Mochicové - zapomenutá civilizace
Mochicové - zapomenutá civilizace
Civilizace Mochiců patří k jedněm z nejpozoruhodnějších, jaké se kdy rozvinuly v předkolumbovské Americe a přesto je okolnímu světu téměř neznámá. Snad je to tím, že byla zastíněna mladšími indiánskými kulturami jiných neméně pozoruhodných národů, jakými byli Mayové, Aztékové a také Inkové, kteří svou říši více méně vystavěli právě na mochických základech.
I když je to úkol ne zrovna lehký, přesto se pokusím na několika málo následujících stranách stručně shrnout dosavadní poznatky o dávné mochické kultuře, v mnohém naprosto originální a nenapodobitelné.
Mochická civilizace se zrodila v oblasti dnešního Peru, na jednom z nejnehostinnějších míst světa, v oblasti obrovského sucha a spalujícího žáru, střídajícího se silnými nočními mrazy. Tato oblast je naprosto bez vody a srážky jsou zde minimální. Pobřežní poušť Atacama, jež se táhne celých 4200 km, je náhle vystřídána strmými vrcholky skalnatých hor, které se vypínají až do výše pěti tisíc metrů. Na první pohled je to místo o němž lze směle soudit, že tu nemůže nic přežít déle než několik dnů a přesto se zde mezi 3. stoletím př. Kr. a 10. stoletím po Kr. vyvinula specifická a plnohodnotná kultura.
Říše Mochiců se vytvářela pozvolna, ze starších a méně vyspělých kultur,(1) které už 3 tisíce let př. Kr. obývali údolí řeky Chicamy, odkud se později celá mochická kultura rozšířila do dalších pěti údolí.(2) Na severu byla ohraničena řekou Lambayeque, protékající stejnojmenným údolím a na jihu říše sahala až k řece Huarmey.
První zprávy o Mochicích se zachovaly v díle španělského badatele 16. století, Pedra de Cieza de León, který byl prvním zeměpiscem a nezaujatým pozorovatelem přírody i přežívajících indiánských kultur - především Inků. I když v oné době Španělé mezi indiány, kteří sami o sobě hovořili jako o Yuncích,(3) příliš nerozlišovali, Cieza sám zachytil cenné informace o mnohých indiánských kmenech, které na základě jejich tradic i všedního života dokázal rozlišit. Vše, co spatřil, popisoval nanejvýš exaktně a jak sám prohlásil: "Pozoroval jsem všechny tyto věci s velkou péčí a pílí." Do Španělska odplul v září roku 1550, tj. po sedmnácti letech strávených v Peru a začal postupně vydávat osm knih o svých poznatcích a bádáních na jihoamerickém kontinentu.
Druhým mužem, jenž nám zanechal neocenitelná svědectví o rozmachu a nádheře mochické kultury, je Garcilaso de la Vega. Byl synem vnučky jedenáctého inckého vládce, Huayny Kapaka a španělského conquistadora.(4) Narodil se roku 1534 v Cuzku a byl tedy jen o něco mladší než Cieza de León. Roku 1609 vydal ve Španělsku "Dějiny Inků", v nichž zaznamenal své vzpomínky na vyprávění, která slýchal jako chlapec.
__________
(1)První z peruánských kultur byla chavínská, následovala kultura cupisnická a salinarská, jež je charakterizována jednoduchou keramikou a nakonec kultura recuayská z níž Mochicové převzali keram. vzory.
(2)Údolí ovládaná Mochiky jsou tato. Chicama, Virú, Piura, Santa a Lambayeque.
(3)Yunkové bylo souhrnné označení Inků pro všechny obyvatele Peru. Jsou proto děleni na pobřežní a horské.
(4)Huayna Kapak byl jedním z mocných inckých vládců, který s definitivní platnosti pokořil chimuánskou říši.
I on psal o Incích, ale v podstatě zároveň popisoval a vyprávěl o starých kulturách Mochiců a Chimuánců, kteří ovládali celou oblast po ústupu Mochické říše do pozadí.
O badatelích, cestovatelích a vědcích, kteří se podíleli na výzkumu oblasti mochické civilizace by se dalo dlouho vyprávět, ale vzhledem k omezenému prostoru si jen krátce dovolím připomenout jména některých z nich.
