RESSL CESTOVATEL III.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Kam orli nelétají, aneb: Deutchland unter alles ...
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Parafrází nechvalně známého mocenského hesla se dostáváme k jádru pudla, přesněji řečeno k atomizaci území a do míst, která zůstala germánským kmenům aktuální domovinou jako výsledek jejich migrace ze Skandinávie na evropský kontinent (i následného "Stěhování národů") počátkem našeho letopočtu, tedy "pode všemi ostatními zeměmi" až k poslednímu dílu této "quasi-severské trilogie":
NĚMECKO jako dnešní Spolková republika Německo (německy: Bundesrepublik Deutschland) je vzhledem k historii a rozmachu původních germánských kmenů "pouze" středoevropským státem o rozloze 357 tisíc km2, rozděleným na 16 spolkových zemí od Alp až k břehům Baltského a Severního moře. Se svými více než 82 milióny obyvatel je nejlidnatějším státem Evropské unie a nachází se především na historickém území s latinským názvem Germania obydlovaným postupně ve většině případů rozmachujícími se přistěhovaleckými starogermánskými kmeny ze Skandinávie již od přelomu letopočtů. Archeologické objevy z doby bronzové definují jejich prapůvodní domov geograficky přibližně takto:
Základními multikmenovými etnickými větvemi, které dali svým putováním dále na jih základ současnému německému národu (samozřejmě různorodými rodinnými "krevními svazky" a "genovým mixem" s již existující dosavadní populací do určité míry na tom kterém území upraveným), byli HERMIONI (Polabí, Jutsko), ISTVEONI (Porýní, Povezeří) a INGVEONI (severomořské příbřeží) Rody jednotlivých kmenů žili drsným způsobem v nezávislých osadách a živili se dlouho pouze chovem dobytka a bojem.
Od 10. století tvořila německá území jádro "různobarevné" Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. Ke sjednocení velké části Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN). Zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín, který ale měl po celou dobu své existence pevné vazby na SRN. V roce 1990 se znovusjednocený Berlín a pět obnovených zemí na území bývalé NDR připojily ke Spolkové republice Německo.
Hlavními geomorfologickými celky Německa jsou od severu k jihu Severoněmecká nížina, Středoněmecká vysočina, alpské předhůří a velehorské pásmo německých Alp. Území Německa odvodňují z největší části řeky Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Vezera a Emže. Přes německé území vede hlavní evropské rozvodí Severního, Baltského a Černého moře. K Německu patří i ostrovní území: V Severním moři se nachází souostroví Severofríské ostrovy a Východofríské ostrovy. Ostrovy Helgoland a Neuwerk jsou rovněž obydlené. Severofríské ostrovy představují zbytky zatopené pevniny, které zůstala pod hladinou moře po snížení a následném zaplavení. Největší německé ostrovy v Baltském moři jsou (od západu k východu) Fehmarn, Poel, Hiddensee, Rujána a Usedom. Konečně na Rujánu putují ještě dodnes vzpomínky mnohých z nás, kteří museli žít "za oponou", a nemohli si užívat cestovatelských zážitků za všemi krásami Země jako dnes:
Každá ze 16 spolkových zemí (německy souhrnně: Bundesländer) má svou vlastní ústavu a disponuje poměrně velkou autonomií v pohledu ke svému vnitřnímu uspořádání. Největší spolkovou zemí, co se týče plochy, je Bavorsko, avšak nejvíce obyvatelstva žije v Severním Porýní-Vestfálsku. Postupně nahlédneme víceméně do všech koutů těchto zemí v abecedním pořadí, ovšem až na úplný závěr si necháme jako 16. spolek samotnou metropoli.
BÁDENSKO - WÜRTTEMBERSKO (německy: Baden-Württemberg) se rozkládá převážně na území středověkého kmenového vévodství Švábska, tedy v jihozápadní části Německa a jak rozlohou (přes 35 000 km²), tak co do počtu obyvatel (cca 11 milionů) je třetí největší spolkovou zemí. Kromě mnoha významných měst se zde nachází i původně keltské město KOSTNICE (Konstanz), kde byl odsouzen a 6. července 1415 upálen Mistr Jan Hus:
KARLSRUHE ležící na břehu řeky Rýn je třetím největším městem země a leží zde největší německá ropná rafinerie, jakož i sídlo řady významných firem (např. Siemens, DM Drogerie atd.). Je jedním z největších evropských měst založených podle návrhu z rýsovacího prkna a jeho ulice se rozbíhají dle projektu vějířovitě od místního zámku, dominanty města:
MANNHEIM je druhým největším městem země, ovšem v počtu obyvatel (lehce přes 300 tisíc) se občas střídá na druhé a třetí příčce s Karlsruhe. Bývalé residenční město Rýnské Falce je v současnosti hospodářským a kulturním centrem evropského metropolitního regionu Rýn-Neckar s přibližně 2,35 milióny obyvatel. Od města Ludwigshafen ve spolkové zemi Porýní-Falc jej odděluje právě tok řeky Rýn. Je významným německým obchodním centrem a dopravním uzlem. Jeho centrum ve tvaru podkovy a bloky domů stojících v ulicích postavených v pravém úhlu vytváří mřížkovitou strukturu známou jako „Mannheimer Quadrate“ a zajímavostí je i to, že zmíněné bloky domů ani ulice nemají žádná jména. Ulice mají čísla a písmena a bloky jsou označovány kombinací písmene a číslice. Mezi největší pamětihodnosti patří kromě dvou obrovských parků (Městský a Zámecký) hlavně Národní divadlo založené v roce 1779, které je nejstarší scénou svého druhu v Německu, a slavné náměstí Paradeplatz:
STUTTGART je se svými více než 600 tisíci obyvatel největším a hlavním městem této spolkové země. Leží v kopcovité krajině na řece Neckar, přítoku Rýna. Je šestým největším městem v Německu, ovšem celá metropolitní oblast čítá 5,5 milionů obyvatel, díky čemuž je čtvrtou nejlidnatější v zemi.
Město, kde sídlí firmy Porsche, Mercedes-Benz či Robert Bosch GmbH, se stalo jedním z nejvýznamnějších průmyslových center Německa. Město bylo koncem 2. světové války zcela zdevastováno, přesto se však mnoho památek podařilo zrekonstruovat. Kromě Starého hradu i Nový zámek:
Stuttgart je znám svým mezinárodním charakterem. Přes 40 % místních rezidentů nemá německý původ a přes 20 % ani německý pas. Samotný název města Stuttgart je odvozen od německého slova Stutengarten, což znamená česky hřebčinec, neboť v roce 950 n.l. vévoda Liudolf Švábský, syn císaře Svaté říše římské Oty I., se rozhodl na opuštěném území založit hřebčinec. Osada měla chovat koně pro jeho armádu, která bojovala proti maďarské invazi z východu.
BAVORSKO, oficiálně: Svobodný stát Bavorsko (německy: Freistaat Bayern) je "Orto-Čechům" historicky i zeměpisně nejbližší a územně největší spolkovou zemí. Hraniční čára s Českou republikou činí 359 km a 441 metrů, což je cca o 100 km méně než je délka jediné další sousední spolkové země (Sasko). Označení „svobodný stát“ („Freistaat“) má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi. Bavorsko je obdivováno mnohými zahraničními návštěvníky díky svojí krásné a čisté přírodě, pivu a klobásám i tradiční lidové architektuře.
Hovoří se zde několika hornoněmeckými dialekty, které patří ke dvěma hlavním skupinám, tj. Bavorské (Bairisch), jež zahrnuje většinu země (Dolní i Horní Bavorsko a Dolní Falcko), a Alemánské (Alemannisch), které patří 2 miliony Švábů na západě. Vedle toho jsou rozšířená i francká nářečí (Fränkisch) představující asi 3 miliony obyvatel žijících převážně na území Dolních, Horních a Středních Frank. Do výčtu 7-mi vládních obvodů tedy zbývá Horní Falc, známá též zčásti jako Česká Falc, která byla od 14-tého století zemí koruny české. Celkem je tedy Bavorsko se svými 12,5 milióny obyvatel druhou nejlidnatější spolkovou zemí Německa, přičemž nejslavnějším krajanem je zřejmě osoba občanského jména Joseph Ratzinger, tedy emeritní (celkově 265-tý) papež Benedikt XVI., jehož rodný dům ve vesnici Marktl am Inn (poblíž rakouských hranic východně od bavorské metropole) je dokonce shodný s domem narození vynálezce George Lankenspergera:
Územím Bavorska protéká evropský veletok Dunaj i řada jiných řek jako je Inn, Lech a Mohan (Main). Na jihu se táhne vnější vápencová linie pohoří Alpy, nejvyššího horského systému v Evropě. Hřeben na bavorsko-tyrolských hranicích se vlivem působení tektonických desek posunul oproti původní poloze asi o 80 až 200 km. Možná právě to je jedna z příčin, proč reliéf u okraje tak prudce mění charakter z velehor na rovinu. Nejvyšší oblasti alpského ledovce jsou celoročním rájem těch nejlepších lyžařů, ale celá tato téměř magická část země navazující přímo na svérázné TYROLY patří k nejvyhledávanějším všemi typy turistů. V pleistocénu právě místní alpský ledovec formoval i četná jezera, jejichž zástupci jsou například KÖNIGSEE a CHIEMSEE:
WÜRZBURG (česky zastarale: Vircpurk) je město na Mohanu s postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt) v bavorském vládním obvodě Dolní Franky (německy: Unterfranken). Se svými 130-ti tisíci obyvatel se řadí po Mnichově, Norimberku, Augsburgu, Řezně a Ingolstadtu na šesté místo mezi bavorskými velkoměsty. První keltské opevnění je zde doloženo již z období kolem roku 1000 př. n. l. a je ztotožňováno s antickým římským městem Segodunum. Městu vévodící Pevnost na Mariánské hoře "MARIENBERG" se Starým mohanským mostem je jednou z velkých pamětihodností:
Znak města Würzburgu znázorňuje šikmo postavenou, vroubkovanou, červeně a zlatě čtvrcenou korouhev na stříbrné násadě kopí v černém poli (prapor starého vévodství Franky v podobné barevnosti) je používán již od 16. století. Město je biskupským sídlem lokalitní katolické diecéze a světoznámý palác s názvem Würzburská rezidence i se zámeckou zahradou a sídelním prostranstvím byly roku 1981 zařazeny na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO:
NORIMBERK (německy: Nürnberg) je významným univerzitním městem na obou březích řeky Pegnitz ve Středních Frankách (Mittelfranken) a i s přilehlými obcemi má přes milión obyvatel. Řada římskoněmeckých císařů si zvolila Norimberk za svou rezidenci. Významné je období vlády císaře Karla IV., který Norimberk často navštěvoval a také zde nechal postavit některé důležité stavby, například kostel Panny Marie. Karel IV. zde na říšském sněmu roku 1356 uveřejnil prvních 23 článků své Zlaté buly a roku 1361 mu zde porodila jeho žena Anna Svídnická syna, pozdějšího krále Václava IV.
