Rozběhnuto

Bene, kdy jsi běžel Soudek poprvé? Přestože se trať neměnila, povrch za dnes již bezmála třicet let není na některých místech úplně stejný, zavzpomínej trochu.

Poprvé jsem, myslím si, běžel Soudek v roce 1987. To jsem si ověřil v Tvé statistice. Tuším, že jsem tenkrát běžel za 1:25. V té době nic moc . O to více si pamatuji na svůj 2.ročník v roce 1988. Tenkrát už od začátku běžela v čele skupina "Poldováků" (myslím, Jirku ,Ivoše, možná tam byl Quido, Pepa už nevím). Já jsem začal v takové 2. vlně. Tam byl Leoš Kučera, Jirka Pelc, Vašek Klos, Miloš Šajgal (jména už nevím přesně). Ale určitě si pamatuji, jak mi na konci Stochova povídá již tenkrát zkušený Leoš : "Jirko , neměl by jsi jít s námi. Bude to velmi rychlé." Tak jsem zpomalil a výsledný čas byl 1:21. Abych ale nezamluvil ten povrch. Myslím si, že povrch tratě se za ty léta hodně změnil k lepšímu. Ty polní a lesní cesty mi kdysi připadaly daleko více rozbité. Nyní je bahno třeba jen pod Malým Louštínem, bývaly doby, kdy bylo až za něj . Jeden rok byly mezi cca 8.-10. km
navezeny nějaké sutě . Zrovna tak ta polní cesta za Stochovem bývala daleko horší. Nyní mi to připadá jak běh v parku.

Vnímáš změny v atmosféře ve startovním poli, před startem či při doběhu nebo ti připadá, že to běhají stále stejní nadšenci i když řada starších věší běžecké boty na hřebík a objevují se nové tváře?

Změny nevnímám. Mám zatím pouze odběhnutých 14 ročníků, ale když se podíváš do té Tvé statistiky, tak zjistíš, že je nás pár co mají tolik a více, tušim že asi 20. Takže já tam vidím pořád stejné "ksichty", pouze, jak bych řekl " to křoví se nějak mění". Lidi sice noví přicházejí, ale zaplať pán bůh, ty staří neodcházejí. Vilda Šubrt, který má nejvíce účastí a nyní již sice neběhá, tak pravidelně dochází a už se jako každý rok těším na to, jak mi bude povídat o tom, jak
sázel ten dub na Stochově.

Vím, že Ti slibně se rozvijející běžeckou kariéru skřížilo vážné zranění z lyží. Mohl bys nám přiblížit s jakým problémem ses vyrovnával, abychom si třeba když nás něco píchne mohli říci, Ben to měl mnohem horší a dostal se z toho a běhá. Návrat ke běhání byl asi hodně o trpělivosti a nutnosti jít po malých krůčcích zlepšování? Jaký byl ten návrat, tedy ten proces návratu?

Bylo to tvrdé. Už jenom proto, že jsem si tu nohu prakticky v ten rok zlomil 2x. Nejprve na těch lyžích v lednu, to jsem si musel 3 měsíce odležet, aby mi to srostlo a potom v květnu, když jsem si to doma zlomil podruhé. Tam už jsem dostal do nohy dlahu a asi 16 šroubů. Do srpna jsem chodil o berlích a potom na podzim jsem začal pomalu běhat. V podstatě 30 m vzdálenost byla pro mne něco jako maraton, ale postupně jsem přidával a v prosinci jsem už zkusil asi 5 km Běh oceláře. A v následujícím roce jsem běžel už 3 maratony - Praha(3:23) , Regensburg (3:12) a Košice (3:21). Rudolf Kusebouch si ze mne dělal srandu , že za mnou jezdí montážní vůz a po 5 km mi utahuje šrouby. A když už jsem se ze všeho dostal, tak mi v únoru 1991 vytahovali šrouby a po 3 měsících léčení jsem začínal znova od nuly .

Do své padesátky chceš mít padesát maratonů. Plánuješ kromě pro tebe tradičního Jungfrau maratonu nějakou další divočinu?
Nějaké to Honolulu a tak?

Honolulu ani jiné podobné divočiny nepřipravuji. Né že by mi to nelákalo, ale finančně bych to nezvládl. To víš 3 děti a navíc plánuji letos přístavbu baráku. Takže kromě českých maratonů
a tradičního Jungfrau a pár maratonů u německých sousedů nic jiného neplánuji. Jinak zatím neoficiálně mám už v hlavě na ten červen příštího roku nějaký plán, ale ten nějak veřejně
vyhlásím někdy na podzim, až to také zkonzultuji se spolupořadatelem mých akcí Zdeňkem Kučerou.

Nahlédnutím do statistických análů je možné prozradit, že svůj maratónský osobák jsi zaběhl v Košicích v roce 1988 a je jím čas 2:47:40. A také prozradím, že ti bylo 29 let. Kolik jsi tehdy na tento pro většinu nás nedostižný čas potřeboval naběhat a po kolika letech běhání jsi se dostal na tuto úroveň?

 Než začnu, tak bych Tě nejprve krapet opravil. V té době to nebyl nedostižný čas. To byl o něco lepší průměr. Ať jsem se podíval, kam jsem se zde na Kladně podíval, všichni se nějak pohybovali okolo těchto hodnot. Tenkrát jsem to zaběhl v Košicích a byl jsem někde okolo 60.místa. Jirka Klesnil při tomto závodě zaběhl 2:40. Bylo nás tam tenkrát z Kladna asi 20-30 běžců a okolo 75% jsme to dali všichni pod 3 hod. Leoš Kučera o pár týdnů později zaběhl
Stromovku za 2:41. Jirka Klesnil potom dal v Budapešti ten svůj rekordní čas 2:29:35.

