5, kapitola
(Within Temptation - Sinéad)
Are you looking for savior
Chasing a dream
Love turned to hate
Now I'm crossing the border
Sealing our fate
But I´m not afraid
Nehledej...
No skvěle... Se trochu opakujou ne? Jiná písnička, jinej autor, ale jinak je to v zásadě stejný... Černovlásek prozkoumal i druhý pokoj, ale nic nenašel, proto si šel prohlédnout dveře. Počítal s tím, že si je prostě otevřeli, jelikož on by to zvládl během několika minut. Dveře jsou pootevřené? Zmateně je otevřel dokořán a vydechl úlekem, jak mu studená voda smáčela vlasy a oblečení. Ze spodního patra zaslechl tichý chechtot a spěšné kroky, jak se ten 'pan někdo' klidil z domu. No, aspoň že má smysl pro humor a chce ho do cvokárny přivést nějakým originálním způsobem. Nakonec Kitte využil nejjednodušší a zároveň nejefektivnější taktiku, jak se nezcvoknout - nepřipouštět si nic k tělu a jít spát.
Ráno provedl pravidelné rituály, aby se trochu polidštil, i přesto mu ale zůstaly parádní pytle pod očima. K tělu si totiž nic nepřipouštěl, ale sebedůvěra se podrývala ve snech. Sedl si ke 'stolu' a málem usnul při chystání snídaně. S ospalou pomalostí, a přesto velkou chutí do jídla a života se zakousl do chleba a přemítal o pár uplynulých dnech. Je to devátý den, co odešel Lester. Kolik se toho od té doby stalo? Před pěti dny dostal chuť ukázat světu, že není troska a od té doby ho všichni varují, přiznásilňují nebo přiškrcují. To není pěkný výsledek. Sydeho útoky odrážel jenom tři dny po sobě, což je jakés takés divné. Mno... sesbíral poslední drobky a vyrazil ven. Rozhlédl se po tak známém náměstí. Spousta malých krámků ukrytá pod podloubím a tomu všemu vévodí kašna. Jak rád si v ní máchal ruce. Melancholicky se usmál a otočil se k Zaneho obchodu. Prošel dveřmi, pověsil bundu a prošel ke kanceláři. Lehce zaklepal a po krátké odmlce vešel.
"Ahoj, tak dneska odkud, kam?"
"Dneska? Dneska si sedneš a budeš třídit papíry. Nosit se bude jindy. Takže si tady hezky sedni a poslouchej, co budeš dělat." Kitte odstrčil danou židli a posadil se za stůl, jenž byl na jeho výšku poměrně vysoký, ale to nikomu nevadilo.
Kitte znuděně třídil kupu nějakých papírů a byl rád za práci, při které si v klidu mohl odpočinout a popřemýšlet. To by ale nesměl vedle něj sedět Zane.
"Koukám, že jsi se dobře vyspal. Opravdu jsi v pořádku?"
"Jsem v naprostým pořádku. Každej přece občas trpí nespavostí, a ty z toho děláš takový Haleluja. Proč se o mě pořád tak zajímáš? Já bych tě neměl vůbec zajímat!"
"No, víš... Možná bych rád pomohl jednomu netýkavýmu, nespolečenskýmu třeštidlu, který je strašně roztomilý a já ho zaměstnávám. Co říkáš? Stačí ti to jako odpověď?" Svoji řeč doprovodil prudkou gestikulací a několika úsměvy, takže na něj Kitte nechápavě zíral, pak se ale vzpamatoval.
"Blbost. Podobnýma větama balil brácha ty svoje zajíčky. Na něco takovýho mě nedostaneš!"
"Nechám tě myslet si co chceš a budu doufat, že jednoho dne pochopíš, že jsou na světě lidé, kteří ti chtějí pomoct a můžeš jim věřit. Budu na ten den čekat a teď běž na oběd.................... No, šup! Běž! Kšá!"
"Dobře já se klidím, než se mi dostane ještě urážlivějšího odehnání než teď." vytvořil Kitte pobavený úsměv a zavřel za sebou dveře.