Bohatství města a jeho výhodná poloha jako „tržiště střední Evropy“ umožnilo vznik vynikajících děl umělecké a řemeslné výroby. V té době Norimberk patřil, společně s Kolínem nad Rýnem a Prahou, mezi tři největší města Svaté říše římské. Císařský hrad také patří k nejnavštěvovanějším památkám města:
Po skončení druhé světové války, vedly vítězné mocnosti v Justičním paláci od listopadu 1945 Norimberský proces proti hlavním válečným zločincům nacionálně socialistické diktatury. Obnova města se v tomto období snažila zachovat původní rysy a strukturu města, takže středověké a raně novověké části města zachovávají obrysy originální zástavby, i když většinou pocházejí až právě z poválečného období. Brzy po válce se také projevil odvěký podnikatelský duch Norimberka, a podniky jako Siemens AG, Schöller, MAN, AEG, Grundig nebo Triumph-Adler mají významný podíl na německém hospodářském zázraku.
ŘEZNO (německy: Regensburg, latinsky: Castra Regina nebo Reginum, novolatinsky a v dalších románských jazycích: Ratisbona, francouzsky: Ratisbonne) leží v nejsevernějším místě Dunaje, v ohybu řeky, kde se do ní vlévají řeky Nába (Naab) a Řezná (zastarale: Řezen, německy: Regen). Město je správním střediskem obvodu Horní Falc. Nacházelo se zde centrum diecéze, do které České země spadaly před vyhlášením pražského biskupství (973). Keltské sídlo, které se zde nacházelo před vznikem germánského města, se nazývalo Radasbona nebo Ratispona.
V roce 1158 zde byl korunován Vladislav II. na druhého českého krále. Po vzoru nedávno tam postaveného Kamenného mostu nechal pak Vladislav v Praze postavit most Juditin. Dominantou města je Katedrála sv. Petre jako jedno z hlavních děl bavorské gotiky a návštěvníci rádi obdivují i Baziliku sv. Jimrana, kostel Sv. Jana a dodnes knížaty stejnojmenného rodu obývaný a velmi navštěvovaný Zámek Thurn-Taxisův, jehož nádvoří je zároveň sídlem místních vánočních trhů:
INGOLSTADT (latinsky zmiňován jako Auripolis) je druhým největším bavorským městem ležícím na Dunaji a patří k nejrychleji se rozvíjejícím v celém Německu. Má dvě vysoké školy a je jedním z 23 bavorských „Obercenter“. Ve městě převažuje především zpracovatelský průmysl, strojírenství a výroba automobilů (sídlí zde automobilka Audi). Neopomenutelná je místní významná křižovatka ropovodů. K pamětihodnostem patří především historické jádro města:
AUGSBURG (česky: Augšpurk nebo Aušpurk) je historické a univerzitní město v Německu na jihozápadě Bavorska a hlavním městem a sídlem vlády Švábska. Má asi 300 tisíc obyvatel a je tak po Mnichově a Norimberku třetím nejlidnatějším v Bavorsku. Jeho jméno je odvozeno od římského sídla Augusta Vindelicorum, založeného roku 15 př. n. l. římským císařem Augustem. Město je významné průmyslové i finanční centrum, je sídlem univerzity a dalších vysokých škol. Nachází se na soutoku řek Lech a Wertach. Jeho největší pamětihodností je pětilodní stavba o rozměrech 113x39 m se dvěma věžemi o výšce 62 m jménem Katedrála Navštívení Panny Marie, zvaná též "Augsburger Dom":
MNICHOV (německy: München, italsky: Monaco di Baviera, staroněmecky: Munichen – bei den Mönchen, tedy "U mnichů") je největším a hlavním městem Bavorska, které leží v podhůří Alp na řece Isar, a s 1,5 miliony obyvatel je nejhustěji osídleným a třetím největším v celém Německu (po Berlíně a Hamburku). Jde o jedno z nejbohatších německých center, významnou průmyslovou, dopravní, finanční i kulturní aglomeraci se dvěma universitami a mnoha vysokými školami i kostely, je sídlem arcibiskupa, řady muzeí a galerií, jakož i významným sportovním centrem. Olympijský park je toho jen důkazem:
Středem historického města je Mariánské náměstí (Marienplatz) s nejstarším mariánským sloupem v Evropě, se starou a novou radnicí. Zde se křižují linky podzemní a příměstské dráhy. Zbytky někdejšího městského opevnění tvoří tři brány středověkého původu, druhotně dostavěné (Karlstor, Sendlinger Tor, Isartor). Centrem středověkého města byl Starý dvůr, (Alter Hof), původně nazývaný Stará tvrz (Alte Veste), dochované středověké sídlo rodu Wittelsbachů.
Z historických památek města patří mezi ty nejvýznamnější dále kostely Panny Marie, sv. Petra, sv. Ducha, Nejsvětější trojice, sv. Jana Nepomuckého (Asamkirche) a sv. Kajetána, Královská rezidence, barokní zámek Nymphenburg, Hala vojevůdců, budova Národního divadla, Stará mincovna, z desítek slavných muzií například Deutsches Museum na ostrově v řece Isar nebo Glyptotéka s Lapidáriem (sochařská sbírka) i mnohé další budovy.
Z moderní architektury Mnichova stojí za zmínku kromě Olympijského stadiónu, nad kterým se vypíná 162 metrů vysoká telekomunikační věž Olympiturm, určitě i Allianz Arena (sídlo fotbalových klubů Bayern a TSV 1860), krajinářský park Riem na místě výstaviště a bývalého letiště a samozřejmě i 101 metrů vysoké sídlo automobilky BMW.
V neposlední řadě je nezapomenutelným zážitkem v bavorské metropoli i každoroční dvoutýdenní OKTOBERFEST na přelomu září a října, který navštíví více než 6 miliónů lidí a který je pořádán na počest svatby korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildeburgskou v roce 1810. Ti v průběhu tohoto "Největšího pivního festivalu světa" kromě jiných atrakcí mohou ochutnávat, ale i dostatečně z tupláků konzumovat stovky druhů piva, kterého celkem vypijí přes 7,5 miliónů litrů !!! To je celkem úctyhodné množství, neboť tuplák už se zde prodává v přepočtu až za 300 korun, což je 10-krát tolik než například v roce 1971, kdy měli i někteří z nás pamětníků, tedy šťastlivci s devizovým příslibem, tu čest pokoušet svá tehdy ještě zdravá játra za pouhé 2 a půl západoněmecké marky ...
Chcete-li, zde je několik neuvěřitelných statistik Oktoberfestu: Během dvou týdnů je zde spotřebováno 30 % roční produkce bavorských pivovarů; na festivalu je zaměstnáno 12 000 lidí, z nichž 1600 jako číšníci; k sezení mají návštěvníci k dispozici 100 tisíc míst; za 2 týdny se upeče 900 volů, čtvrt milionu "wurstů" a půl milionu kuřat !!! Snad tedy lze závěrem a bez skrupulí konstatovat, že Bavorsko je jak spolkovou zemí "pohádkově pestrou", tak i skutečnou nadnárodní velmocí zábavy, tance, zpěvu, piva a jídla.
BRANIBORSKO (německy: Brandenburg, dolnolužickosrbsky: Kraj Bramborska, dolnoněmecky: Bramborg/Brannenborg) je jednou z největších spolkových zemí a obklopuje svým územím spolkovou zemi Berlín. Jako Braniborské markrabství bylo od roku 1157 nezávislým státem a v letech 1373 až 1415 bylo součástí zemí Koruny české, od roku 1701 pak nejdůležitější součástí mocného Pruského království. Obnovy jako spolkové země se dočkalo 3. října 1990 současně se znovusjednocením Německa jako největší z "nových zemí" - tedy tzv. "východoněmeckých" (NDR), ale také nejzdevastovanější. Takhle dopadly v zemi například bývalé "sovětské nemocnice":
Braniborsko se rozkládá mezi řekami Labem na západě, a Odrou a Nisou na východě. Jádro země i dnes Němci označují jako Braniborská marka (Mark Brandenburg). Mimo velká města je Braniborsko řídce osídlenou zemí. Kromě hlavního města se jedná hlavně o nejstarobylejší, nejrozhlehlejší a třetí nejlidnatější v zemi - BRANDENBURG AN DER HAVEL (česky: Branibor nad Havolou) a druhé nejlidnatější - CHOTĚBUZ (německy: Cottbus):
POSTUPIM (německy: Potsdam) je hlavní město spolkové země Braniborsko, a to od jejího obnovení v roce 1990. Leží na řece Havole asi 26 kilometrů jihozápadně od centra Berlína u jeho hranic a má necelých 200 tisíc obyvatel. V novodobé historii Evropy je město známo jako místo konání postupimské konference v roce 1945.
