Skalní suvenýry, Resslovka & Rockové paměti Nr.1
Vážení čtenáři. V našich hodnotících rubrikách jsme pro vás kromě našeho či obecného hodnocení jednotlivých vzorků celosvětové audio-vizuální tvorby připravili i možnost Vašeho anonymního hodnocení všech položek formou následující internetové vymoženosti, kam v připraveném jednoduchém schématu jen vepíšete nebo zkopírujete český název položky uvedené na našem webu a počet hvězdiček, které jí přidělíte. Můžete tak zároveň i vyjádřit Vaše odlišné hodnocení od obecného průměru nebo od našeho názoru na tu kterou tvorbu, o které se na našem webu dočítáte:
Vaše hodnocení klikem na toto tlačítko
NEŽ SI PŘEČTETE ÚVODNÍ KOMENTÁŘ, NAČTOU SE VÁM I VIDEOKLIPY - VYDRŽTE ...
Tato rubrika by se mohla jmenovat jakkoli podobně, ovšem faktem zůstane, že naše generace byla vychována díky Bohu jak Rockem, tak bohužel i skalními bolševiky. Tudíž postupně zde budete moci namátkově posuzovat vše to, co nás provázelo životem, především pak to nevšední z našich vzpomínek na léta předešlá, tím pádem třebas na jednom místě skvělou hudbu i komunistický smrad ...
Kdo ze čtenářů našich stránek například ví, že slangovým výrazem pro kluka, který se dokázal (ať už jakkoli) vyhnout povinné vojenské službě bylo "BLUE EFFECT", kdo vůbec tuší, že po období Pražského jara (1968) a ruské invazi byla jednou z figurín slavného londýnského Muzea voskových figurín "Madame Tussauds" postava Alexandera Dubčeka ???
Takže pro začátek právě proto krásná balada "Slunečný hrob" od kapely Blue Effect založené právě v roce 1968 nejlepším evropským kytarystou své doby Radimem Hladíkem († 4.12.2016) s Vladimírem Mišíkem (který je o pouhých jedenáct let starší než my) u mikrofonu:
Ale nezůstávejme u příležitosti Pražského jara jen v domácích luzích a hájích. I Amerika nám držela palce, možná i díky tomu, že téměř polovina těch největších intelektuálních a vědeckých českých i slovenských "kapacit", dokud to šlo, prostě sbalila kufry a emigrovala. V téže době v USA vznikli i slavní CCR (Creedence Clearwater Revival) a jejich slavný hit "Bad Moon Rising" - "Asi nám v srpnu šestaosmdesátého také vyšel špatný měsíc ...". Tento záznam z počátku roku 1970 je téměř kopií jejich vystoupení na slavném srpnovém festivalu Woodstock v roce 1969, kdy opovržení ruskou nadvládou nad východní Evropou a okupace Československa nebyla rozhodně mnohými z přítomných umělců opomenuta ... A tenhle v podstatě jeden z protest-songů "Dětí květin" směl dokonce i s přiblblým antihippies-textem u nás doma za oponou zpívat tělocvikář Pavel Novák. To jsme tedy čuměli ...
Ještě před tím slavným výbuchem lásky, květin a objímání ovšem už existoval génius a pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu, ač především hudebník, skladatel, zpěvák a skvělý textař BOB DYLAN. Později následující skladba byla navíc umocněna v době Hippies coverem skupiny Byrds. Tedy zde Dylanův originál v jeho 23 letech - "Mr. Tambourine Man":
Čím jiným pokračovat v duchu Hippies než Scottem McKenzie a jeho hitem "SAN FRANCISCO":
Ve světě už to prostě jelo pár let dost naostro. Melodické, rytmické a neurážející. Např. skupina TREMELOES - "Here Comes My Baby":
A samozřejmě The DOORS s Jimem Morrisonem († 3.7.1971) - "Riders of the Storm":
Také třeba CHRISTIE se svojí žlutou řekou - "Yellow River":
