Barbarští nájezdníci
Barbarští nájezdníci
Kolem roku 200 před naším letopočtem, se kočovné kmeny z velké trávnaté stepy ve středu Asie začali stahovat směrem k Číně, Indii, Persii, a k Evropě. Důvody pro toto stěhování nejsou plně známy. Největší skupina kočovníků byli Hunové. Jejich nevelký vzrůst a malí poníci dávali cizincům pocit, že jsou klidní a míru milovní, ale opak byl pravdou. Vyděsili mnoho kmenů na které narazili při svojí cestě. To působilo něco jako lavinový účinek, dnes známí jako Stěhování národů. Hunové přemístili i Góty žijící na severozápadě Černého moře. Ty tlačili na jih k Dunaji do Balkánů. Více Hunů postupovalo směrem k německým rovinám, germánské kmeny věděli, že Hunové postupují směrem k nim a pověst onich jim moc odvahy nepřidala a tak odtáhly pryč k Rýnu.
Západní Římská říše byla už v té době oslabená pořádanými nájezdy a invazemi od Rýnu a Dunaje. Populace germánských kmenů rostla a proto vyhledávali řídce osídlené oblasti v Gálii a existence ve vnitř Římské říše jim prospívala. Roku 400 sloužilo v římské armádě zhruba 30-50 procent germánských žoldnéřů. V zoufalství se některé barbarské skupiny zapsali do římské armády jako celé jednotky a pomohli tak v obraně proti jiným skupinám. To bylo obzvlášť populární v době občanských válek v čtvrtém století, když uchazeči o římský trůn potřebovali velmi rychle vytvořit silnou armádu. Tyto barbarské jednotky nebyli tak loajální a disciplinované jako římské legie a ponechali si svého vůdce. Bylo by nebezpečné kdyby barbarské jednotky povstali. Hranice na Rýnu a Dunaji byli zrušené, protože germánské kmeny postoupili do Gálie, na Balkán a dokonce i do samého Taliánska. Boje s novými přistěhovalci byli takřka nepřetržité a počet oddaných a loajálních římských oddílů neustále klesal.
Poslední římské legie odešli z Británie v roku 410 a navždy tak opustili tuto svoji provincii. Přesunuli se do Gálie. Nájezdy Sasů do Británie se tak začali zvětšovat a přerůstali do invazí. Jiné germánské kmeny ze severního germánského pobřeží jako Jutové, Frisiánové a Anglové se k Sasům přidali. Spolu překonali Římsko-britskou kulturu a zmocnili se dnešní Anglie.
Východní Římská říše utrpěla prohry a ztratila většinu Balkánu, nebyla schopná odrazit nebo uplatit barbary, aby nezaútočit na Konstantinopol. Vetřelci v této oblasti byli Góti, kteří se stali o mnoho víc civilizovanější než Germáni podél Rýna, za což vděčili sousedům z Východní Římské říše. Góti přišli hlavně jako nový osídlovatelé, ne jako dobyvatelé.
V průběhu pátého století Západní Římská říše utrpěla několik porážek a přestala existovat. Itálie bylo znovu napadená a zničené. Roku 476 byl zabitý poslední uznaný římský císař. Itálie a stará Římská říše byla nyní obsazená germánskými kmeny. Napříč tomu, že barbaři chtěli zachovat stabilitu a pořádek staré římské civilizace, díky zmatku, rozruchu a pustošení, které následovalo po invazi se z něj zachovalo jen nepatrné minimum. Většina Evropy se tak vrátila do primitivní barbarské doby.