Mezi lety 1949 a 1990 byla Postupim pohraničním městem v Německé demokratické republice na hranici se Západním Berlínem, byla známa výrobou gramofonových desek. Největšími památkami jsou Universitní areál (foto výše), ruská čtvrť Alexandrowka; Weberviertel – česká kolonie Nowawes vzniklá za Fridricha II. Velikého po roce 1750 pro české protestantské emigranty, zejména tkalce a přadleny (jejím centrem je Weberplatz s kostelem a pomníkem J. A. Komenského) a především rokokový zámek SANSSOUCI vč. 500 ha parků a 150 budov postavených v letech 1730–1916 zapsáný na seznam světového dědictví UNESCO:
BRÉMY, oficiálně SVOBODNÉ HANZOVNÍ MĚSTO BRÉMY (německy: Freie Hansestadt Bremen), je samostatnou spolkovou zemí na severu Německa. Do země patří dvě města, a to Brémy a od roku 1827 také nově založené přístavní město Bremerhaven, která spolu nejen územně nesouvisí, nýbrž jsou od sebe 53 km vzdálena. Obě města jsou obklopena územím spolkové země Dolní Sasko a leží na splavné řece Vezeře (německy: Weser). Celá tato spolková země má cca 700 tisíc obyvatel, ze kterých v samotné metropoli žije téměř 600 tisíc.
Od roku 1260 byly Brémy členem obchodního sdružení Hanza, avšak byly pro ostatní členy sdružení často nespolehlivým partnerem, například v boji proti pirátům. Přesto ovlivnilo členství v Hanze významně celou historii města i jeho vývoj. Město bylo prvním sídlem biskupa, který měl rozšiřovat křesťanství po celé Skandinávii. Brémy měly vždy výzmamnou evropskou úlohu v obchodování a cestování. V dnešní době jsou i na špici německého sportu (například fotbal a hokej). K nejobdivuhodnějším městským památkám Brém patří především renesanční radnice na Tržním náměstí:
Protože však řeka Vezera byla čím dál tím více zanášena pískem, vybudovali v letech 1619 až 1623 nizozemští konstruktéři na vhodném místě první umělý přístav v Německu a v roce 1827 tehdejší starosta Brém Johann Smidt pro město zakoupil od Hannoveru území a násypy na místě vyústění řeky Geeste do tzv. Vnější Vezery, kde bylo založeno dne 1. května 1827 město pod názvem Bremerhaven. To se stalo důležitým překladištěm, zásobujícím město Brémy potřebnými surovinami pro rozvoj obchodu a zpracovatelského řemesla a vydávali se odtud i početní vystěhovalci z východu Evropy za lepším živobytím ve Spojených státech a Argentině.
DOLNÍ SASKO (německy: Niedersachsen) je druhá největší ze všech 16-ti spolkových zemí SRN. Rozkládá se na severozápadě Německa při pobřeží Severního moře a svým územím zcela obklopuje město Brémy. Dolní Sasko vzniklo v rámci Britské okupační zóny Německa spojením téměř celého Hannoverska (včetně původně hamburské exklávy Cuxhavenu), většiny Brunšvicka, Oldenburska (bez jeho bývalých exkláv) a Schaumburgu-Lippe. Od 30. června 1993 je jeho součástí i malá část bývalé NDR obec AMT NEUHAUS, jejíž území (s výjimkou Niendorfu) totiž do roku 1945 i se svým 700 let starým dubem náleželo k Hannoversku:
WOLFSBURG je městem ležícím na řece Aller severovýchodně od Braunschweigu. Bylo založeno až 26. května 1938 nedaleko zámku Wolfsburgu jako sídlo automobilky Volkswagen. Do roku 1945 neslo název "Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben" (Město vozů KdF u Fallerslebenu). Aktuálně má již 130 tisíc obyvatel a je 5-tým největším městem této země. Vzhledem k abnormálně vysokým příjmům svých obyvatel je často označován za nejbohatší město Německa. Samotná automobilka je průmyslovou dominantou celého města:
Největšími lákadly pro turisty jsou renezanční zámek Wolfsburg s muzeem a "Wolfsburská vodní show" - největší svého druhu na světě (jde o "hru s vodou, lasery, velkou fontánou a 70 m vysokými proudy vody):
BRUNŠVIK (česky), tedy BRAUNSCHWEIG (dolnoněmecky: Brunswiek) je město v Brunšvicku na jihovýchodě této spolkové země, kde žije cca 250 tisíc obyvatel, čímž je Hannoveru druhým největším dolnosaským městem. Spolu s městy Wolfsburg a Salzgitter tvoří jedno z devíti hlavních center země. Je ovšem součástí v roce 2005 založeného metropolitního regionu Hannover-Braunschweig-Göttingen-Wolfsburg, takže v celé aglomeraci žije celý milión obyvatel. Počátky Braunschweigu se datují do 9. století.
Bruncvík je postava, o níž vyprávějí české báje a jejíž socha je umístěna na Karlově mostu v Praze. Tato česká legenda je ovšem pravděpodobně modifikací legendy, v níž figuroval saský a bavorský vévoda Jindřich Lev z Brunšviku, který se obzvláště zastoužil o rozvoj Brunšviku a dokázal z města udělat mocnou a vlivnou obchodní metropoli. Není se čemu divit, že lev se nachází v městě nejenom jako známý památník, ale je i ve jeho znaku.
HANNOVER je největším a hlavním městem Dolního Saska a je významným centrem průmyslu, obchodu a služeb v Německu. Každoročně se zde koná celá řada významných veletrhů - mezi nejznámější patří počítačový veletrh CeBIT a veletrhy Hannover Messe. Žije zde před půl miliónu obyvatel a jedenáct procent z asi 200 čtverečních kilometrů rozlohy města tvoří veřejná zeleň. Díky tomu je tak Hannover označován jako jedno z nejzelenějších měst Německa. „Plíce města“ - i tak bývá nazýván 650 hektarů veliký lesopark poblíž centra města. Spolu s famózně řešenou Novou radnicí tvoří nádherný komplex. Radnice je 98 metrů vysoká a v její kopuli, která je přístupná i veřejnosti, byl v roce 1946 vyhlášen samostatný stát Dolní Sasko.
Zajímavou pomůckou pro turisty je tzv. červená linie neboli "Roter Faden". Jedná se o zhruba 4,2 km dlouhou trasu kolem nejvýznamnějších památek města. Stačí pouze sledovat linii vyznačenou na chodnících a silnicích a nechat se unášet atmosférou města.
KRÖPCKE je centrální místo v Hannoveru. Jedná se víceméně o křižovatku čtyř důležitých nákupních ulic: Georgsstraße, Karmarschstraße, Bahnhofstraße a Rathenaustraße, na které se nachází starodávné hodiny - Kröpcke Uhr. Ty se postupem času staly jakýmsi záchytným bodem a místem srazů. Kröpcke je současně důležitým přestupním uzlem městské hromadné dopravy. Historie této křižovatky sahá až do 19. století. Od roku 1872 zde fungovala tzv. koňská dráha, která byla v roce 1897 nahrazena dráhou tramvajovou. V průběhu druhé světové války bylo místo zničeno a po přestavbě v roce 1971 byla tramvajová dráha umístěna do podzemí a náměstí se stalo pěší zónou.
DURYNSKO (německy oficiálně: Freistaat Thüringen) je spolkovou zemí ležící v samém středu Německa. Díky svému lesnímu bohatství je Durynsko nazýváno „Zeleným srdcem Německa". K nejdůležitějším durynským řekám patří Sála (Saale), Ilm, Werra, Unstruta (Unstrut) a Bílý Halštrov (Weiße Elster). Jen tři města v této zemi mají více než 100 tisíc obyvatel, nejpamátnější je však Erfurt:
GERA je třetím největším městem a jeho název je původním označením pro oblast v údolí řeky Bílý Halštrov, kde nyní město leží. Název vznikl pravděpodobně v období před stěhováním národů a v 8. století jej přijalo slovanské obyvatelstvo, které se zde usadilo. První písemná zmínka o Geře pochází z roku 955.
JENA, ležící na řece Sále je střediskem sklářského, strojírenského (optické přístroje Zeiss) a farmaceutického průmyslu. První zmínky o této obci pochází již z počátku 9. století, avšak až v roce 1230 jí byla udělena městská práva. V roce 1558 byla založena zdejší univerzita. V roce 1806 porazil Napoleon I. v bitvě u Jeny a maršál Davout u Auerstedtu pruskou armádu. Dnes je pro svoji pestrobarevnost toto druhé největší město Durynska "městem světel":
ERFURT je hlavním a největším městem celého spolkového státu s bohatou historií a památkami, univerzitou a významnými institucemi ležícími na stejnojmenné řece. Poprvé se připomíná roku 742 a na univerzitě, založené roku 1392, studoval Martin Luther. Mezi hlavní turistické cíle patří zahradnická výstava EGA, Erfurtský veletrh, středověká katedrála, Krämerbrücke a celé historické centrum s 25 kostely. Erfurt je významný železniční uzel a má vlastní letiště.
