Feudální smlouva
Feudální smlouva
Feudalismus byl smlouvou mezi dvěma šlechtici, z kterých jednu stranu tvořil panovník a druhý vazal. Vazal byl člověk, který se zavázal slibem věrnosti pánovi a musel souhlasit s vykonáváním povinností v panově prospěchu. Mezi nejdůležitější povinnosti patřila nejméně vojenská služba (obyčejně trvala 40 dní), která tak panovníkovi zabezpečovala armádu a jeho příjmy. Úlohou panovníka bylo chránit život poddaných prostřednictvím této armády a zabezpečovat jim podmínky pro život. Vazal dostal určitou část půdy (léno), která byla obyčejně dost rozlehlá, ale mohla mu být přidělená i práce správce daní, raziče mincí, obchodního agenta nebo jiná povinnost, která mu přinášela zisk. Panovník s mnohými vazaly měl tedy pevné zdroje příjmů a armádu. Feudální dohoda byla uzavřená na celý život. Panovník mohl vazalovi léno i vzít, když si neplnil svoje povinnosti. Po dobu raného středověku nebyli léna dědičné, což bylo výhodou pro panovníka. Čím většího množství půdy by se panovník vzdal, tím těžší by museli poddaní pracovat, aby se uživili. Postupně, jak se středověk vyvíjel, vazalové našli možnost, jak by mohli léna zdědit a odpoutat se od panovníka a vykazovat svůj vlastní zisk.
Slib věrnosti mohli složit jen šlechtici a rytíři. V praxi to vypadalo tak, že většinu šlechticů tvořili vazalové a panstvo. Jejich postavení bylo někde mezi králem a řádovým rytíři. I napříč tomu, že feudalizmus nebyl nikdy pořádně uspořádaný. Vazalové mohli být i mocnější než páni. Normanští vévodové, kteří řídili většinu Francie a celou Anglii byli dokonce mocnější než Francouzský král, který byl jejich panovníkem. Vazalové mohli mít i víc pánů, což způsobovalo problémy, jak měli vykonávat služby pro vícero pánů. Nejvyšší pán měl většinou přednostní právo. Šlechtici postupně přišli na to, že kdyby byli dost silní, mohli by ignorovat pravidla feudalismu, útočit na sousedství a dostat tak co požadují. Tyto soukromé bitvy byli však do konce středověku ukončené.