Zámek Veselí nad Moravou - Historie
Bývalý vodní hrad ve Veselí nad Moravou byl součástí pásu pohraničních pevností a střežil důležitý přechod pres řeku Moravu, mezi rameny které byl založen. Vznikl nejspíše ve 13. století z iniciativy Přemysla Otakara II jako ochrana proti Uhrám.
Zámek s rozsáhlým parkem leží v západní části Veselí n/M, oddělený od historického jádra města bočním ramenem řeky Moravy a Svodnicí neboli Přívozní strouhou. Má podobu čtyřkřídlé patrové stavby uzavřené dispozice, zpevněné diagonálně natočenými nárožními věžemi. Akcentujícím vertikálním prvkem, jinak stroze komponovaného zámku, je hodinová věž umístěná nad středem východního křídla orientovaného k městu. Protilehlé západní křídlo je řešené jako vstupní, s předloženým dvorem ohraničeným dvěma do oblouku tvarovanými hospodářskými budovami propojenými pilířovou branou. Jižní zahradní průčelí ozvláštňuje mělký rizalit s nízkou sedlovou střechou, otevřený v patře třemi vysokými půlkruhově ukončenými okny a balkonem vynášeným čtveřicí sloupů. Výrazně předsazený balkon má v přízemí podobu otevřené sloupové haly, která dodává pohledově exponovanému průčelí potřebnou monumentalitu.
Za prvního držitele veselského hradu historici považují komorníka břeclavské provincie Sudomíra z Veselí, uvedeného v listině Přemysla Otakara II, vydané 21.8. 1261 pro olomouckou kapitulu. Sudomír patřil ke královským ministeriálům (nižší šlechtic ve službách dvora), kteří se podíleli na kolonizaci jihovýchodní části Moravy a zároveň patřili k nejvěrnějším stoupencům markraběte Přemysla, pozdějšího krále. V následujícím století se država nejčastěji střídala mezi tehdy mocnými rody pánů z Vartenberka a ze Šternberka. 15. století, spojené s četnými válkami, hospodářským a politickým rozvratem, hladomory, bylo velmi nejistým a neklidným obdobím. Jihovýchodní část Moravy trpěla zvláště v průběhu česko-uherských válek, kdy také došlo k faktickému oddělení Moravy od Čech (1468-1490). V té době veselský hrad patřil Vojslavským z Vojslavic (1447- 1526).
Středověkou podobu hradu přibližují poslední poznatky získané ze záchranného archeologického průzkumu probíhajícího v letech 2008 a 2009. Hradní jádro zaujímalo prostor severní části nádvoří zámku a přiléhajícího severního křídla, a dále pokračovalo mimo obrys dnešní stavby. Předhradí, oddělené příkopem, leželo pod jižní částí nádvoří a pod jižním zámeckým křídlem. Časový horizont výstavby hradu určilo dendrochronologické datování dřevěných částí předhradí, odkrytých průzkumem. Časový úsek, léta 1250 – 1260, se kryje s první písemnou zmínkou o majiteli Veselí (Sudomír). Opevněné sídlo chránící brod přes řeku bylo původně dřevěné, pravděpodobně však již v následující stavební etapě (poslední třetina 13. století) došlo ke zděné výstavbě hradního jádra s válcovou věží, zmiňovanou v mladších písemných pramenech. Další proměnou prošel hrad někdy na přelomu 14./15. století, kdy proběhla zděná přestavba předhradí a úprava hradního opevnění. Z té doby se ve hmotě východního křídla – v průjezdu pod věží – dochovaly zbytky brány a části obvodových zdí. Pravděpodobně po roce 1500 došlo k celkové přestavbě hradu a předhradí.
Novým majitelem Veselí se stal v roce 1527 Hynek Bilík z Kornic, úspěšný hospodář, který se věnoval hlavně zakládání rybníků. Jeho potomci drželi Veselí do roku 1580. Pravděpodobně za držení Bilíků z Kornic došlo k přestavbě středověkého hradu na renesanční zámek/tvrz.
Podobu renesanční stavby neznáme, v té době však vznikla čtvercová věž ve zlomu parkánu, jejíž základy odkryl na nádvoří zámku záchranný archeologický průzkum. Z této stavební etapy pocházejí pravděpodobně i sklepy dochované pod východním a jižním křídlem zámku.
Roku 1587 se ujali držení veselských statků Vojskové z Bogdunčovic (stejně jako Bilík z Kornic českobratrského vyznání). To však už poměrně klidné 16. století vystřídalo století dlouhých válek. Panství bylo Vojskům za účast na českém povstání zkonfiskováno. V roce 1625 Veselí dostal, za věrné služby císaři, uherský šlechtic Tomáš Bosnyák z Magyárbélu. Dědictvím přešlo do majetku rodu Perényů. Dalším držitelem se stal zemský hejtman Jan Rotál, který panství prodal Mikuláši Pazmányimu z Panasu, na Vsetíně a Litenčicích. Toto období bylo poznamenáno dlouholetými spory mezi zmíněnými majiteli. Vše se vyřešilo až na počátku 18. století; v roce 1707 koupili Veselí Maxmilián a Maxmiliána Želečtí z Počenic.