Ale abych se vrátil k otázce. Intenzivně jsem začal běhat někdy v 25 letech z důvodu zhubnutí při studiích na VŠB . Maraton byl pro mne nějaká nedosažitelná meta. Začínal jsem prakticky od nuly po malých dávkách. Asi po roce běhání jsem se vydal na 1. závod. Ovšem nebyla to žádná krátká trať. Našel jsem si v novinách, že se v Českém Brodě koná Běh povodím Šembery. Nic víc, nic míň. Bylo to v červenci. Tak jsem tam naivně vyrazil a myslel jsem, že to bude něco asi jako u nás Neumannovou stezkou. Vzal jsem si kopačky, aby se mi v tom blátě dobře běželo. Ovšem až na místě jsem zjistil, že se jedná o 25 km silniční běh. Vedro, silnice a kopačky, slušná kombinace, ale 2:02 také nebylo špatné (ale byl jsem skoro poslední). Tam jsem poznal prvního z kladenských běžců Jirku Potůčka. A potom už šlo pomalé zlepšování na různých délkách a površích tratí, od krátkých až po 30 km. Dost mi pomohly společné tréninky s Ládou Tlustým. A v roce 1988 mi Zd. Kučera povídá, že už bych také mohl zkusit maraton. Tak jsem ho zkusil. Na podzim toho roku se mi dařily všechny závody, a proto mi někteří závistivci přišili jméno Ben (Johnson). Jenomže pak přišel leden 1989, pád a byl všemu konec. Kolik to bylo naběhaných kilometrů nevím, ale nikdy jsem neběhal víc jak 300-400 km měsíčně, což se snažím dodržovat i nyní. Tak asi 5x do týdne od krátkých po delší výběhy, přes zimu samozřejmně méně .
 
Návazně na předchozí otázku a ve světle předchozí otázky bych rád pootevřel téma přípravy prvomaratonce. A s tím souvisí i úvaha, co se dá či nedá považovat za uběhlý maraton. Mám na mysli časy nezanedbatelného počtu účastníků maratonů s mnoha tisícovým startovním polem, z kterých je zřejmé, že tito účastníci poměrně významnou část trasy neběží, ale jdou. Vím, že je něco jiného, když to dojde šedesátník či starší běžec, ale u třicátníka, jehož jediným problémem je minimální příprava, mi připadá, že hovořit o tom, že uběhl maraton, je zavádějící. Ovšem samozřejmě soucítím s běžcem, který přes nesporně dostatečnou přípravu pro nějaký akutní problém i třeba značnou vzdálenost dojde, sám díky křeči mám takovou zkušenost. Jak se tedy díváš na prvomaratonce, kteří do toho jdou s naprostým hurá stylem, ať už je jejich motivace jakákoliv. Ani se tě neptám na tvůj názor na ty, co je v tom snad ještě podporují, zejména pokud mají běžeckou zkušenost. Ještě chci, než tě pustím ke slovu, poznamenat, že koneckonců nejde o život, každý si podle svého rozhodnutí může vybrat, jaké kratochvíli se oddá a při běhu je možné se zkrátka zastavit a sednout si na chodník ( při městském maratonu dokonce do kavárny). To při jiných aktivitách, například při dálkovém plavání, v horách a ještě by se jistě našly další příklady, tak jednoduché není, tam je třeba "dorazit" do bepečí. Takže já osobně se na běžce, co jdou do maratonu bez přípravy, dívám shovívavě a pokud je ta zkušenost neodradí, ale poučí, tak i takhle se dá začít běhat. Tak co ty na to?

 Já nevím, podle mne by měl člověk na maraton dozrát, vyrůst. To, že si přečtu o tom knížku, koupím si boty, tričko, trenýrky a vyrazím na jeden nejmenovaný maratonský cirkus, kterému tím zvýším účast a on se může chlubit, co má závodníků, aniž by mu na nich záleželo, tak to ze mne maratonce neudělá. Na maraton potřebuješ 3 věci - rychlost, vytrvalost a vůli. A tyto vlastnosti nezískáš z žádné brožůry. A k tomu potřebuješ svoje vlastní zkušenosti ze závodění, ale taky zkušenosti soupeřů. To že si v únoru z ničeho nic vzpomeneš, že poběžíš v květnu maraton, je bez nějaké předchozí běžecké přípravy bláznovina. Pochopitelně asi ho absolvuješ, ale jak ? Ty lidi potom sice všude píší, jaké to bylo pěkné, ale když přijedeš na nějaký další maraton, tak tam zase vidíš ty samé "ksichty" jako vždy. Kde jsou ty davy? Tak jak poznamenáváš, že i tak se dá začít běhat, je sice pravda, ale mě to připomíná doby nedavno minulé. Zatímco my blbci jsme studovali gympl 4 roky, tak nejlepší z nejlepších to dělali za 2 roky i se studiem práv. Taky to tak tady vypadalo. Nebo kdybych si teď usmyslil, že budu třeba truhlářem. Tak si pořídím příručku "Truhlářem za 100 dní" . Sice si spáchám nějakou poličku, ale nikdy nebudou truhlářem, protože mi budou chybět zkušenosti.

    Ben

Děkuji za rozhovor, tedy za popovídání a ...zdá se mi, že taky potřebuju - a to čím dál častěji - utáhnout šrouby.

Miloš