2.Žlutá neděle
fl. Zlutá neděle
Teprve po nedělním obědě, složeném z domácího ku-
řete, domácích brambor a domácího okurkového salátu,
nebot'co je domácí, je zdravější než kupované, jak hlasitě
tvrdil náš fáta a mrkal na mě, takže jsem okamžitě pocho-
pila, že spíš jde o to, že teta Iva umí. vařit mnohem líp než
máma, nás konečně odstěhovali na chatu k rybnku Horní
šatlava, vzdáleného pouhých šest kitometrů.od Chválovic.
Překrásné místo zatím civilizací nezasažené, rybník
jak z pohlednice, kolem všehovšudy deset chat. Kempo-
vání íakázáno, božský klid v posledním žd'obku čisté pří-
rody, borůvky, houby, les, voda, slunce, za lesem rybník
Dolní šatlava, pohádka a ráj světa.
Do našeho auta se přicpala i teta Iva s Hankou. Stry'c
umřel před osmi lety, auto teta prodala, protože nechtěla
dělat řidičák, a jezdí na kole. Tentokrát svezením ne-
pohrdla, zvlášt' když ji naši odvezou zpátky.
"Ivo, kontroluj je tady, prosím tě," nabádala mamka
svou o deset let starší sestru. Hanka, přestože je stejně
stará jako já, je už pět let tetou. Má starší sestru a ta dvě
malá dítka. Já i Dita jsme jedináčci, Dita dokonce o rok
starší.
"Neboj, občas sem sfrnknu na kole," prohlásila teta
rázně. Můj tatka o ní říká, že je statečná, umí se ohánět
stejně dobře vařečkou jako kosou či malířskou štětkou.
Vychovává Hanu a véde dost velké hospodářství, dokon-
ce si nechala chatu, kterou kdysi strýc postavil, aby její
děti a konečně i my měli kam jezdit na dovolenou. Chata
i rodinný domek dá spoustu práce a teta k tomu všemu
pěstuje domácí zmřata a zvládá zahradu.
"Holky jsou v telecích letech, jeden neví."
Obě jsme s Hankou vyprskly.
14
"Jen se nesmějte," prohlásila mamka zasvěceně. "Vidím
Julku. Neví, co by si oblékla do školy, jít do kina je pro-
blém, vypravuje se dvě hodiny! Já se z ní jednou pominu."
"Chce se Ibit," mínila teta.
Zčervenala jsem. Hana se rozhihňala. Mamka mi nevěří,
že se strojím kvůli holkám a ne klukům. Nenechám se od
těch kačen ze třídy pomlouvat!
"V patnácti letech?"
"Dělají se z nich ženský. Hana není o nic lepší. Vzpo-
meň si na sebe a Janu a -"
"Prosím tě," přerušila ji mamka rychle. "Dneska je jiná
doba. Jedna Julčina spolužačka bude chovat! V patnácti
letech! Dóvedeš si tu hrůzu představit? A se stejně
starým klukem."
"Dějou se věci, máš pravdu."
' "Nakonec vidíš Ditu. Ted' si s ní Jana užije."
"Jana ji moc rozmazlovala. A Karel teprve. Jednali s ní
jako s princeznou a slečna jim přerostla přes hlavu."
Mamka' pohledem ukázala na moje a Hančiny natažené
uši, takže teta zmlkla a Ditino tajemství zůstalo i nadále
tajemstvím.
"Holky, musíte na Ditu dohlédnout. Vždycky a všude
chodce ve třech. Ona se tady uklidní, na samotě v lese,"
mávla teta rukou.
"A co s ní je?" optala jsem se přímo.
"Nerozumí si s mámou a tátou," vysvětlil tatka.
"Mává s ní puberta, to přejde," mínila teta.
Puberta! Z toho slova se mi ježí vlasy, když si vybavím
pubertáčky ze třídy. Doufejme, že Dita je lehčí případ!
Vystoupili jsme u tetiny chaty, půl odpoledne se my,
holky, zabydlovaly, rodiče nás častovali tisícem dobry'ch
rad. Letošní loučení nebralo konce, nejspíš kvůli Ditě,
tvářící se, jako kdyby jí uletěly`včely.
"Dito, nech toho vymračování," podotkla teta Jana mírně,
leč důrazně. "Nekaž děvčatůfn prázdniny.','
Řekla děvčatům, ne holkám, mámino dvojče se ne-
zapře.
.c
15
"My ji probereme," mrkla jsem na tetu.
"Doufám. Tady je aspoň ve zdravé společnosti a v izc
laci od všech gaunerů," oddychla si teta.
"Hano, ovoce a salámy si dávejte do chladna, nebuc
líná s tím zaběhnout do sklepa, jasný?"
