Chovatelská stanice Prima Nova
mezinárodní chráněný název byl přiznán 25. 04. 1995 pod reg. č. 282/95
Chovatelská stanice byla původně zřizována pro chov chodských psů, který byl mojí velkou láskou a „srdeční“ záležitostí. Choďák je velmi pěkný, temperamentní rodinný pes. U tohoto plemene se ale začaly vyskytovat zdravotní problémy - častý výskyt dysplazie kyčelních kloubů (což potvrzuje i časopis Svět psů 4/2007). S tímto faktem jsem se nemohla smířit, proto jsem chov již v roce 2004 ukončila. Sleduji ale chodské psy stále, hlavně na výstavách. Mnoho jedinců je velmi pěkných. Z doslechu vím, že i v oblasti DKK jsou již lepší výsledky. Chp posuzuji často i na zkouškách KJ ČR, takže mám trvale kontakt s mnohými majiteli-chovateli. Chodským psům přeji úspěšný vývoj.
V chovatelské stanici Prima Nova jsem odchovala také několik vrhů trpasličích špiců a amerických kokršpanělů. Získala jsem tak další významné a obohacující zkušenosti.
Od roku 1992 se cíleně věnuji šibám, odchovala jsem již jednu celou abecední řadu. Několika fenám z mého odchovu, jejich vrhům, jsem propůjčila jméno chovatelské stanice Prima Nova. Jejich majitelé chtěli pouze „zdravotní vrh", nechtěli více chovat a zřizovat si sami chovatelskou stanici.
Z odchovů Prima Nova (chodských psů i šib) vzešla řada šampionů, klubových vítězů a vítězů speciálních výstav, u chodských psů feně PRIMA Prima Nova byl udělen dokonce titul „Vítěz světa" neuznaných plemen. Získali jsme mnohokrát tituly nejhezčí pár, nejlepší chovatelská skupina i nejlepší veterán. Fotky našich chodských psů jsou na obalech granulí, konzerv a na plakátech. Ze šib jsou pro mě nezapomenutelné především fenky EIRI del Monte a NAOMI Prima Nova, která byla několikanásobná šampionka, Interšampionka, klubová šampionka..., ale především byla známá svou skvělou, vzácně kontaktní povahou k lidem. Nyní jsou u nás favoritky obě šiby, DARLING of Czech´s country (Rina) a BIANN (Bia) Ashiba Camoro.
V mojí společnosti se ale neustále, více či méně, pohybují i Lenčiny borderky, doma je bílá královská pudlice AESSY Klidný den, pořízená speciálně na canisterapii a stejně využívaná border kolie NEVER ENDING LOVE (Sendy) Gasko Prim. Všichni psi společně jsou se mnou/námi i mezi sebou neustále v přímém, nekonfliktním kontaktu, mají volný pohyb doma i venku, kotec nebo doma kenelky využíváme jen výjimečně. ORIFLAME Gasko Prim v r. 2014 odešla do psího nebe, fena, která je nezapomenutelná pro mě i chov hovawartů v ČR.
Někdy je moje jméno také spojováno s chovatelskou stanicí Gasko Prim, kterou vlastní moje dcera Lenka. Patrně proto, že po jejím odjezdu do Anglie jsem se starala i o její hovawarty a odchov byl veden dále pod názvem její ch. st. Gasko Prim. (viz. Odkazy). Po jejím návratu se podílím na dalším rozvoji dobrého jména této chovatelské stanice. Jsme rodina, naše práce se prolíná, vzájemně si velmi pomáháme.
Ráda představím na svých nových stránkách také trochu sebe. Svůj chov se snažím řídit tím nejlepším směrem, což se podle mého názoru daří a je to vidět i na mých odchovech. Je velmi těžké skloubit všechny požadavky kladené na dobrý chov - především neodděluji exteriér od povah a naopak, nebyla jsem nikdy hloupě zahleděná do svých psů, fen a odchovů. Jde mi o plemeno jako takové - a to o jakékoliv.
V mém chovu je prioritní záležitostí důraz na zdraví. Byla jsem dost tvrdohlavá, přímá, na sebe náročná a maximalista. Dělala jsem ráda všechno „naplno", ne polovičatě (byť někdy by to pro mne bylo mnohem jednodušší :-) ). Netvrdím, že vždy se vše podaří. Oprávněnou kritiku umím docela dobře přijmout, motivuje mě k další práci. V současné době jsem zvolnila v tempu, neslevila jsem však v nárocích na kvalitu odchovů.
