Moje já

„Taylor, víš, co by mě zajímalo?“ zeptala se Eleanor své sestry.

“To nevím, El.“ odpověděla Taylor.

“No, mě toho zajímá hodně, ale tohle asi nejvíc! Jak se vlastně dali naši rodiče dohromady?“ řekla Eleanor a posadila se na postel své sestry.

“Víš co? Tak se jich zeptáme!“ prohlásila Taylor a spustila nohy na zem. Eleanor se zvedla také a obě běžely jiným směrem. Taylor utíkala za Louisem a Eleanor za Harrym. Oba dva se vždy smáli nad vzpomínkou, proč děvčata dostala zrovna tyto jména.

“Tati!“ vykřikla Eleanor na Harryho, který stál v kuchyni a připravoval večeři.

“Copak miláčku?“ odpověděl a vypl troubu.

“Tati, jak ses dal dohromady s taťkou Louisem?“ řekl na rovinu a posadila se na židli u stolu v kuchyni. Harry se usmál a sedl si na židli naproti.

„To máš tak, Louis pracoval ve zverimexu a já měl tehdy kočku. Potřeboval jsem pro ni krmení a on měl zrovna směnu. Poprosil jsem ho o krabici, na kterou jsem nedosáhl. Přinesl si stoličku, protože na tu krabici nedosáhl také, a to byl o deset centimetrů vyšší než já. Stoupl si na ni, a když lovil tu krabici, tam mu podjela noha a spadl mi rovnou do náruče. Zčervenal a utekl do skladu. V tomhle stavu jsem ho tam chtěl nechat, ale něco mě k němu táhlo. Musel jsem mu nějak pomoci. Když jsem vešel do skladu, seděl na zemi v rohu a brečel. Jeho pláč mě bolel u srdce. Přešel jsem k němu a pomohl mu zpět na nohy. Byl stále červený, ale alespoň se mnou komunikoval. Každý další den jsem tam chodil, a za ten měsíc jsem měl doma zásobu krmení pro kočky asi tak na půl roku dopředu. Neřekl jsem mu, co k němu cítím, ale podvědomě jsem cítil, že ke mně chová stejné city. Po půl roce velkého přátelství se z nás stali milenci. První pusu jsme si dali až půl roku našeho vztahu, bylo to na rozsvícení vánočního stromečku, pod jmelím.“ řekl Harry a pohladil malou Eleanor.

“Aha!“ řekla El a utíkala do pokoje. Tam už seděla Taylor a prohlížela si nějaké fotky.

“Tak co?“ řekla Taylor.

“Prý díky Pussy, co ty?“ řekla El.

“To samé! Víš, co mi vrtá hlavou?“ řekla Taylor.

“No to nevím!“ řekla El a posadila se na postel.

“Proč se táta Louis tak strojí. Jakoby se chystal na nějakou oslavu.“ řekla Taylor a zaklapla fotoalbum.

“Strojí? Počkej tady!“ řekla El a odešla. Šla do koupelny a podívala se do malé skříňky u vany. Vytáhla velkou knihu s koženým pouzdrem. Přeběhla chodbu a vběhla do jejich pokoje.

“Co to je?“ zeptala se Taylor a ukázala na knihu.

“To je deník táty Louise. Podívej, tady stojí: Až budeme mít výročí, tak ho požádám o ruku. Snad mě neodmítne!“

„Ty myslíš, že si chce tátu Harryho vzít?“ zeptala se Taylor.

“Ano, chce a už dneska! Ale ukážu ti ještě něco. Vydrž chvíli!“ odvětila Eleanor. Vběhla do kuchyně a podívala se za kuchyňskou linku. Tam našla deník Harryho. Utíkala s ním zpátky do jejich pokoje a zabouchla dveře.

“To je zase co?“ řekla Taylor.

“To je deník táty Harryho. Tam stojí: Už dlouho sním o tom, že mě požádá o ruku. On se ale k ničemu nemá. Asi mě nemiluje! Jestli mě do měsíce nepožádá o ruku, tak odejdu! Navždy! A holky mu tu nechám! Bude se mi stýskat, ale bude to tak nejlepší!“ četla Eleanor, a oči se jí zalily slzami. „Víš, ten zápis je starý tři neděle, dneska má táta Louis poslední šanci! Jestli ho o ruku nepožádá dneska, tak táta Harry odjede! Navždycky!“ řekla smutně a rozbrečela se.

“Neodejde! Opravdu neodejde!“ těšila ji starší z dvojčat.

„Ale co když jo?“ namítla mladší.