Snad ve druhé čtvrtině 17. století došlo k přestavbě renesančního zámku – vodní tvrze do podoby, která je zachycena na vyobrazení z roku 1748. Zanikly poslední viditelné zbytky středověkého hradu včetně velké válcové věže. V části hmoty zůstalo zachováno šikmé křídlo postavené na parkánu. Sídlo na vyobrazení má uzavřenou dispozici – tři křídla sestavená na půdorysu nepravidelného písmene U doplňují na západní straně dvě samostatné, pravděpodobně hospodářské budovy. Severní šikmé křídlo kopíruje linii starší stavby vestavěné do parkánu, zbývající obytná křídla zámku mají přízemí prolomené arkádami. Na severní straně areál uzavírá ohradní zeď obranného charakteru.
Dědici Želeckých z Počenic se stali Chorinští. Veselí drželi od roku 1731 až do odsunu v roce 1945.
V průběhu 18. století, za Jana Františka Chorinského, došlo k přestavbě zámku na pohodlné barokní šlechtické sídlo. Jeho přesnější podoba zatím není známa. Vodítkem jsou kresby – čtyři pohledy na zámek, jejichž fotokopie věnovala rodina Chorinských městskému muzeu. Rámcové datování kreseb pomáhají určit zachycené veselské kostely – kostel sv. Bartoloměje a klášterní kostel sv. Andělů strážných – vysvěcené v letech 1741, respektive 1739. S velkou pravděpodobností se jedná o realizovanou podobu zámku. Odpovídá tomu základní dispoziční řešení i kompozice jednotlivých křídel – podkovovitě uzavřený dvůr před západním křídlem a hodinová věž v ose východního křídla i základní členění fasád. Kresby zachycují elegantní šlechtické sídlo v rokokově klasicistním stylu, které si však díky rohovým věžím, hmotovému členění a přítomnému vodnímu živlu uchovává pevnostní charakter.
Od devadesátých let 18. století až do poloviny století následujícího se s krátkými přestávkami intenzivně pracovalo na nové podobě zámku a parku. Při těchto úpravách se vystřídalo více stavebních mistrů, zásadní podíl na finální pozdně klasicistní podobě měl však vídeňský architekt Karel Schleps (1802 – 1840) a jeho bratr František Schleps (1813 – 1882). Jádro zámku zůstalo v podstatě nedotčeno, výraznou proměnou prošel plášť stavby i výzdoba interiérů.
Výsledkem přestavby byla architektonicky strohá stavba, téměř kasárenského typu, formovaná přísným klasicizujícím horizontalismem. Malebnější podobu dostalo jen zahradní průčelí oživené širokým rizalitem s vysokými půlkruhově ukončenými okny a s balkonem vynášeným sloupy. Plochu nad okny zdobí sochařská výzdoba od vídeňského sochaře Antona Rückera - erb Chorinských s antickými heroji po stranách.
Zahrada s rozsáhlým parkem a oborou obklopující ze dvou stran zámek byla postupně proměňována v romanticko-krajinářský park. Idea člověkem utvářené, avšak na první pohled nenásilně formované přírody s maximálním estetickým účinkem si žádala romantické doplňky v podobě altánků, umělých zřícenin, jeskyň … Také v zámeckém parku veselského zámku se nacházel letohrádek, malý zámeček v dórském slohu zvaný Templ, byly zde gloriety, rondely, čínský chrám, rybářský dům, ptačí domek a řada dalších drobných staveb. Provoz a údržba takto komponovaného parku byla velmi nákladná. Stavby postupně zanikaly. Ze staveb se dodnes dochovala jen lodžie, Laudonův pomník a z části skleník.
Zámek po roce 1945
Po vynuceném odchodu rodiny Chorinských z republiky připadl zámek městu. Jeho stavebně-technický stav po válce nebyl dobrý, v havarijním stavu byly zvláště střechy, opravené v letech 1945 – 47. O dva roky později došlo k opravě fasád. V sedmdesátých a osmdesátých letech zámek využívaly Jihomoravské trubkárny jako internát. V devadesátých letech se jeho vlastníkem stala firma LCS zámek a.s., která stavbu staticky zajistila. Nechala si zpracovat projekt přestavby zámku na hotel. K jeho realizaci však již nedošlo, po likvidaci vlastnící firmy v konkurzu byl zámek v roce 2003 prodán v dražbě. Nový majitel v posledních letech provedl základní záchranné práce, obnovu klempířských prvků a opravu krovu. Byla provedena řada dílčích odborných technických průzkumů nutných pro zpracování projektu celkové rekonstrukce památky. V letech 2008 a 2009 proběhl v areálu zámku záchranný archeologický průzkum.
V 90. letech vlastnila zámek firma, která provedla zásadní podchycení statických poruch a zadala zpracování projektu přestavby zámku na hotel. Památkový ústav souhlasil s předloženou studií. Celý záměr se ale neuskutečnil, protože vlastnící firma šla do konkursu a následní likvidace a zámek byl v dražbě v listopadu 2003 prodán. Nový majitel provedl základní záchranné práce, obnovu a výměnu klempířských prvků, postupuje oprava krovu, zadal provedení dílčích odborných technických průzkumů, jejíchž výsledky jsou nezbytné pro zpracování projektu celkové rekonstrukce památky, která se nachází v havarijním stavu a jejíž některé umělecko-historické detaily jsou nenávratně ztraceny.