Od svých třinácti let jsem měla fenku - křížence. Od patnácti let vysněného dobrmana, který byl, k mojí veliké lítosti, vyřazen z chovu pro chybění zubů P2. Od střední školy (maturita na SZTŠ - veterinární v HK) jsem šla za svým snem a cílem (dobrman měl být "Vítěz světa"! :-) ). Další maturity na SZeŠ v Hořicích - obor pěstitelství a později i chovatelství mě nesmírně obohatily o teoretické vědomosti, které byly umocňovány i praktickými zkušenostmi.
Se svým prvním hovawartem - Ich. ASKO Tyrus - jsem složila (já říkám, že on se mnou :-) ) 14 zkoušek z výkonu a několikrát jsme byli účastníky mistrovství záchranářských psů (i mezinárodních). Byli jsme i ve tříčlenné východočeské skupině pro „přímé nasazení". S všemi psy mám složeno kolem 40 zkoušek, a to i vrcholových - ZLP 2, ZZP 2, SNZLP, SNZZP. Ve výcviku jsem ještě složila zkoušky instruktora pro výcvik, figurantské zkoušky a splnila podmínky pro 1. výkonnostní třídu.
Na prvním semináři v ČR jsem absolvovala zkoušky instruktora pro agility, ale pro nedostatek času se tomuto nevěnuji. Byla to ale další příjemná a cenná zkušenost, která mě hodně rozšířila obzor a všestrannost.
V roce 1992 jsem složila zkoušky rozhodčí pro posuzování zkoušek KJ-ČR, tedy ZOP, ZPU 1, ZPU 2 a zanedlouho jsem se stala garantem pro tyto zkoušky. Později jsem tuto funkci především pro nedostatek času předala. Ve výcviku jsem měla úspěchy především v záchranářské oblasti.
V únoru 1995 jsem složila (bylo nás asi jen 14 z 57) zkoušky pro rozhodčí exteriéru - aprobace na chodského psa. Později jsem si rozšiřovala aprobace na další plemena. Od r. 1998 jsem byla zařazena do seznamu mezinárodních rozhodčích pro posuzování exteriéru psů. Další rozšiřování neplánuji /nikdy ale neříkám nikdy :) /. Moje vize byla a je být specialistou pro pár plemen a mít o nich co nejaktuálnější přehled.
Jsem jednou ze zakladatelů klubu přátel chodského psa, klubu hovawartů a klubu šib. Asi 20 let jsem členkou výboru a výstavní komise ZO Kynologické jednoty v Hradci Králové. Řadu let jsem přednášela v mateřských školách a v základní škole, ještě i nyní dělám předváděčky se psy v mateřské škole v Hradci Králové, kam chodily moje děti i můj vnuk.
Asi pět let jsem vyučovala předmět "Kynologie" na Střední odborné škole veterinární v Hradci Králové. Své znalosti si rozšiřuji na občasných přednáškách např. Ortopedická onemocnění psů ve vztahu k výživě - DKK, DKL, Onemocnění srdce, Dnešní možnosti DNA, Krycí pes a další.
ČS televizí byl na její žádost u nás v Hradci Králové postupně natočen pořad o hovawartech, chodských psech i šibách uváděný p. ing. Přemkem Podlahou v „Receptáři“.
Ti, kteří mě znají a navštívili mě, vědí a vidí-viděli, že jsem si za těch přes 40 let (jednu dobu i pěkně intenzivního :) - ve Lhotě pod Hořičkami jsem byla ve svém živlu) pejskaření postupně vybudovala podmínky, které nejen odpovídaly normám EU, ale především byly ideální pro moje psy !! V současné době, po změně v osobním životě a přestěhování se, žijí naše 4 fenky doma v rodinném domu v kontaktu s námi. Často jsem od návštěv slýchávala a slýchávám "Jak to děláte, že vás ti psi tak poslouchají a jak na vás zároveň visí ?! ". Často se na mě obraceli se žádostí o radu i pomoc ostatní chovatelé. Nedělám „taje", každému jsem předala své zkušenosti, které jsem sama tak dlouho sbírala. Nehonila a nehoním se za pomíjivou "slávou". Pro mě jsou psi (bez výjimky všichni - bez ohledu na plemeno, původ a tituly) důležití v životě a v srdíčku! V podstatě jsem si své sny a cíle již splnila vrchovatou měrou. V chovatelské práci chci i nadále pokračovat, dnes však kynologie již není mojí prioritou. Také musím s lítostí konstatovat, že kynologie se ubírá trochu jiným směrem, než to mám nastavené já.
