Náboženství v době temna, Křesťanství, Kláštery, Islám
Náboženství v době temna
V čtrnáctém století se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím v Římské říši a ještě před jejím pádem se začalo šířit i mezi germánské kmeny. Rozdělení říše na západní a východní část mělo za následek i rozdělení křesťanské církve. Západní část, která byla soustředěná v Římě se stala katolickou. Východní část, soustředěná v Konstantinopolu se stala pravoslavná. Jedno z posledních největších náboženství, Islám, bylo založené v sedmém století v Arábii.
Křesťanství
Šíření křesťanství mezi barbarské kmeny byla ohromná civilizační síla, která pomohla, aby se pozůstatky Římského práva a latinského jazyka dostali do Francie, Itálie, Španělska, a Portugalska. Jen v Anglii bylo římské křesťanství potlačené pohanskými názory. Za Clovise se Francie stala katolickou a tak se křesťanství šířilo mezi Germány přes Rýn. Byzanci šířili pravoslavné křesťanství mezi Bulhary a Slovany.
Na začátku pátého století přinesl do Irska křesťanství sv. Patrik. Odtud se šířilo do Skotska a ze severu zpět do Anglie. Na konci šestého století papež Gregor Veliký vyslal z jihu do Anglie misionáře. Ještě v témže století bylo Anglie opět křesťanská.
Kláštery
Po pádu nepokojů v době temna se několik silně oddaných křesťanů oddělilo od společnosti, aby žili život jako poustevníci, nejčastěji někde na okraji civilizace v nehostinných a odpudivých místech. Poustevníci se za to, že byli víc inspirováni a osvícení jako běžní kněží, odplatili slibem oddanosti, pokory a chudoby, přičemž opětovně studovali učení Ježíše Krista.
Mnoho takovýchto duchovních zformovalo nové společenství podobných věřících. Takovéto společenství se jmenovalo kláštery. Papež Gregor podporoval budování klášterů po celé křesťanské Evropě. V částech Evropy se kláštery stali jediným centrem učení. Irští mniši odcházeli do jiných častí Evropy, aby tam vyučovali a oživovali zájem o učení. Kláštery byli hlavním zdrojem učených mužů, kteří mohli pomáhat při správě krajiny a mnozí se stali důležitými pomocníky králů.
Časem kláštery rostli a to díky darům od společnosti v podobě pozemků i peněz. Kláštery měli různé poslání. Některé existovali jen samy pro sebe, některé vychovávali misionáře, kteří byli vysláni do jiných krajů šířit křesťanství, někteří pomáhali papežovi tvořit náboženskou doktrínu a jiní poskytovali služby jako opatrovníci a léčitelé chorých a pod.
Islám
Islám byl založený v sedmém století v Arábii prorokem Mohamedem. Rychle se šířilo a inspirovalo k velkým vítězstvím. Politická mapa severní Afriky, středního východu, a střední Asie byla změněná téměř "za jednu noc". Celá severní Afrika, Pyrenejský poloostrov, střední východ, Malá Asie, Irák, Irán, Afganistan, části Indie, Pákistánu, a část Ruska se stalo muslimské. V průběhu krátké doby byli islámské krajiny sjednocené a hrozilo, že časem dosáhnou skoro svého cíle: změnit náboženství na celém světě. Stabilita a ekonomický růst v vnitru nového muslimského světa přinesli mír a omnoho větší prosperitu jako byla v té době v Evropě. Muslimská kultura dokonce převyšovala byzantskou v umění, vědě, medicíně, zeměpise, obchodovaní a filozofii.
Konflikty mezi muslimi a křesťany vedli k křižáckým výpravám - sérii pokusů západních křesťanů znovu získat svatou zem v Palestině.