"lulko, občas si přeper prádlo a hlavně ten pořádek!"
Máma mě bude v jednom kuse před sestřenicerr
shazovat, ušklbla jsem se. Je fakt, že úklid není moji
silná stránka, na druhou stranu před pracovitou Hanoj
nemusím vypadat jako trdlo. Pokud z nás tří některá ner
rozmazlená, pak jedině Hana.
"Už jim dejte pokoj, vy tři sudičky," vysvobodil nás mi
tatka. "Však se holky neztratí. Juli? Dej na ně pozor."
"Rozkaz!" zapanáčkovala jsem, potěšena tátovou důvě
rou vyslovenou nahlas.
Pac a pusu a na zbývajících čtrnáct a půl dne jser
sama svou paní!
2
Běhaly jsme s Hanou sem a tam, vesele na seb
pokřikovaly a urovnávaly poslední věci. Dokonce jser
sama od sebe zametla.
Dita še převlékla do opalovaček a na zbytek odpc
ledne rozbila ležení na plážičce před chatou.
"S tou asi bude letos zábava," prohodila Hanka p
pohledu na sestřenku smažící se ve vlastním poty
"Kdyby aspoň řekla, co s ní je."
"Asi se zamilovala," vzdychla jsem. "Je to nemoc
která kosí jednu správnou holku za druhou."
"Potom je lepší nebejt zamilovaná," mínila.
"Taky myslím. Uznej, kvůli úplně cizímu klukovi kaz
náladu sobě i všem kolem... Pch."
"Ty jsi nikdy nebyla zamilovaná?"
Její otázka mě překvapila. Já a zamilovaná! Kdy
Nemám čas, myšlenky ani náladu.
16
"Ne," řekla jsem rozhodně. "Do koho? U nás ve třídě
jsou kluci vyhrabaná paka, fákt."
"Já nemyslím do kluka ze třídy," vysvětlila se zastře-
ným pohledem. "Víš, třeba do staršího..."
"Staršího?"
Hana mě překvapovala čím dál víc. Snad není,
proboha, taky nakažená? Vloni by ji tahle otázka ve snu
nenapadla!
"Jasně, staršího. Ve třídě jsou kluci blbí. Malí a blbí.
Představ si, že mě jeden od nás pozval do kina. Já jsem
nechtěla jít sama, a tak jsem přemluvila Lídu a on Pavla.
Jenomže jsme v kině byli jen my a oni kvůli nám
nepromítali. Stejně to měla bejt nějaká pitomost. A mně
se Jarouš nelbí. Spíš Pavel, jenže ten bral na Lídu.
Kromě něho jsou kluci ze školy trapní."
"Tak vidíš," souhlasila jsem s ní spokojena, že máme
konečně shodný názor. "Koho jsi teda myslela?"
"No..." Hančin pohled znovu unikl do dáli. Vzdychla.
"Kousek od nás bydlí jeden kluk. Je starší, dojíždí do
Račic na gympl. Vždýcky ve čtyři přijíždí vlakem. No a já
jdu jako do města, abych se s ním mohla potkávat."
"Co a?"
"Čekám pointu. Když se potkáte," napověděla jsem jí.
"Tak nic. Ani si mě nevšimne. Ted' ho neuvidím celý
prázdniny...'
"Snad se s ním nechceš v září potkávat dál?"
"Samozřejmě chci," vyvedla mě z omylu.
"Přece řkáš, že si tě vůbec nevšímá."
"Nevšímá... Ale třeba jednou všimne! Když ho potkám,
rozbuší se mi srdce. Je mi po něm smutno."
Zavrtěla jsem nechápavě hlavou. "Ty si myslíš, že
tohle je zamilovanost?"
"Určitě," pravila přesvědčeně. "Jednou jsem ho potka-
la v sobotu v samošce a podala mu košk, i když ještě
nebyl na řadě. On se na mě snad prvně v životě podíval
a řekl dkes."
17
Začata jsem pochybovat o jejím zdravém rozumu. N
máhat se kvůli klukovi, který jí jednou v životě řekl dkes!
"Až budu po prázdninách na učňáku, začnu chodit n
zábavy. Tam se možná potkáme..." zasnila se a z jejíc
rozšířených zřítelnic jsem vyčetla scénu z filmu Tři oříšk
pro Popelku. Její princ ji požádá o tanec a protančí s r
celou noc.
"Hano, Hano."
"Tobě se to nikdy nestalo?"
"Co myslíš? Abych byla vydřená z kluka, kterým
nestojím za pohled?"
Hanka dotčeně pokrčila rameny. "Zesměšňuješ to."
