Zlatou stezkou na hrad Hus
Původní úmysl jít z Blažejovic, místa kde jsme se z různých směrů všichni auty sjeli, po Zlaté stezce směrem na Vysoký les, nám nevyšel. Důvod byl prostý, přeznačkování žluté, která nyní místo terénem a lesem jde po asfaltce kolem rozpadajícího se mlýna do Cudrovic. Trochu se tím zkrátila úvodní část našeho okruhu. U rozcestníku v zaniklých Cudrovicích se vnoříme do lesů a kaňonu nad meandrující řekou Blanicí.
Kolem vznikly, zřejmě kdysi dávno po sesuvu skal, četné jeskyně a průrvy, kolem kterých nás vede modrá značka. Do dvou větších jeskyní je možné pouze nahlédnout, vchody jsou opatřeny bytelnou mříží. Ještě by do nich za nepohody mohli lézt turisté, a nebo v nich dokonce přespávat trampíci.
Nevím, jestli můstek, přes který vzápětínpřecházíme, vydržel povodně z roku 2002, ale je faktem, že i na Blanici vzalo tehdy plno mostů za své. U Blažejovic, kudy vede frekventovaná cesta z Prachatic do Volar, se poroučel most také a trvalo pár let, něž o kus dál fungl nový postavili. Deště včerejšího dne a noci byly také vydatné, ale vysušená půda tentokrát mnoho vody stihla pobrat.
Kalná voda pokračuje dalšími meandry k Záblatí a Husinecké přehradě, zatímco my se vydáme na hrad Hus, který je již malý kousek nad námi.
Byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí a přístupný jen od severu. Tam bylo opevněné předhradí a hned za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve skále vylámaným příkopem s hradbou.
Původně gotický hrad byl postaven roku 1341 na ochranu okolních vsí proti nebezpečí z Bavor a jistě též k ochraně nedaleké Zlaté stezky. V 15. století se zde ale paradoxně usídlil loupežník Habart Maršík z Hrádku a přepadal na Zlaté stezce kupce. V r. 1441 byl hrad obležen, poté zapálen a rozbořen. Ten se již po zboření nikdo nepokusil opravit a proto se mu začalo říkat Zříceninak kterou dnes také bezesporu je.
Z hradu se do dnešní doby dochovaly mimo zasypaného a špatně čitelného jádra jen četné terénní nerovnosti a zbytky hradeb, které jsou dobře patrné zejména v jižní části předhradí a na východě, na skále nad řekou.
S výhledem na Blanici je tu vhodné místo pro meditaci. Poseďme ještě v hlouby lesa a přenesme se do dob, kdy v polovině února 1441 byl hrad obležen krajskou hotovostí a kdy se nakonec po více než půlročním obléhání(8. září 1441), hradní Smilkova posádka a spolu s ní i Habart Lopata, pro nedostatek potravin vzdala.
Z hradu stoupáme až k Panskému vrchu (834m). Tady je už pohodlná cesta vedoucí ke Křišťanovickému rybníku, u kterého je i malý kemp. Ještě než k němu dorazíme, mineme další jeskyňku a také Kouzelnou studánku. U ní nikde není napsáno jestli náhodou nejde o kouzla zlá, a tak jediným nebojsou, co ochutnal vodu, byl Pavel. Uvidíme, co se mu cestou přihodí...
U Křišťanovického rybníka (na webu jsem našel o něm zmínku jako o nejvýš položeném rybníku v ČR) se odpojujeme ze značené stezky, abychom v nedaleké příjemné restauraci něco pojedli a popili. Po všeobecné ochutnávce s přehledem vyhrálo pivo Lobkowitz, ze soukromého pivovaru Lobkowitz Vysoký Chlumec.
Posilněni se vracíme k rybníku a stále po modré stoupáme k polesí, ve kterém jsou bunkry bývalého pohraničního opevnění. Nehledáme je, víc nás zaujalo množství a velikost mravenčích obydlí. Mírným spádem se stáčíme opět ke Zlaté stezce. Vlevo pokračuje modrá značka do Albrechtovic a dále přes Libínské Sedlo na Libín, my se pouštíme po žluté. Ta je i zde v terénu přemalována. Jdeme po původní značce podle mapy.
Jitka nás straší, že jsou tady pastviny pro zdivočelé býky a radši jde poslední. Naštěstí za kopcem, kde se kocháme výhledy k Bobíku, polehává jenom pár mírumilovných krav. Sestupujeme zpět do Blažejovic a cestou si ještě přečteme něco o Zlaté stezce.
A jak to chodilo u rudovousích kumpánů vám zase vylíčí tento zajímavý přepis dávné události. Končíme okruh v okolí Blanice a hradu Hus. Za 5 hodin jsme mohli ujít hrubým odhadem 20km nepříliš náročným terénem. Okolí hradu Hus je nádherné a skutečně stojí za shlédnutí.