11.Koště pro čarodějnici
11. KOŠTĚ PRO ČARODĚJNICI
Tentokrát mě neprobudí Klára skotačící na rotopedu, ani burácení nákladních aut na nádvoří, nýbrž Raušová, která si to napochoduje do našeho pokoje s kbelíkem a chystá se mýt okno. Bez ohledu na to, že mě právě probrala ze sladkého snění, kliďánko si zvedne žaluzie a otevře okno dokořán.
"Takovej krásnej den a ty ho prospíš," domlouvá mi. "Není ti ho líto? Místo aby sis užívala prázdnin a dělala něco pořád-nýho, našla si třeba nějakou brigádu, jen se válíš."
Zamžourám do ostrého slunce. "Nemůžete to zase zavřít?! A vůbec, v našem pokoji nemáte co dělat."
"Tak podívej, holčičko, jsem tu několikrát týdně jak je rok dlouhej, v neděli mi přijede dcera z Ameriky a pan Princ nechce o žádným volnu ani slyšet, nejspíš to tu mám na doživotí... Já se taky můžu sebrat a jít!" "Vždyť vám zrovna tohle říkám celou dobu," ujistím ji. Raušová se smrtelně urazí, kbelík s vodou nechá stát na mém psacím stole a než důstojně odkráčí, sdělí mi: "Nejvyšší čas, aby se váš táta oženil, protože já nemám na stará kolena zapotřebí, aby si na mě otvíral hubu takovej fracek. Ten svinčík si tu koukej uklidit sama a okno umejt taky." Určitě! Zase se spokojeně zahrabu do pelíšku. Baba měla částečně pravdu, v půlce července je mým jediným velkým zážitkem z prázdnin dokončená autoškola a co hůř, ani se nikam nechystám! Představa, že se tu budu dohadovat třikrát týdně s Raušovou až do konce srpna, natož co odjede ségra s tím svým Sášou na Slovensko, zůstanu doma jako kůl v plotě, mě naprosto neuchvacuje, jenže -já nemám kam jet ani
206
co pořádného dělat! Brigády se zajišťují předem, před prázdninami jsem si byla jistá, jak je strávím s Peťarem, tudíž jsem to pěkně zapinkala. Klára má svou kapelu a Sašu, je na tom podstatně lépe. Však taky vstala mnohem dřív, aby všechno stihla, její postel je sice rozválená, leč prázdná.
Usnout se mi nepodaří, a tak si aspoň čtu o láskách jiných dívek, které na rozdíl ode mě mají štěstí na skvělé kluky. Neříkám, že takoví nejsou. Oni existují, chodí s nimi moje kamarádky, ségra a vůbec spousta holek, jenom na mě zbývají povětšinou kreténi!
Teprve odpoledne si vzpomenu na kytici růží! Sice už ji žádná voda nezachrání, ale můžu si dát růže alespoň vysušit a schovat si je na památku sušené. K šortkám natáhnu triko, do garáží nemohu jít jen v prádle, to by tátovým zaměstnancům vypadly oči, a jdu prošmejdit tourana od předních sedaček po kufr. Nic!
Hm, leda by pugét vyndal táta včera v noci a někam uklidil. Neváhám ho kvůli tomu navštívit v přízemních prostorách administrativní budovy a zastihnu ho v kanceláři, jak se dohaduje s jedním z dispečerů, jehož názor se od tátova o dost liší. Tatík po mně střelí pohledem tak nepřívětivým, že vyjedu z kanceláře jako lasička a čekám na chodbě, než se ti dva vyrvou dosyta, načež vystřídám dispečera. "Ahoj, táti. Neviděls tu kytku, co mi včera poslala máma? Myslela jsem, zeje v autě..."
"A není?"
"Ne," zavrtím hlavou. "Tys ji odtud neuklidil?"
"Já? Kdepak, vůbec nevím, kdes ji tam měla."
"No, to já taky ne," vzdychnu zklamaně. Takový krásný dárek a já ho ztratím, je to vůbec možné?! Kytici, natož tak velkou, jsem dostala poprvé v životě!
"Ještě něco?" vzhlédne od papírů netrpělivě.
"Večer jdu s partou ven, tak ať po mně není sháňka jako
207
minule," zajistím si vycházku předem. "Jo, včera tě hledala Hanka. Mluvil jsi s ní?"
"Ještě jsem neměl čas za ní zajít."
Pokrčím rameny. "Kde ses včera zdržel tak dlouho?"
"Pracovní záležitosti," vysvětlí. "Jestli myslíš, zeje nějaká legrace řídit tuhle firmu, tak jsi na omylu."
"To si nemyslím," ujistím ho. "Měj se a bacha na infarkt. Víš, že už jsi v infarktem ohrožené věkové skupině...!"
"Zmiz!" poradí mi s úsměvem a já ho poslechnu.
Růže se prostě ztratily. Je to zajímavé, leč je to tak.
Vypadáš jako čarodějnice, řeknu spokojeně svému obrazu v zrcadle v chodbě. Jako sexy čarodějnice, opravím se, když si stáhnu výstřih níž a vypnu prsa. Ronymu, kterému je můj ohoz ukradený, zajímá ho jediná věc, zda půjde se mnou či ne, udělám čáru přes rozpočet, když mu vysvětlím, že se mnou tedy opravdu jít nemůže. Schlíple zaleze pod police botníku, odkud na mě vyčítavě poulí oči.
"Určitě tě vezme ven paniček, neboj," konejším ho.