"Uznej, Hani, vždyt' je to pitomost. Schválně: podala j;
mu košík, jo. Potom jste se zase denně potkávali cesto
od vlaku - všímal si tě? Řekl ti aspoň ahoj?"
Svěsila hlavu. "Ne."
"Jasná zpráva," konstatovala jsem s převahou.
"Jenže, Julko, on... je tak hezkej... I když si mě nevším<
budu mu chodit naproti dál. Třeba si jédnou všimne. A kdy
by ne, nevadí. Stačí mi, že ho potkávám. Stejně bych s
s ním neuměla bavit. Julko, tobě se teda vůbec žádná
nelbí?"
Pokrčila jsem rameny. Do školy jezdím stejno
tramvají jako Iveta. Jakmile nastoupí starší kluk, Iveta h
hlasitě ohodnotí. Bývá to psina. Poslouchám a dobře s
bavím. Někdy se mi ten kluk líbí a nechci, aby h
zesměšnila. Shodně s holkami ze třídy se otáčím p
školnkovu synovi, ktery' si u zadního vchodu věčně spr~
voval motorku. Někdy se mi zalbí kluk, kterého potkát
na ulici. Bud' si mne nevšimne, anebo se podívá. Někte
se usmějí, otočí se za mnou. Nejsem proti.
"Normálně se mi Ibí každou chvilku někdo," usoudil
jsem nakonec.
Vlastně nemám co vyprávět.
Hanka srdceryvně vzdychla.
18
3
K tématu jsme se vrátily večer u ohýnku. Vlastně nás
k němu přivedla Dita, která se s námi sice začala bavit,
ale vůbec ne taky jako třeba vloni. Řvoucí kazeták
přivlekla až k ohništi.
"Zase si bezvadně užijeme," zahlaholila jsem, abych
ho překřičela.
"Cože?" volala Hanka.
"Že si bezvadně užijeme!" za"rvala jsem a ještě v ráži
se otočila na Ditu: "Nemůžeš to ztlumit?"
"Ty nemáš ráda Tublatanku?" šklebila se, ale něco
decibelů ubrala.
Mám ráda Tublatanku, patří mezi nejoblbenější kape-
ly, ale ne když vyřvává jako na lesy. Doslova.
Nasávala jsem vůni pekoucího se špekáčku a občas
se natáhla za sebe pro větvičky na přiložení. I dříví jsme
musely s Hanou nanosit samy. Pozorovala jsem přes záři
plamínků tváře svých sestřenic a v duchu mi jásala každá
strunka. Žhavé jiskřičky vylétávaly pár metrů nad ohýnek
a rychle hasly. Nebe nad nimi ztrácelo jasnou modř
a měnilo ji na inkoustový samet. Nad rybníkem svftila
první hvězda. Příštích čtrnáct dní se mi jevilo v těch
nejduhovějších barvách prázdnin.
"Co jsi řkala, Julko?" vzpomněla si Hanka.
"Že si bezva užijeme," papouškovala jsem.
"Ani bych neřekla," prohodila Dita zarputile. "Leda
komárů! Jauvajs!" Plácla se přes nahou paži. "Mrzák
jeden. Bude tu nuda na entou. Čtrnáct dní! Panebože, já
je nepřežiju!"
Vyměnily jsme si s Hankou překvapené pohledy. My
dvě se shodneme v názoru, že dva týdny je přliš málo.
"Tobě se sem nechtělo, vid'?" řekla Hanka .zvědavě.
"Ale proč? Vloni jsme se nemohly na konci ani rozloučit,
vzpomínáš?!"
"No jo, jenomže vloni jsem byla malá hloupá holka. Až
budete na střední škole, taky změníte názor."
19
"Takže my jsme malé a blbé," zasmála jsem se.
"leda Dituš," přidala se Hana, "za co nás máš?"
"Proč se ti sem nechtělo? Tady je klid, ne? Žádný ře~
rodičů poslouchat nemusíš," řekla jsem přímo.
"Hm... Právě. Ten klid! Není tady živá noha! Ukoušem
se nudou."
"Na každé chatě někdo je," vysvětlila Hanka bezelstrn
"A nikdy dřív jsme se neuměly nudit. Proč -"
"Holky," přerušila ji Dita tajuplně. "Máte kluka?"
Málem jsem šla do kolen. Sotva tohle téma proberem
s Hanou, vytasí se s ním Dita. Tentokrát mě Hanka překv~
pila. Téma jí očividně káplo do noty, nejprve se rozpovída
obsáhle o Jaroušovi ze třídy, co ji pozval do kina, a potoi
o idolovi, kterého ji blaží potkávat, protože jí jednou ře
díkes. Dita ji pozorně vyslechla a podle všeho ji povídá
zaujalo, nebot'se pídila po podrobnostech.
