1. kapitola - DOHODA
Nikdy předtím jsem nevěřil, že by bylo možné začít znovu. A nikdy jsem nemyslel, že bych toho byl schopen. Po tom všem co jsem dokázal se zdálo být až směšné chtít začít od začátku. Přesto tu bylo něco, co mě stále táhlo zpátky. Něco, co jsem chtěl zjistit, ale nešlo to. Jedno velké tajemství, které stálo za to, abych o všechno přišel.
Again for you
Vyhrál . Stal se vítězem a taktéž i bohem, jak si přál. Celý svět ho respektoval, ať už ze strachu, či z vlastního úsudku. Nikdo mu již nestál v cestě. Všechny odklidil. Šéfa policie (vlastního tátu), vyhrožující bohyni smrti, původce Wammy's house, nejlepšího detektiva na světě i jeho dva otravné nástupce. Všechny. Zbyl jen on, zápisník smrti a Misa Amanová, jenž byla jeho spojenkyní, přítelkyní a snoubenkou. Mohl by být spokojený, že to takhle dopadlo. Šťastný život ve dvojím světě. Ve světě boha spravedlnosti, kde ničil zločince pomocí zbraně skutečných bohů smrti. A ve světě zcela cizím, který mu nikdy nepatřil. Ve světě L, nejlepšího detektiva na světě. Bylo mu necelých dvacet pět a byl na vrcholu všeho, po čem kdy mladý, znuděný Light Yagami toužil. Jenomže ač byly jeho cíle naplněny až po okraj, šťastný nebyl...
Again for you
Ve světě zcela vzdáleném od světa lidí se hýřil prach a vždy klidné, šedoprázdné nebe se bouřilo a tančilo v divokých závějích. Vzduchem poletoval stříbřitý písek a ostatky mrtvých andělů. To se král shinigami velice zlobil. Jeho kostnaté, líné tělo hledělo do hluboké a přeci průzračné jámy, kde sledoval dění ve světě lidí. Vždy duchem nepřítomní bohové smrti se seskupovali kolem něj a taktéž hleděli do té nekonečné hloubky.
,,To je neslýchané!“ Prohlásil konečně a bouchl pěstí o kus kamene. Dlaň se okamžitě roztříštila na milion kousků. Bylo vidno, že je již velmi starý.
,,Vždyť mi už kvůli němu nemáme koho zabíjet. Náš čas se pomalu krátí...“
,,Tak proč nenapíšeme no zápisníku smrti jeho?“ Zeptal se jeden z andělů.
,,To nemůžeme. Jestliže je vlastníkem zápisníku mrtvého boha smrti, je už prakticky jedním z nás. A všichni víme, jak někdo takový musí zemřít.“
,,Ale on si na život jen tak nesáhne.“
,,Očividně...“ Odvětil znechuceně nejváženější z bohů smrti. ,,Je mi z toho na nic. Jak vůbec může někdo tak bezcitný být člověkem? Naše pověst i existence přichází kvůli tomu bastardovi vniveč.”
Všichni bohové sborově přikyvovali.
,,Za to všechno může Ryuk! Jak jen sem někdy mohl prach zavát takové budižkničemu???”
,,Ten si teď žije! Samé jablko, samá zábava...”
,,To musí přestat. Bůh smrti má být spravedlivý, zabíjet jen když nastane správný čas! Kirova diktatura a zneužívání moci nemá s božstvím nic společného . Jen nás tím ohrožuje. Někdo takový se k nám nikdy nemůže dostat!”
,,A co s tím budeme dělat?” Ptali se všichni bezmocně.
,,Budeme muset začít pracovat.” Přikázal král shinigami, načež se krajinou rozneslo mnohozvučné vzdychnutí. Andělé smrti byli odjakživa velmi líní.
,,V mém světě není jen zápisník smrti. Máme velkou moc a mnoho dosud nepročtených zákonů. Tak, vy kůže líné pokud chcete ještě chvíli být na tomhle světě, koukejte začít hledat něco, co nám pomůže se ho zbavit!” Rozkázal a kolem se opět zvířil prach.