Zkouška kapely KaPa začala v pět, to vím od ségry. Do devíti by toho mohli mít plný brejle! Přestože se plížím ztichlou zahrádkářskou kolonií pár minut po deváté, kráčím obezřetně, abych nikoho z nich nepotkala. Z Pavlových esemesek je mi jasné, že chce naše rande uchovat v tajnosti. Pokud to vůbec rande bude! Třeba si budeme jenom povídat. Na druhou stranu, kdyby mi chtěl pouze dát cédéčko, mohl tak učinit před ostatními, anebo mi ho poslat po Kláře!
Dveře do garáže jsou pootevřené, uvnitř se zdá být absolutní ticho. Opatrně najuknu dovnitř. Přinejhorším řeknu, že si jdu pro slíbené cédéčko, anebo za ségrou...
Připravené výmluvy nejsou třeba, v celé dvojgaráži je pouze Pavel, který se skloněnou hlavou cosi kutí na mobilu.
"Ahoj," překvapím ho.
208
"Nazdárek!" zajásá. "Právě ti píšu, kde jsi tak dlouho." "Nechtěla jsem riskovat setkání s ostatními. A s Janou." "Ta tu dnes vůbec nebyla," ujistí mě, neváhá vstát, zavřít za mnou dveře zevnitř a zamknout na dva západy. "To jsou přípravy!" podotknu pobaveně. "Co se bude dít?" "Nevím," pokrčí s úsměvem rameny. "Záleží na tobě, Andy. Já budu moc rád, když se bude něco dít. A hned na úvod - sice jsem ti přál včera, ale osobní gratulaci se nic nevyrovná, takže, milé mládě, vítej mezi dospělými!"
Ke gratulaci pochopitelně připojí polibek - a ne ledajaký! Dlouhý, vášnivý a vzrušující, až cítím měknutí v kolenou, celkovou slabost a veškeré váhání či zábrany, byly-li nějaké, první polibek notně podkope a ten druhý pak přímo smaže. Možná je to stále jeden a týž, oba si líbání užíváme a přenášíme do něj svou touhu, která se tím násobí, tudíž nemám vůbec nic proti, když mi stáhne ramínka plandavých čarodějnických šatiček. Nenechám se zahanbit, jsem pro rovnoprávnost, odpoutám se od jeho úst a putuji jimi po jeho obnaženém hrudníku až ke knoflíku džínsů. Přiklek-nu si k němu, překážku zdolám jediným pohybem a ačkoli jsem to já, kdo má narozeniny, přivedu Páju do sedmého nebe. Na žíněnce zcizené v bůhvíjaké tělocvičně mi o něco později všechny něžnosti oplatí, takže rande dopadne tak, jak dopadnout musí - divokým milováním v garáži.
"Jsi fakt třída," ocení, když se uvolněně natáhne pro brčko. "Doufám, že se ti oslava narozenin taky líbila..."
"Super," zazubím se a dám si od něj práska. "Slavím na etapy. S tátou slavnostní večeří, s mámou budu slavit v sobotu dortem, s tebou sexem... Skoro jak v pohádce, tam taky slavily princezny tři dny a tři noci..."
"Ty si to můžeš dovolit, jsi přece Princova," potvrdí pobaveně. "Mezi námi, Andrejko, jsi lepší. Nevěřím, že by princezny byly tak dobrý v posteli."
209
"Lepší než Jana?" rýpnu si.
"Ta není princezna ani Princova."
"Neuhýbej!"
"Jo, dobře, lepší než Jana," přikývne.
Dokouřím mlčky jeho cigaretu, pak se zeptám: "Proč s ní tedy jsi?"
Pohlédne na mě poněkud překvapeně. "Jana je skvělá holka. Má mě ráda a já ji taky. Rozumím si s ní." "Krom postele," ušklíbnu se.
"Není to tak hrozný," hájí tu pipku. "A pak, postel není všechno. Jsou důležitější věci." "Například ty její nulky?" "Není to v postavě ani ve vzhledu," odsekne. "Přijde mi, že tě drží pod pantoflem. Komanduje tě." "Třeba potřebuju holku, která mě na tý uzdě udrží." "Co by asi tak říkala, kdyby se tohle domákla?" ukážu pohledem na naše nahá těla.
"To nesmí!" zhrozí se. "Ona ví, že nejsem žádnej anděl a že jsem jí zahnul, taky si určitě nemyslí, že to bylo naposledy, ale nechci ji zbytečně dráždit. Chápe, že může dojít k úletům v různých zkratech.
"K úletům?!" zopakuji ironicky. "Já jsem jen úlet, jo?" "Ale příjemnej," konejší mě. Uhnu, když se mě pokusí políbit na obnažené ňadro. Pochopí, s povzdechem se podrbe ve vlasech. "Bylo to fakt super, Andy. Jsi skvělá a máš boží postavu... Co ty víš, třeba se do tebe zamiluju...!"
Oženu se po něm, ze všeho si dělat legrácky, to by mu šlo! Chytne mě za ruce, chvíli se spolu pereme, ale stejně skončím pod ním, má mnohem větší sílu. A pak už ho neodstrkuji, protože jednak se mi to s ním taky líbilo, a pak, chci mu dokázat, že jsem ve všem lepší než ta jeho slepice! Sex je přece hodně důležitý!! Sotva se udržíme na nohou, když se v půl dvanácté potácí-
210
mé k Pavlově zaparkované škodovce o kousek níž pod garážemi. Musíme se tomu oba smát ještě v autě cestou domů.
"Tak pa," políbím ho a vystoupím.
"Někdy si to zopákneme," zamlouvá si.
"Fajn. Až se do mě zamiluješ,4' mrknu na něho.
Pobaveně se zasměje, zařadí jedničku, šlápne na plyn a už při rozjedu termín upřesní: "Někdy brzy!"