HAMBURG je druhé největší město Německa s přibližně 2 milióny obyvatel, které se rozkládá na 755 km², zároveň jde o největší německý přístav a jednu ze tří městských spolkových zemí Německa. Úplný název města je "Svobodné a hanzovní město Hamburk" (Freie und Hansestadt Hamburg). Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „Tor zur Welt“, tj. „Brána do světa“. Pro hospodářství města jsou kromě samotného přístavu důležité loděnice a četné jiné průmyslové podniky. Právě v Hamburgu začíná tzv. estuárium, což je název pro mnohakilometrové podlouhé ústí řeky do moře. V tomto případě jde přirozeně o jednu z nejdelších evropských řek LABE (německy: Elbe), která se prodírá od českých pramenů na Labské louce až sem do Severního moře.
Patrně první zprávy o osídlení oblasti pocházejí ze 2. století našeho letopočtu od řeckého geografa Klaudia Ptolemaia, který zde zmiňuje osadu s názvem Treva. Sídlo později dostalo název podle tvrze Hammaburg, kterou v roce 808 dal postavit či rozšířit císař Karel Veliký na obranu nově založeného křesťanského baptisteria, při němž umístil misijní stanici. Slavnou kapitolou hamburské kultury bylo období baroka a klasicismu, stejně jako Hamburská secese na počátku 20. století. V místní radnici sídlí Senát:
V Hamburku sídlí 19 vysokých škol. Nejstarší je Akademie výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste), která byl založena již roku 1767. K největším německým univerzitám patří Universität Hamburg, na které studuje přes 40 tisíc studentů, sídlí ve čtvrti Rotherbaum a má osm fakult:
Kromě radnice a universit patří k největším městským památkám chrámy a kostely (sv. Michaela, sv. Kateřiny, sv. Petra, sv. Mikuláše a sv. Josefa), Mariánský dóm, pomník kancléře Otty Bismarka a pomník Martina Luthera, jakož i Labská filharmonie nebo Krämer-Witwen-Häuser ("Domky vdov po kramářích").
Obdivuhodné jsou dále místní ZOO, kde žije 3000 druhů zvířat a Panoptikum, jedno z nejstarších evropských muzeí voskových figurín. Bývalá čtvrť prostitutek SANKT PAULI proslula ulicemi červených luceren kolem Reeperbahn, která dodnes nabízí různé možnosti erotické, zábavy, bary, muzikály a obchody. Podobně jako okolí samotného přístavu, který je nazýván "modrým".
HESENSKO (německy: Hessen) je středozápadní, převážně kopcovitá spolková země s výjimkou nížin rozkládajících se v blízkosti stěžejních řek Rýn a Mohan. V celé zemi žije přes 6 milióny obyvatel. Jedno z nejmalebnějších je svobodné říšské město WETZLAR, známé především svojí neporušenou částí Staré město (Altstadt), které bylo jako jedno z mála ušetřeno bombardování za druhé světové války:
DARMSTADT je čtvrtým největším, ovšem zcela nezapomenutelným městem celé země, které je ponořeno v zeleni. Pověst Darmstadtu jako centra secese (Judendstil) sahá do roku 1899, kdy velkovévoda Ernst Ludwig zřídil kolonii umělců na Mathildenhöhe (Matyldina výšina) - zahradní kolonie domků umělců. Samotné její centrum se svatební věží a pravoslavnou kaplí je úchvatným zážitkem všech turistů:
V roce 1997 byl Darmstadtu Ministerstvem vnitra Hesenska propůjčen titul vědeckého města (Wissenschaftsstadt). Příčinou bylo založení Technické univerzity (v roce 1877) a dvou vysokých škol (Fachhochschule) s přibližně 30 000 studenty a rovněž přítomnost mnoha výzkumných institucí, např. Evropského střediska vesmírných operací, Společnosti pro výzkum těžkých iontů (Gesellschaft für Schwerionenforschung – GSI), atd.
FRANKFURT NAD MOHANEM (německy: Frankfurt am Main, česky zastarale též: Frankobrod), nacházející se v jižní části Hesenska, je bezkonkurenčně největším a zároveň pátým největším v celém Německu. Není ovšem hlavním městem této spolkové země.
Frankfurt je také přezdíván „Bankfurt“, protože je finančním srdcem Evropy, v jehož centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato oblast Frankfurtu se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována „Mainhattan“. A zcela po právu díky svým pro Německo až neobvyklým obrovským mrakodrapům. Je také velmi důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem. Zcela skvostné je moderní centrum města - pěší zóna s neuvěřitelným množstvím obchoďáků a restaurací s možným relaxem s pouličními umělci.
Banky stojí za zrodem nového symbolu Frankfurtu - tzv. "Skyline", které tvoří nejmodernějšími mrakodrapy jako důkaz hospodářské síly, moci a bohatství bank. Ve Frankfurtu sídlí až 315 kreditních institutů a 175 zahraničních bank. Sídlo zde našla Bundesbank (Německá národní banka), Deutsche Bank, od roku 1998 zde sídlí také Evropská centrální banka. Největší úřední budovou v Evropě je mrakodrap Commerzbank (300 m včetně antény) a televizní věž Europaturm je druhou nejvyšší stavbou v Německu. Takto však vypadá sídlo Deutche Bank:
Však také odtud pochází slavný rod bankéřů ROTHSCHILD a slavní jsou i další rodáci. K největším památkám města patří Goetheho dům (narodil se zde v roce 1749), Stará radnice Römer, Kaiserdom (Kostel svatého Bartoloměje) a Hundertwasserova školka (první následující foto), stejně jako budova Staré opery (na dalším fotu):
WIESBADEN, rozkládající se na pravém břehu Rýna, je hlavním městem spolkové země Hesenska a se svými více než 300 tisíci obyvatel druhým největším. Se svými 26-ti termálními prameny je jedním z nejstarších lázeňských měst Evropy. Wiesbaden byl od konce druhé světové války důležitým stanovištěm ozbrojených sil Spojených států amerických. Od června 2012 je sídlem hlavního stanu US Army Europe a velitelského stanoviště pro jejich operace.
MEKLENBURSKO-PŘEDNÍ POMOŘANSKO (německy: Mecklenburg-Vorpommern) je další ze spolkových zemí Německa. Rozkládá se na severovýchodě Německa při pobřeží Baltského moře a řadí se mezi ty s nejnižší hustotou zalidnění. Každoročně přitahuje mnoho turistů svými plážemi a ostrovy při pobřeží Baltského moře, jakož i množstvím jezer ve svém vnitrozemí (Meklenburská jezerní plošina). Asi nejkrásnější památkou celé země je jezerní zámek v zemské metropoli SCHWERIN:
Velmi zajímavý je osud celé historické oblasti Pomořany (německy: Pommern, polsky: Pomorze, latinsky: Pomerania). Někdejší Pomořansko bylo totiž rozsáhlým územím situovaným nejenom okolo dolních toků řek Odra a Visla. V současné době je jen jeho malá část součástí Německa a většina připadá Polsku. Zajímavosti je i vlajka dnešní spolkové země jak z let 1946 - 1952, kdy bylo vše územně zcela "překopáno" a destabilizováno (Sparťané se asi podiví ...) , tak i ta současná její podoba, jež je rozdělena jasnou žlutou linií uprostřed, která je snad jakýmsi náznakem roztržení Pomořanska (vzhledem k jasné červenobílé spodní polovině).
Název této oblasti ("přímoří") se odvozuje od staré slovanštiny, neboť území bylo v 7. století osídleno západoslovanskými kmeny Pomořanů, kteří se zabývali obchodem a také pirátstvím. Potomky Pomořanů jsou Kašubové žijící právě v dnešním Polsku. O významu původně jednolitého celku svědčí i mapa Pomořanského velkovévodství ze 17. století:
SCHWERIN je hlavním, ne však největším městem země. Je obklopen jezery Meklenburské jezerní plošiny. Největší z okolních jezer, Zvěřínské jezero (Schweriner See), zabírá plochu 60 km² a je velkým rekreačním centrem severní části Německa.
RUJÁNA (původně: Rána, německy: Rügen, latinsky: Rugia), největší německý ostrov o rozloze více než 900 km² ležící na severovýchodním okraji země v Baltském moři je stejně tak vyhledávaným místem dovolených, což konečně dobře i v Čechách pamatujeme ...
Od 6. století byl ostrov osídlen kmenem slovanských Ránů, podle nichž má své jméno. Jiné zdroje však označují za původce názvu germánské Rugie, kteří ostrov obývali před dobou stěhování národů. Slované zde vybudovali knížectví s centrem na Arkoně. Reliéf je tvořen kopcovitou rovinou s valy koncových morén, které překrývají vápence. Na severu, nedaleko města SASSNITZ, je Národní park Jasmund. Ten je známý příkrými křídovými skalami, místy vysokými i přes 30 metrů.
ROSTOCK (česky: Roztoky) je bývalé hanzovní město v severním Německu a největší (přes 200 tisíc obyvatel) v zemi. Městská čtvrť Warnemünde, ležící 12 km severně od centra města, se nachází přímo na břehu Baltského moře a je některým našincům také dobře známa jako cílová stanice "pomalého rychlovlaku" z Prahy. Nezapomenutelné jsou samozřejmě zážitky s ve vlaku tajně pašovaným českým pivem a následnou "směnou" právě na zdejším nádraží. Pravdou je, že za jednoho lahváče "Plzně" se dalo obdržet až 5 východoněmeckých marek, a když taková rodinka propašovala dvě tři basičky, to se pak nakupovalo ... To už je dávno passé, ale místní pivo tu nechutná dodnes ...
Název města Rostock pochází z jazyka polabských Slovanů a jde o rozšíření toku před jejím ústím; v tomto případě tedy je to řeka Varnava (německy: Warnow).