“Děvčata! Pojďte k večeři!“ zakřičel Harry. „Louisi! Na tebe to platí také!“ zaječel, protože se jeho přítel neozýval.

“Dej mi pár minut!“ zakřičel Louis. Dvojčata už běžela do kuchyně.

„Počkáme na tátu!“ řekl Harry. V tom okamžiku vešel do kuchyně Louis, v černém, pracně vyžehleném obleku, s čistě bílou košilí, černou kravatou a bílým kapesníčkem v klopě.

“Lou?“ zeptal se Harry.

“Harry, mám pro tebe dárek k našemu výročí.“ řekl Louis a upravil si oblek.

“A co pro mě máš?“ zeptal se nedočkavě Harry.

Harolde Edwarde Stylesi, ptám se tě, zůstaneš se mnou navždy bok po boku, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě?“ řekl Louis klečící před Harrym, s tmavě fialovou krabičkou v ruce a s úsměvem na rtech.

“Ano!“ řekl Harry a políbil Louise.

“Harry, podej mi ruku!“ řekl Louis. Harry hned pochopil a podal mu ruku. Louis mu nasadil zlatý prstýnek s nápisem: ‚Miluji tě, Harry!‘ Louis měl prsten s nápisem: ‚Miluji tě, Louisi!‘ Přiložili ruce k sobě a usmáli se. Nyní byli spojeni prsteny na levé ruce a na pravé měli každý jednu část malého srdíčka.

“Miluji tě!“ řekl Harry a políbil Louise.

“Harry, vím, že jsem riskoval, ale mám ještě jedno překvapení!“ řekl Louis.

“A jaké?“ vyzvídal Harry.

„Pojďte se mnou! Všichni!“ řekl Louis a otevřel dveře jejich bytu. Vyvedl celou rodinu před dům a oni pohlédli do očí té nejkrásnější noci, jaké kdy mohla být. Tmavá obloha byla osvětlena pouze měsícem a hvězdami, protože všude v okolí byla tma.

“Harry, abys věřil mým citům, podívej se na oblohu!“ řekl Louis a natočil Harrymu hlavu tak, aby viděl na krásné tmavé nebe. V tom okamžiku začal ohňostroj, z jehož záře se vytvořil nápis: ‚Miluji tě, Harry!‘ Harry byl šťastný, Louis byl šťastný a dvojčata též. Nyní byla jejich rodina pohromadě a nehrozilo, že by se někdy rozpadla!

O měsíc později:

„Harry, ty se budeš za pár minut ženit a vypadáš, jako by se ti ani nechtělo!“ řekl Liam, který stál vedle Harryho židle.

“Promiň, jenom jsem se zamyslel!“ odpověděl Harry a podíval se do zrcadla.

“Harry, jestli se na to necítíš, tak to můžete ještě zrušit!“ řekl Liam a pohladil ho po rameni.

„Ale jo, cítím, jenom nevím, co se po svatbě změní?!“ řekl Harry.

„Už se nebudeš muset o Louise s nikým dělit, bude jen tvůj, budeš nosit jeho jméno a budete dělat všechno spolu!“ řekl Liam, který jako jediný cítil s Harrym. (Kromě Louise, samozřejmě!)

„Máš pravdu!“ řekl Harry a najednou byl plný energie. Okamžitě začal lítat po pokoji a hledat svoje oblečení.

“Brzdi! Všechno máš támhle na ramínku. Už jsem ti to připravoval včera.“ zabrzdil ho Liam a podal mu ramínko.

„Děkuji! Jsi fakt zlato!“ řekl Harry a začal na sebe soukat čistě bílou košili.

“Nemáš za co! Ty jsi mi taky moc pomohl, když jsem se ženil. Dlužil jsem ti to!“ řekl Liam a pohlédl na svůj snubní prsten.

„Ty ho opravdu miluješ, viď?“ optal se Harry, když viděl Liamův smutný výraz.

„Ano, ale on mě asi nemiluje! To by se jinak už ozval!“ řekl Liam, který se posadil na Harryho a Louisovu postel. Cítil pálící slzy v očích, a pokusil se je zahnat.

„On se znovu objeví! Věř mi! Musí se znovu objevit!“ uklidňoval ho Harry, který se také rozbrečel.

“Teď nesmíš brečet! Za pár minut se ženíš a nemůžeš mít rudé oči. Vypadal by si jako upír!“ řekl Liam utírající sobě i Harrymu oči.

„Dobře, ale musíš mi slíbit, že nebudeš brečet ani ty!“ řekl Harry a vzal do ruky svoje kalhoty.