Co takhle BAY CITY ROLLERS ... Horečka sobotní noci byl slabý odvar? Proč oponovat, když tohle je přece jen také naše mládí z krátkých vln Radia Luxembourg (tzv. "Laxík") ... A vám se, babičky, v patnácti letech tihle skotští kluci přece strašně líbili. To nezapřete !!! - "Saturday Night":
Pro sexuální uklidnění babiček teď musejí náslodovat pochopitelně EAGLES - "Hotel California":
Co třebas holandští SHOCKING BLUE a jejich "Shocking you":
Nestárnoucí ANIMALS s Domem u vycházejícího slunce - "The House of the Rising Sun":
HELLO - "Tell Him":
SHOWADDYWADDY - "Hey Rock´n´Roll":
BEACH BOYS - "Barbara Ann"
SIMON & GARFUNKEL - "The Boxer":
Na rozdíl od českých luhů a hájů si přitom i taková maďarská rocková kapela OMEGA mohla v klidu na Silvestra v televizi v téže době střihnout třeba svojí "Dívku s perlami ve vlasech - Gyöngyhajú lány" a Rusové na tom nemohli už moc měnit. Jenže tam už byli více než dvanáct let za svojí vlastní okupací, přičemž my teprve "v plenkách, poučeni krizovým vývojem" ... Takže se "slovanští bratři" postupem času "vydováděli" znovu alespoň u nás. Nicméně muzika i politické hranice přenáší:
"Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma ...", to byla slova našeho milovaného Karla Kryla psaná touto dobou již z exilu svým rodičům do Čech. Snad právě proto na toto vzpomínkové místo naší historie patří nejenom nenávist vůči okupantům, ale i slovo "LÁSKA":
Ještě, že zbyla možnost zajít na někdy i tajné a posléze třeba rozprášené koncerty kapel a umělců, kteří se nebáli následného postihu. Příkladným přínosem byli i čeští MATADORS nejenom s Radimem Hladíkem, ale např. s Viktorem Sodomou jako frontmanem. A zpívat v Čechách anglicky? No kdo si to dovolil ... - těch bylo málo. Dvojsmyslný výraz o nenávisti ke všemu, co není znepřátelené, neprohlédli ani ti nejzkušenější bolševičtí cenzoři - "Hate Everything Except Of Hattered"
Navíc nám zbývaly ještě v té nejhorší době politicky později zakázané akce, jako byly venkovské koncertní a taneční zábavy - čaje a kluby či bary, kde se dalo užít si alespoň do té doby, než někdo vypnul elektřinu, nebo přijely žlutobílé vozy "páťáků". Ať už to bylo s písničkáři Mertou, Třešňákem, Hutkou a dalšími nebo postupně s kapelami jako Markýz John, Elektrobus, Brutus, Vitacit, Arakain, Odyssea atd. Je třeba navíc zdůraznit odkaz Jirky Schellingera († 13.4.1981), ať už ještě s kapelou FARAON nebo s kapelou českého Ringa. Proto namísto taneční hudby je zde právě tato vzpomínka ve svém originální video-klipu z roku 1972. "HOLUBÍ DŮM":
Připomíná nám vše již výše zveřejněné i období převzatých písniček, když se nám jejich originálů z médií nesmělo dostávat. Vzpomínkou tedy i na Václava Neckáře a jeho "Kdo vchází do tvých snů, má lásko" s nádherným textem Zdeňka Rytíře budiž originál v podání Petera Starstedta - "Where do you go to (My lovely)": Přičemž málokdo ví, že tento hit z roku 1969 má i svá dvě Starstedtova pokračování: "The Last of the Breed (Lovely 2)" z roku 1997 a "Farewell Marie-Claire", které zatím nebylo vzhledem k úmrtí autora počátkem roku 2017 zveřejněno. Pro lepší pochopení obsahu a tématu nejen toho prvního hitu je dosud webmasterův jinde nezveřejněný překlad původního textu o dívce tmavší pleti z Neapole a počátku její dalšího osudu "Jet-set poběhlice" (klikem) na tomto odkazu: "KAM SMĚŘUJEŠ, MÁ KRÁSKO?"
