1. Oběť na plný úvazek
"Milí zlatí, tohle přede mnou tajíte tak dlouho jak se známe. Nebylo by fajn mi celý příběh povyprávět? Mám přece narozky a vy jste moji poskoci!" Mladá žena s modrými vlasy sedla naproti dvou mužům tvářícím se jako profesionálové v pokeru a ďábelsky se usmála. "Takže kdo začne? Kiba!" Brunet si jenom povzdechl, ale věděl, že nemá cenu odporovat. "Takže..."
Chlapec vběhl nadšeně do třídy držíc v náručí drobný uzlík. Povykoval na celou třídu. Jeho štěně, Akamaru, konečně začíná běhat! Měl takovou radost. S hrdostí sledoval, jak si štěně získává srdce celé svoji třídy. Vlastně ne celé. Když se nad tím tak zamyslel, někdo jeho nadšení nesdílel. Nesdílel vlastně nic. Proč? Mladík, který vypadá, že je minimálně vůdcem malého gangu, ale ve skutečnosti po sobě nechá šlapat, jako by neznal nic jiného. Proč? Vlastně ví, proč. Nechápe své spolužáky, proč mají tendenci se vozit po někom jenom pro to, že žije v dětském domově. Byli to povrchní, bezpáteřní hajzlíci. Ale Kiba nebyl o nic lepší. Komu tím pomohl, že se mu jejich chování nelíbilo když on sám je moc vyděšený, aby se odvážil do konfliktu mísit? Zbabělec. To slovo jej vystihovalo.
Gaara se konečně přiloudal ze školy do domova. Nechtělo se mu, a tak to protahoval, seč jen mohl. O dvě minuty později už spěchal do kanceláře ředitelky, která si jej nechala naléhavě zavolat už před půl hodinou. Když zaklepal a vešel, přivítala ho mile, jako vždycky. Byla jediná v ústavu, kdo ty děti, svěřence, podle ostatních, měl skutečně rád. A potom už jenom seděl a naprosto dezorientovaný poslouchal o adopci. Své vlastní adopci. Po kolika letech? Čtyřech? Někdo jej chce znovu adoptovat. Jistě. Mají syna stejně starého jako on. Spolužák? Gaarovi pokleslo srdce. Čekaly ho neveselé dva roky do plnoletosti, pokud do měsíce nevymyslí plán.
Stále ponořený do svých vlastních myšlenek dorazil do školy. Čekal ho tam, jako tradičně jeho spolužák. Chlapec z bohaté rodiny, která mu snese k nohám vše, co si přeje. Už na začátku školního roku si Uchiha dal za cíl tu nicku potopit,ale Gaara jako by nereagoval vůbec na nic.
"Tak co, pochopils dneska v zrcadle, proč tě matka vyhodila přede dveřma ústavu?" Gaara mu jen věnoval otrávený pohled, jako vždycky a pokračoval ke své lavici. Černovlasý mladík se však tentokrát nenechal odbýt. Chytl zrzka za rameno a otočil ho čelem k sobě. "Na něco jsem se tě ptal, obludo!" Gaara se jen ušklíbl a strhl Sasukeho ruku že svého ramene. "Ptal a bylo to tak debilní, že nebyl důvod odpovědět." Sasuke se napřáhl k ráně, ale než ji stačil zasadit, zazvonil na hodinu. Pustil tedy nešťastného mladíka a vydal si na své místo. Cestou mezi lavicemi, jej ostatní spolužáci pochvalně plácali po zádech a zrzkova výrazu si téměř nikdo nevšímal. Jen Kiba. Ten však neměl dost odvahy, aby s chlapcem za sebou navázal nějaký kontakt, nebo se jej dokonce zastal. Radši plácl Uchihu po zádech a sklonil se ke svému sešitu.
