2. ukázka z knihy Tajemství únosu
KAPITOLA 1
Iveta Bachová se pomalu probouzela z hlubokého spánku. Po chvíli se posadila se na okraj velké postele a promnula si oči. Potom se postavila před zrcadlo připevněné na posuvných dveřích šatní skříně a prohlížela si své nahé tělo s velkými ňadry. Neučesané dlouhé vlasy jí přitom padaly do očí. Nahá odešla do koupelny, kde se osprchovala vlažnou vodou. Proud vody z masážní sprchy nasměrovala na rozkrok a měnila tlak dopadající vody. Nakonec se osušila velkým modrým ručníkem a oblékla se do bílého županu s kapucí.
Takto oblečená zamířila do prostorné kuchyně, kde zahájila ranní rituál. Nejdříve spustila přístroj na mletí pražených semen kávovníku. Milovala kávu pro její charakteristickou silnou vůni a věnovala její přípravě zvláštní pozornost. Kávu připravovala arabským způsobem ve speciální konvičce nazývané "džezva“. Právě když dojídala, tak začal zvonit mobilní telefon položený na kuchyňském stole. Přijala hovor a uslyšela hlas své matky, jak jí připomíná společný oběd v restauraci Hliněný dům v Průhonicích. Iveta potvrdila společnou schůzku a ukončila hovor slovy: „Jdu si zaběhat do lesa. Ahoj v poledne.“
Iveta se vrátila do ložnice k velké šatní skříni. Shodila ze sebe bílý župan a natáhla si černé kalhotky. Pak si oblékla krátké červené elasťáky a sportovní tričko s úzkými ramínky. Na něj si oblékla větru odolnou červenou vestu, která jí měla chránit v začínajícím podzimním počasí. Když si zavazovala tkaničky, tak opět zazvonil mobilní telefon.
„Iveto, jaké si měla ráno? Já právě přijíždím do Plzně. Chtěl jsem ti říci, že do Rudy jezdím jen dočasně, než si najdu nového provozního ředitele,“ ozvalo se z telefonu.
„Ahoj, právě jsem se oblékla a jdu si zaběhat. Chyběl si mi dnes ráno v posteli. V kolik si vstával? Já jsem spala po našem milování tak tvrdě, že jsem se ani neprobudila, když jsi vstal,“ řekla Iveta. „Vstal jsem v šest hodin a v sedm jsem odjížděl. Zavolám ti, až dojedu a budu mít po poradě. Ráno mi volala recepční, že si jeden host stěžoval na včerejší večeři. Měj hezký den. Ahoj,“ ukončil hovor manžel Ivety – majitel železnorudského hotelu Jiří Pokorný.
Iveta si na levou ruku připevnila sportovní pouzdro s iPodem. Na pevném disku přehrávače měla svojí oblíbenou hudbu. Nasadila si sluchátka a spustila iPod. Z domu vyšla do zahrady s bazénem a odtud brankou v plotě přímo do lesa. V lese ucítila vůni jehličí a na větvích starého smrku uviděla sedět sýkorku. Běžela po lesní cestě vinoucí se mezi vysokými smrky, která vedla k dřevěnému altánku stojícímu na křižovatce dvou lesních pěšin. U altánku zabočila doleva. Po asi padesáti metrech se lesní pěšina stočila doprava. Další cesta byla lemována hustým neproniknutelným křovím, které znemožňovalo výhled do okolí.
Iveta se začala cítit dobře a pociťovala radost z běhu způsobenou tím, že se jí začal uvolňovat endorfin do mozku. To jí dalo na chvíli pocit, že může běžet celý den. Právě když uslyšela v sluchátkách hlas zpěvačky Alannah Myles zpívat píseň Black velvet, tak se pod ní probořila část lesní pěšiny. Po pádu zůstala nehybně ležet na břiše a cítila bolest způsobenou odřením dlaně pravé ruky. V sluchátka jí stále zněla píseň Black velvet, když ucítila, jak jí někdo zkroutil pravou ruku za záda a nasadil na ní kovové policejní pouto. Po několika dalších vteřinách měla obě ruce v poutech za zády a přes ústa natažený šátek, který jí bránil křičet o pomoc. Neznámý jí obrátil na záda a vytáhl jí sluchátka z uší. Iveta uviděla muže oblečeného v maskáčových kalhotách, v khaki košili a obličej měl zakrytý zelenou kuklou s oválným otvorem pro oči.
Muž jí přitiskl nůž na krk a tiše, skoro šeptem, řekl: „Teď vstaneš a půjdeš se mnou! Pokud se pokusíš utéct, tak tě zabiju tímhle nožem.“ Výhružná slova doprovodil tlakem nože na Ivetin krk. Potom jí pomohl vstát. Levou rukou držel řetízek spojený s kovovými pouty na Ivetiných rukou a pravou rukou jí stále tiskl nůž na krk. Přestože bylo na listopad velmi teplo, tak Iveta měla pocit, že jí běhá mráz po zádech. Strach z neznámého muže zvyšoval ostrý nůž přitisknutý na její krk. Rozhlížela se po lese, ale viděla jen husté křoví mezi stromy. Společně ušli patnáct metrů na okraj lesa, kde parkovala hnědá dodávka značky Renault Kangoo s tónovanými skly. Muž u dodávky otevřel zadní křídlové dveře, za kterými byl nákladní prostor oddělený od zbytku vozu pevnou přepážkou. V nákladním prostoru ležela dřevěná paleta a na ní rozložený koberec. Muž poručil Ivetě vstoupit do vozu a položit se břichem dolů na koberec na paletě. Poté obtočil konec řetězu kolem palety a zajistil ho visacím zámkem. Když Ivetě svázal nohy silným provazem, tak z kapsy vytáhl lahvičku s chloroformem a namočil do něj kapesník. Iveta ucítila nasládlý zápach z látky přitisknuté k jejímu nosu. Vdechování jí způsobilo ospalost, bolest hlavy a nakonec usnula.
