Vývoj renesance
Renesance se dělí na:
- trecento (14. století, rozvoj renesance ve Florencii),
- quattrocento (15. století, rozšíření renesance po Itálii)
- cinquecento (16. století a rozšíření po zbytku Evropy).
Počátky renesance vznikly v oblasti severní Itálie na přelomu 13. a 14. století. Kolébkou tohoto směru byla Florencie. Ve 12. století vzrůstala prosperita jednotlivých měst, obyvatelstvo bohatlo především na rozvoji námořního obchodu (Pisa, Janov), bankovnictví (Florencie) a řemeslná výroba také pomáhala v rozvoji (Florencie, Lucca). Města se vymanila z nadvlády šlechty a biskupů a vytvořila celky nazývané komuny.
Hlavními příčinami vzniku tohoto uměleckého směru, resp. této doby, je hospodářský rozvoj a bohatství italských měst, které získávala díky námořnímu obchodu. Dále měly vliv nové objevy (země, vědy,…).
Díky hospodářské prospěritě docházelo k rozvoji stavitelství a výtvarného umění. Obyvatelé těchto italských měst vedli odlišný životní styl a měli relativně politickou svobodu, došlo tedy ke vzniku nového typu tzv. renesančního člověka.
Šíření renesance do severských zemí - ve Francii došlo k rozvoji renesance poté, co král Karel VIII. vedl vojenskou invazi do Itálie. Frantiček I. pozval na svůj francouzský dvůr Leonarda da Vinciho. V druhé polovině 15. století byla renesance přijata v Německu a Holandsku. V pozdějčích letech se rozšířila i do Anglie (v době alžbětínské), Skandinávie a zbytku Evropy.