Tou dobou již konečně začal po částečném procitnutí z oparu trvající okupace ovlivňovat reformní snahy celou svoji vahou i náš vlastní český bigbít. Lze vybrat jakoukoli kapelu či interpreta této pohnuté epochy, která nás, v Čechách zůstavší a někdy i zde duchem skomírající, tak nějak držela v naději na lepší časy. Ale jedince, který je nezapomenutelný i s kapelou "George & Beatovens", musíme uvést, neboť zůstává nám i všem dříve či později narozeným Resslovákům zarytý v srdcích v podstatě jakoukoli svojí láskyplnou písní. Dodatečná vsuvka Webmastera: je citací z pamětí zakladatele těchto stránek (s jeho svolením): "Mojí nejoblíbenější českou skladbou je Novákova Klaunova zpověď. Její text je i mým osobním vyznáním, čímž mohu možná touto cestou poprosit: Zahrajte mi ji, až odejdu ... Snad budu duchem s vámi ..." A teď už PETR NOVÁK a "Klaunova zpověď":
Stálo by za hřích zůstat u balad, chceme-li ještě chvíli setrvat daleko pod branami nebeskými. Přestože světu již začal vládnout Glam Rock a Hard Rock mnohem dunivější než v podání géniů přelomu desetiletí, kterými zůstávají LED ZEPPELIN. Před závěrem nostalgické počáteční části této rubriky tedy následují "Schody do nebe" - "Stairway to Heaven" (jde o jeden z prvních koncertních záznamů po vydání IV. alba):
... a nelze nepřidat ze shodného období "CHILD IN TIME" neméně slavných DEEP PURPLE; v tomto případě originální klip potvrzující, že Hippies zůstali svoji svobodomyslností i v duších "poctivých rockerů":
Byl-li zmíněn současný nástup Glam-Rocku, pak rozhodně vhodným zástupcem počátku sedmdesátých let je již našimi vrstevníky snad milionkrát odtancovaná "Liška na útěku" skupiny SWEET ("Fox on the Run"):
... nezapomeňte například ani na "SLADE" - "Gudbuy T'Jane":
... či méně známé holandské "Golden Earring" se skladbou "Radar Love" se skvělou kytarou George Kooymanse:
... nebo všudysetřpytícího Gary Glittera, který jako "šéf gangu" předváděl to, co Jirka Schellinger odzpívával (a lépe !!!) slovy "Kolik hodin má den, má den ..." s Frantou Ringo Čechem např. na námi oblíbených divokých rockových koncertech v kulturáku na Novodvorské o pár let později. "LEADER OF THE GANG":
No a protože sedmdesátá léta byla těmi nejlepšími v celé historii našeho krátkého života, nelze zapomenout především na ženy. Mezi ty nejatraktivnější patřila rozhodně DEBBIE HARRY ve skupině "Blondie". Skladba nese název "Denis":
Nezapomenutelná SUZI QUATRO (dokonce s idolem dámských srdcí Chrisem Normanem) je nádhernou vzpomínkou ve "Stumblin' In":
... a co Sally Carr ??? Jasně. Kapela "MIDDLE OF THE ROAD" a jejich "Chirpy chirpy cheep cheep":
Navíc nenahraditelný vokál Věry Špinarové († 26.3.2017) s melodií z filmu "Tenkrát na Západě" - "Once Upon A Time In The West". Ještě z doby než potkala zpívajícího bubeníka, se kterým se oddávala vodce v pražském Splitu, kde jsme byli i my z Resslovky celkem pravidelnými hosty. Ač Verunka trochu více než bylo záhodno ... Přesto stále nádherná vzpomínka na její hlas ...
"Nechme to být", že některé legendy se nám rozpadly již v pubertálním věku (BEATLES - "Let it Be"):
Jiné hvězdy zůstaly a zůstávají na beatovém poli i v našem postpubertálním (a chcete-li, tedy i v poškolním věku) a postupně získávávaly na další popularitě ,,, Viz ROLLING STONES - "Angie":
... nebo například URIAH HEEP - "Lady in Black":
Baladický a přitom varovný náznak a zázrak snad přímo z nebe převzatý a skvěle ztvárněný skotskými NAZARETH, kdy kapky afrodiziak vycházejí přímo ze skladby samotné a padají jak z deštivého nebe, tak z očí milujících se, kteří o tom třeba do té chvíle ani nevěděli. "Love Hurts":