PORÝNÍ-FALC (německy: Rheinland-Pfalz) je spolkovou zemí rozkládající se na západě SRN po obou březích řeky Rýn. Byla ustavena 30. srpna 1946 na severu francouzské okupační zóny a okolních provincií. Ve 24 okresech zde žijí pouhé 4 milióny obyvatel. Mnohá města při západní hranici byla mezi oběma světovými válkami až do 30-tých let pod francouzskou správou.
KAISERLAUTERN se svým 100 tisícem obyvatel je průmyslový a univerzitním městem na severozápadním okraji Falckého lesa, který geologicky částečně patří do sousedního francouzského pohoří Vogézy. Díky firmám jako je například Pfaff se město stalo již koncem 19-tého století důležitým centrem falckého průmyslu a v současnosti je v Kaiserslauternu a okolí dislokováno téměř 30 000 příslušníků americké armády a 18 000 civilních zaměstnanců (město často nazývají "K-Town"). Společně se základnou Ramstein (10 km západně) a Ramstein-Miesenbach tvoří "Kaiserslautern Military Community" největší mimoamerickou vojenskou základnu americké armády.
MOHUČ (německy: Mainz) je se svými více než 200 tisíci obyvatel největším a hlavním městem celé země. Nejznámější ze zdejších osobností byl Johannes Gutenberg, vynálezce v oblasti knihtisku, jehož jméno nese i místní univerzita. Mohuči se proto občas říká "Gutenbergovo město". Bohatá historie zanechala ve městě řadu památek, z nichž byla většina za 2. světové války vážně poškozena nebo zcela zničena. Zbylé památky lákají, společně s bující vinařskou tradicí, do města a jeho okolí řadu turistů. Velmi navštěvované je především historické jádro Starého města se spletitými uličkami:
Návštěvníci Mohuče brzy objeví zvláštnost města , kterou je typické barevné odlišení označení ulic. Jména ulic na červených štítcích určují směr kolmý na řeku Rýn, ulice vedoucí paralelně s Rýnem jsou označeny modře. Bílými štítky jsou označeny ulice v přilehlých částech Mohuče, které jsou Rýnu hodně vzdáleny.
Zdejší mediální koncerny jsou hlavními a největšími zaměstnavateli obyvatelstva. Působí zde televize veřejnoprávní ZDF (zkratka: "Zweite Deutsche Fernsehen"), privátní televize SAT1 i místní televizní a rozhlasový vysílatel SWR (Südwestrundfkunk). Centrum města je charakterizováno především obdobím vrcholného románského stylu a s ním spojená katedrála svatého Martina a svatého Štěpána, která má šest impozantních věží. Interiér katedrály zdobí řada historicky významných uměleckých kousků z období 13. až 18. století, které jsou zasvěceny tehdejším arcibiskupům a svatým.
V severní části na náměstí před katedrálou se nachází kašna Marktbrunnen z 16. století, která je odborníky považována za jedinečný dochovalý skvost renesančního stylu v Evropě vůbec. V blízkosti katedrály se nachází Gutenberg-Museum, které nabízí různé druhy prohlídek, jež jsou zajímavé i pro děti. Nedaleko muzea je velké nákupní centrum, za nímž protéká Rýn, na jehož břehu vznikla oblíbená promenáda.
SÁRSKO (německy: Saarland) na jihozápadě Německa je jednou z nejmenších spolkových zemí jak rozlohou tak počtem obyvatel (pouhý 1 milión) a je především průmyslovou oblastí i když byl značně omezen důlní a hutnický průmysl, po němž se jako památky zachovaly Völklingenské hutě z 19. století, které byly v roce 1994 zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO. Jméno je odvozeno od řeky Sáry (), přítokem řeky Mosely. Zajímavou historii celé oblasti zastupuje například bývalá vojenská pevnost na obranu celého území pojmenovaná podle řeky Sáry a krále Ludvíka XIV., kde se dnes nachází nevelké město známé výrobou automobilů Ford Focus, tedy SAARLOUIS:
SAARBRÜCKEN je jediným velkým, tudíž i hlavním městem celé této spolkové země a v současné době (ač bývalo význačným průmyslovým a dopravním centrem ve Velké uhelné pánvi s mnoha ocelárnami) jde především o univerzitní, politické, hospodářské a kulturní centrum.
Mezi historické památky města patří kamenný most přes řeku Saar z roku 1546, gotický kostel St. Arnual, hrad z 18. století Saarbrücker Schloss a stará část města s trižištěm St. Johanner Markt. V roce 1815 získali vládu nad městem Prusové, ve dvacátém století byla část oblasti dvakrát pod vládou Francie (1919-1935 a 1945-1957).
SASKO, oficálně Svobodný stát Sasko (německy: Freistaat Sachsen; hornolužickosrbsky: Swobodny Stat Sakska, anglicky: Saxon) je severnější z dvou s Čechami sousedících spolkových zemí SRN a její historické označení pochází z 15. století, kdy po smrti kurfiřta Albrechta II. Saského z askánsko-wittenberské linie rodu Askánců udělil král Zikmund Lucemburský míšeňskému markraběti Fridrichu IV. Bojovnému (Friedrich IV. der Streitbare) z rodu Wettinů za jeho oddané služby vévodství Sasko-Wittenberg a spolu s ním i kurfiřtský hlas, čímž vzniklo Saské kurfiřtství. Dnešní společná hranice je vesměs hornatým územím a z celého pomezí je jistě nejkrásnější oblast národních parků Česko-saského Švýcarska včetně termálních lázní v BAD SCHANDAU na řece Labe (Elbe):
Asi nejkrutější období místních Sasů počalo 7. října 1949, kdy se tato oblast stala jednou ze 6 zemí federativní socialistické Německé demokratické republiky (NDR). V současné spolkové zemi se nachází aktuálně 10 zemských a 3 městské okresy, kde žije celkem přes 4 milióny obyvatel oproti předválečnému období s 5-ti milióny.
V zemi existují tři velká města nad 200 tisíc obyvatel shodná s citovanými městskými okresy a kromě všech městských pamětihodností jsou dalšími největšími památkami hrad Stolpen, známý vězněním a úmrtím milenky polského krále Augusta Silného Anny Constantie, hraběnky kozelské (východně od Drážďan), nebo lovecký barokní zámek Moritzburg (u jezera Schlossteich severně od Drážďan):
SASKÁ KAMENICE (německy: Chemnitz, v letech 1953–1990 Karl-Marx-Stadt) je třetím největším městem v zemi, bylo pojmenováno podle podle řeky Kamenice a leží na severním úpatí Krušných hor jako součást metropolitního území Saský trojúhelník, čítajícího zhruba 3,5 milionu obyvatel. Původnější je slovanský (lužickosrbský) název znamenající "kamenný potok", netoť na místě dnešního města se nacházelo slovanské sídliště Kamienica.
Saská Kamenice je největším městem v metropolitní oblasti Chemnitz-Zwickau, a je jednou z nejvýznamnějších oblastí v bývalém Východním Německu z hlediska hospodářství. Od roku 2000 vykazuje město velmi vysoký růst HDP, a patří tak v Německu mezi deset ekonomicky nejrychleji rostoucích měst. Základními zdroji příjmů města jsou služby a průmyslová výroba, jako je metalurgie a strojírenství.
Mezi hlavní místní pamětihodnosti se řadí Hrad Rabenstein, jedno z nejvýznamnější muzeí a galerií v Německu Gunzenhauser, secesní čtvrť Kaßberg v historickém centru města, věž Roter Turm a historická budova staré radnice.
LIPSKO (německy: Leipzig) na severozápadě země a na soutoku tří řek (Weißer Elster, Pleiße a Parthe) je s necelými 600 tisíci obyvatel sice saským nejlidnatějším městem, ovšem není zemskou metropolí. Název Lipsko pochází z názvu "lípa". Osada byla založena slovanskými osadníky již v 10. století. V roce 1409 byla tzv. "německými mistry" (profesoři a studenti), kteří krátce předtím odešli z pražské Karlovy univerzity (Dekret kutnohorský), založena Lipská univerzita (po univerzitě v Heidelbergu, založené v r. 1386, je druhou nejstarší a fungující v Německu), díky níž se zvětšil význam města natolik, že se začala rychle rozvíjet řemesla a později i průmysl. Lipsko má také také pověst tradičního veletržního města (Leipziger Messe).
U Lipska byla ve dnech 16. až 19. října 1813 svedena největší bitva napoleonských válek, tzv. Bitva národů. Specifickou kapitolou dějin města je výroba knih. Lipsko se totiž stalo v průběhu 19. století centrem německé produkce. V zahraničí si město vysloužilo dokonce přezdívku „City of books“ - město knih. Vzhledem k zničení města během 2. světové války je v Lipsku, jako téměř ve všech velkých německých městech, poměrně málo historických budov. Patří k nim však rozhodně kostel Sv. Mikuláše (Nikolaikirche), budova německého Nejvyššího správního soudu (Bundesverwaltungsgericht) z konce 19. století, Bachovo muzeum a Památník Bitvy národů (Völkerschlachtdenkmal):
Z nových moderních staveb zaujmou především mrakodrap City-Hochhaus Leipzig, odkud je možné z výšky 142 metrů pozorovat centrum města s okolím, nebo mezinárodní letiště Lipsko-Halle (Flughafen Leipzig/Halle) nalézající se mezi oběma městy, na něž je napojeno linkami S-Bahn. Jedná se o druhé největší nákladové letiště v Německu (první místo zaujímá Frankfurt nad Mohanem).
