Rozběhnuto

Historie zaznamenala běh řeckého posla jménem Filippos (nebo Feidippos či Feidippides), který v roce 490 před Kristem překonal asi 40 kilometrovou vzdálenost z osady Maraton do Atén, aby informoval o vítězství aténské armády nad Peršany. Tou historií, která "zaznamenala", je řecký historik Herodot, jemuž, vzhledem k tomu, že žil v 5. století před Kristem, můžeme věřit. Dodejme, že Herodotova poznámka k epizodě posla Filippa je v rámci zaznamenané bitvy stručná. Motiv běžce, který vyřídil vzkaz: "zvítězili jsme" a padl mrtev k zemi, byl zpracován a zpracováván později různými historiky - literáty, počínaje Řeky Lukiánem a Plútarchem, kteří však žili ve druhém století před Kristem, tedy více než 200 let po události.

Podstatné je, že příběh maratonského běžce má reálný základ, a svým způsobem je ještě významnější, že se příběhem nechali inspirovat organizátoři prvních novodobých olympijských her, konaných právě v Aténách v roce 1896. Roberto L. Quercetani uvádí, že s nápadem přišel Francouz Michel Brèal, přítel "otce" olympiády Pierra Coubertina, který jej v součinnosti s řeckými pořadateli zakomponoval do pořadu her. Vzhledem k místu konání prvních olympijských her v Aténách bylo možné zvolit trasu, již zaznamenala historie. Před vlastním olympijským závodem uspořádali Řekové na čtyřicetikilometrové trase z Maratonu do Athén dva závody, dnes bychom řekli nominační. Tyto závody lze považovat za první nesoucí název maraton ... který se, jak se ukázalo, vžil.

První z těchto "zkušebních" závodů se uskutečnil 10. a druhý 24. března. První vyhrál Charilaos Vasilakos v čase 3:18:00, ve druhém zvítězil Ionannis Lavrentis (3:11:27) a na pátém místě v tomto závodě skončil Spiridon Louis (3:18:27), který následně vyhrál maratonský závod na aténské olympiádě. Čtyřiadvacetiletý Louis vyhrál olympiádu v čase 2:58:50, celkem startovalo 17 běžců, z nichž 14 bylo Řeků. K uvedeným časům je nutné vzít v úvahu, že vzdálenost byla "kolem" 40 km, a také, že se běželo po cestě, jejíž povrch nebyl srovnatelný s tím, po kterém se dnes obvykle běhá.

Roberto L. Quercetani zmiňuje v knize Nejvýznamnější maratony světa maratony v New Yorku, Maďarsku a Norsku, které prý předcházely maratonu olympijskému v roce 1896. Jako nesporný co do okolností konání však jako první neolympijský uvádí závod v Bostonu 19. dubna 1897 pořádaný Boston Athletic Assocation, který se od té doby koná bez přerušení dodnes. První ročník měřil 39 km 750 m a vítěz John McDermott na tuto vzdálenost potřeboval 2:55:10.

Mluvíme o období, kdy délka "maratonu" nebyla stanovena pevně; délka závodů se pohybovala kolem čtyřiceti kilometrů - IAAF jako zastřešující orgán vznikl až v roce 1912. Nespornou zajímavost, neřku-li krásu, s sebou nese jak samotná okolnost, jež stanovila délku na 42,195 km, tak i skutečnost, že tato "londýnská" vzdálenost začala být do té míry přebírána a respektována organizátory po celém světě, až byla přijata jako standart na kongresu IAAF v Ženevě roku 1921. Vzdálenost 42, 195 km byla naměřena na trase olympijského maratonu v Londýně roku 1908, tedy 12 let po první olypiádě v Aténách. Tento závod startoval pod okny královského zámku ve Windsoru a končil před královskou tribunou na londýnském stadionu White City. Trasa měřila 26 mil 9 385 yardů, což je právě 42 kilometrů a 195 metrů. Historie zaznamenala tento maraton jako zakládající tradici vzdálenosti a také jako dějiště dramatu Itala Doranda Pietriho, který jako první proťal cílovou pásku za 2:54:46,4, ale byl diskvalifikován, pro poskytnutí nedovolené pomoci v posledním kole, kdy na dráze stadionu několikrát vyčerpáním upadl. Londýnské vítězství bylo připsáno Američanovi Johnu Hayessovi v čase 2:55:18,4.