Doba se posunula a jak se naše osobní i profesionální dráhy a osudy začaly odlišovat, tak i beatová scéna zaznamenala na přelomu 70. a 80. let dvacátého století značnou diferenciaci vznikem nových rockových proudů, jako Art, Punk, začínající Metal atd. Nezapomenutelní "Art-progresivní" GENESIS v původním pětičlenném složení prodávací za jedinou libru celou Anglii, to byl hit "SELLING ENGLAND BY THE POUND", který si většina z nás ráda poslechla poprvé na jednom soukromém třídním večírku při vaření domácího piva jménem Adina z tajně importovaného LP. A a celá slavná sestava i s tvůrcem Peterem Gabrielem v popředí a Stevem Hackettem (i Collins, Rutherford a Banks jsou jakoby nenahraditelná samozřejmost též přítomni...) uměla celé album vystřihnout i ve svérázném scénáristickém provedení takto pódiově (jejich živá vystoupení po celém světě přinášela vždy něco o trochu jiného, přičemž nejklasičtější podoba se datuje přirozeně do období vystoupení na prknech proslulého londýnského divadla na Sheppard´s Bush (no, vy kdo jezdíte do Londýna, určitě znáte: hned vedle vyhledávaného trhu):
Tak vypadá divadlo dnes, ale tehdy se psal právě rok 1973 :
Pokud se dotýkáme, tak říkajíc, progresivního rocku, pak mezi ty nejlepší patří, ale ne odjakživa, kapela PINK FLOYD. Původně ještě v období Syda Baretta spíše psychadelická až undergroundová, stala se posléze symbolem kvality a vskutku celosvětově novým vývojovým stupněm hudební scény napříč všemi progresivními beatovými žánry. Vybrána budiž jedna z jejich nejslavnějších skladeb "WISH YOU WERE HERE":
Punkoví SEX PISTOLS už jako průkopníci tohoto nového žánru naopak naoko zachraňovali královnu, čímž se tak sice stali trochu trnem v oku v té době ne zrovna pochvalované Alžběty II., ovšem s tak mohutným kladným dopadem na novou generaci svobodomyslných, tento styl hudby přežívá v mnoha modifikacích zcela živý doposud a jak říkají i čeští punkeři známým "Punk´s not dead", rozhodně na tom něco je ... Zde výše zmiňovaná skladba "God Save The Queen":
Samotní QUEEN si ovšem záhy s božím Freddiem Mercury a nejenom svojí bohémskou rapsodií získali milióny svých trochu jinak orientovaných příznivců: "BOHEMIAN RHAPSODY":
Mezitím jiný dodnes skvělý zpěvák Rob Halford se skupinou JUDAS PRIEST pokládali s dalšími kapelami základní kameny tvrdšího než tvrdého klasického rocku. Metal začal zabírat na plné obrátky, o čemž svědčí i skladba "BREAKING THE LAW" (vybrán úmyslně pozdější živák, ať je vidět, proč je tato kapela vůdčí metalovou osobností i ve druhém desetiletí 21. století po 50 letech své tvůrčí aktivity !!! To dokázali i pár dní před napsáním této rubriky vydaným březnovým (2018) albem Fire Power ...
Nesmíme zapomenout samozřejmě ani na železnou pannu (řekli by neználkové, že frontman kapely Bruce Dickinson je nejenom skvělým rockerem, ale povoláním vynikajícím pilotem velkých civilních letadel ???). Tak tady jsou: "IRON MAIDEN" - "The Number Of The Beast":
Naopak u BLACK SABBATH s Ozzy Osbournem je lepší připomenout spíše jejich a především Ozzyho počáteční éru - "PARANOID":
Australské elektrikáře z AC/DC nelze neuvést jinak, než jak nejdříve ve verzi s milovaným Bonem Scottem († 19.2.1980) - "HIGHWAY TO HELL",
tak posléze i s následným frontmanem Brianem Johnsonem (dříve "Geordie") v písni "HELLS BELLS":
Jak už Rock´n´Roll (po bluesové hudbě), dal základ veškeré rockové hudbě, jakkoli v zápětí přecházel postupně i do metalových žánrů, které se rovněž začaly pomalu dělit na různé směry, tj. ať už na ten "klasický" či pozděli typově a svým konkrétnějšími názvy odvozené "x"-Heavy Metal směry, klasickým zástupcem byla a je určitě METALLICA. A nejenom se svým černým albem, zůstane její styl typický a neomenutelný na metalové scéně navždy. "NOTHING ELSE MATTERS":
Zástupcem klasického melodického metalu jsou rozhodně německé kapely. Například ACCEPT - "Balls to the Wall":
... nebo SCORPIONS - "Rock You Like A Hurricane":
a také HELLOWEEN - "Eagle Fly Free":
Ale ani Anglie nezůstávala s melodickým metalem pozadu. Viz například DEF LEPPARD - "Let's get rocked":
Na řadu přichází vývojově dáno další podžánr zvavaný Power Metal, který má velké zastoupení v severských státech, ať už ve Švédsku - SABATON - "The Last Stand",
nebo ve Finsku - LORDI - "Hard Rock Hallelujah":
Jenže ani Američané nezůstávají tou dobou nic dlužni. MANOWAR - "Warriors Of The World":