Ještě ani nezajdu do brány a spatřím další auto. V první chvíli si myslím, že se rozmyslel tak rychle, obrátil vůz u zastávky MHD a vrací se, aby mi řekl, že kašle na Janu a že to zkusíme spolu, ovšem už z tvaru reflektorů, které mě oslňují, poznám, že tohle není žádná škodovka, nýbrž tatík vracející se bůhví odkud. Tentokrát se brána sama zavře i otevře, zavřu za ním alespoň vrata garáže, abych si ho naladila, protože jistě začne vykřikovat o nočním courání...
"Ta tvoje kytice se už našla," oznámí mi zvesela, jako bychom se potkali v pravé poledne a ne o půlnoci!
"Vážně?" zaraduju se. "A kde je?"
"Tady," ukáže na stříšku nízkého přístřešku na popelnice a rozsvítí světlo nad vchodem domu.
Užasle zírám na koště, ve kterém bych nebýt táty svůj narozeninový pugét vůbec nepoznala! Některým růžím chybí hlavičky, ty, které zbyly, jsou orvané a suché, stonky zpřelá-mané. Tak tohle už neusuším, i kdybych sebevíc chtěla!
"Co se jí stalo...? Vypadá, jak kdyby po ní přejela celá tanková divize...!"
"Skoro jsi na to kápla,'4 baví se nezvykle dobře naložený otec. "Tys ji nezapomněla v autě, ale na autě, no a jak jsme se rozjeli, spadla ze střechy a náklaďáky ji rozjezdily. Modli se, aby se to nedozvěděla máma, protože by z tebe radost rozhodně neměla."
Přidám se k jeho smíchu, ovšem problém v prozrazení nevidím. "Kdo by jí to řekl? Ty? Klára? Nemá šanci."
211
"Vojta," převeze mne. "Tu kytku totiž našel on. Večer tady byl, sebral ji venku na silnici."
Hm, tak tohle je nepříjemná komplikace...! Vojta je pěkná sketa, určitě mě matce práskne! "Co tu ten blbeček chtěl?"
"Vyřídit vzkaz. Máte přijít v sobotu k mámě až navečer, ne odpoledne, jak bylo domluvený, nebudou doma."
"To mi mohla přece zavolat nebo napsat do esemesky," rozhorlím se. "A neposílat ho sem... Aby viděl to koště!"
"Koště pro čarodějnici," doplní rozverný tatík. Není nic horšího než vtipný rodič, fakt! Natož rodič umatlaný od rtěnky, jak si všimnu na schodech v prudkém elektrickém světle. Navíc ostře rudé rtěnky. Znechuceně zavrtím hlavou. Hanka naprosto postrádá vkus, krvavě červená barva se hodí k černým vlasům, ne k té její slámě a pihovatému nosu!
Odpoledne dorazí Marcela. Její návštěva mi udělá radost, právě jsem dumala, co si počít s dalším prázdninovým dnem tráveným tím nejhloupějším způsobem - sama doma. Nejprve vezmeme Ronyho, aby měl něco ze života, odebereme se na starou skládku, kde si kecneme do trávy a probíráme život, zatímco náš čtyřnohý miláček nadšeně pobíhá kolem, čenichá ke každému bodláku a jakmile objeví myší díru, hrabe v ní, až hlína lítá, kořeny rve zuby a ještě u toho vztekle kniká.
"S vámi je úplný houby," prohlásí Marcela. "Ester robotuje v GIGA sportu, zastavila jsem se za ní na pokec, ale pořád odbíhala, a ty hniješ doma. Proč někam nevyrazíš? Nebo ses rozhodla dát se ve svých čerstvých osmnácti na pokání a stát se jepťuchou?"
Plácnu sebou naznak, abych mohla pozorovat bachraté bělounké beránky brázdící červencové šmolkově modré nebe. "Hele, tenhle mrak vypadá skoro jako Vostrá. Má stejnej profil, takovej skobonos, haha... Jeptiškou? Ses zbláznila?"
212
"Máš teď někoho?" zavětří.
"Jsem snad vykopávka, abych nikoho neměla?!" ohradím se dotčeně, ale nedodám, že jsem jako aprílové počasí. Jeden den si myslím, že někoho mám, zatímco druhý den je všechno jinak! "Momentálně trochu chodím s frontmanem kapely KaPa"
"Jakej je?"
"Boží," vzdychnu zasněně, jelikož si dokážu představit začít si nový vztah právě s Pavlem! Věřím, že bychom si rozuměli, ten kluk mě přitahuje a já jeho také, určitě bychom našli i nějaké ty společné zájmy... Doufám, že se rozmyslí hodně rychle a pustí tu kačenu k vodě brzy! "Akorát je ještě napůl zadanej... Ty se vyznáš, poraď mi, jak to mám udělat, aby se do mě zamiloval?"
"Já mám radit tobě?" baví se. "Jsi čarodějka, očaruj ho."
"Vole!"
"Na to neexistuje žádná osvědčená rada," pokrčí rameny. "Je to o kouzlu osobnosti. Musíš mu dokázat, že jsi lepší než ta jeho bejvalka."
"Což to jsem mu včera dokázala," pousměji se a při vzpomínce mě bodne ve slabinách. "Třikrát!"
"Držím palce, ať ti to vyjde," popřeje mi. "Ester říkala, že jedou kamsi k moři..."
"Já vím," přeruším ji hořce. "Měla jsem jet s nimi, jenže jaksi moje místo mi zabrala ta kráva Silvinka."
"Pořád ti troubím, abys lovila mezi staršími. Ti už mají rozum a nestřídají holky jako puberťáci."
"Pavlovi je přes dvacet," pochlubím se, ovšem na Marcelu tím dojem neudělám.
"To je ještě kluk," mávne rukou.
"A co znamená podle tebe starší? Třicet?!"
