Letíííím
Cesta 11.1.2013
Protože to píšu zpětně,
tak můžu zodpovědně říct,
že nejhorší úsek cesty byl z Brna do Prahy.
Ty naše dálnice sou fakt děs.
Na Florenci sem měl hodinu čas,
tak sem tam lupl dva gambáče.
Hned mi to zpravilo náladu.
Pak autobusem na Ruzyně.
Teď tomu teda říkaj letiště Václava Havla.
Tam proběhlo šťastné setkání se dvěma kolegy.
Prošly sme kontrolou,
a čekaly na letadlo.
Tak sme šli na pivo.
Svijany v plechovce za 60 Kč
a ještě teplý.Super.
Pak odbavit,zebrali mě kufr.
Viděl sem ho až v Austrálii.
Šup do letadla,trochu to zadrncá a už su ve vzduchu.
Letadlo je Korejských aerolinek,
tak personál sou Korejci,jídlo je korejský,
až teda na jogurt,ten byl náš,
filmy pouští v korejštině,místo na nohy je taky
dělaný na asiaty.
Devět a půl hodiny bez možnosti si natáhnout nohy.
Přistání v Korei dobrý.
Trochu zalupalo v ouškách,ale pilot to položil jak do peřinky.
Nesmíme opustit letiště,tak sem si našel židlu u zásuvky,
preinstaloval si počítač,
páč doma sem to nestih
naboural se na Wi-fi a psal meily komu to šlo.
Pak nástup do většího letadla,ale stejné společnosti.
Tak stejné letušky,stejný jídlo
a samo stejný místo na nohy.
Deset a půl hodiny.
Nechápu,jak se někdo v cestování může vyžívat.
Přistání perfektní,akorát i přes kokino
mě řádsky zalehly uši.
Odbavení dost drsný.
Sou tu vysazení na dovoz jídla.
Prohlídky,bezpečnostní rámy,rengeny,
věci včetně kufru mě očuchávají psi.
A všude cedule.Maso,ovoce,pečivo
prostě všechno vyhodit.
Pučily sme si auto
a hurá na domeček.
Ale o tom až příště
Náhledy fotografií ze složky Cesta
