Úvod
Kdyby tohle vyprávění byl film Pán prstenů a já se mohla pochlubit uhlazenou britskou výslovností Cate Blanchettové, nesmírně napínavě bych vám vylíčila pozadí všech událostí, které se odehrály tehdy na podzim. A vy byste se už nemohli dočkat, až si vyslechnete i zbytek příběhu.
Jenomže věci, které se udály v mém domovském koutku na severozápadě Louisiany, se příliš barvitě líčit nedají. Upíři mezi sebou sice válčili, ale jejich konflikty se podobaly mocenským převratům v bezvýznamných zemích. A půtky v komunitě vlkodlaků a jiných bytostí dvojí podstaty připomínaly příhraniční potyčky. Do análů nadpřirozených bytostí žijících v Americe − myslím, že něco takového určitě existuje − se tyto události rozhodně nezapisovaly velkými písmeny a významné připadaly pouze jejich přímým aktérům.
Jenomže potom se ta malá písmena náhle zvětšila.
Způsobila to Katrina − živelná katastrofa, která rozsévala žal a utrpení kam dosáhla, a při svém postupu natrvalo změnila tvářnost celé oblasti.
Před hurikánem se Louisiana mohla chlubit prosperující upíří komunitou a New Orleans, kde se počet nemrtvých spoluobčanů neustále zvyšoval, se stal vyhledávaným cílem turistů z celé země, kteří toužili spatřit upíry na vlastní oči.
Na jihu Louisiany jste mohli najít všechno možné − upíří jazzové kluby lákající návštěvníky na vystoupení slavných hudebníků, které už celá desetiletí nikdo neviděl hrát na veřejnosti, upíří striptýzové kluby, které dávaly nahlédnout do psychiky a sexuality nemrtvých, tajná i méně tajná místa, kde jste se mohli nechat pokousat a zažít při tom orgasmus.
V severní části státu je to jiné. Já žiju na severu v městečku Bon Temps. Ale dokonce i tady, kde je upíří populace mnohem skromnější, se nemrtví dokázali ekonomicky i společensky prosadit.
Obecně vzato tedy upíří podnikání v Louisianě vzkvétalo. Jenomže potom zahynul král Arkansasu. Stalo se to krátce po jeho svatbě s panovnicí Louisiany, na slavnostním večeru, který královna pořádala ve svém sídle. Jelikož se jeho mrtvola vytratila a všichni svědkové − kromě mě − se rekrutovali z nadpřirozených bytostí, lidské zákony tuto událost přešly bez povšimnutí. Jenomže ostatním upírům to neušlo, takže se − z hlediska jejich zákonů − královna Sophie-Anne Leclerqová ocitla v nesmírně nebezpečném postavení. Krátce nato udeřil hurikán Katrina a zlikvidoval celou finanční základnu královnina impéria. Sophie-Anne se však nevzdávala a dokonce jí kynula naděje, že se po všech uplynulých katastrofách odrazí ode dna, jenomže v té chvíli ji zasáhla další rána. Královna a někteří její nejzdatnější přívrženci − a taky já, Sookie Stackhouseová, telepatka a obyčejná smrtelnice − jsme se stali terčem bombového útoku na upíří hotel Pyramida z Gízy během konference v Rhodes. K akci se přihlásila odštěpenecká skupina Společenstva slunce. Vedení Společenstva sice tento teroristický čin příkře odsoudilo, ale všeobecně se vědělo, že tato protiupírská sekta rozhodně nelituje žádnou bytost zraněnou při útoku a neoplakává nikoho, kdo při něm zahynul, ať už šlo o upíry anebo o normální smrtelníky, kteří nemrtvým sloužili.
Sophie-Anne přišla o nohy, o několik členů louisianské delegace a především o svého nejdražšího přítele a společníka. Život jí zachránil její právník pan Cataliades, který byl napůl člověk a napůl démon. Její zotavování si však vyžádá ještě spoustu času, což znamená, že je teď v mnoha směrech velice zranitelná.
Jakou roli jsem v tomhle všem hrála já?
Když se hotel Pyramida zřítil k zemi, pomáhala jsem zachraňovat životy těch, kdo uvízli v sutinách. A teď mě děsí pomyšlení, že jsem se ocitla v hledáčku lidí, kteří by chtěli využít mých telepatických schopností k vlastním cílům. Některé z těchto cílů jsou ušlechtilé, takže by mi nevadilo, kdybych čas od času například pomohla s hledáním osob při záchranných pracích, ale ráda bych si ponechala svůj život sama pro sebe. Zůstala jsem naživu, můj přítel Quinn také a nejdůležitější upíři mého života jakbysmet. Pokud jde o problémy, kterým teď čelila Sophie-Anne − o politické důsledky bombového útoku a taky o to, že nadpřirozené bytosti teď kroužily kolem oslabené Louisiany jako hyeny okolo umírající gazely −, nijak zvlášť jsem o tom neuvažovala.
Hlavou se mi honily jiné věci − ryze osobní. Nejsem zvyklá dívat se dál než na špičku nosu − pokud mohu něco říct na svou obranu. Takže jsem se příliš hluboce nezamýšlela nad situací, ve které se ocitla zdejší upíří populace, a nijak zvlášť jsem nehloubala ani nad postavením jiných nadpřirozených bytostí, jejichž osudy zásadním způsobem ovlivnily můj další život, jak se později ukázalo.
Ve Shreveportu, který leží nedaleko Bon Temps, žije smečka vlkodlaků, do které patří řada mužů a žen z nedaleké vojenské základny Barksdale. Během uplynulého roku se tato smečka rozdělila na dvě znepřátelené skupiny. Z historie jsem znala Lincolnův citát o rozděleném domě, který nevydrží stát zpříma a zbortí se.
Předpokládala jsem, že si obě skupiny své rozepře nějak vyřeší, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se na tom řešení budu jakkoliv podílet i já… Což jen dokazuje, že jsem byla raněná slepotou. Jsem telepatka, ne psychoanalytička. Upíří mozek ode mě nevyžaduje žádné nasazení, protože je pro mě naprosto nečitelný. Číst myšlenky vlkodlaků je dost obtížné, ale ne nemožné. To je jediná věc, kterou můžu poznamenat na svou omluvu, pokud mám vysvětlit, proč jsem nevnímala problémy, které se kolem mě začaly shlukovat.
Co mě tak strašně zaměstnávalo, že jsem nedokázala myslet na nic jiného? Svatby. Také můj přítel Quinn, o němž jsem nic nevěděla.