“Dobrá!“ řekl Liam. „Ať to tobě a Louisovi vyjde, ať jste šťastní, ať se máte rádi a nedopadnete jako já a Edward!“ zašeptal.

„Harry! Liame! Musíme už jet!“ zakřičel někdo za dveřmi.

„Ještě minutu!“ zaječel Harry, který si zrovna česal své husté, kudrnaté vlasy.

„Dobře! Máš ji mít!“ ozvalo se znovu zpoza dveří.

„Harolde Edwarde Stylesi, berete si zde přítomného Louise Williama Tomlinsona?“ zeptal se oddávající v kostele.

„Ano!“ řekl sebevědomě Harry.

“A vy, Louisi Williame Tomlinsone, berete si zde přítomného Harolda Edwarda Stylese?“ pokračoval oddávající.

„Ano!“ odpověděl Louis.

„Nyní si můžete nasadit snubní prsteny!“ pokračoval oddávající. Když si je chlapci nasadili, oddávající je pobídl, aby svůj sňatek potvrdili prvním novomanželským polibkem.

„Na každé svatbě je zvykem, aby hosté dali dárek novomanželům! Ale my máme dárek pro jednu důležitou osobu! Liame, pojď sem, prosím!“ řekl Louis. Liam pokrčil rameny a došel k novomanželům.

“Nyní otevři ten největší dárek!“ poručil Harry. Liam ho poslechl a došel k obrovské krabici. Zatáhl za stužku, otevřel krabici a našel největší překvapení, jaké tam mohlo být.

„Všechno nejlepší Liame!“ zakřičel Edward, který byl až do této chvíle schovaný v krabici.

„Co? Cože? Jak jste to?“ ptal se překvapeně Liam.

„Liame, dneska máš dvacáté druhé narozeniny a tady máš svůj dárek!“ řekl Harry a poklepal mu na rameno.

„Liame, promiň mi to, že jsem se tak dlouho neozval, ale měl jsem problémy. A potom jsem měl strach, že mě nebudeš chtít už nikdy vidět a požádal jsem o pomoc Louise. Ten mi slíbil, že to nikomu neřekne. Harrymu to řekl až v autě, když sem jeli.“ řekl Edward a vylezl z krabice úplně. V ruce držel kytici a byl oblečený jako pravý gentleman.

 „Edwarde, jak sis to mohl myslet! Vždyť já jsem byl bez tebe jako by mi kus mého já chyběl!“ řekl Liam, objímající Edwarda.

„Víš, sháněl jsem ti ten nejlepší dárek. A našel jsem ho!“ řekl Edward a mrkl na Louise. Ten se sebral a někam odešel. Vrátil se s kočárkem. Liam nic nezaregistroval, užíval si přítomnost svého prince.

„Všechno nejlepší, taťko!“ řekl Harry a položil mu ruku na rameno.

„Taťko?“ zarazil se Liam, který se hned otočil, aby viděl tomu ulhanému klukovi do očí. Uviděl kočárek, v něm žlutou peřinku, pod kterou se skrývala malá, roztomilá holčička.

„Jmenuje se Bella. Po tvé mamce.“ řekl Edward a vzal Bellu do náruče.

„A čí je to dítě?“ zeptal se nevěřícně Liam.

„Naše, zlato! To byl ten problém, kvůli kterému jsem se tak dlouho neobjevil!“ řekl Edward a položil Bellu nevěřícímu Liamovi do rukou.

„Ale jak jsi to?“ vykoktal Liam.

„Dokázal? Snadno. Stačilo zfalšovat pár podpisů!“ odpověděl s klidem Edward.

„Zfalšovat?!“ podivil se Liam.

„Já věděl, že tak zareaguješ! Ne, já nic nezfalšoval! Nechal jsem to podepsat jedním svým známým!“ řekl Edward.

„Aha. Takže je to dítě legálně naše?“ zeptal se Liam. Mezitím stačili všichni ostatní hosté pogratulovat novomanželům. Louis s Harrym byli na sebe pyšní, že dokázali vykouzlit svým dárkem Liamovi úsměv na rtech. V tom přišly k novomanželům dvě dívky.

„Eleanor! Taylor!“ řekli Harry s Louisem shodně.

„Ahoj!“ pozdravily obě dvě najednou.

„Co vás sem přivádí?“ zeptal se zdvořile Harry.

„Jen jsme chtěly pogratulovat ke svatbě!“ řekla Taylor.

„Víte, od doby, kdy jste se dali dohromady, jsme vás neviděly!“ řekla Eleanor.

„I to že máte dvojčata víme od cizích lidí! Ani nevíme, jestli jsou to holky nebo kluci!?“ řekla Taylor.