DRÁŽĎANY (německy: Dresden) je hlavním městem Svobodného státu Sasko s více než 550 tisíci obyvatel, které je politickým, vědeckým, kulturním, obchodním i dopravním centrem nejenom díky své poloze na Labi. Jedná se o jeden z ekonomicky nejdynamičtějších regionů Německa, v němž hrají klíčovou roli inovace a moderní technologie jako např. informační technologie a nanoelektronika, pročež jsou Drážďany centrálou průmyslového sdružení „Silicon Saxony“. Značnou roli v příjmech města hraje turistický ruch, což je dobře známo i našincům, kteří zde ukájejí např. v okolí Prager Straße své nákupní choutky díky dostavěnému poslednímu dálničnímu úseku spojujícím město s Prahou (jen něco okolo hodiny jízdy).
Mezinárodně známé jsou Drážďany četnými stavebními památkami, jako je barokní Zwinger, význačnými muzei, jako je Galerie starých mistrů, a slavnými hudebními tělesy, např. Drážďanské filharmonie, Saská státní kapela Drážďany (Sächsische Staatskapelle Dresden) nebo chlapecký sbor Dresdner Kreuzchor.
Drážďanské Staré město, zničené bombardováním, bylo z části rekonstruováno a poskytuje tak svědectví o různých architektonických epochách. Vedle Zwingeru je to např. Semperoper (Semperova Státní opera - foto výše), Katedrála Nejsvětější Trojice (Hofkirche) a Rezidenční zámek, sídlo saských kurfiřtů a králů, jakož i kostel Panny Marie (Frauenkirche) na náměstí Neumarkt:
Město je známé svými monstrózními křesťanskými adventními oslavami. Konají se zde vánoční trhy až na 13-ti různých náměstích. Drážďanský Striezelmarkt, založený již v roce 1434, který je Čechy hojně navštěvován, je místně nejtradičnějším, největším a navíc jedním z nejstarších a nejznámějších vánočních trhů v celém Německu.
Drážďany, nazývané také „Florencie na Labi“, což původně souviselo především s uměleckými sbírkami, se vyznačují jak barokní a středomořsky stylizovanou architekturou, tak i malebnou a klimaticky příznivou polohou v údolí Labe. Jedním z nejpodivuhodnějších míst je ulička Augustusstraße, která je vyzdobenou proslulou externí mozaikou - největším nástěnným obrazem na světě (102 x 9,5 metrů) složeným ze třiadvaceti tisíců míšeňských porcelánových dlaždic - "Knížecí pouť", nebo také "Pouť princů" (Fürstenzug) od Wilhelma Walthera. Ústředním motivem je průvod 94 postav, které dokumentují osm set let vlády saské dynastie Wettinů:
Drážďany jsou světovým městem kultury a umění a od roku 2004 do roku 2009 byly na seznamu světového dědictví UNESCO. Ve městě je přes 50 muzeí, více než 35 divadel a kabaretů a vynikajících souborů. Významné akce přitahují každý rok domácí i zahraniční hosty. Každoročně se uděluje Umělecká cena města Drážďany. Dresden je bezesporu nejkouzelnějším německým městem možná nejenom v bývalé východoněmecké části.
SASKO-ANHALTSKO (německy: Sachsen-Anhalt), nepříliš lidnatá spolková země v západní části bývalého východoněmeckého bloku s necelými 2,5 milióny obyvavatel, kopíruje v podstatě bývalou pruskou provincii západně od bývalého hlavního města jednotného Saska, pozdější metropole Saského kurfiřtství a sídla dnešní Univerzity Martina Luthera jménem LUTHERSTADT WITTENBERG:
DESSAU (česky: Desava) je historickým centrem Anhaltska ležícím na soutoku řek Mulde a Labe. Dne 25. dubna 1626 se zde strhla bitva třicetileté války, ve které Albrecht z Valdštejna porazil vojska Haagské koalice pod vedením Arnošta z Mansfeldu. Architektonicky nejvýznamnější je místní stavba BAUHAUS, bývalé sídlo výtvarné školy zařazené na seznam světového dědictví UNESCO:
HALLE (původně: Salle nebo Halle an der Saale, česky: Dobrosol), je druhým největším městem této spolkové země při ústí Bílého Halštrova do řeky Sály, jehož původní název vychází z předgermánském slova označujícího sůl (dnes řecky: αλατι). V rámci Pruska se v roce 1714 stalo hlavním městem magdeburského vévodství a v roce 1694 zde byla založena Univerzita Halle (Alma Mater Halensis) se čtyřmi fakultami. Kostel Panny Marie (Marktkirche Unser Lieben Frauen) – čtyřvěžový kostel ze 16. století - je hlavním symbolem města:
K dalším pamětihodnostem patří především Červená věž (Roter Turm), rodný dům skladatele Georga Friedricha Händela, Opernhaus, hrad Giebichenstein a zámek Moritzburg.
MAGDEBURG (staročesky: Děvín) je největší a zároveň zemské hlavní město Sasko-Anhaltska, je sídlem katolického biskupství i biskupství evangelické luterské provincie, jsou zde dvě vysoké školy - Univerzita Otta von Guericke a Hochschule Magdeburg-Stendal. Jméno města pochází etymologicky ze základu „Machte“ (česky: síla, moc). To označovalo „Mächtige Burg“ (mocný, pevný hrad).
Stopy po lidské přítomnosti v této oblasti sahají až do pravěku. Například nálezy pěstního klínu (univerzální nástroj mandlového tvaru ze starého a středního paleolitu) se datují do starší Sálské doby ledové před asi 150 000 lety. Magdeburg byl písemně poprvé zmíněn v roce 805 v diedenhofským kapitulárem Karla Velikého jako Magadoburg a za vlády císaře Oty I. císařské sídlo. Roku 919 nechal Jindřich I. Ptáčník Magdeburg opevnit proti Maďarům a Slovanům. Nicméně současně s tím byl používán magdeburský brod přes Labe, neboť jen tak bylo možné vést obchod se Slovany usídlenými na východ od Labe. Velmi bohatou historii města ilustruje i místní Magdeburský dóm:
Město leží na řece Labi a na východním břehu kraje Magdeburger Börde (Region Elbe-Börde-Heide) na středním toku Labe asi 50 metrů nad hladinou moře na zemědělsky intenzivně obdělávaném území. Město se rozprostírá především na příkrém západním břehu toku na terénním schodu, který je tvořen skalami Domfelsenu. Tím je také jedním z mála měst Severoněmecké nížiny, které bylo založeno na skále.
Znak města Magdeburgu zobrazuje červený dvouvěžatý pocínovaný hrad ve stříbrném poli s otevřenou zlatou branou, mezi věžemi vyrůstá zeleně oděná panna (německy: Magd), jež ve zdvižené pravici drží zelený věnec. K významným místům turistického zájmu v tomto veletržním městě patří především objekty "zachráněné" z válečných ruinách po roce 1945, jako Magdeburská katedrála, Klášter Naší Paní a Radnice. Tvář dnešního města formují místo bývalých barokních domů z grunderských dob především secesní budovy a stalinistická poválečná "architektura". K zvláštním stavbám však patří tzv. "Zelená citadela":
SEVERNÍ PORÝNÍ-VESTFÁLSKO (německy: Nordrhein-Westfalen) je nejlidnatější a čtvrtou největší spolkovou zemí SRN a nachází se zde největší městské aglomerace celého státu se stěžejní německou průmyslovou základnou. Celé velmi hustě zalidněné území (na cca 34 tisících km² zde žije 18 miliónů obyvatel) totiž zahrnuje i oblast Porúří, které bylo dlouhodobě nejdůležitější průmyslovou oblastí celého Německa. Dodnes zde sídlí firmy jako ThyssenKrupp, Bayer, E.ON, RWE i další. V této spolkové zemi se nachází 5 velkoměst, jejichž rozsáhlé metropolitní oblasti na sebe nejenom navazují, někdy se však prakticky přímo prolínají, takže kromě silničního označení není často ani patrno, že se již nacházíte v jiném městě.
Pět vládních obvodů celé země se dále člení na 30 okresů (Kreise) a 22 městských okresů (Kreisfreie Städte) neboli statutárních měst, které jsou administrativně na úrovni okresu. Na rozdíl od jiných spolkových zemí v Německu se v Severním Porýní-Vestfálsku nazývají okresy pouze Kreise a nikoliv zemské okresy (Landkreise). Zajímavostí je ojedinělé sdružení okresů Städteregion Aachen, spojení okresu Aachen-Land a města bez okresu Aachen (česky: Cáchy).
CÁCHY (německy: Aachen, v místním nářečí: Oche, francouzsky: Aix-la-Chapelle, nizozemsky: Aken, latinsky: Aquæ Granni nebo Aquisgranum) jsou známým historickým a lázeňským městem těsně u nizozemských a belgických hranic. Na dálniční křižovatce Aachen se křižují dálnice A 4 do Kolína nad Rýnem a do Nizozemí a dálnice A 44 do Düsseldorfu a do Belgie. Místo tohoto dnešního turistického centra bylo obydleno už v paleolitu, neboť se zde těžil pazourek a líbilo se tu už starým Keltům i Římanům, kteří zde objevili nejteplejší prameny na sever od Alp (37 až 75 °C) a nazvali město podle nich a keltského božstva Granna Acquae Granni. Zkomolením obou jmen vznikl současný název místních termálních lázní.
Město má 250 tisíc obyvatel, je sídlem biskupství a významné technické univerzity. Katedrála Panny Marie je symbolem města a byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Její historie sahá do roku 786 kdy Karel Veliký založil na falci osmibokou patrovou kapli P. Marie (Oktogon, Capella palatina) podle vzoru kostela San Vitale v Ravenně. Karel IV. dal podle vzoru cášské kaple postavit na Novém Městě pražském kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově.
