Angličané - Britové (od roku 500 po součastnost)
Angličané - Britové (od roku 500 po součastnost)
Po ústupu římských legií do Gálie (současná Francie) okolo roku 400, britské ostrovy upadli do velmi temného období trvajícího několik století, z kterého se neuchovali žádné písemné záznamy. Římsko-Britská kultura, která tu existovala po dobu 400-let nadvlády Romanovců, zmizla po donu nemilosrdné invaze barbarů a je následné stěhovaní. Keltové přišli z Irska (kmen, který se volal Scotti dali jméno severní časti ostrova, Skotsko). Sasové a Angličani přišli z Germánie, Frisiani z dnešního Holandska, a Jutové z dnešního Dánska. Okolo roku 600, Angličané a Sasové ovládali většinu dnešní Anglie. Okolo roku 800, jen dnešní Wales, Skotsko a západní Cornwall byli do značné míry v rukách Keltů.
Nový obyvatelé se jmenovali Anglo-Sasové (z anglického Angles a Saxons). Angličani potom dali jméno i nové kultuře (England/Anglie z anglického Engle-land; land=krajina), a germánskému jazyku, který si přinesli sebou, název angličtina. Ten nahradil původní jazyk Keltů, který byl odvozený z latiny. Navzdory dalším invazím a dokonce úplné vojenské dobytí v dalším období, se východní a jižní část britského ostrova se dodnes jmenuje Anglie (jeho obyvatelé Angličani a jazyk angličtina).
V roku 865 v relativním míru bylo Anglie zničená novou invazí. Dánští Vikingové, kteří uskutečnili nájezdy na Francii a Německo, zformovali obrovskou armádu a upnuli svojí pozornost na Anglii. V období 10 století větší část Anglo-Saského království padla, nebo se vzdala. Jen západní Sasové (dnešní Wessex) se udrželi pod vedením Alfréda, jediného anglického vládce, kterého zvaly "Velký".
Anglie bylo rozdělené mezi Vikingy, západní Sase a několik jiných anglických království po dobu téměř 200 let. Vikingská polovina se nazílava Danelaw ("z anglického Danish law; law = zákon, právo"). Aby Vikingové udrželi mír, zavedli velký poplatek, který nazvali Danegeld ("the Dane's gold" = dánské zlato). Dánsko přijalo křesťanskou víru a postupně se začalo víc osídlovat. Po čase se Angličané obrátila proti Dánům a v roku 954 byl zabitý poslední vikingský král Yorku. Anglie bylo po prvé krátce sjednocená anglickým králem Edgarem z Wessexu.
V roku 1066 Witan ("královská rada") nabídli korunu Heroldovi, synovi knížat z Wessexu. O trůn se ucházeli i další dva: Herold Hardrada král Norska (známy jako "Tvrdý vládce") a vévoda William z Normandie. Nor se vylodil první, nedaleko Yorku, ale byl poražený Heroldem v bitvě o Stemfordský most. Hned po vítězství Heroldova armáda pochodovala na jih do Hastingsu setkat se Williamem. Celodenní bitva se vyvíjela střídavě pro obě dvě strany, ale před soumrakem byl Herold smrtelně zraněný šípem do oka. Další dva roky William, nyní "Dobyvatel", upevňoval svoji moc v Anglii.
V průběhu konce středověku následníci Williama sami vyčerpali svoji krajinu sérií různých sporů a válek, když se pokusili expandovat nebo ubránit krajiny, které byli v rukách Francouzů. Stoletá válka mezi Anglií a Francií se táhla od roku 1337 do roku 1453. Byla vyvolaná anglickým právem na trůn Francie po svatbě dvou příslušníků obou královských rodin. Další příčinou bylo jak ovládnutí trhu z lukrativní vlnou a též francouzská podpora pro nezávislost Skotska. Počáteční část války byla vlastně šňůrou anglických vítězství, za což vděčili Angličané hlavně svým dalekonosným lukostřelcům, kteří z výšin na velkou dálku stříleli do houfu obrněných rytířů.