Na tomto místě si nelze odpustit ani upomínku na staré časy Paula Simona a Arta Garfunkela v podání jedné z nejúspěšních metalových kapel současnosti DISTURBED. V jejich neuvěřitelně nádherném melancholickém hard-podání, rozhodně bez zvuků ticha - "Sound of Silence":
Navíc si neodpustíme vprostřed rockových a metalových suvenýrů ani vzpomínku na kanadského chlapa chlapů, básníka, zpěváka a kreslíře v jednom - jménem LEONARD COHEN zvaného "Jikan" (zřejmě dle jeho židovského původu) a jeho nezapomenutelný mužný hlasový projev. Vzpomeňte ... († 7.11.2016) - "Hallelujah":
Škatulkování do různých metalových žánrů hudebními odborníky je v současné době velmi různorodé. Mluvíme dále například o Speed-M, Trash-M, Death-M, Nu-M, Black-M, Doom-M, nebo o jemnějších verzích jako Alternative-M, Christian-M, Progressive-M, Celtic-M apod. V každém případě nelze zapomínat ovšem na výsostné umělecké hodnoty specifických teatrálních a filmových zpracování rockové a metalové hudby některými autory, kteří se již nyní dají přirovnat k autorům klasické hudby několika předchozích století. Příkladem může být i zástupce tzv. symfonického metalu, finských NIGHTWISH. Viz např. jejich "NEMO":
Případně též holandská EPICA - "Edge Of The Blade":
O poslední jmenovaný žánr se určitě úspěšně s celým světem dělí i naše kapela STROMBOLI s kytarovým mágem Michalem Pavlíčkem, jasně poznatelným hlasem Viléma Čoka a společným hitem "Ó hory, ó hory":
Máme-li zůstat u české scény, nemůžeme zapomenout na svého spolužáka, zpěváka skupiny VÍTKOVO KARTETO, takže se téměř závěrem vracíme do svých mladických let s klasickým českým bigbítem v podobě skladby: "Pražskej démon", tedy s Jirkou Růžkem za mikrofonem. Před čtyřiceti lety jsme si společně u kytar, ať už v naší domovské hospůdce "U Jardy" v Resslovce, nebo kdekoli jinde za Jirkova hlasitého doprovodu díky jemu Bohem daného "hromového vokálovému fondu", nebo třebas naopak v jemnější formě u jeho domácího klavíru, zpívali i ty písničky, které jsou uvedeny v TOP žebříčku vlevo na hlavní stránce našeho webu:
A závěrem už jen malá poznámka: Veškeré rockové cítění nejenom nás, spolužáků, ale všude na světě vychází z prostého základu, kterým byl, je a zůstane Rock´n´Roll. Nejdříve tedy vzpomínka na nesmrtelného českého krále (MIKI VOLEK - "Hey Ba-Ba Ry-Ba" - vlastně "BOB"):
A jako poslední suvenýr naopak vzpomínka na světového krále. ELVIS PRESLEY - "Love Me Tender":
TAK SE TEDY NĚŽNĚ MILUJME AŽ DO KONCE KONCŮ ...
Nastal ovšem rok 2019 a jako vzpomínku na loni zesnulého Vláďu Šafránka (např. i člena skupiny HARLEJ) si nelze odpustit tribute formou skladby WALDA GANG jím založené na počest úmrtí p. Matušky - "Asi se mi stejská ..."
Rok 2018 byl tak trochu mysteriózní a i s předchozí ukázkou souvisí tak trochu nový hit skupiny IMAGINE DRAGONS - "Natural":
Marta Jandová & Roman Izzi Izaiáš - NOC VÁŠNIVÁ:
AVANTASIA - "History of a Blood Red Rose:
Beast in Black - BLIND AND FROZEN
Brothers of Metal - YGGDRASIL
Blaze Bayley - ESCAPE VELOCITY
Aldious - The End
Alkehol - Zlatej Grál
Ancient Bards - Impious Dystopia
Arch Enemy - The Eagle Flies Alone
Asking Alexandria - Into The Fire
Black Veil Brides - Goodbye Agony
Poslední rok první suvenýrové hodnotící rubriky rockových základů světového bigbeatu počínáme stálicí české scény a jejím výstižně pojmenovaným hitem z období boje proti pandemii a covidovým restrikcím:
TŘI SESTRY - Ať seš punk!
Zazvonil zvonec a našim komentovaným sedmi sériím o 75-ti těch nejskalnějších suvenýrech z našich beatových a rockových lásek, které nás provázeli celým životem již od našich studentských let (a vlastně ještě dříve), přičemž doufáme, že to tak vydrží ještě mnoho těch dalších našich - teď již důchodových nových roků, je KONEC. Děkujeme všem těm příznivcům z řad čtenářů tohoto webu, kteří už kouzlem projektu 525 TRACKS ošáleni byli, i těm, kteří jej zde zkoumají poprvé, a posíláme všem tuto závěrečnou hitovku:
BROTHERS OF METAL - Chain Breaker