BONN, ležící v jižní části této spolkové země na řece Rýn, je znám tím, že mezi lety 1949 až 1990 byl provizorně hlavním městem Spolkové republiky Německo (tehdejšího Západního Německa). Kvůli relativně malé rozloze a počtu obyvatel byl Bonn v těchto letech parodován jako "hlavní město bez postřehnutelného nočního života" (Bundeshauptstadt ohne nennenswertes Nachtleben) či "Spolková vesnice" (Bundesdorf). Projíždíte-li ovšem Bonnem od jihu na sever, nepoznáte, že jste ovšem již v Kolíně nad Rýnem. Toto "souměstí" má také společné mezinárodní letiště s názvem Flughafen Köln/Bonn.
I po znovusjednocení země zde však sídlí mnohé úřadů s celostátní působností a některá ministerstva. Nacházejí se zde i instituce OSN a sídlo několika velkých hospodářských koncernů, hlavně z oblastí telekomunikací (Deutsche Telekom) a logistiky (DHL, PPL, Deutsche Post). Žije zde přes 300 tisíc obyvatel, což Bonn činí 20. největším městem v Německu. Je rodným městem skladatele Ludwiga van Beethovena.
Pamětihodnými budovami jsou především ALTES RATHAUS, stará radnice dokončená již v roce 1737 a vybudovaná v rokokovém stylu v době vlády Klementa Augusta Bavorského. Využívala se pro návštěvy významných hostů, kteří město navštěvovali i jako úřad starosty. V blízkosti radnice se nachází kurfiřtský zámek, který sloužil jako rezidence a dnes je jednou z hlavních budov komplexu bonnské univerzity.
Výraznou siluetu nejjižnější části Bonnu tyčící se nad Rýnem již téměř na hranici země (Sedmihoří) tvoří turisty celoročně zahlcený kopec Drachenfels, na jehož vrcholku stojí zřícenina hradu a v sedle pod ním se nachází unikátní romantický zámek:
Právě tady na Dračí skále se odehrála legendární bitva z eposu o Nibelunzích: Siegfried tu totiž zabil draka. Až nahoru vás může vyvézt zubačka Drachenfelsbahn:
Alej Poppelsdorfer Allee je významná z hlediska dějin dopravy, neboť tudy projela první koněspřežná dráha. Spolu s kurfiřtským zámkem pak turisté navštěvují také i palác Poppelsforf, který sloužil pro rekreaci kurfiřta v první polovině 18. století. V současné době jsou třemi nejvyššími stavbami v Bonnu telekomunikační věž WDR (Westdeutscher Rundfunk), vysoká 180 metrů ve čtvrti Bonn-Venusberg, následuje sídlo Deutsche Post s výškou 126,5 metrů a bývalá budova, která sloužila jakou součást parlamentu Západního Německa, s výškou 114,7 metrů, jež je dnes součástí kampusu Organizace spojených národů. Nejnavštěvovanější památkou vnitřního města je jistě rodný dům Ludwiga van Beethovena v ulici Bonngase:
KOLÍN NAD RÝNEM (německy: Köln, anglicky a francouzsky: Cologne) s více než miliónem obyvatel je největším městem země a čtvrtým největším v celém Německu. Je významným kulturním, obchodním střediskem a komunikačním uzlem, kde se konají četné veletrhy. Původně zde byla germánská osada, kolem roku 50 n. l. vzniklo římské město Colonia Agrippina, od 4. století sídlo biskupství. Ve středověku byl Kolín největším městem v Německu. Dodnes zde jsou k vidění pozůstatky římských hradeb:
V době druhé světové války byl Kolín stejně jako další města vystaven velkým spojeneckým náletům, z nichž největší byl proveden jako operace Millenium v noci z 30. na 31. května 1942. Náletu se zúčastnilo 1047 bombardérů RAF. Během druhé světové války se počet obyvatel snížil z cca 800 000 na 104 000. Zajímavostí je, že ze současných obyvatel je téměř pětina cizinců.
Kolínská univerzita, založená roku 1388, je šestou nejstarší univerzitou ve střední Evropě a zároveň jednou z největších v Německu. Katedrála svatého Petra (Dóm), založená 1248 a dostavěná až v letech 1848-1880, patří k největším gotickým stavbám v Evropě a její věže dosahují výšky 157 m:
K dalším obdivuhodným stavbám patří i Radnice s mohutnou gotickou věží r r. 1414 a renesančním podloubím románská bazilika St. Andreas, St. Gereon (35 m vysoká centrální stavba na pozdně antických základech), evangelický kostel Antoniterkirche, jezuitský gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, nebo trojlodní románská bazilika (kostel) St. Aposteln:
ESSEN v Porúří ležící přímo na břehu řeky Ruhr čítá přibližně 600 tisíc lidí, což ho řadí mezi deset největších měst v Německu. Od 19. století se Essen stal jedním z nejdůležitějších center těžby uhlí a výroby oceli. Konečně vždyť také průmyslník a vynálezce Alfred Krupp je místním rodákem.
Dnes je ovšem místní ekonomika postavena na jiných průmyslových odvětvích a službách. Město je sídlem třinácti ze sta největších německých firem, přesto si historické centrum zachovává svoji původní atmosféru:
Řeka Ruhr tvoří ve čtvrtích Kupferdreh, Heisingen a Werden tvoří umělé jezero Baldeney, které vzniklo mezi lety 1931 až 1933, kdy ho výměnou za chléb a pivo vykopalo 10 000 nezaměstnaných dělníků. Essenská univerzita byla založena roku 1972 a roku 2003 se sloučila s Duisburskou univerzitou, čímž vznikla současná Duisbursko-Essenská univerzita. Essenská aglomerace zahrnuje i další (opět v jednolité zástavbě "neviditelně průjezdní") významná města a obce Gelsenkirchen, Bochum, Hattingen, Velbert, Heiligenhaus, Ratingen, Oberhausen, Mülheim an der Ruhr, Bottrop a Gladbeck.
Essen byl sídlištěm mnoha germánských kmenů. Navzdory poměrně rozšířenému názoru nemá název Essen nic společného s jídlem (česky také: jíst), ale zřejmě pochází z velmi starého slova Asnithi, které označovalo území na východě, nebo území, kde rostlo mnoho jasanů (Esche). Přesto se zde božsky přecpete a dobře ubytujete, např. v tomto slavném hotelu:
Starodávná tvář města se kromě jiného honosí dvěma hrady. Alteburg je hrad na jihu Essenu datovaný až do dob Keltů (zhruba okolo počátku našeho letopočtu) a historie druhého hradu Herrenburg sahá do 8. století. Zárodkem města Essen však byl ženský klášter kanovnic založený kolem roku 845. V 10. století se stal jedním z nejdůležitějších klášterů v Německu. Jeho abatyše patřily mezi říšské preláty s knížecím titulem. V té době v jeho čele stála Matylda, vnučka císaře Otta I.
DORTMUND je třetím největším městem spolkové země a celkově sedmým v celém Německu. Leží severně od řeky Ruhr, protéká jím však menší Emscher. V Dortmundském přístavu končí kanál Dortmund-Ems, spolující jej se Severním mořem. Město bývalo centrem těžkého průmyslu, nyní je naopak známé jako „zelená metropole Vestfálska“ – přes polovinu katastrálního území tvoří průplavy, dřeviny, zemědělské oblasti a zelené plochy s parky jako je Westfalenpark nebo Rombergpark.
První písemná zmínka o Dortmundu je z roku 880, kdy byla v listinách zanesena tehdy malá vesnice jménem Throtmanni. V roce 1152 císař Barbarossa nechal při svém příchodu do oblasti obnovit město, které bylo krátce před tím zničeno požárem. Dortmund byl císařovým sídlem dva roky a poté se stal jedním z nejvýznamnějších měst říše. Později se stal hanzovním městem.
V období Třetí říše sídlila v Dortmundu nemocnice Aplerbeck, ve které byly v rámci nacistického programu eutanazie vražděny mentálně a fyzicky postižené osoby. Jako významné centrum Porúří byl Dortmund za 2. světové války častým cílem spojeneckých náletů, bombardováním byly zničeny přibližně dvě třetiny domů. Dnes je již město moderně zrekonstruováno a celoročně je zde například cítit i sportovní zápal patriotů především ke "žluťáskům" z místního věhlasného klubu Borussia. Zároveň se město proslavilo i největšími vánočními trhy v celé Evropě.
DÜSSELDORF je hlavním, ale až druhým nejlidnatějším městem německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a pochází odsud například věhlasný spisovatel Heinrich Heine, po kterém je zde pojmenovaná i akademie umění. Metropole, ve které žije pětina cizinců (Turci a Řekové), je jedním z nejvýznamnější obchodních center Německa, nachází se zde ohromné mezinárodní letiště a je jedním z německých měst mrakodrapů. Nejvyšší stavbou je ovšem televizní věž Rheinturm (240,5 m).
Turisticky nejatraktivnější je určitě historické centrum města i každoročně pořádaný karneval, přesněji řečeno místní varianta řečená "Karneval, Fastnacht oder Fasching", tedy masopustního fašanku s maskovanými průvody, jídlem, pitím, tanci a zpěvem, který začíná pravidelně každého 11-tého listopadu.
