Vlčí oči - kapitola 6
Kapitola 6
"Děláte si ze mě legraci!" prudce jsem vyskočila na nohy.
Zavrtěl hlavou: "Nedělám!" zaryl drápy do země, vypadal, jako by mě chtěl srazit zpátky na zem.
Nadechla jsem se, protože mi došlo, že zadržuji dech "Kde je?"
"Jak kde je?"
"Erik, kde je teď váš syn?!"
"To bys měla vědět ty!" probodl mě očima a pak sebou trhl. "Copak ty nic nevíš?" zaptal se, vypadal, že mu to teprve teď začíná docházet. "Ty to nevíš!"
"Bohužel!" zavrtěla jsem hlavou.
"Je ve vašem sídle, teda alespoň tam ho odvedli!" znovu se na mě podíval "Dostaneš ho odtamtud?"
"Možná," odpověděla jsem. Ale ne kvůli tobě! Musela jsem splatit dluh, to jsem věděla jistě, a když se mi nyní naskytla příležitost, neváhala jsem. Otočila jsem se směrem k městu, proměnila jsem se ve vlčici a vážně jsem prohlásila: "Najdu ho."
"Vážně?"
"Ano," přikývla jsem, byla jsem si jistá.
Komentáře
Přehled komentářů
Panečku, děj nám nabral na rychlosti a na spádu. Držte si klobouky, pánové a dámy, jedeme z kopce a na vlčí oháňce k tomu! Teta Iva se drží svyých starých dobrých kostí a třese se v základech. Co teď, proboha, co bude dá?
To má grády!
(Teta Iva, 20. 2. 2013 20:15)