"Hani, ten Jarda... dal ti pusu?"
Zakroutila jsem hlavou a opatrně, abych se nespálil
okusovala buřta rovnou z klacku. Nad hlavami nám pn
létl netopýr. Kdybych na něho holky upozornila, pištěly by.
"No..." Hanka zrozpačitěla. "Taky..."
"Taky? A kdo ještě?" Ditin zájem byl nehraný.
"On i Pavel, jeho kamarád. Přáli mi k narozeninám..."
"Aha" řekla Dita tak zklamaně, až jsem vyprskla smích
"A co ty, Julko?" pustila se tedy do mě.
"Pros~n vás, dejte pokoj. Buřty jsou vynikající. Hano, ty m
ten svůj skoro černej," upozornila jsem zasněnou sestřenH
Jenže tu v téhle chvíli večeře zajímala ze všeho nejméně.
"lulko!" kulila na mě žádostivě oči. Možná čekala, ja4
nezačnu vyprávět orgie nebo co.
"Líbala, no a co," přiznala jsem.
"S kým?" zajímalo Ditu.
"Nebudete tomu věřit, ale s klukem," napnula jsem je
"Ty máš kluka?" žasla Hanka dotčeně, že jsem ;
odpoledne nesvěřila.
"Ne," ujistila jsem ji. "Proč dělat z (bání vědu? Norma
ně jsme se Ibali třeba s klukama ze třídy, když jsme
20
loučili se základkou. Jenže naši kluci jsou nemožní,
někteří se Ibali prvně v životě."
"Ty, a Ibali jste se doopravdy?" vyzvídala Hanka.
"A jak jinak?" vybuchla jsem smíchy.
"No... fakt doopravdy? Jako v televizi nebo jen pusu
na pusu?"
"Páni, Hančo, já z tebe umřu. Samozřejmě doopravdy.
Do-o-prav-dy," slabikovala jsem, pobavená jejíma očima
velikostí tenisáků.
"A ty se umíš Ibat?"
Její otázky mě uváděly do vytržení. "Proč ne?"
"No... Mít v puse cizí těleso... Kde ses naučila?"
"Kdo tě naučil?" upřesnila naivní otázku Dita.
"Normálně. Kluci. To přijde samo. Jednou u (vety nám
její brácha pouštěl porno. Holky, to byla síla! Na mejda-
nech jsme hráli na fanty za Ibání."
Hanka na mě vyjeveně upírala teá už závistivé oči.
"Mejdan," vydechla. "Co se dělá na mejdanu? Lbá?"
"Jí, pije, tancuje, blbne, Ibá," vypoč~ávala jsem.
"A horší věci," dodala Dita s protivným zahihňáním,
které mi připomnělo Ivetu. Poslední dobou také nemluvila
o ničem jiném, zvlášt' potom, co se rozkřiklo, že Nová-
ková z béčka je těhotná.
"My jsme nic horšího nedělali," ohradila jsem se prud-
ce. "A pili jsme jen rybízák a domácí vaječňák. Iveta
sehnala film o Ibání, jako různý druhy a způsoby. Tak
jsme to pak zkoušeli. Na (bání není nic špatnýho, ne?"
"Já přece nic neřkám," stáhla se Dita. "Takže jsi ještě
panna?"
"Samo!"
"Ty, Julko... Vy jste se Ibali jeden s druhým jen tak...
Bez lásky?" zajímalo Hanku.
Při téhle otázce jsem se rozesmála s Ditou dvoj-
hlasně.
"Prosím tě," mávla jsem rukou. "Na všech výletech,
horách, táborech a mejdanech jsme hráli flašku. O Ibání.
Na koho ukázalo hrdlo, toho jsi musela polbit. Neznáš?"
21
"Ne," přiznala se neštastně a zahanbeně.
"Takže ty taky nemáš kluka na chození?" vzpomn~
si Dita na původní otázku.
"Ne," odvětila jsem a protáhla se. Ten vzdoušek...
se projft, třeba po hrázi...
"No jo, potom nemá cenu. vám něco vyprávět," vzdyc
la Dita, tvářící se jako boží umučení.
"Nechtělo se ti sem kvůli klukovi," uhodila jsem hřek
na hlavičku. Dha je trhlá!
"Přesně. A proč?"
"Proč?"
"Protože ho šíleně miluju," poučila nás spatra. "Jm
nuje se Martin a je bezva. Má před vojnou, je vyučen
dělá ve stejným podniku jako Karel. Představte si t·
trapas, Karel je jeho mistr! Jak se domákl, že chod
s Martinem, udělal mi doma vojnu. Mám domácí věze
Děsný, co? Chtěla jsem jet s Martinem pod stan, jen
v poslední chvíli prasklo, že nejde o brigádu, jak jsem j
doma nabulíkovala. No horor. Odvezli mě sem, aby r
uklidili z Martinova špatnýho vlivu. To mám život, cc
Pod psa. Je mi šestnáct a oni vůbec neuznávají mc
právo na soukromej život!" Dita se parádně rozlítilá.