„Jsou to dvě holky. Taylor a Eleanor.“ řekl Louis. Harrymu se oči zalily slzami a nebyl schopen slova. Jak mohl být tak slepý!? Až teď si uvědomil, že tím Taylor a Eleanor dost ublížili!

„Harry? Harry, co je ti?“ zeptala se Taylor, protože Harry byl duševně mimo. V tom se mu podlomila kolena a spadl na zem.

„Harry!“ zapištěl Louis, když spatřil manželovo bezvládné tělo.

„Nebije mu srdce!“ zaječel, když nemohl nahmatat tep. Začal masáží srdce a umělým dýcháním. Mezitím už Eleanor volala sanitku. Taylor vzala dvojčata a odešla s nimi ven. Tam jim vyprávěla pohádky, ale nemohla na Harryho zapomenout.

O půl hodiny později:

Harry ležel na posteli v prázdném pokoji. Na židli vedle postele seděl Louis, který si s pláčem vyčítal Harryho stav. Doktor mu sice řekl, že Harry bude v pořádku, že je jen v šoku, ale Louis měl opravdu strach. Nejvíce se bál jedné věci. Že bude sám! Že už nikdy nebude moci pomačkat ty neposedné kudrny! Že na něj nikdo nebude čekat doma! Že ho nikdo nebude milovat! Že bude na všechno sám! V tom se na posteli Harry posadil, Louis to ovšem ani nezaregistroval, protože brečel tak nahlas, že neslyšel nic jiného než svůj vlastní pláč.

„Lou?“ zašeptal Harry.

„Harry!“ zapištěl Louis a skočil svému manželovi do postele.

„Kde jsou holky?“ zašeptal Louisovi do ucha.

„Jsou s Taylor a Eleanor. Měli jsme hrozný strach. Co se ti stalo?“ zeptal se Louis a přikryl Harryho ještě víc peřinou.

„Bylo mi hrozně líto, co jsme udělali holkám! Tím myslím Taylor a Eleanor! Ony nás milovali a my je vodili za nos! Zasloužil bych pár facek! Jsem takový hovado! Taylor mě milovala a já jsem naším vztahem maskoval můj a tvůj vztah! Podívej se, co pro nás holky udělaly! Pomohly nám s Edwardem a Liamem, když se brali! Víš, já jsem si celou dobu myslel, že nás holky jenom využívaly, ale spletl jsem se.“ řekl Harry a objal Louise.

„Já to holkám už vysvětlil. Pochopily to! Ale mají jednu podmínku!“ řekl Louis a políbil Harryho na rameno.

„A jakou?“ podivil se Harry.

„Musíme jim malou Taylor a malou Eleanor půjčovat jednou za čtrnáct dní. Jakoby jsme byli rozvedení a měli střídavou péči. Platí?“ zeptal se Louis.

„Na jak dlouho?“ zeptal se Harry.

„Na celý víkend!“ řekl Louis.

„A co budeme ty dva dny bez nich dělat?“ zeptal se Harry s úsměvem od ucha k uchu.

„To zjistíš až doma!“ řekl Louis, protože pochopil, o co Harrymu jde.

V tu samou chvíli doma u Edwarda a Liama:

„Miluji tě!“ zašeptal Liam, který ležel na gauči vedle Edwarda. Oba dva byli šťastní.

„Já tebe víc!“ zašeptal Edward a políbil Liama do vlasů. Malá Bella se v postýlce zavrtěla a Liam byl okamžitě na nohou. Utíkal k ní, aby se podíval, jestli je v pořádku.

„To byla tedy svatba! Jeden ženich v nemocnici, druhý si to vyčítá, dvojčata s jejich bývalými děvčaty, hosté nasupení, my dva zamilovaní a ty mimo z naší dcerky. Takových svateb zažít ještě pár a už se nepřestanu smát!“ řekl Edward šeptem, protože Liam nařídil, že když bude Bella spát, musí se mluvit pouze šeptem.

„Ty se směješ, ale co když se Harrymu něco skutečně stalo?“ zeptal se naoko naštvaně Liam.

„Promiň, velký taťko!“ řekl Edward a vyplázl na svého manžela jazyk. Jejich štěstí způsobovala malá Bella, návrat Edwarda domů a rozhodnutí, že se budou stěhovat. Budou bydlet kousek od domu, který koupil Harry jako dárek pro Louise.

„Vzpomínáš si na ten večer, co jsi mě požádal o ruku?“ řekl najednou Liam.

