První týden v řiti
První týden v řiti
neděle 19.1.2013
Tak mám za sebou první pracovní týden.
Doplním podrobnosti,k tomu so sem už psal.
...............................................
Jdlo v letadle
Čekal sem plastový příbor,
jaký táta kdysy dovez z cesty do Ruska.
My dostaly krásný,kovový chromový příbor, zatavený v igelitu.
Asi to maj Korejci zmáknutý,že se žlícou letadlo unýst nedá,
a kultura stolování vzroste asi o tisíc procent.
Mluvím o Korejcích,protože sme letěli Korejskými aerolinkami.
Celou dobu letu,je tam někde poblíž letuška
V opěrce na ruku je ovladač na televizku,co je v opěradle před váma,
a jedno z tlačítek tu letušku přivolá.
Nad hlavou se rožne světýlko a už je tam.
Před jídlem to dycky prošla
a rozdala zatavený vlhčený ubrousek,
příbor a pytlíček s kartáčkem a minipastičkou na zuby.
Jídlo je prostě asijský
nevím co to bylo,jedli sme celkem třikrát,
z toho jedno bylo asi něco jako smažený sýr,
a o těch druhých jídlech ani nepřemýšlím.
Něco jako trochu mletýho masa,nějaký houbičky
a cosi,co si netroufám ani pojmenovat.
Letuška ukazuje,
že do toho se má z druhý misky zamíchat rýža
a z takový pasty tam cvrknout koření
Pavel to přehnal,a nemoh to sníst,jak to pálilo.
Asi je to ůčel.Vypal si hubu,
a nepřemýšlej co jíš.
K tomu byla hrabička s kouskem ovoce
a nějaký moučník.
Moc dobrý ( hlad je sviňa )
Ale nejvíc mě zaujala polívka.
Kelímek jak na jogurt,nižší,širší,
ten letuška napůl otevže,
z konvice tam nalije trochu horký vody a zas to zavře.
Po otevření koukám na bledě zelenou vodu
a v ní plavou tmavě zelený lupeně.
Asi nějaký řasy
Chuť to má,jak špenát,
když se přelije šufánkem horký vody z moře.
Je to teplý,je to slaný a já měl hlad.
U druhýho jídla sem čekal změnu,
ale ne.
Zas řasovka.
A na tu třetí sem se už těšil.
Člověk si zvykne.
To Martin po slupnutí první polívečky
už nejedl celý den nic.
Jen od ní chytl barvu.
Byl takový celý zelený v obličeji.
Je to i tím,
že má strašný strach z letadla.
Letěl taky poprvý jako já,
ale vůbec ho to nenadchlo.
Uvažuje,
že zpátky pojede lodí.
Jó,mořská nemoc je taky fajn. 
....................
Peníze
Prachy sou na omak takový divný.
Australani je nedělaj z papíru,
ale z nějakýho plastu.
Polymerový prachy
A maj strašně standovní drobáky
Malý zlatý sou dolary
a ty obrovský stříbrný centy
Ten jejich padesátník už by se vyplatil
odnýst do Barka ( výkup železa,mědi a spol . )
A když sme tak u toho Barka - některý věci sou tu jiný.
Odpojil sem hlavní přívod do rozvodny.
To sou tři kabely tlustý jak má ruka.
A hlavně měděný.
Přišly místní údržbáři a naporcovaly to na menší kusy.
A pak to tam tři dny leželo v koutě.
Nidkdo si toho ani nevšim.
A to ta tiskárna nemá ani vrátnicu.
A ůplně běžně tam do haly jezdí s osobákama.
Nechápu.Buď to nikdo nevykupuje,nebo do austrálie
ještě nedorazily cigáni.
...........................
Lidi
když sem nakous ty cigány,tak se zmíním o lidech.
Prošly sme dva obchoďáky,tak mám přehled.
Kromě cigošů sou tu snad všichni.
A sou krásně k rozeznání.
Asi se tu držej pohromadě.
Sou tu indové,černoši,muslimky s těma šátkama přes hlavu,
většinou teda převládají bílí lidi,
ale narazíte na místa,kde je výrazně žluto.
Číňanů je tu jak nasranejch,všude.
Nejde se v centru rozhlídnout po ulici a pár jich nevidět.
Když v obchodě vříská děcko,
je to číňan.
Už tu maj svý čtvtě,nápisy na obchodech.
A už sme projížděly i vietnamskou ulicou.
Mě se tam moc líbilo.
Bylo tam hodně živo.
Akorát mi tam Pavel nechtěl zastavit.
Posera.
................................
Cesta do práce
doteď nevíme,jak je to daleko.
Ještě sme nejely dvakrát stejnou cestou.
Je to veliký město,
stačí jednou špatně odbočit,
a už se jede jinam.
Dokonce sou odbočky i v tunelech.
Obdivuju Pavla,jak bravurně jezdí.
Auto veliký,
jízdní pruhy sou tu o poznání užší,
auto s automatickou převodovkou,
to taky každýmu nedělá dobře,
a hlavně se jezdí na opačný straně silnice.
Přednosi sou naopak
volant je naopak,
místo blinkru pouští stěrače,
a taky se tu jezdí hodně svižně.
Se značkama si tu moc starostí nedělaj,
místní jezdí běžně na červenou,
ale neviděl sem tu nehodu,
policejní auto jen jednou
a dávaj si tu hodně přednost.
Zipuje se úplně automaticky,
kolony i v raní špičce minimální.
Když zabloudíme,
kluci brblaj,že si nestihnou zapálit,
ale já Pavlovy dycky moc poděkuju.
Fotím.jak japonec v Praze.
Jedeme tam,kde by se turista nikdy nedostal.
Ráno sem zahlíd i ten barák opery.
Ale fotka nevyšla.
V rychlost,a přez zábradlí mostu tam je vidět prd.
Ráno pojedem na vílet.
Asi právě kouknout na operu.
Přece jen je to jeden ze simbolů austrálie.
Tak tam udělám lepší fotečky.
Je půl šestý ráno
Začíná se rozednívat
Snad nebude dnes pršet,
jak slibuje předpověď,
to by nebyl hezký nedělní vandr.
Ale jedem za každýho počasí.
