Jiří Macoun - spisovatel a ilustrátor

Jiří Macoun: Plus Minus Max

Knížky o bystrém a vynalézavém Maxovi a jeho partě z osmé třídy na venkovské škole vycházejí už několik let - tato je novým, třetím pokračováním příhod, do kterých Maxe i jeho spolužačky a spolužáky zavedlo jeho zarputilé zkoumání a pokusnictví v chemii a fyzice.

Pro toho, kdo si myslí, že se dneska nedá nijak využít toho, čemu se člověk učí ve fyzice nebo chemii, bude četba překvapením. Max a jeho kamarádi se díky tomu, že Max vynalezl lektvar na zlepšení školního prospěchu nebo prostředek na odstraňování žvýkaček dostanou do dobrodružných situací, které mu mnohý pubertální vrstevník musí závidět. A za vyřešení malérů mohou děkovat právě tomu, jak Max dokáže v běžných i nečekaných situacích uplatnit zákony přírodních věd i zdravého rozumu.

Knížky Jiřího Macouna o přemýšlivém Maxovi navazují jednak na tradici foglarovek v tom, že vstřícné a čestné chování mezi kamarády, bez předstírání i bez módních hloupostí se považuje za normální a že pomáhá zvítězit nad zlomyslnými nebo zlovolnými protivníky. Starší generace čtenářů si při výběru knížky pro své vnuky nebo děti vzpomene také na Kästnerova Emila a detektivy. Ale Macounův Max je dnešní, bez mravní nadnesenosti a v moderním stadiu vědy.

Hrdinové a hrdinky (trojlístek spolužaček) v knížce Plus Minus Max nezápasí křečovitě o svou dospívající identitu s nespravedlivou školou nebo rozháranými rodiči, jako v tolika dnešních příbězích s dětskými hrdiny. Nevstupují ani do nadpřirozených světů z knížek fantasy, ale naplno si užívají legrací i napětí života reálného - i když se v něm díky Maxovým vynálezům často pohybují kolem samé hranice uvěřitelného. Plus Minus Max vyniká tím, že kreslí před čtenářem vyrovnaný a přitažlivý model mladého člověka, který sice má své přirozené nejistoty, ale nedává se jimi strhnout do bezradnosti. Tím, že se postavy soustředěně věnují docela věcným zálibám, získávají možnost prožívat konec dětství tvořivě, srdečně a se stoupající sebeúctou. Přál bych takové prostředí i partu všem mladým čtenářům, kteří si knížku otevřou.

Ondřej Hausenblas


Dobrá čajovna blog

Jiří Macoun: Plus Minus Max

27.1.2010 | čajovna | Knížky pro děti

Autor na svých stránkách vypráví o svém přesvědčení a idee, že každý příběh musí mít dostatečnou zápletku od začátku do konce. Jen tak se udrží čtenářův zájem. V tomto případě se to podařilo. Nejsou to zápletky nikterak úchvatné, šokující a nadpozemské, ale naopak. Obyčejné, klukovské a holčičí a právě pro tu svoji obyčejnou neobyčejnost a zajímavou kompozici věcí lehce neskutečných a skutečných, třeba ten zázračný lektvar, který kdoví....fungoval by ve skutečnosti? Ale to nemusíme řešit, důležité je, že je to věc neobyčejná a váže na sebe pozornost. Prolíná se celým příběhem, který sice začíná na obyčejném fotbalovém trávníku, ale končí až na ministerstvu školství a nakonec důsledky konzumace tohoto ovocno-bylinného nápoje jsou natolik sáhodlouhé, že ovlivní celý svět a hlavně Maxovo finanční konto.
Hlavní hrdinové vyrazí dvakrát do Prahy a pokaždé to bude dobrodružný výlet, ve kterém nevíte ani vteřiny, kdy se stane něco neočekávaného.
Po přečtení tohoto příběhu musím s autorem souhlasit, ano, opravdu se mu podařilo udržet pozornost, která, přiznám se, zezačátku občasně skomírala, asi přece jen nejsem dostatečný fotbalový fanda, nicméně zhruba od poloviny do konce už jsem se nemohla odtrhnout. Odtud mohu příběh doporučit naprosto každému a nebude zklamán.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009, www.portal.cz