„Samozřejmě. Byla nádherná jarní noc, všude, kam ses podíval, jsi viděl jasné hvězdy. Úplněk, který dnes dosahoval nezvykle velkých rozměrů, se stříbřitě odrážel ve tvých nebesky modrých očích. Leželi jsme na trávě a přemýšleli nad naším vztahem. Tedy alespoň já ano. Nepřemýšlel jsem nad ničím jiným, než nad následujícím okamžikem. Pouhé: ‚Vezmeš si mě?‘ mi přišlo moc jednoduché, tak jsem se tě zeptal: ‚Liame Jamesi Payne, ptám se tě, zůstaneš se mnou navždy bok po boku, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě?‘ A víš, co jsi mi odpověděl?“ zazářily Edwardovi oči.

„Ať je nám noc svědkem, Měsíc knězem a hvězdy vřele vítanými hosty! Miluji tě, Edwarde Thomasi Blacku!“ řekl Liam, který si svá slova až velmi dobře pamatoval.

„Můžeš mi říct, jak je možný, že si pamatuješ svá slova, která jsou už dva roky stará?“ podivil se Edward.

„Tak asi dnes je ten čas, kdy ti musím o svém tajemství říct. Jednou, to mi bylo asi 17, jsem se dostal do velmi špatné společnosti. Opil jsem se a s těží došel domů. Tam jsem padl do postele a probudil jsem se asi za dvacet čtyři hodin. Zjistil jsem něco, o čem jsem si myslel, že je jen ve filmech. Za ten jeden den, co jsem byl mimo, se mi zahojila všechna zranění, co jsem měl. Vystouplé lícní kosti se srovnaly a modřiny, co jsem měl po těle, zmizely. Od té doby jsem velice rychlý, vidím i ten nejmenší detail, slyším i ten nejvzdálenější zvuk, vím, co si myslíš a co cítíš, dokážu ovládat pohyb cizí osoby a vcítit se do ostatních, měnit jim nálady, změnit jim myšlenky a vidět budoucnost. Mým společníkem je noc a protivníkem sluneční záře. Pamatuji si i své vlastní narození, první narozeniny, naše první setkání, první polibek s dívkou, první polibek s chlapcem, svůj první vytržený zub, tvůj první pohled na mě, tvoje slova na můj účet, tvé slzy, tvoje pocity, i tu nejmenší chybičku, kterou klavírista na naší oslavě udělal, když se přehmátl a místo ‚a‘ stiskl ‚h‘. Tvoji fotku v občanském průkaze i tvůj proslov na maturitním plese. Tam jsme se poprvé políbili v tento okamžik jsem si byl jistí tím, co k tobě cítím. Z tvé strany to nebylo zpočátku tak upřímné, ale už od začátku jsem věřil, že se to změní. A mé čekání se vyplatilo!“ řekl Liam a políbil udiveného Edwarda.

„Ty jsi, ehm, jak to říct…“ zakoktal Edward.

„Upír!“ řekl Liam. Byl připravený i na nejhorší, a to na to, že ho už Edward nebude chtít.

„Liame, já jsem tak šťastný!“ zašeptal Edward.

„Proč?“ podivil se Liam.

„Víš, bál jsem se, co bys mi na to řekl, ale já jsem potomek vlka a upíra. Jsem tím pádem nesmrtelný, ale nejsem úplný upír. Nemám tolik schopností jako ty, ale jsem štít. Mohu ti pomoci v jakékoli situaci, ať už ti ublíží vlk nebo upír, člověk nebo anděl, ďábel nebo polobůh. Nejvíce jsem se obával tvého názoru na můj věk. Jsem nesmrtelný již velmi dlouho, ale stále jsem nevinný. Naše dcera je nevinná, ale nesměl jsem ti to říct. Ona je nesmrtelné dítě, ale není úplný upír. Je poločlověk. Není ani člověk ani upír. Je zrozená neupírem, který počal dítě s upírem. Nikdy jsem ti to říct nechtěl, chtěl jsem tě tajně přeměnit. Tajná přeměna není bolestivá jako proměna neutajovaná. Bella má zrychlený růst, vyvinutou inteligenci, uvidíš, že už za rok vyroste tak, co jiné děti za sedm let. Jediným přáním její matky bylo, aby se dostala do dobrých rukou. To byla její poslední slova. Nikdy jsem si ani nepomyslel, že stejné tajemství, co mám já máš i ty! A ještě něco, pochlubil se ti Louis, co je zač?“ zeptal se Edward.

„Ne,“ zakroutil hlavou Liam.