"Minimálně," ujistí mě.
"Jsi divná," bavím se. "Nikdy bych nemohla randit s chla-
213
pem o generaci starším. Připadala bych si, jako když jdu na rande s fotrem, haha. Rony? Rony! Fuj!"
Pes je však tak zabrán do hrabání v myší díře, že nezvedne ani hlavu, natož aby poslechl.
"Máš vůbec něco na prázdniny?" změní náhle téma.
"Ne," přiznám se. "Moře s Ester a kluky padlo... Kdy letíš do té arabárny?"
"Příští sobotu."
"Ty se máš," závidím jí. "Hned bych odtud vypadla...! Nemusela bych jet ani tak daleko, stačilo by mi třeba Chorvatsko nebo Itálie, anebo ještě blíž, klidně i na Nový Mlýny anebo někam k blbýmu rybníku... Hlavně mít s kým!"
"No vidíš," pousměje se. "A mně se tam vůbec nechce..."
Překvapeně se posadím. "Cože? Vždyť ses těšila!"
"Těšila, jenže... Škoda těch dní, kdy budu pryč."
"Jako že tady o něco zatím přijdeš? Prosím tě, to by mě zajímalo, o co," řehtám se, načež mě jeden důvod napadne: "Ty nechceš jet kvůli někomu? Chodíš s někým?"
"Možná," hraje si na tajemnou, leč z jejího výrazu poznám, že jsem se strefila do černého.
"Koho?" dotírám. "Znám ho?"
"Ano," zasměje se.
"Tak kdo to je? Pochlub se!"
"Ani náhodou!"
"Seš mrcha," oznámím jí. "Já jsem ti taky řekla, o koho jde, tak nebuď sketa a vyklop to!"
"Mysli si, že jsem nic neřekla," poradí mi a i když se snažím ze všech sil z ní to jméno vypáčit, nenechá se zlomit. Zcela vyčerpaného Ronyho s čumákem plným zaschlé i čerstvější hlíny odvlečeme domů, kde vylemtá půl kbelíku vody. Smrdí jak hrobařův pes, musím mu zabahněnou tlamu omýt.
Pak se převleču a vyrazíme společně do Pyramidy, prostě jen tak posedět mezi lidmi, poslouchat muziku a pokračovat
214
v hovoru, i když v Pyramidě to jde kvůli hlasitosti hudby poněkud obtížněji než u nás za humny. Nemám jiný program, dívat se sama na telku je to poslední, co by mě lákalo, jelikož Klára je na zkoušce kapely. Spolu s ní jsou ve zkušebně i ostatní členové, jak jinak, a od toho jednoho mi přijde po deváté nažhavená esemeska:
AHOJ, MLÁĎÁTKO! NECHCE SE TI PRIJIT POTĚŠIT ME DO GARAZE? JSEM TU SAM, NADRZENEJ A TOU-ZICI:-)
Ukážu ji Marcele a společně kujeme plán, kterej Páju přinutí zobat mi z ruky. I když mám sto chutí za ním do zahrádkářské kolonie běžet, Marcela mi to nedovolí.
"Jsi blázen?! Takhle ho nedostaneš nikdy. Kluk musí mít za všech okolností pocit, že balí on tebe a že je to čistě jeho rozhodnutí, ať už jsi ho k tomu dokopala nebo ne. Záleží na taktice, kluci jsou na tohle dost hákliví. Navíc je lákají ty naoko nedobytný, který musí získávat, jinak je to strašně rychle přestane bavit. Snad máš svou hrdost, ne?"
Na její popud napíšeme odpověd: PRISLA BYCH RADA, ALE NEMUZU. COSI MI V TOM BRANÍ A TY VIS, CO TO JE. POPŘEMÝŠLEJ!
"A když mu ještě pošleš pár erotických zpráviček, to by v tom byl čert, aby se nechytl!" šermuje mi před očima půllitrem, až trošku piva vycáká na ubrus.
Na jejím prstě se cosi zaleskne. "Ukaž? Jé, ty máš úplně stejnej prstýnek! Vidíš?" Přiložím k její ruce svou a vypadá to fakt úchvatně, z prstýnků se rázem stanou jednovaječná dvojčata. "Kdes ho koupila?"
"Ve zlatnictví MORAVSKÝ ŠPERK na Riegrově třídě."
"Odtud ho mám taky!"
"Aby ne, je to největší zlatnictví ve městě," pokrčí rameny. "Krom nás dvou ho má určitě kupa jiných lidí."
"Tolik snad ne," hrozím se. Jsem ráda originální!
215
Dzzzzz, dzzzzz, zavibruje mi mobil příchozí zprávou
NEDĚLEJ FORY.-(TOUZIM PO TOBĚ!
Super, libuji si, vyvíjí se to podle plánu-
TAK SI PŘEDSTAV, ZE JSEM PRISLA A ROZEPÍNÁM V/ POMALU SATICKY... STAHUJI SI PODPRSENKU MAM UZ JEN TANGA... '"
A dost, to by prozatím stačilo. Pavel se pochopitelně chytí odpovi záhy a my máme o zábavu postaráno, smolíme jednu' erotickou esemesku za druhou, dokud nám chudák Páia ne napíše: ZNICISME/AUTOEROTIKU JSEM PROVOZOVAT NAPOSLEDY V PATNÁCTI LETECH... .-)
Nahraje mi tím na smeč, dnešní esemeskovou průtrž uza
^ VfCHN° JE V 7WC// U-NEJEN
Marcela je mrtvá smíchy! Poslední autobus mi pochopitelně ujel, nabídnu Mace jestli nechce spát u nás, a protože souhlasí, zavolám tátovi jestli by pro nas nechtěl přijet, že jsem se zdržela s Marcelou Pravda použiji její jméno jako štít, po společné oslavě mých narozenin k ni ma tatík bližší vztah a předpokládám, že ne kvůli mně nybrz kvůli ní přijede bez řečí. Přesně podle očekávání! ' Do čtvrt hodinky brzdí u Pyramidy a ani nemá řeči v autě se bavíme o autoškole, jak jinak, a Marcela bystře využije situace a ukecá tátu na zítřejší trénink.