K nevýznamnějším patří Němec Alexander von Humboldt, jenž v Jižní Americe sesbíral tolik archeologického, botanického, lékařského a zoologického materiálu, že později na základě svých výzkumů napsal a vydal dílo o třiceti svazcích. Dalším z významných badatelů byl Američan Ephraim Squier, který jako první rozpoznal výjimečnost Mochiců a jejich keramiku, kterou označil za "mochický jazyk". Shromáždil slovník mochické řeči, pořídil mnoho přesných nákresů geografických i architektonických a Mochiky tak vlastně probudil z tisíciletého spánku. Dále pak jen jmenujme pilota Roberta Shippeeho či archeology M. Uhleho, J.C. Tellu, W.C. Bennetta či S. Ucedu a W. Alvu.
Z českých badatelů určitě stojí za zmínku Miloslav Stingl, jehož jedna z četných knih o Peru se dokonce stala peruánskou školní učebnicí.
Nyní už ale přistupme k samotné mochické civilizaci a seznamme se s jejich zvyky, mravy, uměním, architekturou, řemesly i všedním životem.
Mochická říše se pozvolna vyvíjela po třináct století, během nichž dokázala vytvořit úžasná umělecká i architektonická díla. Během prvních tří století, tj. od 3. století př. Kr., se mochická kultura rozšiřovala z údolí Moche na sever i jih a zhruba na přelomu letopočtů začíná období největšího rozmachu mochického impéria. Přibližně od roku 600 po Kr. mochická moc začala upadat. Vše vyvrcholilo v 10. století, kdy nastoluje svou hegemonii říše Chimuánců - Chimor , ale v podstatě šlo jen o transformovanou podobu mochické kultury, na kterou později navázali i velcí panovníci Inků.
Mochická společnost byla přísně teokratická, kde země patřila vládci /králi/, v jehož osobě se slučovala moc světská i duchovní. Půda byla přidělována jednotlivcům dle potřeby, kteří rovněž dle potřeby, pracovali na státních stavbách, jakými bylo budování chrámů, umělých teras, zavodňovacích kanálů či paláců pro vládnoucí vrstvy. Tímto způsobem zároveň odváděli jistou část daně.
Kněží představovali spojení mezi bohy a obyčejným lidem a jako takoví patřili k nejvyšším společenským vrstvám. Spolu s vládnoucí třídou a šlechtou žili ze zemědělských přebytků, jenž byly výsledkem dokonalého zavlažování kombinovaného s rozumným užíváním "mochického zlata" - guana. (5)
Mochická pole byla zavlažována pomocí důmyslně a mistrně zbudovaných kanálů, které přiváděly vodu až z výšky 1200 m na úroveň moře, do pobřežní nížiny. O tom, že to byly stavby skutečně velkolepé svědčí fakt, že se jich valná část zachovala až dodnes. Rozměry dvou největších kanálů, které přivádějí vodu z horního toku řeky Chicamy, jsou skutečně úctyhodné. Dva metry hluboké, tři široké a jeden kanál 115 km, druhý 145 km a to vše vybudováno z hlíny.
__________
(5)Guano je ptačí hnojivo - trus ptáka guanaye, které je až třicetkrát účinnější než hnojivo hospodářských zvířat. U pobřeží Peru, kde ho indiáni dobývali, se vyskytuje ve vrstvách až 57 m vysokých.
Soustavou kanálů zúrodňovali Mochicové kraje, kde se dosud neobjevil ani jeden zelený lístek. Nyní tu však mohli pěstovat nejen prvotní plodiny jako byly dýně či fazole, ale především kukuřici, která se na peruánském pobřeží objevila asi 1000 let př. Kr. a jež se zde těšila veliké oblibě, jelikož z ní, kromě jiného, Mochicové vyráběli alkohol. Mimo to se tu pěstovaly kakaové boby, brambory, ananasy, bavlna, ovocné stromy, pepř a mnoho jiného včetně keříků koky, kterou indiáni s oblibou žvýkali.