ŠLECVICKO-HOLŠTÝNSKO (německy: Schleswig-Holstein) je nejsevernější spolková země Německa na jihu Jutského poloostrova na pravém břehu řeky Labe, která má necelé 3 miliony obyvatel. Ze Šlesvicka náleží k této zemi jižní polovina (severní část patří Dánsku), Holštýnsko pak téměř celé. K dalším historickým územím tvořícím dnešní spolkovou zemi patří také většina území někdejšího Lauenburského vévodství, rozkládající se na jihovýchodě, téměř celé území někdejšího městského státu Lübecku, celé území někdejšího Lübeckého knížectví, bývalé hamburské exklávy Geesthacht a Großhansdorf, jakož i několik bývalých meklenburských exkláv. Největším a malebným městem této nejjižnější části země je RATIBOR (německy: Ratzenburg):
Jutský poloostrov je omýván západně položeným Severním mořem a východně položeným Baltským mořem. Západní pobřeží spolkové země je lemováno ve středověku a raném novověku vzniklými Severofrískými ostrovy, které byly v minulosti součástí Jutského poloostrova. Všechny tyto ostrovy jsou zde obklopené mělčinovou oblastí označovanou německým termínem Wattenmeer, jehož většina je zde součástí národního parku Schleswig-Holsteinisches Wattenmeer. Při odlivu se zde obnažují rozsáhlé oblasti písčin či bahna. U opačného východního (baltského) pobřeží spolkové země se rozkládá třetí největší německý ostrov Fehmarn:
LÜBECK (česky zastarale: Lubek či Bukovec) je přístavní a kdysi hanzovní město a městský okres na severu. V zemi jde o druhé nejlednatější, ale rozlohou o největší město Šlesvicka-Holštýnska. Středověké centrum města jako známý turistický cíl je zapsáno i na seznamu světového dědictví UNESCO. Markantní silueta se sedmi věžemi pěti hlavních kostelů a zachovalá zástavba z předindustriální doby je velmi zřetelná:
Město leží v Severoněmecké nížině na dolním toku řeky Trávy, která se po zhruba 17 km vlévá do Baltského moře. Geografická poloha zvýhodnila město ve vývoji před jinými baltskými přístavy a je důvodem pozdějšího razantního ekonomického rozmachu. S Lübeckem je spojen slavný německý spisovatel Thomas Mann, který sem umístil děj svého románu Buddendrookovi, za který získal Nobelovu cenu za literaturu. Návštěvníky obdivované historické centrum zahrnuje především radnici, klášter, Koberg (úplně zachovalá čtvrť ze 13. století), Kostel sv. Jakuba, Špitál sv. Ducha, čtvrť patricijských domů z 15. a 16. století mezi kostelem sv. Petra a Holštýnskou branou (Holstentor) a solné špýchary (sklady) na levém břehu Trávy.
KIEL je se čtvrt milionem obyvatel hlavním městem země, které je situováno na pobřeží Baltského moře v Kielském zálivu. Město je známé pro své jachtařské soutěže, z nichž nejznámější je Kieler Woche (Kielský týden), jeden z největších závodů svého druhu na světě. V letech 1936 a 1972, kdy Německo hostilo olympijské hry, byl Kiel dějištěm právě jachtařských soutěží. Město je od r. 1665 i sídlem proslulé univerzity (Christian-Albrechts-Universität).
K nejslavnějším osobnostem města patří Anna Petrovna, ruská velkokněžna, dcera Petra Velikého a matka Petra III.; car Petr III. Ruský; německý biolog a zakladatel cytogenetiky Walther Flemming; botanik August Wilhelm Eichler, ale i korunní princezna a sňatkem vévodkyně von Glücksburg - Vilemína Dánská a současná vynikající německá tenistka Angelique Kerberová.
BERLÍN (německy: Berlin) je hlavním městem Německa a zároveň i jednou ze 16-ti spolkových zemí SRN. Metropolí Německa se stal opětně roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) a je druhým největším městem Evropské unie. Žijí zde necelé 4 milióny obyvatel, z nichž dle posledních statistik zhruba půl miliónu je "neněmců" pocházejících z více než 180-ti zemí světa.
První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf) poblíž náměstí Hermannplatz (čtvrť Neukölln, dříve Rixdorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky:
Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Jeho konce jsou však všeobecně známy ...
Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.
Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN. Celkem lze říci, že Berlín se stal obětí své polohy a trpí silnými vlivy hospodářsky zaostalých tzv. nových spolkových zemí, jež se dodnes nacházejí na seznamech podprůměrně vyvinutých regionů Evropské unie.
Důležité parametry hospodářského vývoje jsou většinou vysoce neuspokojivé, zejména nezaměstnanost je jedna z nejvyšších v Německu. K tomu se přidružuje i extrémně negativní situace financí, vyplývající nejen z vnějších faktorů, ale částečně zaviněná i neschopností a korupcí místních politiků.
Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic a disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld. To je jistě vítané i turisty, kteří se již mnoho let mohou svobodně procházet opravdu celým Berlínem, tedy i skrz slavnou Braniborskou bránu (Brandenburger Tor) s obřími rozměry 26 x 65,5 x 11 metrů, která je největší pamětihodností a symbolem města a nachází se v centru na rozhraní dvou známých a velkých tříd: na západ od ní počíná Straße des 17. Juni ("Ulice 17. června"), na východ od brány pak pokračuje historická třída Unter den Linden ("Pod lípami"), kterou jsme mohli, jako nejzazší místo Východního Berlína, kam se dalo nanejvýš dostat "před nárazem" do ostnatých drátů a Berlínské zdi, alespoň z jedné strany obdivovat v době "říše bolševiků" i my "starší a pokročilí":
Z dalších zajímavých míst Berlína je nezbytné zmínit alespoň tyto: Ostrov muzeí či Muzejní ostrov (německy: Museumsinsel) je název ostrova na řece Spréva (německy: Spree), která protéká celým městem, a leží zde pět světově významných státních muzeí, Berlínská katedrála (Evangelický nejvyšší farní a kolegiální kostel, tzv. Dóm) a vyhledávaná Stará národní galerie (Alte Nationalgalerie). Ostrov je od roku 1999 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO:
Určitě je třeba si v Berlíně prohlédnout zblízka i Katedrálu svaté Hedviky Slezské – hlavní a největší římskokatolickou katedrálu v klasicistním stylu z 18. století; protestantský pamětní kostel německého císaře Viléma (dnes zároveň sloužící jako protiválečný památník), dvě specializovaná muzea: "The Story of Berlin" s 23-mi tématickými místnostmi s vyústění do atomového bunkru a "DDR Muzeum", kde se lze propadnout v čase do dob místního socialismu; Botanickou zahradu, nebo světoznámou a fascinující Berlínskou zoologickou zahradu se 20-ti tisíci zvířat na 33 hektarech (v Berlíně je i další s velmi vyhledávaným Akváriem):
Z dalších pozoruhodností lze jmenovat největší berlínský palác - zámek Schloss Charlottenburg (jediná dochovalá královská residence ve městě z doby panování Hohenzollernů - viz foto níže), bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, jednu z největších evropských synagog na Oranienburger Straße, památník obětem holocaustu, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé „západní“ a „východní“ centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘) apod.
V průběhu návštěvy metropole, například po prohlídce některého z dalších muzeí, kterými se Berlín rovněž honosí, tedy příkladně Pergamonského či Nového muzea (s originálem sošky Nefertiti), lze relaxovat před dalším zkoumáním berlínských pamětihodností alespoň v jednom z rozsáhlých městských parků (nejrozsáhlejší "Tempelhofer Feld", odpočinkový "Natur-park Südgelände" nebo historický "Mauerpark" v místech bývalé Berlínské zdi, jakož i nechvalně proslulý "Tiergarten", známý jako místo, kde se pořádala mezinárodní techopárty "Love Parade", a kde je možno o víkendu i opékat selata a zejména - jak to činí turečtí obyvatelé - jehňata.
Tento největší světový festival hudebního proudu tzv. technokultury, kdy za nepředstavitelně ohlušujících zvuků "techna", pouštěných z několika tuctů nákladních aut, kdy návštěvníci celý den až pozdě do noci tančili i na ulicích a obsadili později veškeré diskotéky města, se v Berlíně konal až do r. 2006. Pak byl přesunut do Porúří a je nechvalně znám tragédií v Duisburgu, kde bylo v panice ušlapáno 21 lidí a zhruba 500 dalších vážně zraněno. Největší účast zaznamenal festival u Dortmundu v roce 2008 (více než 1,5 miliónu účastníků). Nejenom kvůli alkoholu a drogám, ovšem i kvůli stoupajícím výdajům za čištění města a nevratným škodám způsobeným v samotném parku (ani v to nepočítaje místní bezmezné močení statisíců lidí, kteří si ze zeleně vytvořili své veřejné záchodky), byl nejdříve Berlínským senátem odebrán celé akci statut politické demonstrace (v takovém případě totiž město neslo břemeno nesmírných nákladů na bezpečnost, záchrannou službu, veřejný pořádek i úklid) a později byl samotnými organizátory, kteří veškeré spojené výdaje nehodlali nést sami, festival zrušen.
Lze navšívit i absolventskou Humboldtovu universitu Alberta Einsteina, Karla Marxe a Otto von Bismarcka atd. Večer si můžete dlouhou chvíli zkrátit kulturní zábavou například v divadle Friedrichstadt-Palast s 1895 místy a největším jevištěm na světě (2854 m2), nebo v nádherné budově divadla "Theater des Westens":
V Německé metropoli je toho k vidění a poznání ovšem tolik, že ani video-ukázky nepostačí ...
Přesto se tato část našich cestovatelských rubrik snažila přinést maximum základních informací přirozeně nejenom z hlavního města Berlína, ale ze všech spolkových zemí našich německých sousedů, čímž snad k souhrnnému pochopení historických i geografických souvislostí právě zakončené "quasi-severské trilogie" postačí.
