Kroupy, jáhly a spol.
Obiloviny a později luštěniny měly v minulosti základní význam ve výživě lidí.
Z obilovin to kromě žita, pšenice, ovsa a ječmene bylo i proso a pohanka. Kromě samotných druhů obilovin se využívaly směsi několika druhů. Z mlýnů si lidé vozili kromě mouky i kroupy, krupky, vločky, jáhly, krupici apod. Z nich dovedly hospodyně připravit spoustu jídel s mnohdy zvláštními a v různých krajích různými názvy. Nám dnes zní tyto názvy poeticky a mnozí z nás už netuší, co si představit třeba pod názvem netyje (prosné škubánky vařené v mléce, omaštěné máslem a posypané třeba tvarohem), kontrabáš (pohanková kaše zapečená s bramborami a slaninou), nastavovaná kaše (bramborová kaše nastavená vařenými krupkami posypaná cibulkou), kočičí svatba (hrách a kroupy vařené každé zvlášť, smíchané a omaštěné třeba vypečenou slaninou a podávané s kysaným zelím), pučálka (naklíčený pražený hrách) či pražmo (namočené upražené obilí).
Z luštěnin býval nejčastěji používán hrách, který se konzumoval i na sladko, což je pro dnešní strávníky ne zcela představitelné. Kromě pučálky se hrách konzumoval v různých podobách, aby se brzy nepřejedl. Hrách "dřený" byl prolisovaný na kaši, z níž se po přidání cukru a rozinek ještě tvarovaly a smažily kuličky. Hrách "pohanský" se vylepšoval medem a tlučenými mandlemi. Nejčastěji se ale konzumoval vcelku, spíš malinko rozvařený než nedovařený. Přesto býval chasou a dětmi neoblíbený. V teplejších krajích - v Polabí a na Hané se pěstovala čočka a pokrmy z ní byly velmi podobné těm hrachovým, například čočce s krupkami se říkalo "kočičí tanec". Ve Slezsku zase bývaly na stole nejčastěji fazole, kde se z nich připravovaly polévky a pokrmy s kyselými omáčkami.
Samostatnou kapitolu by mohly zaujímat různé kaše. Ty se vařily snad ze všech produktů: patří sem kaše prosná, hrachová, čočková, krupková, jahelná, pohanková a další. Z nejjemnější krupice se vařila kaše "pšeničná", sladívala se medem nebo sirobem a sypala skořicí. Vaření kaší bylo jednoduché a časově nenáročné, proto hospodyněmi oblíbené. Dalším oblíbeným pokrmem býval jahelník. V mléce uvařené jáhly se smíchaly s nakrájeným ovocem (v létě čerstvým) nebo zelím, zalily vejcem a zapekly.
Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. V současnosti hlavně díky vegetariánům a ostatním propagátorům zdravé výživy se do našich obchodů vrátily svého času nedostupné potraviny jako pohanka nebo jáhly. Nic nám tedy nebrání si některý ze starodávných lidových pokrmů uvařit:
Jahelník se zelím: Propláchnuté jáhly dvakrát spařit vařící vodou, zalít osolenou vroucí vodou a uvařit do měkka. Na pánvi rozpéct nakrájenou slaninu, opražit na ní nakrájené čerstvé hlávkové zelí, podusit do měkka, osolit, opepřit. Pak smíchat s jáhlami a zapéct.
Sedlácké kroupy: Na trošce sádla ( oleje ) osmahnout krájenou cibuli, přidat uzené maso nakrájené na kostky, trochu podlít a dusit do měkka. Zvlášť opražit propláchnuté kroupy na kousku sádla, zalít osolenou vodou a uvařit také do měkka. Na kousku másla opéct nakrájenou nabo nastrouhanou kořenovou zeleninu, přidat špetku kmínu a podusit. Pak vše smíchat ve veliké míse.
Černidlo: Asi 200 g pohankových krupek připravit podle návodu na sáčku. Valaši černidlo hojně mastili rozškvařenou slaninou a podávali s kysaným zelím. Můžete vylepšit rozdrobenou bryndzou nebo měkkým kozím sýrem.
Hrachové placky: Vařený hrách scedit, rozmačkat, přidat smaženou cibuli, drcený česnek, vejce, sůl, strouhanku. Tvořit placičky, opékat na tuku.