10, kapitola
Tady na těch pár stránečkách, který jsem v rychlosti našel, stručně popíšu předchozí roky a poskytnu vodítka těm, kdo by stáli o to, jít v mých stopách.
"Vaše sestra zemřela." Oznámili to tak chladně. Neosobně. Přes telefon.
"Děkuji... A mohu se zeptat... Jak zemřela?" Lámal se mi hlas. Téměř jsem nebyl schopný mluvit. Mana! Moje sestřička! Je mrtvá?
"Zapila prášky alkoholem, což vyvolalo zápornou reakci."
"Děkuji... Nashledanou." Nemohla se přece zabít takhle. Čekal bych cokoli jiného, ale prášky? A alkohol? Marina Runabe se zabila zapitím prášků alkoholem? To je blbost. Alkoholu, drog, sirek a prášků by se dobrovolně nikdy nedotkla a umřela na dvě z toho? To opravdu není normální. No řekněme, že asi týden jsem si lámal hlavu s podobnýma otázkama. Chtěl jsem toho tu napsat mnohem míň, ale jak se zdá, tak to v sobě držím moc dlouho a potřebuju to ze sebe dostat. Od té doby mám vlastní cíl, jímž je zjistit pravou příčinu její smrti. Kde začneme? Třeba v práci. Šel jsem nejprve do Arslanu. Tam to znám dobře, ale Jori nic nevěděl. Nezajímal se o to, jak, kdo žije či jestli se nenamočil do nějakého průšvihu. Jseš dobrý? Pojď sem. Jestli ne? Máš smůlu. Z toho vyplývá, že Jokori Onodaine je buď debil nebo je až moc chytrej, z čehož se mi nehodilo ani jedno. Potom jsem šel do druhé práce, kde to bylo takové sporné. Vlastně jsem nevěděl, čím se zabývla. Řekla mi jenom to, že je to nějaká úředničina v nenáviděné ulici, v tom a tom domě. Vešel jsem do bílé budovy jejím naprosto nechutným vchodem. Hnedka na začátku jsem si odchytil nějakého pracovníka, který mě po pár zlých pohledech rád dovedl za šéfem. Toť o schopnostech personálu.
"Dobrý den, pane... ehm..." Rozpačitě se zatvářil. I když to jenom hrál, uměl tu masku dobře. To se mu muselo uznat.
"Rubena. Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda tu sestra neměla nějaké osobní věci?"
"Ah... Rubena. Přeji upřímnou soustrast. Byla to dobrá žena. Mohu vás zavést na její místo, ale jinak o ničem nevím. Mám přece jenom trochu víc zaměstnanců. "
"Dobře. Děkuji." Zavedl mě do takovýho malýho -nevím jak to vyjádřit- chlívku? Oddělenýho přepážkou od ostatních. Stůl, počítač a skříňky. Posbíral jsem fotky, její diář, prakticky všechno, co jsem našel. Obešel jsem přepážku a narušil jsem "soukromí" takové blonďaté nány, ale třeba se od ní něco dozvím.
"Dobrý den, mohu se zeptat, zda jste znala Marinu Runabe?" Snažím se být slušný. Nejprve se po mě podívala opovržlivě, ale její pohled se téměř okamžitě změnil na svůdný a zase zpět, když jí došel význam otázky.
"Tu feťačku? Nikdo se tady s ní nebaví." Otočila se zpátky k počítači.
"Feťačku?" Další z jejích tabu jí je buď právem, nebo neprávem přisuzováno.
"Chodila do té čtvrti často." Co MANA pohledávala v TÉ čtvrti?