"Co ta tu chce?!" šeptne mi Klára, která už je po zkoušce dávno doma a dokonce i vysprchovaná, na páteční večer nezvykle brzy v posteli, dokonce ani nerandí se Sašou
"Zůstane u nás přes noc," odvětím hlasitě. "Mohla by ses drahá sestro, přestěhovat do obýváku?"
Předpokládám, že si s Mácou pokecáme ještě přes spaním, lec Klára, den ode dne stále zamlklejší a nevrlejší, se prudce ohrad,: "Tak to ani náhodou! Na tom blbým hrbatým gauči nespím. Jdi si tam sama, Marcela je tvoje návštěva "
216
"Děkuji za ochotu!" zašklebím se na ni nakvašeně. A to jsem si myslela, že se poslední dobou naše vztahy zlepšily, když už se ani tolik nehádáme! Zdání klame. Nejspíš abychom si to vynahradily, zhádáme se i před mým hostem jako koně. Marcela má naštěstí splachovací povahu, tudíž se jí Klářino chování nedotkne, spíš se naší hádkou baví, a nebýt táty, možná bychom si se ségrou vjely i do vlasů. Nedokážu pochopit, jak může být někdo tak zatvrzelý!
"V pohodě," ujišťuje mě kámoška. "Já se na gauči vyspím dobře, neměj strach."
"Je to kráva s velkým ká," křiknu za Klárou, která se s třísknutím zavře v pokoji. Zůstanu tedy ještě hodinu v obýváku, bavíme se a neustále řehtáme, a teprve pak se odstěhuji na svou postel za dávno spící ségrou. No, možná to jen tak hraje, protože jsme se za zdí bavily hodně hlasitě!
Bez ohledu na návštěvu vstávám až v půl dvanácté. Ne proto, že bych byla tak netaktní, ale prostě a jednoduše proto, že se dřív neprobudím! Klára už v pokoji není a jak se později ukáže, není ani v celém domě, zmizela prý neznámo kam kolem deváté. Nejspíš si vynahrazuje včerejší absenci randíčka se Sášou, jak jinak! Co mě ovšem překvapí, je báječně vonící čina, kterou ukuchtil táta za pomoci Marcely!
"Je to arabskej recept," pochlubí se kámoška, "akorát že oni to samozřejmě nedělají z vepřového masa."
"Voní to dobře," uznám, když se v noční košili nasomruji ke stolu. Ronyho nos se jen chvěje, dokonce kňučí, jakou má na jejich výrobek chuť. Vůbec se mu nedivím, mně by granule a psí konzervy taky nechutnaly.
"A baští se to ještě lip," ujistí mě tatík. "Marcela je šikovná holka, měla by ses od ní učit, Andreo."
Od dlabance nás vyruší tátův mobil. Volající je Hanka, jak si přečtu z displeje mobilu povalujícího se na stole.
217
"Ahoj," pozdraví ji otec. "Jsem doma... Ne, nemůžu. Mám něco důležitého... Večer? Možná, jak to stihnu. Ahoj."
Střelím po něm pohledem a on tím svým uhne! Před Marcelou nechci komentovat skutečnost, že ten hovor byl... hm, v lepším případě studený jak Ronyho čenich!
Podle všeho navíc Hance lhal, jelikož stráví celé odpoledne doma zalezlý u počítače, možná pracuje, možná hraje šachy, nevím, nekontroluji ho, a ve čtyři, když se vrátí Klára, nás všechny tři veze do města. Mě se ségrou vysadí v sídlišti Hvězdárna, kde našla svůj nový a lepší domov máma, s Marcelou jedou za město trénovat jízdy.
"Já bych měla taky jezdit," vytknu tátovi skutečnost, že ačkoli jsem zkoušky udělala, nic se v tomhle ohledu neděje. "Jinak všechno, co jsem se naučila, zapomenu." "Ještě nemáš řidičák," oznámí mi tatík. "V pondělí si ho mám vyzvednout -" "Jenže dnes je teprve sobota," zasměje se, načež nám popřeje: "Hezky se u mámy bavte. Ahoj."
Rada nad zlato! Jestli tam bude i Vojta, potěš koště! Naštěstí nás má stejně po krk jako my jeho a na oslavu mých osmnáctin se nevetře. Anebo možná je někde na prázdninách, onehdy se přece Michal chlubil, kolik plánů Vojtík má!
Mamka o kytici nemluví, samozřejmě se o ní nezmíním ani slůvkem, tudíž jsem jen ráda, že si na ni nevzpomene a já nemusím lhát. Vojta tu nejspíš od té doby nebyl, jinak by si jistě nenechal ujít příležitost mě prásknout!
Na mou počest si připijeme šampaňským s jahodami, nechám se políbit na tvář a obřadně potřást pravicí. Tohle gesto už stálým opakováním ztrácí příchuť svátečnosti! Pak přijmu dárky: od Michalky vlastnoručně nakreslený obrázek, kde jaksi nemohu poznat, co je na něm vlastně namalováno, až se autorka rozčilí nad mou nechápavostí. "Přece gabr! Ty nevíš, jak vypadá gabr?" i
218
"No, víš," kroutím se. "Gabr fakt neznám... Mám to ale mezery ve vzdělání, co?"
Ségře to pálí rychleji: "Nemyslí bagr?"