Recenze Petříčková Renata, Svět dětské fantazie

Jiří Macoun: Plus Minus Max

Zadní strana a anotace této knihy říká ve slovech PhDr. Ondřeje Hausenblase, že je to četba dobrá pro puberťáky, kteří by rádi četli Rychlé šípy, ale nemohou snést jejich naivitu a historickou odlehlost...
Nakolik je tento příběh podobný tomu z Rychlých šípů, to nebudu posuzovat, pravdou je, že je to čtení pro kluky téhož věku, tedy zhruba kolem těch 11 či 12 let. Je tu napětí, dobrodružství, ale vše je v mezích reálu a neběhají tu nadpřirozené postavy, prostě klukovský příběh ze života. Přidala bych ještě jeden faktor, který tu velmi zřetelně vystupuje. Nebála bych se přihrát tuto lehce fotbalovou a klučicí knihu také holkám. Proč ne? Protože tu jsou tři kamarádky hlavního hrdiny Maxe Brože, který je nadšený kutil, výzkumník a amatérský vědec. Tentokrát bude za fyzika a své oslňující fyzikální vědomosti využije při fotbalu a posléze i ve věcech dalších.
Příjemná knížka s hezkým, obyčejným a milým příběhem pro kluky, pohlazení pro duši rodičovskou a doufám, že i klukovskou, doufám, že tohle si velmi rádi přečtou i tatínkové. Pozitivní dojem dotváří také látková záložka, která je velmi praktická a já je mám moc ráda. A také maličká drobnost hned na úvod – mírně plastická vnitřní strana obálky imituje textil a to dotváří dojem, že v ruce nedržíte jenom nějaký papírový výtisk čehosi, ale příběh, který kdosi rád a s chutí sepsal a kdosi ho ještě s větší péčí a láskou stvořil k životu knižnímu...

„Máš tu chybu, mládenče,““ zahalekal sudí shovívavě, jakmile přelétl očima jména na papíře.
„Jakou?“ podivil se Max.
„Dva brankáři nastoupit nemohou,“ pobaveně ho upozornil rozhodčí.
„Myslím, že dva hráči v brance znění pravidel neodporují,“ řekl Max klidně...
... „Utkání hrají dvě družstva. Jedno družstvo tvoří jedenáct hráčů, z nichž jeden musí být brankář.“ přečetl nahlas.
„Jeden!“ zvolal rozhodčí vítězoslavně. „Zase si ty papíry zaklapni a maž na hřiště, nebo prohrajete kontumačně.“
„Jeden musí, ale není tam napsáno, že dva nemohou,“ nemínil Max změnit svůj názor“.

Tak to je jeden příklad za všechny. Jak vidíte, Max není lecjaký hlavní hrdina, ale chlapec nejen bystrý a zvídavý, ale jeho mozková hbitost se snad vymyká i biologickým pravidlům. Samozřejmě, ve škole má své příznivce i odpůrce, ale má u sebe své tři holčičí souputnice, které si říkají Hvězdotvorky a to proto, že se všemožně po holčičím snaží zasáhnout do Maxova osudu. Jejich péče je příkladná, například Maxovi připraví úžasný ovocný a bylinkový elixír, aby zvládl náročný fotbalový trénink a zápasy. Ukáže se, že Plus Mínus nápoj je opravdu zvláštní a hlavní hrdiny zavede až do tajemné chodby staré Prahy, na televizní obrazovky, a… a… a to už nechám na vás, zápletka je totiž velmi nápaditá a rozhodně to není nic průhledného, co byste čekali… dostaneme se totiž až k velmi tučnému kontu hlavního hrdiny a problémům s ministerstvem školství a úplně na závěr je tu nejedna akce určena pro celý svět a bílými střechami to jen začíná.
© Renata Petříčková, 24. 1. 2010 Svět dětské fantazie

Krásná četba pro děti a fyziky

Kritické myšlení

Půjčil jsem si to dnes v knihovně, a je to velmi slušné čtení! Dobré nejen pro puberťáky, kteří by rádi četli Rychlé šípy, ale nemůžou je už snést pro jejich přílišnou naivitu a historickou odlehlost... Dobrodružné příhody, jaké pamatujete třebas z Trosečníků z Vlaštovky - děti si tu umějí pomoct, a to jak k tomu, aby se namočily v nějakém dobrodružství, tak aby z něho vybředly. Vřele doporučuji učitelům přírodních věd, nejen fyzikářům, kteří možná hledají něco z vědního oboru, co by ale jejich žáci mohli číst jako beletrii. A o čem by děti mohly potom si popovídat, podiskutovat, mít osobní názor postavený na osobním pochopení, a porovnávat své porozumění s druhými - přesně to, co se úlohou na "volný pád po nakloněné rovině s rovnováhou o tyči" provádět ve výuce nedá. Příběh Faktor Max je sice dost nabitý vědomostmi, ale nikoliv "poučně", protože je pravdě dost podobně má v hlavě jeden z party, zvídavý a do poznávání zažraný kluk Max (takové občas známe, není to nic neživotného, ale je to přece jen poněkud vzácný exemplář). A ten kluk jich využívá právě v dobrodružstvích celé party kamarádů. Vyšlo to letos, a pražská Městská knihovna už knížku má na regálech.

Ondřej Hausenblas


Může to být český Harry Potter!

Potterománie je veliká: skutečně ze všech stran se na nás řítí nejrůznější fenomény spjaté s příběhy Harryho Pottera, žáka čarodějnické školy. Estétové nad tím kroutí hlavou a mají hodně pravdy, vždyť celý cyklus jim může připadat jako donekonečna nastavovaná kaše epizod a historek po vzoru nejrůznějších podobně nekonečných telenovel. Jenže v současné čtenářské krizi vděčíme potterománii za to, že došlo aspoň ke kvantitativní obrodě čtenářské komunikace a že prostřednictvím potterovských vyprávění jsou především dětští čtenáři vtahováni do světa literatury, a to nikoli v komerčně pokleslé formě. Potterovská sága přece stojí na ději, na tajemství (či určité záhadě), na vtipném porovnávání rozmanitých a jen zčásti existujících časoprostorů. Řada situací z knih J. K. Rowlingové se navíc odehrává jenom "jako", v duchu žánru fantasy; kdysi to znalce dětské knihy odrazovalo, dnes to zase vysoce vyzvedávají.