„On je taky poloupír, ale ne tak jako já nebo Bella. On je napůl anděl a napůl upír. A Harry o tom samozřejmě neví!“ řekl Edward a vzal Bellu Liamovi z rukou.

„Proč mu to neřekl? Harry ho bude milovat, ať se stane, co se stane.“ řekl Liam a pohladil Bellu po vláscích. Edward měl pravdu, Bella má zrychlený růst, protože už má vlásky a zoubky.

„Harry je totiž jenom člověk a Louis se bojí, aby ho měl Harry i potom ještě rád!“

Louis vycítil a navíc i slyšel, že o něm a Harrym někdo mluví. Vzal proto telefon a zavolal na číslo Liama a Edwarda domů.

„Proč se o nás bavíte?“ vyštěkl do telefonu. Louis odešel na chodbu v nemocnici, aby ho Harry neslyšel.

„Tak proč ty Harrymu neřekneš, že jsi poloupír?“ vyštěkl do telefonu Edward.

„Protože mám strach!“ řekl smutně Louis.

„Ale proč? Vždyť víš, jak moc tě miluje a všechny svá tajemství ti říká!“ řekl klidněji Edward.

„On na to ještě není připravený! Nyní je moc slabý a každý stres ho může zabít!“ řekl starostlivě Louis.

„Neboj se o něj, bude v pořádku! Řekni mu to den po narozeninách vašich holek!“ rozkázal mu Edward. „A abych nezapomněl, Liam je čistý upír!“ řekl a zavěsil.

„Čistý?“ řekl nahlas Louis. Musí Harryho před zlem chránit a ne mu ještě víc ublížit!

„Lou?“ zeptal se Harry, když vešel Louis do dveří.

„Spinkej miláčku!“ řekl Louis a políbil svého rozespalého manžela. Udělá to, řekne mu! Zítra!

Druhého dne se Harry probudil doma, v jejich posteli. Vedle něj seděl Louis a koukal na něj.

„Dobré ráno, zlatíčko!“ řekl a políbil ho.

„Dobré jitro!“ řekl Harry, který stáhl Louise vedle sebe pod peřinu. Budou ještě odpočívat. V tom se zarazil.

„Jak to, že jsem doma? Kde jsou holky? Kolik je hodin?“ začal se vyptávat a bylo vidět, že je zmatený.

„Pšt, domu jsem tě odnesl se svolením doktora, holky jsou u Taylor a Eleanor v bytě a je přesně 10!“ řekl Louis a políbil ho. Měl v plánu říct mu to něžně.

„Aha!“ řekl Harry. Sice to moc nechápal, ale budiž.

„Harry, musím ti něco říct!“ řekl Louis.

„Tak povídej!“ řekl mile Harry.

„Já mám takový malý problém. Ten problém se týká stravy, spánku, přátel, myšlení, rychlosti, síly, stylu a věku. Když mi bylo 20, byl jsem velmi nemocný. Můj doktor byl to, co jsem teď já. Umíral jsem a jediná možnost na přežití byla, stát se tím, co byl on. Nechal jsem se proto kousnout a díky němu jsem unikl smrti. On ovšem byl zlý a nutil mě k vraždění. Dokázal jsem se mu postavit a jsem stále nevinný. To se ovšem může změnit. Budu chápat tvůj odpor, nebo jiné pocity, ale říct ti to musím. Harry, já jsem upír! Tedy poloupír!“ řekl Louis a v očích ucítil pálící slzy.

„Proč pláčeš, miláčku? Mně to nevadí!“ řekl Harry s úsměvem od ucha k uchu.

„Opravdu?“ řekl sklesle Louis, utírající si slzy.

„Samozřejmě, že ne!“ řekl Harry a objal Louise takovou silou, že se až Louis zarazil.

„Víš Lou, já nejsem člověk. Já jsem vlk a bál jsem se odhalení! Mám stejné vlastnosti jako ty, až na to, že se umím proměnit ve vlka a zpět na člověka! Ale na rozdíl od tebe, já se tak už narodil!“ řekl Harry a políbil svého manžela, který nevycházel z údivu.

„Tím chceš říct, že i holky jsou vlci?“ zeptal se Louis, kterému se podařilo dostat se z Harryho sevření.

„Ne! No, možná trochu!“ řekl Harry a uchechtl se.

„No skvělý, takže já mám doma vlka a dva polovlky. Ty víš, jak člověka potěšit!“ řekl Louis s úsměvem, aby dal Harrymu najevo, že to nemyslí zle.

„Ale tobě se to líbí!“ zazpíval Harry a vstal z postele. Louis zůstal ležet v posteli a koukal se na něj.