Přeji všem hodně fyzického a duševního zdraví, hodně úspěchů v chovu, výchově i výcviku, příjemné "jen" procházky bez ambic a zejména životní nadhled - nejen v kynologii.
Jana Halbrštátová Svobodová
________________________________________________________
Je rok 2017 a mám pocit, že bych měla opět něco napsat. 
V minulých letech se změnil můj osobní život, náhled na kynologii, ambice, hodnoty, priority... . Souvisí to jistě se stárnutím a přirozeným vývojem. Už jsem myslela, že si nepořídím další štěně/psy, omluvila jsem se z letošního posuzování klubovky hovawartů ve Finsku, chtěla jsem mít KLID! 
Měla jsem totální vyhoření, nechuť se o psech i jen bavit, natož, aby mě oslintávali a skákali na mě. 
Ale stalo se, že jsem intuitivně přišla ke štěněti šiby, sama jsem si jednu fenku nechala ze svého vrhu /po feně C.I.B. a po psu z renomované holandské chovky se přeci štěně musí nechat doma! 
/ a ze zdravého naštvání z hledání krycího psa a času s cestováním s fenou za psem.... tak jsme koupili pejska z Ruska. A je to! Opět mám zábavu na 10-15 let. Doufám, že tak dlouho tu oboustranně budeme. Honba za tituly to nebude, víc mě baví rodinný život /jo, už jsem líná!
/, nyní se více těším na setkání s přáteli na výstavách a hlavně, abych si to já užívala a neměla z toho stresy. Nebaví mě někoho řídit, nechci funkce /ty ostatně nikdy/. Těším se na chov, doma v klidu, ve kterém opět bude cíl zlepšovat zdraví a povahy šib. Tak uvidíme, co zase přinese čas. Ještě v jednom jsem vyměkla, nedalo mně to a kývla jsem na posuzování klubovky hovawartů v Německu. Tak na to se těším. Že by jaro fungovalo? 
K pejskovi z Ruska jsem cíleně koupila fenku, budou tvořit pěkný a smysluplný pár. Vlastně ne budou, ale již tvoří! Na několik a výstavách se již umístili na "bedně" , v Mladé Boleslavi dokonce na 1. místě!!!
Je podzim 2017. Rus Dar Chingiza Laurel´s Brunch /DAR/ je již Junioršampion a můj odchov Manami Prima Nova má také titul Junior champion. Oba i Klubový juniorchampion. Kawaii teprve půjde do třídy mladých....
Jo a nakonec z toho bylo letos i posuzování speciálky na Slovensku! Bylo to fajn, myslím, že se výstava povedla! Mně se líbila!
________________________________________________________________
Je rok 2018!
Vlastně zatím nemám moc co psát... . Spokojenost.
Mladé shiby mají úspěchy na výstavách, pejsek Dar se stal zdravým krásným a povahově milým chovným psem. Tak to necháme jen krásně plynout.... 
________________________________________________________________
Rok 2020...
No moc slavně nezačal ... koronavirus ... vše se změnilo, téměř zastavilo. Stav nouze, karanténa, roušky ... . "Mrtvá" města, vesnice... . Pro někoho deprese, pro některé rodiny úděs, že musí být a žít spolu celá rodina, učit se s dětmi... nezvyklá to věc pro mnohé. Skvělé byly naše typické české anegnoty s černým humorem! Myslím, že mnohé lidi posilovaly. Jistě nás to všechny mělo něco naučit. Je možná čas na změnu priorit.
Letos je to 25 let co jsem rozhodčím pro exteriér psů.
Loni jsem si ze svého chovu nechala dvě shiby černé se znaky - jejich matku jsem nakryla tak, abych se mé vytoužené barvy dočkala. Vůbec mně nevadí, že se zatím nedá nyní chodit na výstavy!!!
________________________________________________________________
Rok 2021...
Protikoronavirová opatření se pomalu ukončují, začíná se očkovat ... toto téma rozděluji lidi. Nemá cenu o tom psát, netýká se psů.
