívá. Starší určitě pamatují prvomájové průvody. Vhodné by bylo určitě i nějaké lehké hedvábí. Při chytání nemá šanci kterýkoliv pták se v ní zachytit drápky a lehce v ní sklouzne. Vhodná hloubka je podle průměru chytačky taková, aby se dala po odchycení překlopit a tím ptáka zajistit proti vylétnutí. Jestliže ji vyrobíme o průměru asi 50 cm, tak hloubky by měla být také nejméně 50 cm. Celkovou velikost samozřejmě musíme přizpůsobit především možnostem. Nejdůležitějším hlediskem jsou vstupní dvířka do klece nebo voliéry. Doporučuji průměr 50 – 60 cm.
Ještě k materiálu a provedení obroučky. Osvědčila se mi ocelová struna o průměru 1,5 mm. Drží snadno tvar, je lehká, při nárazu ptáka do ní hrozí minimální poranění. Abych zajistil celkovou pevnost a zároveň technologickou proveditelnost, tak jsem ji v oblasti úchytu na násadku vyztužil asi do jedné třetiny celkového obvodu silnějším ocelovým materiálem, ocelovým drátem o průměru 4 mm. Hůlku nebo násadku je výhodné vyrobit z duralové trubičky ( průměr 10 – 12 mm) . Možné řešení je i dřevěná násadka.