Okolím Vítkova Hrádku za Lipno
Vyjíždíme autem v pátek dost pozdě večer a tak si ve Vyšším Brodu vybírám terénní cestu přímo k hřebenům hor u Kapliček. Cesta se stále zhoršuje a protože slunce je už nízko nad obzorem, jsem oslepen a vrážím předním kolem do pořádného šutráku. Kolo je dost pochroumané, ale dojet se s ním dá.
U Kapliček je náš bivak. A tady někde kolem se má prohánět i menší stádečko losů, bohužel nám se ukázat nechce.
Kapličky, místo těsně u hranic, kde je dnes pusto. Ves vznikla v druhé polovině 13. století u Helfenbergské cesty, která vedla z Altenfeldenu do Vyššího Brodu. Byl v ní vybudován farní kostel, sklárna a v blízkém okolí se těžila rašelina. Po odsunu tady zbyla jen ta rašelina..
U chatky, vedle které přespíme ve stanech, je i vzdušná vojenská hlídková věž. Dalo by se na ní i vylézt, ale raději to nezkoušíme. Nedaleko odsud, na rakouské straně, vyrostlo několik větrných elektráren.
Večer je magický. Ještě rozděláme menší oheň, pečeme co kdo má a v krajině plné ticha zaléháme.
Od rozcestí Uhliště odkud již stoupáme ke Svatému Tomáši, vísce v 950 metrové výšce, ukryté pod Vítkovým kámenem. Zde také začíná 6,5km dlouhá naučná stezka Svatý Tomáš s devíti zastaveními. Při cestě míjíme rezervaci Svatý Tomáš s výraznými skalami.
Kostel Sv. Tomáše, ke kterému přicházíme je gotický a byl postaven v polovině 14. století. V první polovině 16. století byl potom přestavěn na pozdně gotický a později opraven portál s průčelím na novogotický. Nnově byl obnoven z příspěvků z obou stran hranic.
Vítkův Hrádek poskytuje rozhled z hradní věže. Čeká vás výhled nejen k Lipnu, ale i na panorama Alp. Stojí na Vítkově kámenu 1053m a je místem nejvýše položené zříceniny hradu v Čechách. Hrad založili ve 13. století Vítkovci a nedlouho poté přešel do majetku Rožmberků. V 16. století byl připojen k panství českokrumlovskému, ale ztratil význam a koncem 17. století začal pustnout. Až v roce 1869 proběhly opravy, které v současné době pokračují. Zachovala se třípatrová obranná věž na skále a opevnění s bastiony ze 16. nebo 17. století.
O Vítkově kameni píše i Adalbert Stifter ve svých románech Hvozd a Vítek. Hvozd, román z dob švédských nájezdů, krásně popisuje kraj okolo Vítkova kámene, Frymburku a především Plešného jezera, kde ukrýval pán hradu po čas války své dvě dcery.
Přes Pašerácký potok si zkracujeme cestu k Lipnu, již nevyužívanou lesní stezkou. Konečně můžeme smýt únavu z cest.
Našli jsme slušné místo, využívané často i rybáři a tak se můžeme tešit na další klidný večer. Nedaleko teče dokonce potok s pitnou vodou. A opět se na západě objevují nádherné červánky, jako o předešlé noci na Kapličkách. Dříví je všude dost a k romantickému večeru oheň patří. Lipno je z tohoto místa impozantní, prostě Jihočeské moře.
Ráno jdeme do Přední Výtoně, kde ukončujeme náš přírodovědný okruh. Opouštíme lidmi stále ještě opuštěný kraj lesů, vod a strání.
Cestou autem nemůžeme jen tak minout Čertovu stěnu, kamenné moře nad kaňonem řeky Vltavy. Převýšení od koryta řeky je docela slušné, shora je zase daleký výhled do kraje i na nedaleký zajímavý vrchol Luče. A slyšíte ty tóny? Tak tady zní Smetanovo opera Čertova stěna, zhudebnění libreta Elišky Krásnohorské.