Historie města Veselí nad Moravou

Název město - civitas - je pro Veselí doložen v roce 1396. Jeho jádrem bylo dnešní Bartolomějské náměstí a vedle významu vojenského k jeho založení přispěl i význam obchodní, tj. potřeba oživení ruchu na uherské cestě. Od této doby existovaly obě části - samotné město Veselí i starší Předměstí Veselí - vedle sebe jako dva samostatné a samosprávné celky. Od roku 1423 se stalo Veselí předmětem uplácení císaře Zikmunda. (Pobýval na veselském hradě i se svou chotí prokazatelně dvakrát v dubnu roku 1422 při tažení proti jednomu ze dvou středisek husitského hnutí v nedalekém Ostrohu. Druhým střediskem byl tábor na ostrově u Nedakonic, který zanikl koncem roku 1421.) V roce 1437 se domáhá dědických práv Zdeněk ze Šternberka, který však Veselí již v roce 1442 prodává. Od té doby docházelo k častým změnám majitelů veselského panství i ke změnám v jeho velikosti. 27. července 1469 došlo u Veselí k neúspěšnému střetu strážnického pána Jindřicha z Lipé s vojsky Matyáše Korvína, při kterém byl zajat na veselských loukách kníže Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad. Avšak nejpozději v roce 1470 bylo Veselí opět v rukou krále Jiřího, který zde pobýval 6.srpna tohoto roku.

O rozvoj panství se zasloužil především Hynek Bilík z Kornic, za kterého došlo v letech 1526-1551 k největšímu rozvoji tradičního rybníkářství, doloženého už ve 14. století. Byl podle zprávy z roku 1535 stavebníkem jednoho ze dvou mostů nahrazujících dosavadní přívozy. Dochází rovněž k prvním přestavbám hradu na zámek. Hynek Bilík z Kornic je pohřben v tehdejším kostele sv. Bartoloměje na Předměstí (dnes kostel P. Marie). Jako pevnost je pozdější zámek uváděn ještě v letech 1530 a 1562. Strategický význam hradu se udržel i po postupných úpravách a přestavbách na jednopatrový zámek až do 18. století. Od doby předbělohorské se plně rozvíjejí řemesla. Jsou to především hrnčíři, bednáři, koláři, podkováři, soukeníci, kožešníci, pekaři, řezníci, ševci, krejčí a další. Postupně jsou ustavovány jednotlivé cechy.

V roce 1624, po konfiskaci majetku Vojskú z Bogdunčovic pro účast na českém stavovském povstání a po celé 17. století dochází ke sporům o držení veselského panství mezi potomky Tomáše Bosnyáka z Magyarbelu, Mikuláše Pazmáně z Panasu a Rottaly. 22. července 1707 koupili panství Maxmilián a Maxmiliána Želečtí z Počenic. Tito jsou zakladateli servitského kláštera s kostelem Svatých Andělů strážných. Po jejich smrti a smrti Jana Felixe Želeckého, Maxmiliánova bratra, zdědili panství v roce 1731 Chorinští z Ledské.

Poslední z jejich rodu opustil veselský zámek v dubnu 1945 a jeho potomci dodnes žijí ve Vídni. Za prvního z Chorinských, Františka Karla, byl postaven ve městě nový kostel sv. Bartoloměje, vysvěcený 8.září 1741. Jeho syn, František Jan, provedl zásadní přestavbu zámku, upravil park a zahrady, vznikající už za Hynka Bilíka z Kornic. Starší bratr Františka Jana, Matěj František (1720-1786), byl prvním biskupem brněnským. Na kněze byl vysvěcen ve veselském kostele Svatých Andělů strážných 3. dubna 1743.

V roce 1879 byla postavena úzkokolejná dráha (rozchod kolejí 800 mm), využívána především pro hospodářskou činnost, ale i pro spojení s železniční tratí Vídeň-Krakov. Hospodářský rozvoj Veselí souvisí s budováním dráhy Brno-Trenčanská Teplá. Vznikají nové pracovní příležitosti, rozvíjí se činnost spolková i společenský a kulturní život. Bližší označení, tj. Veselí nad Moravou, bylo poprvé použito v roce 1883 a ustálilo se pro název železniční stanice. Název se začal používat všeobecně, i když k vlastnímu spojení dosavadních částí dnešního města došlo až 27. června 1919. Tehdy bylo spojeno Předměstí, Město a Židovská obec. V roce 1887 je postavena železniční stanice vlárské dráhy, v roce 1891 zprovozněna trať Veselí-Kúty a v roce 1927 Veselí-Myjava (v r. 1929 až do Nového Mesta nad Váhom). Zemská regulační správa, zřízená ve Veselí-Předměstí v roce 1911, začala se systematickou regulací řeky Moravy, dokončovanou zejména v letech 1926-1936. V těchto letech byl vybudován závlahový systém luk a zprovozněn tzv. Baťův plavební kanál. V roce 1913 byl starý mlýn u zámku přestavěn Bedřichem Chorinským na elektrárnu. (Vodní mlýny jsou doloženy ve Veselí již od středověku.). V roce 1919 byl založen dřevařský podnik Beer a Žádník, vyrábějící od roku 1925 nábytek, jehož výroba pokračuje dodnes v podniku Venaz. Od roku 1926 je bratry Reichsfeldovými zahájena výroba obuvi, pokračující nepřetržitě také i dnes. Od 10. června do 29. července 1930 ve Veselí nad Mor. Mezinárodní Škola umění (Intcmational School of Art) uspořádala kurs pro studium lidového umění, kterého se zúčastnilo 28 amerických učitelek a národopisných pracovnic. Tento kurs se konal i po následující tři roky. Za druhé světové války bylo Veselí jedním z východisek pro útěk mnoha významných osobností, včetně vojenských, na Slovensko, tzv. "generálská linka". Převodů se zúčastnili i veselští občané, z nichž mnozí svoji aktivitu zaplatili životem, např. Jan a Jaroslav Andrýskovi, MUDr. Josef Hlobil a další. Město bylo osvobozeno 24. dubna 1945. V letech 1949-1960 je Veselí okresním městem. V roce 1950 je připojena obec Milokošť a v roce 1954 Zarazice. Od roku 1961 je budován největší průmyslový podnik ve Veselí a v okolí - Železárny. Vedle činnosti hospodářské je třeba vzpomenout i záslužné činnosti veselských učitelů Andělína Odstrčila a Josefa Homoly, kteří měli hlavní zásluhu na vzniku muzejní společnosti v roce 1906 a později na otevření první muzejní expozice 2. května 1910. K poznání života ve Veselí přispěla i učitelka Marie Šantrůčková. O dobudování škol a jejich rozvoj se nejvíce zasloužil řídící učitel Julius Christin, s jehož osobou je spjato zřízení měšťanské školy v roce 1906 a první mateřské školy v r. 1902. Redaktorem publikace "Městys Předměstí Veselí - jeho minulost a přítomnost", vydané ve Veselí v roce 1913 při příležitosti povýšení Předměstí na městys, byl řídící učitel Jan Langášek. Podobně jako on byl později jedním z autorů dosud největší knižní publikace o Veselí ředitel měšťanské školy Bohumil Němeček.