Again for you
Hnědovlasý muž seděl u stolu a psal jména do zápisníku smrti. Napsal jen tři a odložil pero. Už mu to nedělalo takovou radost, jako dřív. Když něco děláte každý den, jednou vám to zevšední a vy hledáte něco nového. Novou zábavu, či práci-cokoliv. Člověk v sobě skrývá nekonečně mnoho potřeb, které si postupně uvědomuje. A Light si už delší dobu začal uvědomovat, že potřebuje změnu. Zločinci pod jeho rukama téměř vymírají a lidé jsou odporně jednotní a slušní, že je to až nechutné. Jeho náladu ještě zhoršila myšlenka na Misu Amanovou, jenž brzy přijde z focení a opět nastane každodenní téma : ,,Kdy si mně konečně vezmeš?”
Byl by ji raději zabil, ale to by nemohl využít její zvláštní schopnosti ke kirovým plánům. Jenže teď žádné plány ani neměl. A k čemu taky? Nebyl tu nikdo, kdo by ho chtěl zastavit...Kirovo činy způsobili, že i on, jako detektiv L, neměl co na práci. Svět se stal vzorným, avšak nudným a jednotvárným obrazem bez zlatého rámu. Svět je nyní tak bezpečný, že nepotřebuje detektivů ani policistů. Dokonce i Wammy's house ztratil svůj význam. A všechny nadané děti s nadprůměrnou inteligencí skončily v průměrných sirotčincích.
Light se otráveně odtáhl od pracovního stolu. S pomalými kroky došel do kuchyně a otevřel luxusní ledničku. S chladným výrazem se zadíval na její obsah a jeho zrak se zastavil na té nejsladší pochutině. Na porcelánovém talířku ležel trojúhelníček jahodového dortu, na němž se hromadila sněhobílá šlehačka a na jejím vrcholku ležela šťavnatá jahoda. Kira na tu pochutinu chvíli bez mrknutí oka hleděl, než lednici opět zavřel a aniž by si vzal něco k jídlu šel si s ještě horší náladou lehnout.
Again for you
Bylo ticho. Jen po krkolomné cestě byly slyšet ozvěny klapajících bot. Vítr kličkoval mezi bohatými náhrobky a občas zvedl nějaký ten okvětní lístek z odložených květin. Jediný, kdo přerušoval posmrtný klid mrtvých, byl Light Yagami. Pomalu procházel mezi hroby, svírajíc v ruce bílou květinu. Když se zastavil, jeho zrak spočinul na bohatém náhrobku s vysokým křížem z mramoru.
,,Ahoj Ryuzaki.” Pozdravil, načež poklekl na jedno koleno a položil květ lilie na náhrobní desku.
,,Něco jsem ti přinesl. Můžeš to brát jako pozornost k výročí. Dnes je to přesně sedm let, co jsi zemřel a musím přiznat, že mi chybíš.” Povídal Light, zvedaje se ze země. Jeho oči visely na vytesaném písmenu L. ,,Jak se daří v nebi?” Při té otázce se sám sobě pousmál. Jak hloupé, čekat od mrtvého odpověď! Zavřel oči a představoval si jej. Snažil se vybavit si jeho upřeně hledící výraz, s jehož neprůbojností útočil na kirovi slabiny. Jeho velké, černé oči...klidný a sebejistý hlas...Přemýšlel nad tím, co by mu asi v téhle chvíli řekl. Nejspíš by mu připomněl hrozivý výsledek jeho snažení, několikrát by se ho pokusil shodit a nakonec by řekl : ,,Myslel jsem si , že to tak dopadne.” Tímhle jednáním ho vždy přiváděl k šílenství, ale dnes by dal cokoliv za to, aby ho slyšel říkat něco takového.
,,Víš..i když je svět nyní bezpečnější, nejsem si jistý, zda jsem si to takhle představoval.”
,,Ale no tak Lighte, tohle je přeci tvůj vysněný svět!” Ozvalo se za kirou. Byl to anděl smrti, jenž mu pomohl k božství. Vždy ho všude doprovázel a ani dnešek nebyl vyjímkou.
,,Hloupý Ryuku. Víš proč jsem začal tvořit nový svět?”