"Tys jim řekla o brigádě a přitom chtěla jet na čur
s Martinem?" žasla Hanka. "A co naše chata?"
I mě Dita překvapila. Hodila by za hlavu naše s~
tečné prázdniny! Takovou boudu bych nikdy doma r
zkoušela, i kdybý nemohla prasknout. Podraz velké
formátu mě dost vyděsil.
"Chata! Co tady," odfrkla. "Něco jsem si vymys
musela, ne? Nemohla jsem jim říct o Martinovi."
"No dobře, ale..." Hanka nenacházela slov.
"Ten Martin je asi číslo, co?" mínila jsem.
"Proč číslo?!" Dita se lehce urazila.
"Jinak by tvůj táta tak nevyváděl."
"Karel je nemožnej!"
Ty mu neřkáš táto?" uvědomila si Hanka věc, která
také vrtala hlavou, jenom jsem nenašla odvahu vyslovit
22
"Ne. Však není mým tátou, ne?"
Teta Jana se kdysi rozvedla a brzy provdala znovu.
Dita tenkrát chodila do třetí třídy. Stry'ci Karlovi říkala od
začátku tati a každé prázdniny ho vychvalovala až do
oblak, jaký je kamarád a správňák, mnohem lepší, než
pravý otec, ktery' pil a tloukl nejen Ditu, ale i její maminku.
Docela jsme Ditě nového tátu záviděly, hlavně Hanka,
která o svého přišla.
"Říkala jsi mu tak vždycky," připomněla jsem.
"Jo. Jenže ted' je vadnej. Podle něho je Martin gauner."
"Asi ho zná," pokrčila jsem rameny.
"Vůbec ho nezná!" vybuchla hrudce. "Dělá chytry'ho,
chce mi radit! Vite, co sí myslím? Ze na mě žárlí."
Málem mi zaskočila slina v krku. "Blbost," hekla jsem.
"Jo, blbost. Dělá jak vymaštěnej. Nejvíc mu vadí, že je
Martin ženatej a -"
"Cože?!" vykřikly jsme s Hankou naráz.
"No a? Musel se ženit, vzal si takovou husu, holky,
dělá v samošce na rohu. Kdybyste ji viděly! Neumí se ani
nalíčit. Nemožná, no. Uhnala ho, musel si ji vzft, čeká s ním
mimino. Martin ji nemá vůbec rád."
Zamyšleně jsem si olízala jeden mastný prst po dru-
hém a mimoděk se usmála. Vidět mě mamka, omdlí. Možná
to dělá bezprostřední blízkost lesa a kontakt s přírodou,
jež ve mně probouzí skryté pudy po jeskynních předcích.
"A tobě nevadí, že je ženatej?" ptala se Hanka.
"Ne. Proč? Když ji nemá rád! Špatný manželství, žádný
manželství. Ona je nemoderní a přízemní. Martin s ní stejně
nesedí doma."
"Aha."
"To by mi teda vadilo," namítla jsem prudce.
"Spousta manželství se nepovede, ne?"
"Jo. Ale on to nezkusil. Ožení se před vojnou, protože
musí, a zahejbá ještě dřív, než se jim dně narodí... Chudák
jeho žena."
"Neměla bejt pitomá," odsekla Dita.
"A co kdybys byla na jejím místě ty?"
23
"No dovol?!"
"Máš s ním něco?" zadychtila Hanka.9
"Všechno," prohlásila Dita mnohoznačně.
"Jů... ty už nejsi..." Hanka se zadrhla:
"Ne. Vždyt' je mi šestnáct!" prohlásila Dita pyšně.
Otřela jsem si primitivně očistěné ruce do trávy za
sebou. "Ani se tvému tátovi nedivím, že ti zakazuje chodit
s Martinem. Můj tatka by taky nedovolí!, abych dělala
podložku ženáčovi..."
"Jsi pitomá!" vyjela na mě zle. Možná jsem vážně
přestřelila, ale její reakce mi připadala nepřiměřená.
Vynadala mí, moje roztomilá sestřenka, do krav a blbečků.
"Ty, panna," dodala nakonec posměšně, "máš co mluvit.
Ty jo! S dftětem se nehodlám dohadovat! Na tyhle věci jsi
ještě moc malá, Juli!"
Nechtělo se mi hádat. "Asi," připustila jsem. "Asi tomu
nerozumím, Dituš."
"Tak se do toho neplet'!" utřela mě.