Kitte otevřel dveře restaurace a překvapeně se zastavil při zvuku malého zvonečku, který rozkomíhal otevřením dveří. Pěkné. Oni budou vědět, že někdo přišel, ale zase je ten zvonek natolik malý, že neruší ostatní zákazníky... Usedl opět na stejné místo. Docela by ho zajímalo, proč je vždycky opuštěné. No, takovýma blbostma se teď zabývat nebude. Teď, se jde jíst! Objednal si guláš a spokojeně si zamnul ruce. Teď se hezky nají a potom půjde za Zanem- no jo vlastně? Co se Zanem? Věřit? Nevěřit? Jak se zdá, tak jeho podvědomí začalo Zanemu věřit už dřív, protože jindy by nad něčím takovým jenom mávlo rukou a okamžitě zvolilo tu druhou možnost... No super. Takže zase nic... Bude o tom muset popřemýšlet za znění třetí nahrávky. Ochutnal přinesený guláš, kterého si všimnul až teď. Výborný! Jako vždycky... Pomalu nabíral lžičky té husté pochutiny a znovu se rozhlížel po lidech. No jistě... Zane se šel taky naobědvat a sleduje ho. Milé... rychle dojedl, nechal na pultu příslušnou sumu a vydal se do obchodu. Sedl si na židli a začal zase třídit ty zpropadené papíry. Zaklaply dveře a chvíli na to zašustila látka těsně za ním, proto se otočil. Díval se Zanemu do očí a obličeje měli od sebe jen několik centimetrů. Zane dokončil tu krátkou vzdálenost a začal černovláska jemně, ale naléhavě líbat. Pomalu ochutnával ty sladké rty. Podíval se Kittemu do očí, ale zjistil, že ten je má pevně zavřené a po tvářích se mu kutálí slzy. Rychle se od něj oddělil a setřel mu slzy z tváře.
"Promiň. Nevěděl jsem, že ti to vadí. Už to neudělám... Podívej se mi prosím do očí."
"Neomlouvej se... jenom prosím... víckrát to nedělej."
"Na tobě jde vidět, že nevíš jestli mi máš věřit, ale nemyslíš, že kdybych ti chtěl ublížit, tak tě prostě nechám, tím zakuklencem odpravit?" Kitte se po něm podíval, když svalnatý mladý muž s jiskřícíma očima, jenž nesl jméno Zane nasadil maminkovský tón a lehce ho obejmul. Nejdříve v tom velkém náručí visel jako hadrová panenka, ale potom začal pomalu přesouvat svoje ruce na Zaneho záda, jenž se pousmál, ještě jednou ho pohladil po tváři a prohodil něco v tom smyslu, že to musí ještě dneska dodělat, takže černovláska pustil. Ten se roztřesenýma rukama začal opět probírat stále zmenšující se hromádkou papírů a znovu a znovu si přehrával pár uplynulých momentů v hlavě. Najednou zjistil, že už mu v ruce zbývá poslední papír, jenž přiložil na příslušnou hromádku a ty začal postupně srovnávat.
"Jé, ty už to máš? Tak ty hromádky dej na tu poličku a můžeš jít, oki?" Ozval se Zane a když kolem něj černovlásek procházel, tak ho s úsměvem pohladil na boku a zase se otočil k práci. Kitte se rozloučil a vydal se do lesa.
"Ahoj Manu, promiň, že jsem tu včera nebyl, ale potřeboval jsem něco zjistit. Lester se už víckrát neobjevil, ale na opačnou stranu mi do bytu nastražili několik vzkazů a celkově se mě snaží nechat zcvoknout, ale někdo mi pomáhá... Zachránil mě před udušením. V Arslanu už umím obsluhovat a ve vaření se taky posouvám dál, ale jde po mně chlap, který se jmenuje Mikhail, znáš ho? Protože on tebe zná... Zítra pokud budu mít čas, tak zase přijdu, ale teď musím jít ju?" Listí stomů zašustilo, jak se směr větru změnil. Dávej na sebe pozor - je nebezpečný...
Vešel do Arslanu a první, co uviděl, byl Mikhail házící po něm nenávistné pohledy. No skvěle. On sám mu ukázal tvář s čistě výsměšným výrazem a prošel do zadní části baru.
"No nazdar, ty jsi tu dneska nějak brzo, ale to nevadí - to vůbec nevadí. Půjdeš za Mikhailem a utřeš stoly, okey?" Kitte s útrpným výrazem odkýval a šel zase zpátky.
"Nazdar, mám poutírat stoly, takže kde seženu hadr či něco podobnýho?" Mikhail s úšklebkem pohodil hlavou.
"Hledej šmudlo." No skvěle... Takže pozotvíral skříně, pod pultem... Ha! Utěrka! Popadl ji a začal utírat stoly. Sice jich bylo hodně, ale potřeboval se rychle dostat z Mikhailovy přítomnosti. Po chvíli se dostal až k těm nejvzdálenějším stolům, když ho dvě paže přitiskly na pevné tělo.
"Pust mě!" Zaprskal Kitte
"Když mě se zrovna nechce." Černovlásek cítil, jek se muže za ním zmocňuje vzrušení. Jasně cítil vybouleninu v Mikhailových kalhotách. Tady už taky jednou byli...
"Chceš skončit jako minule?" Ušklíbl se černovlásek
"Tentokrát si tě pohlídám. Nejdřív budeš jako ukázková děvka hezky kouřit a pak si smlsnu na té tvojí úžasné prdelce, která si určitě dá říct, že? "
Stejně skončíš jako minule."
"Mik pusť ho. Vždyť ani není plnoletý. Pojď užijem si spolu." Mikhail i Kitte se s protichůdnými pocity otočili a uviděli jednoho z vyhazovačů. Kitte mu pokývnutím poděkoval a Mikhail se k němu svůdným krokem vydal. Oba zmizeli za jedním ze závěsů. Kitte co nejrychleji pozutíral zbytek stolů, protože zvuky vzrušení, které se zpoza závěsů ozývaly, jej značně znervózňovaly. Vytratil se do kuchyně, kde už měl Jokori povytahané ingredience.