„Půjdeš si zaběhat?“ zeptal se Harry.

„Moc rád, ale počítej s tím, že tě roznesu na kopytech!“ řekl a vyskočil z postele.

„To se ještě uvidí!“ vyplázl na něj jazyk Harry.

„Počkej!“ zakřičel Louis a utíkal za Harrym z ložnice. Už na schodech měl Harry dostatečný náskok. Když vyběhli ven, nikde nikdo a tak mohli nasadit své rychlé tempo. Harry se proměnil ve vlka a tak získal náskok ještě větší. Měl sice náskok, ale nemohl mluvit a to ho štvalo.

„Harry, poběžíme za Taylor a Eleanor?“ zeptal se Louis, když se Harry znovu proměnil ve člověka.

„Jasně!“ zakřičel Harry a přidal. Louis zrychlil tedy taky, ale Harryho dohnat nemohl.

„Harry, počkej na mě! Já ti nestíhám!“ zakřičel a Harry zastavil.

„A pak že mě rozneseš na kopytech!“ řekl a vyplázl na něj jazyk. Louis mu dal malou facku, aby věděl, že vyplazovat jazyk je neslušné.

„Jsi jako moje máma!“ zakřičel Harry.

„Promiň, broučku!“ řekl Louis a poklepal mu na rameno.

„Jak daleko vůbec holky bydlí?“ zeptal se Louis.

„Tak pojď!“ řekl Harry, proměnil se ve vlka a posadil si Louise na záda. Rozeběhl se a cestou Louise málem vyklopil. Louis se na jeho zádech smál a držel se ho kolem krku. V tom Harry prudce zastavil. Dal mu najevo, aby seskočil. Louis ho poslechl a seskočil. Harry se vrátil do lidské podoby.

„Mám pro tebe dárek! Ale musíš zavřít oči!“ řekl Harry. Louis ho poslechl a zavřel oči. Harry mu ale oči překryl ještě šátkem. Chytil ho za ruku a táhl ho směrem k lesu. Tam si ho vzal do náruče a utíkal s ním do středu lesa. Louis pištěl, prosil ho, aby zpomalil, ale Harry byl neoblomný. Když dorazili k malé, dřevěné chaloupce Harry pustil Louise. Louis dopadl na nohy a sundal si šátek.

„Tady budeme bydlet!“ řekl Harry a pustil Louise dál. Na gauči tam seděl Liam, Edward a v náručí měli malou Bellu. Na zemi u krbu seděly malá Taylor s malou Eleanor. V křeslech potom Taylor a Eleanor. Všichni o tom překvapení věděli, ale nikdo to Louisovi neřekl.

„Drazí novomanželé, tohle je váš nový domov! Přejeme vám, abyste v něm byli šťastní a spokojeně žili až do konce věků!“ řekl všichni najednou.

„My jsme šťastní už teď, protože nikdo na celém světě nemá tak úžasné přátele jako my dva!“ řekl Louis usmívající se na Harryho.

„Kluci, víte, my máme taky překvapení!“ řekly Eleanor s Taylor.

„A jaký?“ zeptal se Louis.

„Ni! Zayne!“ zakřičela Eleanor. V tom přiběhli dva kluci.

„Tohle je Niall!“ řekla a ukázala na blonďáka.

„A tohle je Zayn!“ řekla Taylor a ukázala na černovlasého klučinu.

„Je jim 7 a jsou to dvojčata!“ řekla Eleanor. Malá Taylor a malá Eleanor se na kluky podívaly takovým tím zamilovaným pohledem. Louis se jen uchechtl nad tím, nad čím holky přemýšlí. Všechen ten shon okolo Louise a Harryho přerušila malá Bella. Začala žvatlat to svoje a nevnímala pohoršených pohledů ani pomlaskávání. Za měsíc svého života vyrostla stejně jako ostatní děti za rok. Měla krásné, tmavě hnědé vlásky, opálově zelené oči, malé, zářivě bílé zoubky, malý pršáček dodával celému obličeji příjemný vzhled.

V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Všichni se zarazili i Bella zmlkla. Malá Taylor a Eleanor se schovaly za Zayna a Nialla, Liam a Edward objali malou Bellu, Taylor chytila za ruku Eleanor, Louis vzal za ruku Harryho a přitáhl si ho k sobě. Dveře se začaly otevírat a to, co tam stálo, se nevyrovnalo ani těm nejdivočejším snům!

Ze dveří vykoukla rozježená kudrnatá hlava, jeho modré oči zářily jako měsíc v úplňku, úsměv se všem vrýval do hlav a hlas zvonil jako kostelní zvon.