,,Nudil ses.”
,,Ano.”
,,Ah!” Anděl smrti se zašklebil svým typicky prozíravým pohledem.,,Teď když si dosáhl svého cíle, nudíš se zase.”
Mladý muž neodpověděl. Tupě hleděl před sebe a jen zarytě mlčel. Ne, nebylo to jen kvůli tomu, ovšem s tím ostatním se Ryukovi chlubit nehodlal. Jen by se mu vysmál za jeho lidskost. Light se o svých pocitech už nějakou dobu nezmiňoval, ale změna jeho přístupu byla snadno spozorovatelná.
Už ho nic netěšilo, nic si neužíval...Jen prostě žil a pracoval.
Again for you
Ve světě bohů smrti se mezitím pečlivě zvažoval Ligtův nadcházející osud.
,,Tak?” Otázal se král shinigami, aniž by se na své hrůzu nahánějící obyvatele podíval.
,,Ne. Zkrátka jsme nenašli způsob, jak ho zabít.”
,,Zabít? O tom jsem nic neřekl. Chci se ho zbavit . V mém světě toho člověka v žádném případě neakceptuji.”
,,Vy ho nechcete zabít?” Zeptali se překvapeně k smrti unavení andělé.
,,Ne. Dnes jsem ho pečlivě sledoval a ještě pečlivěji přemýšlel. Pochopil jsem, co je třeba udělat.”
,,Co?”
,,Dát mu to, po čem nejvíce touží.”
Again for you
,,Lighte, miláčku...kdypak plánuješ naší svatbu?” Zeptala se blonďatá dívka, jenž ležela vedle kiry na manželské posteli. Light se na ní ani nepodíval, jen suše odvětil:,,Nemám na to teď čas.”
,,Ale už jsme půl roku zasnoubení .”
,,Tys nás zasnoubila.”
Misa se k němu přitulila.,,To je v pořádku, já počkám. Vždyť víš, že tě nikdy neopustím.”
,,Toho se bojím.” Kira zavřel oči, hluboce se nadechl, než se ji rozhodl ignorovat. Ona však byla velmi nechápavá. Tulila se k němu stále těsněji, že boha spravedlnosti málem udusila. Ten pochopil, o co se tak urputně snaží, ovšem neměl sílu jí vzdorovat. Přestože měl doma slavnou fotomodelku, jeho sexuální život ho nijak neuspokojoval. Jako by sex v jeho životě neměl žádný význam. Byla to pro něj záležitost všednější, než čištění zubů. Vždy přitom myslel na práci, nebo na minulost a nikdy necítil to, co svěřují spisovatelé červené knihovně (ne, že by je někdy četl). Mezi těmi okamžiky jednostranné touhy si přál zmizet někam hodně, hodně daleko. Ač byla Misa Amanová jeho jedinou zodpovědností, nepřál si nic jiného, než se jí zbavit. Ovšem díky jejím očím smrti, se kterými mohl znát jméno kteréhokoliv člověka na světě, jí zabít nemohl. Už proto, že on sám nechtěl obětovat půlku života ani kvůli očím smrti, ani kvůli čemukoliv jinému.
Dnes se mu podařilo usnout opravdu brzy. Dokonce tak, že Misa ještě ani nestačila dohopsat dokonce. Když viděla jeho zavřené oči a hlavu nakloněnou ke straně, došlo jí, že to nemá cenu a zklamaně se odvalila z jeho nehybného těla. Light dnes zmizel opravdu daleko, tak jak si sám přál...
Again for you
Všude kolem byla jen hnilobná pustina. V závějích stříbrného písku se ztrácel obzor jako v té nejhustší mlze. Kiru na lících pošimral studivý prach a on pomalu otevřel oči. Jaké překvapení to pro něj bylo, když shledal, že neleží na své hedvábné posteli a nehledí do skleněných oken svého bytu. Stále trochu vrávoral mezi spánkem a bděním, než nakonec uklidnil svou mysl tím, že stále spí a celé je to jen velice zvláštní sen. Po tomto ujištění se odvážil postavit na nohy a rozhlédnout se kolem. Stál tam zrovna tak , jak usnul. Jen v hnědém pyžamu a ponožkách. Krajina, na kterou hleděl, byla opuštěná a působila až nekonečně. Stačilo pár chvil a uvědomil si, kde to vlastně je.
