Umberto Eco: Šest procházek literárními lesy: Smyšlené protokoly
-
o tom, jak nám „média“ ovlivňují naše rozhodování a vůbec celý náš život
-
reálný svět X fikce
-
159 – př.: Emillio Gadda – velký spisovatel
-
uveřejnil v novinách článek popisující milánská jatka
-
„Abychom pochopili obsah zprávy popisující určitý stav věci, nemusíme na tento obsah aplikovat kategorie pravdivosti či nepravdivosti.“
-
pokud něco čteme, máme sklony k tomu si myslet, že je nám sdělována pravda a opět hodnotíme (pravda X nepravda)
-
-
vypravování:
-
přirozené – události, o nichž mluvčí tvrdí, že se odehrály
-
př.: Co se mi stalo včera, zpráva v novinách…
-
-
umělé – složitější
-
pouze předstírá, že vypovídá pravdivě o skutečném světě nebo tvrdí, že sděluje pravdu o fiktivním světě
-
objevuje se „paratext“ = vnější sdělení, která obklopují text
-
typický znak: označení ROMÁN na obálce knihy
-
někdy tuto fci plní i jméno autora (př.: Waverley – psal jen fikce)
-
-
-
-
nejzřetelnější vnitřní znak fikce: úvodní fráze typu „Bylo nebylo…“
-
nejednoznačnost věcí:
-
1940 – Orson Welles (reportér) – rozhlasové vysílání o invazi z Marsu
-
někteří posluchači věřili, že co je ve zprávách, je přirozené vypravování X Welles se domníval, že poskytl posluchačům dostatek signálů, že je to fikce to samé s novinami
-
-
-
co je fikce?
-
činy musí být složité a musí obsahovat dramatické a nečekané volby
-
trvání na neověřitelných detailech; introspektivních výstupech
-
žádná historická zpráva nemůže vyvolat takový „dojem skutečnosti“
-
„explicitní úvodní signály fikce“: navzdory názvu Pravdivý příběh
-
„Pod rouškou pravdy a spolehlivosti jsem čtenáři předložil snůšku lží.“ (i Tom Jones)
-
-
falešné ujišťování o pravdivosti na počátku příběhu (164/165)
-
-
zřetelné znaky fikce:
-
začátek in media res
-
úvodní dialog
-
důraz více na individuální příběh
-
jasné známky ironie (166)
-
=> existuje spousta fiktivních děl, která nemají ani jednu vlastnost
-
propojeny přesné odkazy k reálnému světu (míšení prvků fikce s odkazy k realitě čtenář se ztrácí)
-
následky: čtenář věří, že fikce je reálná (Sherlock Holmes)
-
pokud bereme lit. postavy vážně, může dojít ke vztahu mezi texty (postava 1 lit. díla se může objevit v jiném a fungovat jako signál pravdivosti)
-
=> postavy získávají „občanství“ v reálném světě (osvobození od příběhu, který je vytvořil)
-
-
-
-
kdy můžeme lit. postavě přisoudit reálný život?
-
Sherlock Holmes, Siddhárta
-
mimotextový a vnitrotextový život postav fenomén kultu
-
-
proč se nějaké dílo stane kultovním?
-
Hamlet – řekl T. S. Eliot
-
kombinace 3 zdrojů: motiv – pomsta; vliv matčina provinění na syna
-
lidé pokládají Hamleta za umělecké dílo, protože jim hra připadá zajímavá, než aby jim připadala zajímavá proto, že je to umělecké dílo – Hamlet je „Mona Lisa“ literatury
-
-
obliba Bible – vykloubená povaha, několi autorů
-
Božská komedie – řídili se jí; Aeneis
-
-
sklon člověka budovat život jako román:
-
každodenní zážitky chápeme jako příběh
-
historie – vidíme, jako vyprávění reálných událostí
-
vztah ke světu je založený na vnímání a funguje podle toho, co jsme slyšeli v minulosti
-
paměť: individuální X kolektivní tendence je zaměňovat (175)
-
=> beletrie nám dává možnost využít schopnosti vnímat svět a rekonstruovat minulost fikce ~ hra cvičíme schopnost uspořádat minulou a součastnou zkušenost
-
následky: můžeme interpretovat život jako fikci (176 - 178)
-
-
protokoly sionských mudrců:
-
179 – v 19.st.
-
román může mít polit., sociální etc. dopad
-
181 – na přelomu 20.st.
-
182 – v protokolech . příběh vypravěčsky přesvědčivý X zbytek je historie
-
snůška různých zdrojů fikce neuvědomění 1921 – Finesy – odhalily 1. zdroj protokolů
-
program svět. revoluce
-
obsahují proroctví tajných spolků z minulosti
-
buď vytvořeny některým z těchto spolků nebo byly sepsány někým zainteresovaným
-
=> protože protokoly připomínají příběh, který se vyprávěl, potvrzují jeho platnost X nebo protokoly stvrzují příběh, proto jsou pravdivé
-
-
-
fiktivní příběh dává existenci smysl
s. 185 – před několika …
čtenář X příběh; fikce X reálný svět