Potopa světa - mýtus nebo skutečnost?
Kdo by neznal tento příběh. Potopa světa je známa po celém světě, tedy tento příběh o potopě, ačkoliv se liší podle toho, v jaké době a zemi vznikl.
Možná to tak na první pohled nevypadá, ale potopa měnila a mění i takové věci, jako názor na vznik světa.
Začněme ale pěkně od začátku. Snad nám nejznámější podání o potopě vychází z Bible (1.Mojžíšová - Genesis):
Země byla naplněna zlem, a Bůh se rozhodl, že zničí zemi. Jediný, kdo se měl zachránit, byl Noe a jeho rodina. Bůh Noemovi přikázal, aby postavil onu Archu, která je předmětem sporu. V Bibli je až nenormálně přesně popisováno, jak ji Noe podle Božího příkazu zkonstruoval. Archa se po skončení potopy zachytila na hoře Ararat, která opravdu existuje, ale nejde s přesností odhadnout, jestli kusy dřeva, o kterých píšou cestovatelé z minulých století, které našli, jsou skutečně z Archy. Hora Ararat byla velice dlouhou dobu pro cestovatele a věřící, kteří chtěli dokázat a potvrdit existenci Archy, nepřístupná.
V celém 19. století se lidé dále snažili dostat na vrchol hory Ararat, ale marně. Ve 20. století se pak od 2. světové války k hoře Arrarat upínalo čím dál více vědců, dobrodruhů a výpravných expedic. Několikrát byly pořízeny letecké snímky, které patrně zachycovaly vrak lodi. Snad nejznámějším člověkem, který se rozhodl vypravit přímo na hor Ararat. V roce 1952 vystoupal do výšky 4 000 metrů nad mořem. Na jednom úbočí hory, pokrytém ledem a kamením spatřil linie ve tvaru lodi, které se proplétaly na ploše skoro 120 metrů čtverečních.
Navarra byl tehdy přesvědčen, že nalezl pozůstatky archy, uvězněné ve věčném ledu.
Výsledek výpravy byl ale zpochybňován, protože Navarra nepořídil žádný snímek nálezu.
O rok později se sem vrátil, vše natočil a nafotil, ale ani to se nepovažovalo za průkazný materiál. V roce 1955 sebou zpět do laboratoře dovezl i 1,5 metů dlouhý kus trámu - staří se odhadlo na 5-6 tisíc let, ale jestli pocházela z archy se určit nedalo, a tak zase nic.
V dalších letech byly další a další snahy, ale dodnes se v podstatě nic neprokázalo. To je asi vše z tématu hledání archy.
Pro potvrzení tohoto příběhu, který byl považován za mýtus pomohlo cosi, co s Biblí zdánlivě nesouviselo. V 19. století se rozluštil klínopis, což napomohlo k dozvědění se více o místních událostech. O rozluštění tohoto písma se zasloužil především G. F. Grotefend, který toto písmo téměř celé, leč jen náhodou rozluštil. Díky tomu měli další autoři možnost dočíst se mnoho rozmanitých věcí o této kultuře, mimo jiné také o potopě.
První zmínka o Potopě světa se našel v poměrně známem Eposu o Gilgamešovi, o který se zasloužil Georgie Smith, který k tabulkám s tímto příběhem přišel do styku taky jen čirou náhodou. Co nám ale tento epos vlastně vypráví?
Když zemřel Enkidu, Gilgamešův přítel, dlouho ho Gilgameš oplakával. Aby ho nestihl stejný osud, vydal se hledat nesmrtelnost. Dlouho putoval k moudrému Utanapištimovi, praotci všech lidí, který po velkém trestu, uvaleném kdysi bohy na lidské pokolení, jako jediný člověk i se svou rodinou přežil.
Zde však vyprávění končilo. Londýnské noviny Daily Telegraph proto vypsaly odměnu pro toho, kdo najde druhou část eposu. Opět to byl Smith, který našel tuto jehlu v kupce sena …
A tak se brzy veřejnost mohla dozvědět pokračování:
"Spravedlivý Utanapišti, nikdo jiný než biblický Noe, je zpraven o úmyslu boha Ea potrestat lidstvo potopou. Staví si tedy loď, na niž uvádí svoji rodinu a veškerou zvěř, zdárně přečká potopu, stejně jako Noe vypouští havrana a holubici, aby zjistil, zda vody z povrchu země ustoupily, a přistává na hoře Nisir.
Není pochyb, že se jedná o původní formu biblické legendy o potopě světa. Archeologie učinila obrovský skok do temné minulosti.
Tento příběh se také uchoval v akkadském mýtu a chaldejském mýtu které měly velmi podobný motiv.
Závěrem bych řekl, že z toho lze vyvodit, že to nemůže být jen fiktivní příběh, za který ho někteří považují, ale o skutečnost, která se zaryla do paměti lidí. Tyto mé slova potvrzují i další vykopávky, kde podle vrstev zeminy se dalo z jedné vrstvy v celé Mezopotámii i dále najít jedna totožná vrstva, která svědčí o velké potopě.
Jestli šlo o zaplavení Světa, čili celé planety Země, anebo jen tehdejšího známého "světa", to asi jen stěží odhadneme. Většina argumentů ale svědčí spíše o tom, že šlo o svědectví o zatopení pro místní lidi známého světa, ne celé země.