Malůvka na papíře sice spíš připomíná hrocha v říji, nicméně malá radostí zatleská: "Jasně, gabr!"
"Aha, tak je to. Krásnej bagr, moc děkuju, takovej mi ještě chyběl ve sbírce. Pověsím si ho nad postel," slíbím nevlastní sestře a taje navýsost spokojená.
Michal mě obdaruje kilovou krabicí mořských plodů, mňam, belgickou čokoládu miluji ze všech sladkostí nejvíc, ani bych nečekala, že zná můj vkus, a máma mi věnuje nový batoh.
"Už jsem se nemohla dívat na tu odrbanou hrůzu, co nosíš na zádech," oznámí mi. "Tenhle je značkový. Líbí se ti?"
"Je super," prohlásí Klára a já po ní švihnu pohledem, jelikož si nejsem jistá, jak to myslí. Batoh má prima tvar a spoustu kapes a zipů, to ano, ale červenej bych si sama nikdy nevybrala!!
"Viď?" pookřeje mamka a doráží: "Co mu říkáš, Andrej-ko?"
"No, je opravdu originální, to nemohu říct..."
"Přece si potrpíš na originalitu," připomene mi mamka. "Nikdo tě s ním nepřehlédne, každý kluk se po tobě otočí."
"Kdybych táhla na zádech džber dehtu, otáčeli by se všichni, nejen kluci," podotknu. "Tak děkuju moc..."
"Jsem ráda, že se ti líbí," libuje si mamka. "Nemůžeš nosit pořád jen černé věci, každý rok ti kupuji něco veselého a nikdy tě v tom nevidím... Podívej na Kláru, ta se umí obléct! Pastelové barvy by ti taky slušely, Andrej..."
Po večeři, ke které mamka připraví báječný špíz ze třech druhů masa a který Kráva odmítne a místo toho polyká pouze zeleninovou přílohu, idiotka, nám mamka uřízne díl dortu velikosti pěstního klínu. Přestože se ségra vehementně brání,
219
I
kydne jí jeden dílek na talířek a donutí z něj sníst více než polovinu. "Jsi nějak moc hubená, trochu kalorií navíc potřebuješ jako sůl! Poslyš, jíš ty vůbec něco krom těch okurek a rajčat?"
"Jasně že jo!" odsekne ségra, v obličeji krůpěje potu. Každé sousto ji stojí velké přemáhání, u poloviny dortu se zasekne a cestou na toaletu odnese zbytek do kuchyně.
Já se s tím tak nežinýruji, dort je ořechový s kávovým krémem a s marcipánovými růžičkami (zase růže!), láduji se tak, až mám krém po tvářích, tudíž musím setřepat Michalku z klína, nevím proč si oblíbila zrovna mne, a jít se umýt.
Bytové jádro je typické pro všechny typy panelákových domů, koupelničku jako dlaň odděluje od kabinky WC pouze tenká umakartová stěna. I přes syčení splachovadla nemohu neslyšet dávivé zvuky ozývající se ze záchodu!
Ségra z něj vyjde až po jaké době, zdrží se ještě v koupelně a do obýváku se vrátí sice mírně pobledlá, nicméně se tváří jakoby nic.
"Na chatě bylo moc krásně," vzpomíná mamka. "Škoda že Michal nemá víc dovolené, musíme ji vyšetřit na Španělsko."
"Kdy jedete?" zajímá Kláru.
"První srpnový týden. Opravdu nechcete jet s námi? Určitě by šlo přikoupit přistýlky."
"Ne, díky," ušklíbnu se. K moři bych chtěla, strašně moc, Klára určitě také, vidím to na ní, ovšem s někým úplně jiným než mámou a panem gynekologem! Ještě by se to možná dalo přežít s tátou, kdybychom jeli ve třech, jelikož bychom si se ségrou beztak dělaly, co bychom samy chtěly... Problém je, že tatík na takové legrácky nemá čas žádný rok, workholik je pro něj slabé slovo, a to, zeje letos ochoten si ho na moře udělat, není kvůli mně ani ségře, nýbrž kvůli Haničce a klukům! No, ačkoli, kdo ví, jestli nebude radši v práci než s těmi
220
trapiči, když ho prvotní zamilovanost nějak podezřele rychle opustila.
"A máte nějaký program na prázdniny?" vyzvídá Michal.
"Vždycky se něco najde," zavrčím neochotně. Teď jistě začne vypočítávat, co všechno prožije o letošních prázdninách dokonalý Vojtík, ale on mě převeze, protože mi strčí do ruky klíč. "Od čeho je?u
"Od chaty," oznámí mi. "Kdybyste se nudily, můžete tam kdykoli. Už jsi dospělá, Andreo, zvykni si na to."
Jedná se mnou jako rovný s rovným, čehož si cením, tudíž klíč neodmítnu přímo, ledabyle ho zastrčím do kapsy, nicméně je mi víc než jasné, že vyměnit nudu doma za nudu na chatě by byla ještě větší šílenost! A já šílená nejsem. Ne tolik!
No, ačkoli... Vyfasuji plastikový meč, Michalka si vezme druhý a po zbytek návštěvy spolu šermujeme, jak si malá přeje. Ona je prý rytíř DinoRex, kdežto já dostanu hodnost DinoMamuta, a buší do mě jako hluchý do vrat, údajně přesně tak, jak to dělají její oblíbení hrdinové z jakéhosi japonského seriálu pro děti.
K něčemu to ale také je dobré: máma se mi nemůže divit, proč návštěvu ukončím tak brzy! Domů se nám ještě ani jedné nechce, rozhodneme se, že to vezmeme přes zastávku v Pyramidě. V sobotu večer by v tom byl čert, abychom tam nepotkaly nějaké známé, přestože plno lidí tráví dovolenou a prázdniny mimo město.