Kitte měl po práci a nedočkavě běžel domů. Asi si našel vlastní hru, která ho neznervozňovala tak, jak by správně měla. Byl strašně zvědavý, jakou písničku mu dnes přichystali. Nedočkavě vyběhl schody, vrazil do bytu a okamžitě hodil hubu. Podíval se na ruce a vzápětí se bláznivě rozesmál. Mýdlo? Jako vážně? Oni už asi nevěděli, jakým způsobem ho sprovodit ze světa. Vyštěkl smíchy a došel ke stolu, kde znovu a opět stál kazeťák. Nedočkavě ho zapnul a pak už si jen užíval uměleckého výkonu.
(Within Temptation - Utopia)
I'm searching for answers, not given for free
Your hurting inside, is there life within me?
You're holding my hand but you don't understand
So you're taking the road all alone in the end.
Nehledej...
Komentáře
Přehled komentářů
Mám pocit, že za tento jeden deň zažil viac šťastia ako za posledných deväť aj keď Pán Neznámy ho ešte stále privádza do rozpakov. Musím uznať, že sa mi páčilo ako sa ho ten vyhadzovač pred Mikhailom zachránil. Bolo to dosť prekvapujúce. Ďalším prekvapením bol Zane. Spočiatku som mala z neho ten dojem, že Kitteho berie ako mladšieho brášku či cíti akési nutkanie pomôcť tomuto chlapcovi. No tak sa zdá, že tieto city prerástli do niečoho iného - príťažlivosti či zamilovanosti. Ale niet sa čomu diviť občas sa to stáva. Pretože ako sa meníme my tak sa menia i naše vnímanie sveta či city. A čo sa týka Pána Neznámeho (zatiaľ ho tak budem volať keďže nemám tušenie kto to je) tak mám pocit ako keby ho nechcel zabiť či mu ublížiť no skôr získať jeho pozornosť. Vyzerá to, že chce aby mu Kitte venoval pozornosť a možno i niečo viac. Podľa časti posledného úryvku piesne je to niekto blízky Kittemu. Teda aspoň ja som to tak pochopila. Tak či tak neviem sa dočkať pokračovania :)
A prepáč, že komentujem až teraz, ale mala som rušnejšie dni.
Re: ...
(Miu, 2. 3. 2014 18:24)
To s tím vyhazovačem, to píšu píšu píšu... nechám ho znásilnit? ne... to potom nebo... nebudu zlá tek teď koho? hmm... hale? my tam přece měli vyhazovače ne? jééé to se hodí! Zane... to je dost těžká otázka i pro mě a prosím tě neomlouvej se. Mě je vážně jedno, za jak dlouho to okomentuješ, hlavně, že tu po sobě něco zanecháš, já tu taky nejsem pořád... Tak si říkám... Kolikátýho si měla svátek? Abych příště věděla :)
mimochodem Lii: Lilianka má bod :P
Meniny
(Liliana, 2. 3. 2014 22:25)Ohľadne tých menín sama neviem kedy ich naozaj mám :D Myslím to vážne. Podľa českého kalendára je to 25.2. To meno je tam naozaj zapísané na rozdiel od nášho slovenského, v ktorom sa mená každý rok takže je strašne nestabilný. Kedysi sa to oslavovalo 19.11. na Alžbetu keďže mnohý boli zástancami toho, že je to odvodené meno od anglického Elisabeth. No potom sa meno Liliana objavilo samostatne 20.8. keďže sa mnohí odvolávali, že je to latinského pôvodu a znamená ľalia. Ešte i dnes mnohí rodičia presne nevedia, ktorý je ten správny dátum. Ja síce oslavujem v auguste. No bola by som rada keby si si Ty i Liia zapamätali ten český dátum 25.2. Ináč Vám obom ďakujem z celého srdca :D
Re: Meniny
(Miu, 3. 3. 2014 6:27)Tak myslím, že už to chápu a děkuji :) máš to těžké, no :D
~~
(Liia, 28. 2. 2014 19:37)Ještě, že má dobrý smysl pro humor, protože se divím, že už dávno neskončil v tom blázinci :D Ale Zaneho jsem si oblíbila a moc bych mu chtěla věřit, jenom si nejsem jistá, jestli je to tak, jak to na první pohled vypadá a nebo jestli z něj uděláš muže s mnoha tváří. U tebe je možné vše, protože ty jsi schopna zkombinovat zvrhlou hrůzu tak, že se to hlavní postavě líbí, takže raději už nedělám překvapivé závěry.
Re: ~~
(Miu, 2. 3. 2014 18:21)Je dobře, že už jsi se poučila, aby jsi potom nebyla sklamaná :D
...
(Liliana, 2. 3. 2014 15:15)