Že jsem nemlčela! Po pravdě řečeno, Martin mě neza-
jímal. Takhle si s ním kazím chýle, na které jsem málem
rok nedočkavě čekala! Zaklonila jsem hlavu a pozorovala
tmavé nebe připomínající černokněžníkův plášt' posypaný
zářivými démanty.
"V Bakově nemáme takhle krásný nebe," vydechla
jsem nadšeně. Sestřenice mé sdělení za mák nezajímalo.
Dita zamračeně ohlodávala studený buřt, Hanka na ní
Yvisela očima a do žabího koncertu se hlasitě vnucoval
Pavol Habera s písničkou Je to vo hviezdach.
4
Myly jsme se v provizorních podmínkách, což se
neobešlo bez smíchu. Paráda, konečně jsou holky
normální, uklidnila jsem se. Snad je strhla atmosféra. Na
24
chatě není elektrika, ani voda, místo lustrů používáme
svíček, baterek a svftíme petrolejovou lampou, pitnou
vodu nosíme od studánky v lese a užitkovou přímo
z rybníka. Tu jsme nejprve ohřály na plynu. Dita se
málem opařila, zapomněla si ji ve škopíku rozředit. Po
večerní hygieně mi zůstala na tváři zelená řasa. Prostě
idylka!
"Kde je špinavá voda?" zajímalo Ditu, maříc na toaletu.
"Já s ní spláchnu."
"Vylila jsem ji za chatu," vzpomněla jsem si.
"Jsi zdravá?!" vyjela na mě. "Čím ted'spláchnu, co?"
"Přines jinou," navrhla Hanka, polekaná Ditinou re-
akcí.
"Příště laskavě přemýšlej, Julinko," napomenula mě
Dita. Dobře ví, jak Julinku nesnáším, stejně jako Julču či
jiné zpotvořeniny mého jména. "Ted' abych šla pro jinou.
Člověk si musí dotáhnout každou kapičku!"
"Já ti pro ni dojdu," vyskočila jsem dotčeně, vytrhla
Dítě z ruky kbelík a seběhla celých pět schodů k rybnku.
Sestřenka mě dojala. Na chatě je nejhezčí právě ta
primitivní romantika! Kdyby sem teta nechala zavést
elektřinu a v rohu verandy dala vybudovat sprchový kout
s teplou vodou, samozřejmě by to své výhody mělo, ale
určitě by tím padlo kouzlo romantiky. Neříkám, že bych na
chatě chtěla žít celý život. Na podzim a v zimě tu musí být
příšerné pusto a smutno do škoty bych musela chodit
šest kilometrů pěšky do Chválovic, svítit si petrolejkou
úkoly, žádná kina, divadla,. koncerty, videa, mejdany...
Brr. Ale dva týdny o prázdninách, hotová balada.
"Zamkla jsi pořádně?" strachovala se bojácná Hanka.
Když zemřel strýc, její tatínek, nebyla tak malá, aby to v ní
nenechalo dojem na celý život. Strýc zemřel doma, ke
všemu večer, a pohřební služba pro něho přijela až druhý
den dopoledne. Hana dodnes tvrdí, že v noci z horního
pokoje, kam ho teta uložila, slyšela kroky a hlasy. Od té
doby se bojí tmy, samoty a mrtvol. Neřkám, že mi z jejího
vyprávění, zvlášt'tady na chatě, nevstávají chlupy hrůzou,
25
ale jinak se nebojím. Aspoň ne moc. Bojím se jihých věc
než je tma. Bojím se o tatkovo zdraví, už jedno
podlomené silným infarktem, pak třeba pětky z písemky
Cikánů, bojím se vyjft v noci do parku. Největší stracl
mám z toho, aby se nám letošní prázdniny nepokazil
kvůli takové hlouposti, jako je kluk.
"Na čtyři západy, Hani," ujistila jsem ji. "Umyjem~
nádobí ted' nebo až ráno?"
Asi jsem si vzpomněla na mamku, probudila se v·
mně lepší Julka, ta, co dá na rodičovské rady, sama o·
sebe chce pomáhat mamince, uklízet a dobře se uči'
Tahle Julka by byla sice bytost ideální, bohužel má živc
jepičí. Stačí okamžik a Julka číslo jedna ji přemůže. T
co má věčně nepořádek ve svých věcech a co ji mamk
musí do všeho honit.
"Nešílíš? Zase budeme ohřívat vodu, ne?" poklepala ;
Dita kotníkem na čelo, čímž mi jasně naznačila, co ;
o mně myslí. Pracovitá a vycepovaná Hanka se tvářila, ž
nás neslyší. Patrně užívala prázdnin naplno. Dobrá, podř
dím se. Sestřenky ve mně zadusily Julku č.2 během p~
vteřin. Nebránila se, kdepak, takže Julka č.1 se potuteln
hihňala. Takhle je to se mnou vždycky, dobrá vůle sho
jako papír.
