Povídka o ničem a všem
Jak je to možné? Vždyť... všechno bylo dokonalé! On se snažil a i přesto se to takhle zvrtlo...
Chlapec sedící na posteli, choulící se k malému medvědovi.Odrbané tričko s nápisem sedřeným od každodenního nošení je to jediné, co mu po něm zbylo. Prostě se sbalil a odjel... Jak mohl? Jak ho mohl okrást a zanechat ho s dluhy, které sám nadělal? A vlastně... Proč? To ho vážně měl jen jako děvku? Vlastního bratra...? Chlapci se po obličeji rozkutálely slzy... Vlastně skončil ještě dobře... Taky ho mohl nechat někde pohozeného na ulici. Chlapec pomalu vstává přidržujíc se oprýskané zdi.. Měl by začít něco dělat... Pokud se bude dál takhle utápět v sebelítosti, ničemu nepomůže. Měl by si na jít práci - To se líp řekne než udělá. Ale budiž... najde si práci. Rozhodně pokývá hlavou. Třeba se z těch sraček ještě vytáhne. Třeba... Slušně se obleče a vychází do ulic. Nebude stíhat školu. Zabočí do postranní uličky. Považoval ji za svoji naději. Projde ulicí ve staré části města. Teď je to naděje malá a bezvýznamná. Zastaví u domu z pálených cihel. Jenže okolnosti se změnily.
"Tak co? Jak se ti líbí být mezi odvrženými?" No jistě.. Syde.. Kdo jiný..
"Najednou mě řadíš k sobě? Čím jsem si to zasloužil?" Syde vrhl posměšný pohled někam za jeho rameno, proto se otočil. Najednou se díval do tváře jednoho ze Sydových "pomocníků". Po očku stále hlídal Sydeho...
"Přece zase odjel ne? Nechal tě tady. Odjel a vrátí se. On se zase vrátí..." Chlapec se na něj mile usmál
"Jistěže se vrátí... Vrátí se..." Mírný úkrok vzad "...pro mě!" Poslední slova téměř vykřikl a rozutíkal se temnou ulicí směrem k ústí. Dva páry těžkých bot se rozeběhly za ním, ale hnědovlásek měl výhodu. Nikdy by neřekl, že závodní běhání využije v praxi.. Vyběhl na prostorné náměstí, ale nezastavil se. Prosmýkl se podloubím a zamíchal se do davu. Odbočil směrem k obchodnímu domu. To by mohl být dobrý začátek. Plat malý, skoro žádný, ale aspoň nějaký.
"Dobrý den, máte tu nějaké volné místo?" Přísná postarší paní si ho změřila pohledem.
"Pokud by vám nevadilo skládat krabice...?" Nechala vyznít větu do ztracena.
"Samozřejmě, že by mi to nevadilo." Žena se pousmála. "V tom případě pojďte za mnou. Můžeme domluvit smluvní podmínky."
***
Šel do středu lesa. V ruce třímal novou smlouvu... Musí jí ji ukázat. Ona by se radovala s ním. Pousmál se, ale hned na to se mu obličej stáhl v bolestné grimase. Došel na volné prostranství, výhled na hladinu jezera... Pomalu si sedl před kámen.
"Ahoj Manu... Bráška zase někam odjel a nechal mi jenom tohle tričko a naše tajemství... Myslíš..." měkce si povzdechl "...že mě má opravdu tak rád, jak říkal nebo jsem jen další z těch jeho hraček? Víš moc dobře, že mezi námi není jen to bratrské pouto... Víš, že jsme si byli blízcí. Našel jsem si práci." Vykouzlil plachý úsměv "Plat sice není nic moc, ale lepší než nic, ne? Budu muset jít... Měj se..." Vítr zesílil a počechral mu vlasy tak, jak to vždycky dělávala Manu. Naposledy se na hrob pousmál a odešel...
Komentáře
Přehled komentářů
Popravde mám z toho veľmi smutné pocity. Toľko beznádeje, strachu a obáv si do toho mála vložila takže to vyznieva ako posledný zúfalý výkrik duše unikajúcej pred temnotou. No musím uznať, že i cez všetko to zlé tu bolo malé slabé svetlo nádeje a lepšej budúcnosti v podobe tej práce. Som rada, že dostal tú zmluvu. Ak mám povedať pravdu tak smutné príbehy nemusím no som naozaj zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej. Takže ak by si mohla tak pridaj prosím ďalší diel.
Re: ...
(Miu, 20. 1. 2014 20:14)Sama nemusím smutné příběhy s vyjímkou chvil, kdy jsem naštvaná, ale bohužel mi nic jiného psát nejde a pokud, tak to končí jako nehorázný kýč...
:)
(Liliana, 20. 1. 2014 23:06)Nemyslela som to v zlom ohľadne tých smutných príbehov. Myslím, že je dobre, že ich píšeš. Tvoje písanie je iné a to Ťa robí určitým spôsobom výnimočnou. Si presným protikladom Lii a Yukiko avšak keď čítam Tvoje poviedky mám pocit, že ich perfektne dopĺňaš. Je vytvorená akási rovnováha ako pri ying a yang (teda aspoň ja to tak cítim). A určite by som nepovedala, že je to gýč aj keď pre každého z nás je gýč niečo iné (človek by ani neveril, že sa mu hodina o tom čo je gýč a čo nie môže hodiť dakedy v živote :) ) A aj napriek tomu, že smutné príbehy nepatria medzi mojich favoritov tak si Tvoje poviedky vždy prečítam, pretože ja keď sú smutné pripomínajú mi, že smútok je neoddeliteľnou súčasťou života a musíme sa ho naučiť príjmať. A občas je možno dobré byť trochu smutná, pretože potom si viac vážim tých veselých chvíľ či dobrých správ. Takže prosím neprestávaj písať :)
KONEČNĚ*
(Liia, 20. 1. 2014 19:10)
Promiň, ale doufám že se ten debil, co si říká jeho bratr nevrátí a on si nejde někoho lepšího a opovaž se z toho udělat 3. světovou! Jak tě znám, byla by jsi toho až moc schopna :D Jako čekala jsem, že to zase bude masakr motorovou pilou, jak to u tebe bývá zvykem a já to nenávidím... ale naštěstí jsem se dočkala a ty jsi napsala něco, co už konečně můžu i já po své stránce okomentovat. Už jsem ani nedoufala, že se takového dne dočkám (víš, že tě jenom škádlím brouku ;*) Musím říct, že to bylo skvělé a mohla by jsi z toho udělat cyklus, co ty na to? (Ale to samozřejmě záleží pouze na tvojí milované osůbce*)
A navíc, jsem ráda, že už si se konečně rozhoupala a začala jsi spát a už nemáš blok *mnu si ruce a na tváři mám ďábelský úsměv*
PS: S těmi obrázky si nedělej starosti, času je dost :)) ale je milé, že jsi na mě myslela*
Re: KONEČNĚ*
(Miu, 20. 1. 2014 19:41)No ona osůbka by z toho udělala cyklus raz dva už to má i celkem promyšlený, ale hlavinka nechce :D takže doufám, že bude chtít a nějak ty moje rozháraný myšlenky obalí a poskládá za sebe :) A 3. světovou to zas ne :D nepřeháněj jenom lehce morbidní a depresivní povídečky :D jsem moc ráda, že nemám ten blok mimochodem dopomohla mi od něj šmerdová když mi dala trojec s tím, že blechy nepřečte já myslela že jí jednu střelím? no každopádně jsem byla tak naštvaná, že jsem začala psát :D
...
(Liliana, 20. 1. 2014 19:52)