Zemědělství však nebylo jedinou významnou složkou mochického hospodářství. Důležitou roli v životě Mochiců hrál také výměnný obchod, především s obyvateli horských oblastí, kteří od pobřežních Yunků odebírali pro život nezbytnou sůl, ryby a měkkýše, zemědělské přebytky, 6 druhů bavlny, tabák a také zlatý prach, tyrkys či azur i mnoho jiného. Za to mohli poskytnout různé druhy nerostů jako byla měď nebo stříbro, vlnu a lamy. Obchod byl zprostředkováván po starých obchodních cestách a silnicích, které byly pečlivě udržovány a stejně tak jako v případě kanálů se i některé z cest zachovaly dodnes. V souvislosti s grandiózními mochickými stavbami kanálů a silnic by se také slušelo připomenout, alespoň krátce, něco o jejich architektuře.
Stejně jako ostatní indiánské civilizace i Mochicové stavěli monumentální chrámy a paláce s překrásnou výzdobou a rozsáhlými zahradami. Základním stavebním prvkem Mochiců byly cihly z hlíny, tzv. adoby, které se vyráběli poměrně prostým způsobem. Hlína, zejména jílovitá, se promísila s namočenou trávou, která hmotu dokonale vázala, celá směs se pořádně prošlapala a nechala "uzrát". Když měla směs správnou konsistenci, napěchovala se do připravené formy a nechala se řádně vysušit na nemilosrdném slunci.
Z vepřovic - adob byly postaveny, stejně jako v Mezopotámii, i ty nejvelkolepější stavby, jakými byly pyramidovité chrámy zasvěcené Slunci a především Měsíci. Největšími mochickými stavbami z nepálených cihel jsou dva stupňovité chrámy - pyramidy. Větší z chrámů je nazýván "Pyramidou Slunce" - "Huaca del Sol" a je to největší stavba z nepálených cihel v celé Jižní Americe.(6) Její rozměry jsou obdivuhodné; vysoká je 40 m, základnu tvoří obdélník 27x137 m a celkem bylo pro její vybudování spotřebováno asi 50 mil. adobových cihel. Chrám měl pět stupňovitých teras, jež byly zakončeny 88 m dlouhou rampou a původně byl celý ozdoben mochickými barevnými freskami.
Druhý, menší chrám, se nazývá "Pyramida Měsíce" - "Huaca de la Luna" a je také o něco mladší než chrám předchozí. Zatím, co Pyramida Slunce byla vystavěna někdy kolem roku 400 po Kr., Pyramida Měsíce je o tři století mladší a doba jejího vzniku tak spadá do raného chimuánského období.
Kámen se využíval ve stavebnictví jen ojediněle a to především ve vyšších polohách, kde ho byl dostatek. Jinak se dá s menší nadsázkou říci, že mochická civilizace povstala z hlíny, což se dá doložit na nejvýznamnějším odvětví mochické činnosti pro poznání jejich života od "A" do"Z", o výrobě keramiky.
Mochická keramika je nejvýmluvnějším svědectvím o mochické civilizaci se vším všudy. Nebýt těchto hliněných uměleckých děl, byly by naše poznatky o této pozoruhodné kultuře značně strohé, neúplné a místy i nulové.
__________
(6)Slovo huaka znamenalo cosi tajemného, co bylo uctíváno. Huaka tak byla pyramida, hrob, přírodní pahorek.
Z mochické keramiky se dozvíme o prostředí, ve kterém žili, o rostlinách, které znali a zvířatech, která pozorovali a lovili. Díky hrnčířským výrobkům a malbách na nich také víme, jak Mochicové vypadali. Byli to menší, robustní lidé s podlouhlou lebkou, velkým orlím nosem a tmavýma očima, které byly mírně sešikmené. Mochicové si často pomalovávali tváře všemožnými ornamenty, nezřídka připomínajícími tetování. Pomalování obličeje pravděpodobně označovalo sociální postavení jednotlivce a příslušnost ke klanu.
Podobně nás keramika informuje i o odívání. Základem bylo barevné pončo s různými vzory, pod kterým muži nosili bederní roušku - ženy měly tuto část oděvu rozšířenou o horní díl. K nezbytným doplňkům patřil turban, dle provedení bylo možno identifikovat společenské postavení a dále pak jakási šála, jež sloužila k ochraně proti zimě a ledovému větru. Na tomto místě je nutné podotknout, že Mochicové byli zručnými tkalci, a že toto umění ovládali daleko dřív než se vyvinul mochický osobitý keramický styl. K pozoruhodným výtvorům mochické textilní produkce patří péřové oděvy, zejména pláště, z nichž se některé dochovaly v královských hrobech.