,,Králoství shinigami.”
,,Velmi dobře.” Odpověděl nečekaně mohutný hlas, jehož ozvěna se vracela ze všech stran.
Kira prudce otočil hlavu. Nikoho však neviděl.
,,Lighte Yagami, vítej v mém království.”
,,Vy jste...”
,,Nezajímá mne, jestli to víš, nebo ne. I když jsem z andělů smrti ten nejvýš postavený, mé schopnosti mají také určité hranice. Pojďme to tedy urychlit.”
,,To se mi zdá?” Skočil mu do řeči kira.
,,Na to se ptáš toho nesprávného. Jestliže by to byl sen, ptej se sám sebe, v co věříš, ne mne.”
,,Dobře, pak tedy...můžu vědět co po mně chcete?”
,,Chci ti něco dát.”
,,He..?Král bohů smrti?”Light si neodpustil polichocený úšklebek,,A co?”
Najednou ucítil, jak se mu na rameno položilo něco velkého a kostnatého. Něco, co by mělo možná z dávných dob připomínat dlaň. Yagami se polekal. Chtěl se ohlédnout, ale nebylo mu to dovoleno. Ohavné prsty mu otočily tvář docela jiným směrem. Muž spatřil jakousi pohybující se jámu, kolem níž leželo jen pár prachem zakrytých kamenů.
,,Co to má být? Nic nevidím.”
,,Dívej se jinak ty netrpělivý člověče.”
Light netušil, co tím dotyčný myslil. Stál jak přikovaný, na sobě cítil jeho plesnivějící paži a třeštil oči na bránu mezi světem lidí a andělů smrti. Nechtěl si shinigamiho rozhněvat, tak alespoň předstíral, že se ze všech sil snaží něco zahlédnout. Kdyby tak věděl, co má spatřit...
Ohavná ruka se začala líně přesouvat z jeho tváře níž, na rozechvělou hruď. Jeho srdce bilo jako splašené a přesně tam se dlaň zastavila.
Kirovi se začínalo rozjasňovat před očima. Mlha, pohybující se ve víru ustoupila a mladý muž spatřil něčí shrbená záda. Jeho srdce poskočilo leknutím, když viděl známé, havraní prameny spadající na ramena štíhlého těla.
,,To...to není možné!”
,,Já vím”
,,Je mrtvý, zabil jsem ho!”
,,Ano, já vím.” Řekl tentokrát s větším důrazem shinigami.
,,Přece nemůže jen tak ožít!”
,,To je taky pravda.”
V ten okamžik se černovlasá postava otočila a jeho hluboké, temné oči se podívaly přímo na něj.
,,Co to má znamenat? Chcete mi snad dát jeho rakev? "
Rozčílil se Light, aniž by si to byl uvědomil. Bylo to tak dávno, co ho viděl naposled. V jeho mysli se rozvířila směsice nepříjemných pocitů. Vztek, lítost a výčitky svědomí, jenž mu po dlouhé době připomněly minulost.
,, Je to těžké, že? Uvědomit si to, smířit se s tím a snažit se zapomenout...”
,,Co po mě vlastně chcete?”
,,Chci s tebou uzavřít dohodu.”
,,He..? Dohodu ?”
,,Víš kiro...tam u vás jsi možná považován za boha, ale tady jsi každému skutečnému bohovi smrti jen pro smích. Přesto..celá ta věc je spíše k pláči. Naše poslání přichází kvůli tvým činům vniveč. Bohové smrti jsou zapomenuti , a zakopáni pod tvou formou spravedlnosti. Zničil jsi jednu z nás, bohyni Rem a odcizil jsi její zápisník, čímž jsi zneuctil její památku. Využíváš člověka, kterému dva bohové smrti darovali svůj život. Jejich oběti tak ztrácí podstatu. Jsi skutečný ďábel. Ovšem nemůžeme tě nechat v tom pokračovat. “ Povídal vážně bůh smrti. Jeho hlas se rozléhal do všech stran. ,,Dlouho jsem tě pozoroval , abych se přesvědčil, zda skutečně není nic ve tvém nitru, co by připomínalo člověka. Ale zjistil jsem že něco z tvé lidskosti v tobě přeci jen zůstalo. Proto ti nabízím dohodu. Dám ti možnost napravit tvé chyby a prokázat nám úctu, tím, že změníš svůj , náš i jeho osud. Dostaneš příležitost začít znovu. Výměnou za to, chci samozřejmě tvůj souhlas se ztrátou všeho, čeho jsi za posledních pár let dosáhl. Bude to, jako by se to nikdy nestalo.”