5
Zavrtala jsem se do spacáku až po bradu. Přestož
jsem toho měla hodně na srdci, nechtělo se mi v tuhl
chvíli mluvit. Pravá letní noc v přírodě, libovala jsem si a nE
vnímala Ditino povídání s Hankou. Stejně propíraly sam
hlouposti.
"Holky, zhasneme a budeme si vyprávět horory;' navrhl
Hanka, známý strašpytel. Odhalila jsem ji, bojí se toti
ráda.
"Horory jsou pro malý děti," uzemnila ji Dita. Smyla
pletovým mlékem oční stíny a celý obličej pečlivě nakrE
26
movala. "Kdybys viděla takovejch hororů jako já u Martina
na videu, nadělala by sis do kalhot."
"Jak je na gymptu, Dituš?" změnila tedy Hanka téma.
"Pakárna na druhou."
"Moc učení?" Tohle mne zajímalo, nebot' po prázdni-
nách i mě tahle škola čeká a nejspíš nemine.
"Nad hlavu. Taky se tam děsně známkuje. Něco nevíš
a bum, trojka. Za blbost, za kterou bys na základce
dostala jedna minus. Strašný písemky! Nikdo se s tebou
nebaví, rozumíš, dobře, nerozumíš, tvoje věc, máš smůlu.
A profesoři! Na základce se vždycky jeden pošuk našel,
na gymplu je to přesně naopak. Jeden dva normální
kantoři v partě pošuků. A říd'a jim vévodí."
Z Ditina vyprávění se mne pomalu zmocňoval děs, určitě
větší než ze smyšlených pohádkových strašidel z videa.
"Třeba jen u vás," zadoufala jsem. "Já jdu na soukro-
mej."
"Zapomeň," ujistila mě znalecky. "Střední školy jsou
stejný všechny, soukromý nebo státní. A profesoři jak-
bysmet. Dělají se děsně důležití."
"Ještě že jdu na učňák," libovala si Hanka. "Holky, jak
já se těším! Síce budu denně dojíždět, ale i tak, lepší než
zákVadka. Každej den se budu procházet po městě..."
"A těch kluků, co budeš potkávat," přisadila Dita.
"Ále, ti mi jsou ukradení," mávla Hanka rukou. "Mně by
bohatě stačit jeden... Na mě stejně kluci nejdou, tak co."
"Oni půjdou, uvidíš. Máš velký prsa, na ty kluci letí
nejvíc," svěřila jí Dita zkušeně. "Musíš se namalovat a lip
učesat a uvidíš."
"Nevěřím, že by velikost prsou byla to nejdůležitější,"
zapochybovala jsem nahlas. "Snad víc záleží na -"
"Velikostí prsou, Julinko," usmála se na mě Dita konejšivě.
"Věř mi. Nejdůležitější jsou kozy a taky jak vypadáš."
No těpic! Jestli se vážně kvality holek měří na pro-
porce, pak by všechna moje přání a tužby o velké lásce,
která mě jednou, ve vzdálené budoucnosti potká, vzaly za
své.
27
"Holky, nehádejte se," žádala nás Hanka. "Nejvíc se
těším, až budu stát za pultem s čelenkou na hlavě,
obsluhovat zákaznky..."
"Hlavně kluky," doplnila Dita, nemyslíc na nic jiného.
Docela jsem Haně záviděla. Samozřejmě ne to, že
bude obsluhovat kluky, ale to, že se dostane k práci,
která ji baví, vlastně hned po prázdninách. Strašně bych
si přála stát se zvěrolékařkou, nejspíš dky knihám pana
Herriota. Naši nejsou proti, tatka mi však vysvětlil, že
k veterině nestačí láska ke zvratům. Musím nejprve
vystudovat na výbornou gymnázium. Když opomenu
nesnáze, které mě čekají, nepřipustím na mysl možnost,
že bych vůbec nemusela odmaturovat, složit zkoušky na
fakultu, fakt, že by mě nepřijali, dále vystudovat celou
vysokou a konečně s dobry'm výsledkem udělat státnice
čeká mě nekonečná řádka let. Stejně dlouhá, jako byla
celá moje~dosavadní školní docházka! Pravda, zatím šlo <
úspěšné roky, a!e ta délka! Co se za ty roky stalo věci
Vyrostla jsem o děsnou kupu centáků, přinesla domi
devět závěrečných vysvědčení, dvě zlaté a tři střbrnE
medaile za běh na osm set metrů, prožila osmery prázd
niny se sestřenicemi a ted' mě čekají deváté, devater
vánoce. Jedna zlomená ruka, jeden otřes mozku. Pěikra
hory, třikrát moře. Mejdany u (vety. Lbání s klukama
Mohla bych vyjmenovat dalších tisíc věcí a ještě bych s
na všechno nerozpomněla.