Samozřejmě i Mochicové se zdobili různými náušnicemi, nosními ozdobami, čelenkami a náramky. Šlo o mistrně vyvedené kousky ze zlata, stříbra, tyrkysu či perel, jasně svědčící o vysoké úrovni šperkařství a kovotepectví.
Kromě již zmíněných skutečností nás keramika Mochiců informuje i o dalších součástech všedního života. Dozvídáme se o oblečení a výzbroji válečníků, o rituálech, nemocích a tělesných vadách, o typech keramiky samotné, o způsobu bydlení, zábavě jako např. o tanci či hudbě a v neposlední řadě také o milostném životě dávných obyvatel Peru. Mochická keramika je skutečně jejich "jazykem" i obrazovou encyklopedií.
Jestliže mluvíme o mochické civilizaci, nelze opomenout její náboženství. Božstvem číslo jedna byl Měsíc, který pro Mochiky znamenal protiklad spalujícího Slunce, které naopak uctívali horské kmeny, žijící v o poznání chladnějším prostředí. Symbol měsíčního boha je připomínán na mnoha vyobrazeních, ale není zdaleka božstvem jediným. Rovněž hvězdy byly považovány za bohy, svůj kult měla i životodárná voda a nechyběli tu ani různí démoni a zoomorfní bohové. Uveďme např. krabí, ptačí či rybí božstvo. Za významného boha, vzhledem k nedochování jména neznámého, je rovněž považována bytost, snad chavínského původu, s kočičími špičáky, pásem z hadích hlav, se zavřenýma očima a - někdy - s osmi ušima. Jaký však mělo toto božstvo význam není známo. Rituály k uctění bohů byly různé, kromě jiného se objevovaly i lidské oběti, především děti a zajatci. Nutno však podotknout, že nešlo o masové akce jako u mezoamerických Aztéků. Obětována bývala i zvířata, potraviny nebo květiny.
Pasáží o mochickém náboženství si dovolím skončit, i když je pravda, že civilizace Mochiců je natolik pozoruhodná, že by si určitě zasloužila větší prostor. Doufám však, že se mi podařilo zachytit to nejpodstatnější k utvoření obrazu mochické společnosti. Přece jen však nemohu opomenout jednu skutečnost, která s Mochiky bezprostředně souvisí...
Pán ze Sipanu
Roku 1987 byl v srdci údolí Lambayeque učiněn unikátní objev mochického královského hrobu z doby mezi lety 200 a 300 po Kr., který bývá svou bohatostí i významem přirovnáván k hrobce faraona Tutanchamona.
Objev učinil dr. Walter Alva, archeolog a ředitel archeologického musea v Lambayeque, poblíž Pyramidy Slunce. Při výkopech bylo zjištěno, že hrobka měla dvě nad sebou zbudované komory, z nichž první sloužila jako předsíň v níž byl pohřben strážce a druhá byla samotným panovníkovým hrobem. Zde byla nalezena rakev s tělem krále, po jehož bocích byli uloženi dva asi 40-ti letí muži a podél hlavy a nohou dvě mladé ženy - snad manželky či konkubíny.
Sám vládce byl pohřben ve slavnostním šatu z pozlacených plátků a v měděných sandálech. Na obličeji mumie byla položena ze zlata vytepaná maska zdobená ornamenty, zatímco na hlavě měl král korunu ve tvaru půlměsíce. V pravé ruce svíral dlouhé měděné vojenské žezlo, jenž bylo neklamným důkazem o vládcově válečnickém postavení. Celý hrob byl vybaven velkým množstvím zlata, desítkami kusů keramiky, 16-ti zlatými disky, tisícovkami korálků a mnoha dalšími dary.
Tento ojedinělý nález přinesl úžasné svědectví o velikosti a nádheře mochické říše, která si v ničem nezadala s velkými kulturami povodí Nilu nebo Indu.
jirka
(zssmecno@seznam.cz, 19. 11. 2007 11:00)