"To Španělsko budou mít fajn," prohlásí Klára cestou. Po včerejší hádce spolu mluvíme jen na půl pusy, celkem se divím, že se dala do řeči sama od sebe.
"Snad jim ho nezávidíš? Chceš jet s nimi?!"
Pokrčí rameny. "Asi ne."
"Asi?" podivím se. "Já to vím jistě. Nechci jet ani s mámou a novou ségrou, natož s tátou a novými bratry."
221
Klára se hlášce zasměje, já se k ní přidám a noční hádka je zažehnána. Když ji nechytne rapi, dá se s ní i mluvit! Tedy, pokud nevyrukuje s tématem, které je mi nepříjemné.
"Hele, ty ses vyspala s Pájou?" zeptá se nečekaně.
"Jak to víš?" vyhrknu udiveně. Nejspíš nás přes všechna bezpečnostní opatření někdo viděl odcházet z garáže!
"Pavel se pochlubil," převeze mne.
Zůstanu na ni zírat. "Blbost! Nemohl nic říct, protože -"
"Nic nebylo?"
Pousměji se. "Ne, to ne... Teda jo, bylo... Ale nemohl nic říct proto, že má i tak strach, aby se to nedoneslo té jeho pipině a ta mu neutáhla opratě. Není přece tak blbej."
"No vidíš, je."
Nevěřícně vrtím hlavou, načež rozjasním obličej. "Jasně! Pokud to sám řekl, tak to znamená, že s Janou končí a už mu nezáleží na tom, jestli se to dozví nebo ne! Vybral si!"
"To si nemaluj," sráží mě ségra k zemi. "Ten Janu nenechá nikdy, zatímco o tobě kluci mluvili jako o couře."
Zalapu po dechu. "Cože?!"
"Bavili se tím celou zkoušku," uzemní mne. "Shodli se na tom, že jsi děvka, která dá každýmu, kdo si řekne. Říkali to Kája, Miki i Pavel... Cítila jsem se za tebe pěkně trapně, sestřičko, protože jestli ses s nimi všemi fakt vyspala... a oni v tomhle nekecají... je to síla. Kečup říkal, že je na řadě on a vsadil se s nimi, že tě taky dostane na lopatky."
"Kecáš!!!" obviním ji, ačkoli informace, které má o všech třech členech kapely KaPa, jsou tak důvěrné, zeje snad musí vědět přímo od kluků, což znamená, že nelže...
Klára pouze pokrčí rameny. "Určitě budou v Pyramidě, můžeš se jich zeptat. Vyspat se se všemi..."
"Nemluv do něčeho, čemu nerozumíš!" setřu ji. "A starej se radši o sebe. Nejsi náhodou v tom?"
"Nejsem, a to ani náhodou."
222
"Měla by sis dojít na gyndu," ušklíbnu se. "Protože ty tvoje nechutnosti a šavlový tance jsou příznakem."
"Tvoje starosti bych chtěla mít," odfrkne nevzrušeně.
Zbytek cesty urazíme mlčky. Hnula mi žlučí, ačkoli ona za to tak úplně nemohla...!
V Pyramidě podle očekávání potkáme spoustu známých milých i těch druhých, bohužel. Z kapely natrefím hned na dva členy, Pavla a Kečupa, krom nich se setkám i s Ester a její novou partou, za kteru mě vyměnila bez mrknutí oka. Ještě mi chybí srazit se s Vojtou a bude to všechno! Bratřík se v klubu ani sousedící hospodě naštěstí nevyskytuje, ovšem to neznamená, že by ten večer proběhl v klidu a pokoji.
Pohled na Pavla, který se drží za ručičku s tou ohavnou slepicí Janičkou, mi na náladě rozhodně nepřidá! Podle toho, jak se k sobě ti dva mají, mi dojdou hned dvě věci: za á, Jana o našem úletu nemá ani potuchy, jinak by jí úsměv zamrzl na rtech, a za bé, Pavel se rozhodl pro Janu. Projdu těsně kolem nich, abych ho vyprovokovala k činu, leč on mě sotva pozdraví a zase se dál tiskne k té nanynce! Pavlovy polibky byly skutečně hodně vášnivé a krásné, ale to je tak všechno, co mi po něm v mé sbírce kluků zbylo! Vzpomínka, nic víc, vše je minulost. Když je tak pozoruji, jak se k sobě mají, napadne mě něco ještě horšího: Pavel se nerozhodoval, on už byl dávno rozmyšlený a to se mnou byla celou dobu jenom hra! Ten kluk ani na vteřinu nemyslel vážně, že by mě mohl za Janu vyměnit!!
Ester, které jsem věnovala stejně jako Peťarovi a Danovi pouhé pokývnutí hlavy, mě vyhledá u baru, kde do sebe hodím pivo málem na ex, jak moc potřebuji spláchnout pachuť zklamání. "Ahoj, Andy. Ty se taky nezastavíš, jak je týden dlouhej, neodpovídáš ani na esemesky..."
"Snad ti po mně není smutno?"
"Je," ujistí mě vážně.
223
I
"Máš přece Danečka a Peťánka a Silvinku."
"Neblbni, Andreo," prosí mě. "Přece se nerozhádáme jen kvůli tomu, že nám to randění ve čtyřech nevyšlo!"
"Já se nehádám," odseknu dotčeně. "Jen říkám, že na mě stejně nemáš čas. Dělíš ho mezi brigádu a Dana, tak co."
"Den není nafukovací," povzdychne si.
"A jak to, že nejste v Chorvatsku?" uvědomím si. "Neří-kalas o víkendu?"