Dita mezitím líčila Haně, jak vypadá nejhezčí a ne
skvělejší kluk pod sluncem, tedy Martin, vysoký, štíhlý
blond'atý, modrooký a opálený.
"Máš ho hodně ráda?" Hanka tajuplně ztišila hlas.
"Šíleně ho miluju. Víc než mámu s Karlem dohromad
Právě tohle jim vadí, proto jsou na Martina zasedli."
Nechtěla jsem se s ní přít, ale byla jsem přesvědčen
že nemá pravdu ani tentokrát. Teta Jana by nežárlila r
kluka, kdyby byl v pořádku. Čím déle ho Dita vychvalova
a hájila, tím větší ve mně narůstalo přesvědčení, že Mart
musí být číslo.
28
"A on tě má taky tak rád?" vyzvídala Hanka.
Už jsem se rozzlobila doopravdy. Nemínily vůbec
s hloupým povídáním přestat! Takhle kazit první kou-
zelnou noc!
"Miluje mě," prohlásila Dita majetnicky. "Měl hodně ho-
lek, samy za ním lezou, ale žádnou neměl rád. Mě milu-
.,
je.
"Ty se máš," vzdychla Hanka závistivě.
Dita mi svým básněním pila krev a Hana, hltajíc každé
slovo, ještě víc.
"Až budeš o rok starší, třeba taky poznáš lásku," doda-
la Dita mateřsky.
Úplně jsem nadskočila protestem a rozhodla se deba-
ty zúčastnit, at'se to Ditě Ibí nebo ne.
"Kde je Martin ted'?" zeptala jsem se neviňoučce.
"Asi na Mácháči," vzdychla srdceryvně.
"On šel na čundr bez tebe?" zajímala jsem se trošku
zákeřně. Dita s odpovědí nespěchala. Tvářila se, že si
musí naklepat především polštář.
"Fakt?" přidala se užaslá Hanka.
"Přece nebude sedět o dovolený doma s manželkou,
ne?" osopila se na nás Dita.
"Šel sám nebo s partou?" rozebírala jsem ji dál.
"S partou. Má totiž senzační paCtu, znám ji."
"Jsou v ní holky?" Dobře mířený zásah.
"No... Kamarádky. Martin je dávno zná. Stejně všechny
patří ke klukům z party, žádná není volná. Ani Michaela...
A pak, i kdyby volná byla, Martin by si jí nevšiml."
"Určitě?"
Dita pochopila, kam se hovor stočil, takže přestala
ochotně odpovídat. Rozhodla jsem se jí zasadit poslední
direkt.
"Když tě tolik miluje, proč nejel na čundr sem? Mohli
jste být na Šatlavě a vaši by se nic nedozvěděli."
Hanka překvapeně vykulila oči. No jo, Hani, musíš
umět logicky uvažovat. Hanku možnost, aby jel Martin
s Ditou, když ona nemůže s ním, nenapadla.
29
"Proč, proč... Co by tady dělal? V takový daře? Tady
není žádná rekreační oblast, hotovej zapadákov, na piva
by musel až do Chválovic... Tady by se unudil," odvětila
nakonec.
"Ale strávil by dovolenou s tebou," namítla Hanka.
"Necháme si něco na ráno, jsem děsně ospalá," zívla
Dita.
Hanka tedy sfoukla svíčku a já vzápětí ucítila vůni
čadícího knotu. Sladké prázdniny! Na chatě jsou mnohem
hezčí než ve Španělsku, a kdyby bylo po mém, vyměním
pláže Costa Brava za písek a žabinec sladkovodníhc
rybníku Šatlava. A ještě by naše rodina ušetřila těžké
peníze. Jenomže mě se nikdo na nic neptá, mamka se
rozhodne pro Španělsko a hotovo, musím jet.
"Martin nemohl jet se mnou kvůli partě," řekla náhle dc
ticha Dita. "Považovali by ho za zrádce. Jim se serr
nechtělo, Martin by kvůli mně jel kamkoliv, třeba na konec
světa!"
Já i Hanka jsme mlčely.
Martin je mi volný jako všichni ostatní kluci, nač se
vzrušovat.
Sláva, konečně jsem se chaty dočkala! Čeká m~
čtrnáct nocí s nefalšovanou lesní tmou.
Blaženě jsem se přikryla a usnula dřív, než jsem
stačila poezii voňavé noci vychutnat.
30