"Hm... Děkuji, nashledanou." Vyšel jsem z té odporné budovy a zamířil domů. Tam jsem si prostě sedl do prostřed pokoje vzhledem k tomu, že Kitte byl ve škole a četl. Ségra... Ona měla takovéhle tajemství a dokázala to skrývat přede mnou i bráchou, živila nás a zvládala dvě oficiální a jednu neoficiální práci? Teda sestři... klobouk dolů. Nemůžu tu napsat, co dělala, ale aspoň souvislosti můžu. Ty jsou na jedenáctce pod kamenem. Kdo je zasvěcený, ví. Tudíž si dokáže pospojovat souvislosti Sestřinýho povolání. Ještě můžu prozradit, že po ní mohly jít dvě strany. Jedna po ní šla určitě a ta druhá... Ta druhá mohla a nemusela. Podle loajality, lásky k povolání a prioritám daných lidí. Nebo ne... Kašlu na to. Šli po ní drogoví dealeři nebo policajti, ale žádní takovíti důležití - jenom obyčejní pěšáci. Postupně jsem se prokousával spletí kontaktů, obvinění, pravděpodobností, špinavé práce a... všeho. Musel jsem rozplést celou síť, abych se dozvěděl ta správná jména. Často jsem zašel na falešné stopy. Ještě to nemám úplně hotové, ale jsem blízko. Hodně blízko, proto píšu tohle, aby mohl po mě někdo pokračovat, když by mě odklidili z cesty. Nechci, aby se dotkli lidí mě blízkých. Nesmějí zabít brášku... Vybílili by celou naši rodinu. Doufám, že to právě Kitte má těchhle několik stranek v ruce. V denících rozesetých na třístovce jedenáctého, pátého, druhého a sedmého jsou moje zápisky, kdyby bylo potřeba. Ještě... Ať jsi, kdo si, věř Doktoru Ontrymu. Můžeš mu věřit (teda jestli znáš jeho pravé jméno. Kdybys to někam ukládal, tak dej znovu každou část dopisu jinam a poznámky znovu schov. Nesmí to přijít k úrazu.
Lester Rubena
Komentáře
Přehled komentářů
Vau tak toto som fakt nečakala. Úplne si ma dostala. Dobre u Lestera alebo u Kitteho (aj keď u neho dosť ťažko) by som si dokázala predstaviť, že je v nejakom tom probléme. No do Many by som to nepovedala. Aj napriek tomu, že mala dosť nepekné "tajomstvo" či ako to správne nazvať, ju musím určitým spôsobom obdivovať. Musela to byť naozaj silná osobnosť, hlavne preto, že to dokázala vydržať a tajiť pred svojimi bratmi. Chápem, že im o tom nepovedala aby ich ochránila, ale aj to vyžaduje silnú psychiku, pretože vedieť, že sa človek pohybuje na tenkom ľade, ktorý keby praskol tak to bude stáť život nielen jeho, ale aj jeho milovaných a nepodľahnúť panike či sa z toho psychicky zrútiť, pretože nevie kedy a kto na to príde, je naozaj veľmi ťažké. Musela mať naozaj závažné pohnútky aby spravila takéto rozhodnutie. Taktiež musím uznať, že môj pohľad na Lestera sa značne zmenil. Už ho nepokladám za hajzla prvej triedy. Teda ak je pravda to čo je napísané v tom liste. No akosi nepochybujem, že každé slovo v liste je pravdivé. Čo sa týka tej zmienky o Jokorim tak si skôr myslím, že je vychytralý než hlupák. Aspoň mám z neho taký pocit podľa toho ako konal doposiaľ. Uvidíme či je tomu tak. Som zvedavá ako sa s tým Kitte popasuje. Takže sa neviem dočkať pokráčka :D
MIU ďakujem za venovanie :-* Si zlatíčko :) A mimochodom pri Kittem budem stáť až dokonca tak ako správny maskot :D pokiaľ nenájde aspoň kúsok šťastia. Ináč je to zábavná myšlienka myslieť na seba ako na akéhosi maskota. Zmena je život. A neboj vôbec som sa neurazila :D
Re: *O*
(Miu, 12. 4. 2014 10:22)
Milá Lilianko, myslím, že jsi tu Maninu Situaco docela vystihla, kromě nějakých těch detailů, které vím jenom já a ti, se kterými jsem to probírala. Myslím, že tyhle detaily se potom dozvíte, takže si to přeskládáš ještě o kousek jinak. I když je fakt, že na něco takového potřebuje člověk psychickou sílu. Lester podle mě není ani neviňátko ani hajzl první třídy, jak jsem vás při tom do teď udržovala. A o Jorim nejspíš stále nevím, co si myslet. Určitou představu mám, ale nic detailního, co by stálo za řeč.