"Zítra ráno vyrážíme," oznámí mi nadšeně. "Už mám sbaleno, krosnu jako blázen... Skoro ji ani nezvednu, natož abych ji nosila na zádech, to chci vidět..." Pak si všimne, že každým svým natěšeným slovem ze mě poslední zbytky nálady vytlouká jako těžkou palicí. "Moc mě mrzí, že nejedeš taky."
"Mě to mrzí taky, to mi věř," odfrknu si. "Tebe vlastně li-tuju. Strávit čundr zrovna s tou ukňouranou husičkou..."
"Silva není tak špatná," zastane se mé sokyně. "Dá se s ní mluvit a má smysl pro humor, s Peťarem se skvěle -"
"Tak si to tam užijte," přeruším ji kysele. Neznat Ester tak dlouho, skoro bych myslela, že mi ubližuje schválně!
Nenávidím ji. Tedy Silvinku. No, vlastně Ester taky. A Peťa-ra. A Pavla, Mikiho i Žabáka. Taky Roberta, jednoho z mých bývalých, a všechny ostatní!!
S Peťarem, který se se Silvou skvěle doplňuje, nebo co to chtěla Ester říct, se setkám na chodbě vedoucí k toaletám. Omylem, rozhodně jsem ho nechtěla vyhledat, nicméně když už se stalo, snažím se tvářit jako největší pohodářka.
"Jak se máš?" prohodí konverzačně.
"Prima," zalžu a vyloudím úsměv. "Prý zítra vyrážíte, tak se tam se Silvou mějte hezky."
"Jo, to budeme," ujistí mě. "Co ty, nějakej novej objev?"
"Spousta nových objevů."
"Super," zasměje se, otočí se k odchodu, nejspíš si už nemáme víc co říct, konverzační témata jak se máš, já se mám
224
dobře, jsme vyčerpali, avšak po dvou krocích se otočí a dodá: "Jsem rád, že se na mě nezlobíš. Lidi se scházej a rozcházej, znáš to. Byl bych nerad, kdybys to brala nějak osobně. Už proto, že to bylo fajn, ne? Víš, čeho jsem si na tobě vždycky nejvíc vážil, Andy?"
"Ne," přiznám se a zvědavě dodám: "Čeho?"
"Toho, že umíš dobře kouřit."
Kdyby mi dal pěstí mezi oči, nemohl by mě umrtvit víc! Ačkoli Peťar dávno zmizí zpátky v baru, stojím v chodbičce, opřená zády o dveře toalet, před očima rudá kola. To snad ani není možné... Kluk, kterého jsem tak strašně milovala a kterého miluji pořád, i když o mě dávno nestojí, mi řekne, že mu na mně nejvíc imponovalo zrovna tohle!!!
Vzpamatovávám se z toho dobrých dvacet minut, pracně zaháním slzy, nemůžu brečet mezi lidmi, mám namalované oči, všechny ty nánosy černé barvy by se smyly! Nemohu ukázat svou slabost! Když jsem si konečně jistá, že to zvládnu, vrátím se nahoru do klubu, ovšem jen proto, abych vyhledala Kláru a oznámila jí, že odcházím.
Dnes nemá svůj den žádná z nás. Zastihnu sestřičku v emočně laděné debatě se Sášou, podle všeho se tu potkali spíš náhodou, Klára se o něm nezmiňovala, a že by to bylo zrovna šťastné shledání, to se podle jejich divokého gestikulování rozhodně říct nedá.
"Slyšíš mě? Jdu domů," zopakuji.
Nesoustředěně se na mě podívá: "Cože?"
"Končím tady. Jdeš se mnou domů?"
"Domů? Ne, ještě ne," odvětí a zase se planoucím zrakem obrátí ke svému klukovi v dokonale padnoucích kožených kalhotách, tričku a stejně skvělé kožené bundičce.
S nikým jiným se neloučím, snažím se Pyramidu opustit nepozorovaně, což se mi však nepovede. U východu mě totiž dohoní Kečup. "Kam valíš, krásko?"
223
"Co je ti po tom?"
"Hodně," ujistí mě se zazubením. "Myslel jsem, že to spolu trochu rozjedeme, když ses tu tak sama a já taky sám, znáš to, některý náhody za to stojí a jiným se musí trošičku pomoct, aby za to stály a - počkej, kam jdeš? Já ti tu vykládám svou filozofii a ty klidně bereš roha." "Jdu domů, čau."
"Andris, neblázni," tahá mě za ruku zpátky. "Jestli tě naštvali kluci, tak na ně hoď bobana. Jsou to kreténi, kteří tě nejsou hodni. Vážně chceš jít domů?" "Ne že chci, já přímo jdu. Nazdar." Znovu mě drapne za paži: "Doprovodím tě. V takový pěkný noci to bude romantická vycházka..." Setřesu ho. "Na něco jsi zapomněl." "Na co?"
"Zeptat se, jestli se mnou můžeš jít." "Můžu jít s tebou?" papouškuje pobaveně, jistý si sám sebou tak moc, až se mi z něj zvedá kufr.
"Ty můžeš jít leda tak do prdele, chlapče," oznámím mu. "A s sebou si vem celou tu vaši podělanou kapelu!!!"
Víc se s ním nezalamuji, nechám ho stát u vchodu do Pyramidy a natahuji kroky, abych byla co nejdřív za horama. Nejlépe za devaterými!!!
A to, že brečím celou cestu, je takový ventil. Potřebuji ze sebe dostat všechen vztek, smutek i zklamání! Copak opravdu neexistují normální kluci?! Jsou jenom v románech, či co?! A pokud existují, proč jsem ještě žádného nepotkala?! Jak k tomu přijdu, že mi cestu kříží jeden kretén za druhým?!
226