Light chvíli konsternovaně hleděl před sebe, neschopen promluvit. Jestli to dobře pochopil, král shinigami mu právě nabízel vrátit se v čase a omládnout o osm let? Možnost znovu vidět L avšak zároveň ztratit svou těžce vybojovanou kariéru...To bylo...šílené. Když se Light uvnitř trochu uklidnil, opět začal racionálně uvažovat. Říkal si, že je to celé jen neobvykle divný sen. Takto utěšen začal s klidným tónem v hlase vyjednávat.
,,A co kdybych s vaší nabídkou nesouhlasil?”
,,Pak bys přestal být právoplatným člověkem. Tvé rozhodnutí by se na tobě po smrti výrazně podepsalo. Ovšem nevěřím, že bys nesouhlasil. Jistě si uvědomuješ, že ve tvém nynějším životě už tě nic nečeká. Tvá budoucnost se rozplyne v nekonečné přítomnosti. Pokud vím, vytvořil jsi kiru, protože ses nudil, nyní se nudíš zas a nudit se budeš až do konce. Mohu ti darovat novou budoucnost.”
,,Takže vy se mně vlastně chcete zbavit, je to tak?”
,,Ano, máš pravdu.”
,,A proč mně nezabijete?”
,,Zabít tě jako člověka by znamenalo dostat tě mezi nás. V případě, že bychom ti věnovali druhý život, byl bys oficiálním bohem smrti. Měl bys zápisník i oči smrti a jakmile by nastal tvůj konec, proměnil by ses v prach, a nic víc už by tě nečekalo.”
,,Ryuk mi nikdy neřekl, že je něco takového možné...”
,,Taky že téměř není. Ovšem Ryuk a já jsme na výrazně lišící se úrovni. Bohové smrti mají mnoho zákonů, ale jsou příliš líní, než aby je studovali. Proto o nich ani nevědí.”
Light se zadíval do měnící se brány světů na odraz L. Mohl by ho znovu vidět, zjistit co byl vlastně zač...Navíc by měl zápisník a oči smrti...Bylo to velmi lákavé. Jeho život by znovu nabral nějaký spád. Pomalu ho začínalo mrzet, že to celé se neděje doopravdy. Najednou dokonce uvažoval o souhlasu. A vlastně proč ne? Koneckonců je to jen sen, takže o nic nejde.
,,Myslím, že jsem ochotný na to přistoupit.”
,,Jsi si jistý?”
,,Ano.”
,,Nenech se však zmýlit. Dohoda má ještě dvě podmínky.”
,,A to?”
,,Kvůli jistým okolnostem a vysoké pravděpodobnosti, že by ses znovu dal na scestí, jsme museli poněkud upravit pravidla. Nesmíš použít zápisník, ani oči smrti tak, že bys někoho zabil. A nesmíš nikomu říct o svém životě kiry. Bude to časová linie, která zkrátka přestane existovat. Jakmile to porušíš, proměníš se v prach .“
,,Nesmím nikoho zabít? A k čemu mi pak bude zápisník smrti?” Zajímal se kira.
,,Jsi dostatečně inteligentní, takže nepochybuji o tom, že na to přijdeš.” Zašeptal anděl smrti.,,Takže? Jak si se rozhodl?”
V kirovi vřela zvědavost. Téměř jako by se do svého snu skutečně vžil. Jistě by to byl udělal. Jak sám král shinigami řekl, v nynějším životě už ho nic nečeká...
,,Souhlasím.”