To právě jsem v hodině fyziky přemýšlela nad povídkou a když mi to došlo, tak jsem tak jako rozzářila obličej a skoro svedla ruce do vzduchu - což bylo zrovna ve chvíli, kdy na mě učitel mluvil :D Chtěl mi dát poznámku, protože jsem celej zbytek hodiny byla vysmátá, jak lečo :D Myslím, že se mi opět povedlo svojí duševní nepřítomností si proti sobě poslat dalšího učitele :D A teď jsem vysmátá z tvého změna je život :D To bych na přirovnání k maskotovi opravdu nečekala :D
Re: *O*
(Miu, 12. 4. 2014 10:25)Teď si to po sobě čtu a zjistila jsem, že přeskakuju od jedné myšlenky k druhé a třeba to "Myslím, že tyhle detaily se potom dozvíte, takže si to přeskládáš ještě o kousek jinak. I když je fakt, že na něco takového potřebuje člověk psychickou sílu." Tak 1. věta, patří vystihnutí celkové situaci a druhá věta k Manině síle to psychicky vydržet :D
Dostaneš tyčí po hlavě!
(Yuki, 10. 4. 2014 18:43)
Musím se smát vývoji našeho "vztahu". První mě vraždíš, mučíš, nadáváš a vyhrožuješ a poslední dobou jsem Yukinka zlatíčko, které věnuješ povídku :D jak to bude pokračovat? Děkuju za věnování :3
Myslím, že tě asi překvapí, co tady u všech pekelných králíků dělám? Konečně jsem si našla čas a pokud tě to neurazí, konečně ti okomentuju povídku!
Takže... čas od času jsem se v tom pěkně ztrácela, byla zmazená jak zhulená kočka a říkala si, jako cože? Tuhle kapitolovku jsem začal pobírat až tak od páté, šesté kapitoly :D Zmatená jsem trochu pořád, ale! Nevím, k čemu to spěje, zatím si tajemná jak hrad v Karpatech, ale ten koncept a nápad... Když si to představuju, tak je mi chudáka Kitta líto a mám chuť se jít učit a zajistit si pevnou budoucnost, abych nedopadla jako on, ikdyž je podle všeho vzdělaný. Pak bych jako ráda pořádně věděla kdo je ten O. Mám chuť tě za to praštit, protože tak blbě pojmenovat postavu a ještě o ní říct velké kulové, je nefér! :D A pan zaměstnavatel Zane je mi sympatický, ikdyž je to podle všeho pedofil :D a škoda žes vyhodila Michaila, nebo jak se jmenoval (věř, že jsem tu sadistickou úchylovinu od tebe čekala)
Líbí se mi ten nápad s těmi písněmi. To je fakt super, ale tou aprílovkou jsi mě vyvedla z míry.
No.... Nápad je to skvělý, ostatně na nápady si machr. Teď už jsem jen zvědavá, na kolik dílů ti to vyjde :P Abys náhodou nedopadla jak já :D
Re: Dostaneš tyčí po hlavě!
(Miu, 10. 4. 2014 21:09)Ahoj Yukinko zlatíčko :* :D Ty si jako myslíš, že by mě to urazilo, když tě tak uháním? :D mimochodem když si to teď přečetla, nebude ti vadit, že si občas z tebe zase udělám zpovědnici? :D Víš milá Yukinko... Vyvolat zmatek a aby čtenář nic nevěděl, to je účel :D Víš... ono to opravdu začalo tím, jak mě nasrala učitelka :D a já tam měla v plánu ho umučit, ale tak se to zvrtlo :D A O. o tom vím i já velmi VELMI málo :D
Re: Re: Dostaneš tyčí po hlavě!
(Yuki, 10. 4. 2014 22:39)
Myslím, že si děláme zpovědnice navzájem :D Ty mi taky komplikuješ povídky :P Kvůli tobě jsem překopala to Budu na tebe čekat... Tak se ti teď budu do toho zase vměšovat já ^^ souhlas!
Nasere tě učitelka a vybíjíš si to na povídce? Prašti do nosu tu učitelku! :P A pak jí prašť ještě jednou za mě! Nemám ráda semetriky ! :D
Re: Re: Re: Dostaneš tyčí po hlavě!
(Miu, 11. 4. 2014 6:05)To je taková stará svině, která mi řekla, že jestli nenapíšu další písemku čitelně, tak mi z ní dá kouli, ale vůbec si neuvědomuje, že poslední cvičení jsem nestihla z toho důvodu, že jsem se snažila psát hezky. Mimochodem jí vadí když nosím kraťasy - na to jsem se jí skoro vysmála do očí, protože jít do ředitelny prostě proto, že sem v březnu nosila kraťasy? Jako fakt? :D
*O*
(Liliana, 12. 4. 2014 0:06)