Hnědovlasý mladík s indiánskými kořeny dorazil domů, jako ve snách. Proklínal svoji zbabělost, ale matka ho nenechala v klidu. Vytrvale a už i notně naštvaně jej volala dolů, aby si mohli promluvit. Věděl, že brzo překročí hranici, kdy to bude ještě v pohodě, proto se radši vypakoval z pokoje přetrpět rozhovor. O chvíli později toho notně litoval. Seděl u stolu a nevěřícně naslouchal příběhu, že matka zažádala o adopci, aniž by o tom řekla svému synovi. Že je to kluk asi jeho věku, co bude od příštího měsíce žít u něj v pokoji. A že jeho sestra to věděla. To mu nedůvěřuje, že se nepodělila dřív? Výborně! Bez jediného slova se zvedl a vyběhl z domu. V žilách mu koloval vztek. Zamířil k domu svého kamaráda, protože doma by nevydržel. Jak mohla?!
Gaara mířil do školy. Jako vždy jej očekával Uchiha. Jak dlouho už na něj ten blbec dorážel? Vlastně od začátku roku. Vešel do třídy a opravdu. Sasuke na něj už čekal. "Tak co, obludo, kdy konečně spácháš sebevraždu, aby ses na sebe nemusel koukat?" Jako vždycky Gaara posměch ignoroval a pokračoval k lavici, když mu mladík za ním podtrhl nohy. Tak tak, že nedopadl na lavici a když se začal zvedat, kopl ho ten grázl do zadku, aby spadl na zem znovu. Očividně už spokojený zrzkovým ponížením se černovlásek vydal ke svojí partičce, která ho přivítala nadšeným hvízdotem. A zrzek se znovu opatrně zvedal a usedal do svojí lavice, tentokrát skutečně všemi opomíjený. Během hodiny zeměpisu, mu na lavici přistálo několik papírků s nápisy jako "zrůda", "obluda", "odvrženec", atd. A aby toho nebylo málo, ještě byl zkoušený. Učitel, který měl stejně rudé vlasy, jako Gaara, byl velmi potěšený, že mohl mladíka dusit u tabule. Byl přece problematický, ne? A tak se den vlekl dál. Když se Gaara vrátil ze záchoda, našel své věci zničené, rozházené po třídě, lavice celá pomalovaná. Jen si povzdechl a jal se sbírat své sešity, tužky, přičemž poslouchal poznámky, jako "ohni se pro to pořádně", kterými se bavila velká většina třídy. A už se ani neobtěžoval vzdorovat. Nemělo to cenu. Den se táhl, jak kdyby už neměl končit, a pokaždé dostal znovu vynadáno, že čmárá po lavici. A hřebíček do rakve přišel poslední přestávku. Gaara už byl psychicky vydeptaný za celý den a když se na záchodech potkal s Uchihou, začínal se modlit. Černovlásek zatáhl zrzka do kabinky, kde už čekali dva jeho kamarádi, kteří si taky chtěli bouchnout. A pak odešli, jako by nic a nechali za sebou zkrvavenou oběť. Vůbec se jej nesnažili skrýt, pročež jej také našel Kiba. Celý den bloudil ve vlastním světě, ale v tu chvíli z něj byl okamžitě vytržen. Ošetřil Gaarovi zranění a celou dobu se mu buď omlouval, nebo nadával sám sobě. A Gaara se nestačil divit.
Zrzek bloumal ulicemi. Nechtělo se mu do domova. Kromě ředitelky tam byl všem trnem v oku. Tam pro změnu díky tetování ve tváři. Kdyby tak věděli, co znamená. Kromě toho, měl o čem přemýšlet. Myslel si, že Uchihův názor na něj sdílí celá třída, jenom nemají potřebu na sebe upozorňovat, ale asi se spletl. Proč se mu Kiba neustále omlouval? To jeho mozek prostě nepobral.
Kiba sledoval svého zrzavého spolužáka. Toulali se tak spolu ulicemi. Tak. Vystoupil že svého bezpečného stínu. Tak. Je dalším možným terčem pro Uchihu. Ale! Možná se to Uchiha ani nedozvěděl a on dál bude moct dělat, jakoby nic. Brunet probíral své možnosti ze všech stran, ale nemohl na nic přijít a také přestal dávat pozor. A tak už jen sledoval, jak Gaara utíká pryč, za neustálého ohlížení. Jen zanadával a vydal se na cestu domů. Věci se ještě víc komplikovaly...