Po Ženevském kongresu IAAF v roce 1921, kde byla vzdálenost 42,195 km oficiálně akceptována, následovaly olympijské hry v Paříži v roce 1924 s maratonem na tuto vzdálenost a na olympiádách tomu od té doby nebylo nikdy jinak.

HISTORIE ŽENSKÉHO MARATONU

Průkopnicemi ženského maratonu byly pravděpodobně Řekyně. Již den před prvním olympijským maratonem (8. dubna 1896) proběhla trať z Marathonu do Athén Melpomena Louaniduová. Chtěla běžet závod s muži, ale organizátoři jí to nedovolili. Melpomena prý dosáhla času kolem čtyř a půl hodiny. Den po Louisově vítězství se v nadšení nad triumfem svého krajana vydala na trať Stamasia Potrisiová. I s prohlídkou obchodů v řecké metropoli jí trval „běžecký výlet“ z Marathonu do Athén pět a půl hodiny.

Také v dalších letech se bohužel ženy nesměly zúčastňovat maratonských běhů. V roce 1966 Roberta Gibbová z USA jako první žena běžela v utajení a zvítězila tedy neoficiálně v Bostonském maratonu časem 3:21:40. Před startem se musela schovávat v křoví. Teprve na podzim roku 1971 ženy z A.A.U. (Amateur Athletic Union) konečně dostaly očekávané úřední povolení, takže se na jaře následujícího roku do závodu směla přihlásit první ženská vítězka: Nina Kuscsiková, která startovala za USA. Oněch osm žen v cíli definitivně otevřelo cestu ženskému maratonu. Nina zaběhla čas 3:10:26.

Do programu OH byl maraton žen zařazen až v roce 1984 v Los Angeles. Z padesáti běžkyň tehdy jen šest nedoběhlo. Vyhrála Američanka Benoitová časem 2:24:52 před Norkou Waitzovou. Teprve po 16 letech od maratonské premiéry v Los Angeles překonala v Sydney vítězná Japonka Naoko Takahashiová olympijský rekord Benoitové o 1:38 min (2:23:14).

Nejvýznamnější vytrvaleckou osobností je však Norka Greta Waitzová, která jako první pokořila hranici 2hod a 30min a to v roce 1979 na maratonu v New Yorku, kde zaběhla čas 2:27:33. Celkem devětkrát vyhrála New York City Marathon v letech 1978 (2:32:30), 1979 (2:27:33), 1980 (2:25:41), 1982 (2.27:14), 1983 (2:27:00), 1984 (2:29:30), 1985 (2:28:34), 1986 (2:28:06) a 1988 (2:28:07). Když poprvé vyhrála, bylo jí 25 let, posledního vítězství dosáhla ve věku 35 let. Ve své dlouhé kariéře dosáhla Grete Waitzová nejlepšího času 2:24.54 v Londýně v roce 1986. Bohužel na OH zlatou medaili nezískala, v prvním olympijském ženském maratonu v roce 1984 v Los Angeles se musela spokojit s druhým místem za Američankou Joan Benoitovou, jak je výše uvedeno. Je však mistryně světa v atletice na maratonské trati z roku 1983 v Helsinkách.

Nejlepší současná vytrvalkyně, držitelka světového rekordu na maratonské trati je Angličanka Paula Radcliffová, která zaběhla v londýnském maratonu dne13.dubna 2003 světový čas 2:15:25.

PRVNÍ ČESKÝ MARATON

První český maratón Praha - Dobříš na 40 km se běžel 25. října 1908. Zvítězil Arnošt Nejedlý v čase 3:22:50.