„Ahoj, rodino!“ pronesl Jacob. Jacob byl malý bráška Harryho, taky mu byl hodně podobný.

„Jaku!“ zakřičel Harry a utíkal ke dveřím, aby mohl svého brášku obejmout. Už ho neviděl tak dlouho.

„Rodinné sídlo napadli hobiti a museli jsme ho opustit. Rodiče jeli do Španělska, za nějakými příbuznými, Rosalie a Carlos jeli do Kanady za příbuznými, Alice a Emet jeli do Itálie. Já jsem ani nevěděl, co se stalo, takže když jsem se vrátil…“

„Nic a nikdo tam nebyl.“ dořekl Louis a vtáhl oba bratry do místnosti.

„Ano!“ řekl sklesle Jacob.

„Můžeš zůstat s námi!“ řekl Harry.

„Ne, Jacob půjde s námi, protože vy tu máte dětí už dost! My nebydlíme daleko!“ řekla Eleanor.

„Dobře, tak já budu bydlet s Taylor a Eleanor.“ řekl Jacob.

„Ty víš, jak se jmenují?“ zeptal se Louis.

„Lou, já vím jména všech v této místnosti!“ řekl Jacob. Harry se hrdě usmál, že má tak talentovaného bratra.

„Tak se předveď!“ řekl Louis a složil si paže na hrudi.

„Tak jo. Tohle je Liam, Edward, Bella, Taylor, Eleanor, Zayn, Niall, Taylor mladší, Eleanor mladší, ty jsi Louis a můj bratr je Harry. Stačí!?“ řekl Jacob a posadil se do tureckého sedu.

„Malý, ale šikovný!“ řekl Louis s usměvavým pohledem upřeným na Harryho. Ten se usmíval od ucha k uchu.

„Máme tedy dobrou rodinu!“ řekl Louis a podíval se po všech v místnosti.

„Samozřejmě, že ano! Tady holky jsou naše sestřenice, Zayn a Niall jsou jejich děti, Liam a Edward jsou naši bratranci, Bella je naše neteř, malá Taylor a malá Eleanor jsou naše děti, Jacob je tvůj bráška a já jsem tvůj manžel! Dokonalá rodinka!“ řekl Louis a obdaroval všechny nádherným úsměvem.

Po pár minutách klábosení o rodině, vzal foťák a nastavil samospoušť. Vyrovnal všechny a sám si stoupl k nim. Cvak!

„To je naše první rodinná fotka!“ řekl Harry.

Na Vánoce, které byly přesně za měsíc, se sešli všichni noví rodinní příslušníci a byly to ty nejkrásnější Vánoce! Pro mnohé děti i první Vánoce. Bella za ten další měsíc vyrostla jako ostatní o rok, ze Zayna, Nialla, Taylor a Eleanor se stali nejlepší kamarádi, vztah Liama a Edwarda se ještě více prohloubil, Harry a Louis byli stále více šťastní, Jacob měl konečně pořádnou rodinu, Taylor a Eleanor se sblížily na tolik, že si koupily společný byt a byly spolu jako pár.

Během dalšího roku se z Belly stala slečna, začala chodit s Jacobem, Taylor začala chodit se Zaynem, Eleanor s Niallem, po pár měsících chození to oznámili rodičům, kteří z toho moc nadšení nebyli, ale chtěli pro svoje dětičky to nejlepší.

Rodina Harryho a Jacoba se ani jednou neozvala, takže na ni začínali oba dva zapomínat. Věděli totiž, že mají rodinu lepší, protože se k nim nikdy neotočí zády a nenechá je na holičkách.

Když bylo Taylor a Eleanor 18, obě dvě si vzaly své prince. Bella se měsíc na to vdávala s Jacobem, Harry s Louisem zůstali v domě sami, ale každý den je chodila rodina navštěvovat. Nyní byli všichni šťastní!

Jednoho dne se ve dveřích objevili rodiče Harryho. Ten se na ně pokoušel zapomenout, ale nešlo to. Proto, když se objevili ve dveřích, jim skočil do náruče a nabídl jim střechu nad hlavou. Ti to ale nepřijali, místo toho jim ukázali svůj nový domov.

V lese, kde si Harry myslel, že budou mít klid, nyní bydleli jeho rodiče, jeho bratr s dcerou Liama a Edwarda, Taylor a Eleanor, mladší Taylor se Zaynem, mladší Eleanor s Niallem, ale byl stejně rád, že postavil dům zrovna zde!

A co bylo dál? Jestli se tam nepozabíjeli, tak tam žijí do dnes.