Pokud to jde, peníze si raději nepůjčujte!
8. 12. 2012
Rozhovor s interním bankovním auditorem Davidem Poláškem.
V čem spočívá práce auditora?
V podstatě auditor zkoumá a ověřuje řídicí a kontrolní systémy, zdali fungují správně a efektivně. Auditor poskytuje ujištění managementu o nastavení systému vnitřní kontroly, že například v bankovním ústavu funguje všechno tak, jak má. Toto ujištění poskytuje interní auditor nejenom managementu, ale i akcionářům.
Jaký je rozdíl mezi interním a externím auditorem?
Externí, neboli statutární auditor ověřuje (audituje) roční účetní závěrku, například daňová přiznání, finanční výkazy. Role interního auditora je naopak uvnitř firmy, nezkoumá tedy jen finanční výkazy, ale všechno, co a jak ve firmě funguje, sleduje finanční toky a podobně.
Jaký máte názor na půjčky, pomáhají lidem, kteří jich využívají?
Můj osobní názor je takový, že půjčky jsou určitě dobrá věc, je třeba ale rozlišit, k čemu taková půjčka má vůbec být. Existuje zlaté pravidlo, že na věci dlouhodobé spotřeby, to znamená na takové věci, které déle vydrží, je určitě vhodné si vzít půjčku. U věcí krátkodobé spotřeby není dobré si brát půjčku, lepší je finanční prostředky uspořit. Tedy pokud to vůbec jde. Pokud člověk není bez práce, případně bez příjmu vůbec.
Klasický příklad, kdy má smysl si vzít půjčku, hypoteční úvěr, je vlastní bydlení, na které by si člověk spořil třeba i dvacet let, možná i delší dobu. Proto je lepší si vzít hypotéku a bydlet okamžitě. Podobné to bude, dle mého názoru, u nákupu auta a dalších finančně nákladných věcí.
Co si myslíte o tom, že si lidé půjčují peníze například i na zahraniční dovolenou, na nákup vánočních dárků?
Na vánoční dárky, případně zahraniční dovolenou, by si lidé, dle mého názoru, neměli půjčovat peníze. Je ale důležité rozlišit, v jaké situaci se určitý konkrétní člověk nachází. Může se stát, že člověk má třeba nepravidelný příjem, může být živnostníkem, který dostává peníze nárazově, například jednou za čtvrt roku. V tomto konkrétním případě si člověk potřebuje vykrýt určitou dobu, kdy peníze přechodně nemá. Ale získá třeba kontokorentní úvěr, nebo kreditní kartu a může si peníze půjčit s tím, že ví, kdy peníze obdrží a dluh splatí. Prostě na krátkodobé překlenutí finanční nouze je dle mého názoru čerpání úvěru v pořádku. Na dovolenou ani vánoční dárky si však nepůjčujte, tyto půjčky přivedou každého do záhuby!
Jaký je rozdíl mezi bankovní a nebankovní půjčkou?
Banka si zájemce o případné úvěry více prověřuje, nicméně dnes již můžou existovat i nebankovní instituce, které jsou vyspělé a toto činí, není to však úplně běžné. Existují i nebankovní instituce, které půjčují peníze za velmi podobných podmínek jako banky, ale je jich stále málo. Zásadní rozdíl mezi bankou a nebankovní institucí je v podmínkách poskytnutí úvěru. Komu ještě půjčí banka a komu půjčí až nebankovní instituce? Banka prostě zjišťuje, zdali je zájemce o úvěr vůbec schopný případnou půjčku splácet. Zváží se všechna rizika, která jsou s tímto spjatá a určí se výše úvěru. Toto zjišťování provádí banka proto, aby v případě, že si není jista, že žadatel půjčku splatí, mu peníze nepůjčila. Neboť případná bankovní půjčka by mohla žadatele dostat do ještě větších finančních problémů. Tomu chce banka především zabránit.
Nebankovní instituce k tomuto riziku nepřihlíží?
Nebankovní instituce, které půjčují peníze, k tomuto riziku většinou opravdu vůbec nepřihlížejí. Poté, když se dlužník dostane do potíží, které by banka předvídala, a proto mu třeba ani nepůjčí nebo mu půjčí nižší částku, tak nebankovní instituce, která má někdy i netransparentně napsané podmínky smluv, se začne uspokojovat na základě toho, jak si úvěr nechala zajistit.
Hlavní rozdíl mezi bankovní a nebankovní půjčkou je tedy v posouzení bonity žadatele o půjčku. Banky jsou obezřetné v půjčování peněz, nebankovní instituce nikoliv. Nebankovní instituce často poté pracuje naprosto necitlivě s dlužníkem, který z nějakého důvodu přestal splácet. Banka se snaží s dlužníkem dohodnout, nabízí mu možnosti, odklady splátek, prodloužení časového kalendáře splácení a podobně. Prostě vyjednává, snaží se najít vhodné řešení pro obě dvě strany. Pokud má dlužník problémy se splácením, může se pokusit splatnost půjčky rozložit. Částka se může i snížit a dlužník splácí méně, ale delší časový úsek.
Nebankovní instituce v případě nesplácení dlužníkem jde hned po zajištění své smlouvy. Bohužel, toto je smutná realita současnosti.
Autor: Radovan RYBÁK
Zdroj: Haló noviny