Nicméně: v případě Harryho Pottra jde o klasický literární import, o jakýsi eurodovoz, podléhající všem komerčním kalkulům včetně reklamy. A přitom se mezi českými knihami pro děti a mládež (ani dospělí by však tituly, o nichž bude řeč, nemuseli pohrdnout, ba právě naopak!) objevil spisovatel, jehož knihy by se s mírnou nadsázkou mohly stát českým Harry Potterem, byť plně vychází z domácí tradice, sázející na sérii dobrodružných příhod, na vypravěčův zápal a zároveň chuť bavit, a to jak sebe, tak i své postavy a jistě též čtenáře. Český "Rowling" se jmenuje Jiří Macoun: loni vydal v pražském nakladatelství ArSci půvabnou knížku Experiment Max a letos přišel s jejím pokračováním s názvem Faktor Max. V první knize má zvídavý až nezbedný žák Maxmilián Brož zálibu v ověřování učebnicových poznatků - a se svými poučnými pokusy vydrží celých dvě stě stránek, přičemž ani on, ani čtenáři se nenudí ni v nejmenším. Také ve druhé knize demonstruje Macoun své svěží vypravěčské umění: její děj se odehrává v létě a v uranovém dole - a to nejhorší se stane hned na začátku: jeden Maxův kamarád totiž obdrží doporučený dopis od ministra školství, kterýžto mu sděluje, že se rozhodl "ukončiti Vám prázdniny". Čtení je to náramně roztomilé, nakladatelství ArSci se velice zasloužilo o rozvoj české dětské knihy, jen tomu všemu v našich poměrech chybí nějaká ta maxománie. A nemusela by být vůbec gigantická: stačilo by, aby se o této výtečné tuzemské četbě pro dítka chtivá dobrodružných a veselých příhod alespoň vědělo! Zázraky se přece dějí - a třeba si jednou v příbězích žáka Maxe v podání Jiřího Macouna ráda v překladu do angličtiny počte i Rowlingová!

Vladimír Novotný, e-verze časopisu Reflex

originál zde:http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-reflex-cz-reflex-cz-ostatni-autori/16774/muze-to-byt-cesky-harry-potter.html

Lákadlo na fyziku

Knížka Faktor Max popisuje dobrodružné příhody party kluků a holek z vesnice Loučej. Chvílemi skutečně hodně napínavé. O veškeré zápletky se tu postará místní malý vědátor, kluk, který má fyziku v malíčku. Dokáže poučovat i velitele místní vojenské posádky. A pro své pokusy, ať už jde o konstrukci sluneční pece, pěstování neobyčejně rychle rostoucích vrb, „záchranu“ protiraketové střely či zabezpečení tajného atomového reaktoru, dokáže Max získat děti z celé vesnice. Přes drobné neshody a potíže všichni dokážou táhnout za jeden provaz, protože mají velké cíle… a dobré vedení. Prázdniny se tak postupně mění v jedno velké dobrodružství, v němž dospělí prakticky nemají místo, a pokud už na ně parta dětí narazí, většinou znamenají jen nové obtíže.
Faktor Max je ideální učebnicí fyziky s občasným ukročením do biologie, mineralogie, ale třeba i dějepisu. Učebnice však je zavádějící slovo, tahle knížka by se z pohledu čtenáře dala nazvat spíše příručkou. Děti narážejí na různé praktické problémy, které většinou jen díky „chodící encyklopedii“ – Maxovi – dokážou vyřešit. A tak jednak vidí, k čemu všechny ty znalosti jsou, jednak si hned vyzkoušejí, jak se poučky dají uplatnit. Velkou výhodou má ale Faktor Max v tom, že jde o čtení napínavé, kde se příběh komplikuje čím dál tím víc, nabalují se podružné situace, které děti staví před nové a nové problémy. Jako ve správné detektivce ale nakonec vše jaksi souvisí se vším, vše se nějak vyřeší.
Faktor Max je čtivá knížka, napsaná tak, že dětem sedne. Přestože občas zachází do problémů vskutku odborných, nikdy není nesrozumitelná, příliš nepoučuje, nemluví v nepochopitelných termínech. Text by si zasloužil jen trochu pečlivější redakci, jež by ho očistila od zbytečných chyb a překlepů.
Jiří Macoun chtěl napsat knihu, která by děti zaujala. A myslím, že Faktor Max je v tomto směru povedená záležitost. Ačkoli je kniha prosáklá fyzikálními oříšky, určitě ji budou číst i dívky, protože zároveň je to čtení o kamarádství, pomoci, spolupráci, zkrátka o životě.

Jovanka Šotolová
server www.iliteratura.cz 18.7.2004