25.díl-Útok na Konohu
„Co to má být za techniku?“ Nechápala Tetsu, Kazemai ani nevěděla, proč to řekla.
Sklopila hlavu a chvíli vyčkávala, Tetsu natáhla ruce a ze země vyrazily tyče, Kazemai jedenu z nich chytla a zastavila.
„Proč?“
„Co?“ podivila se Tetsu, nechápala, co po ní chce.
„Proč já? Proč Ika?“
„Museli jsme. Rozkaz.“
„Kdo?“
„To ti nemůžu říct. Nejsem blbá.“ Kazemai zvedla hlavu a železo se změnilo v krev.
„Co!?“ Všechny železné tyče se změnily v krev.
„Krev obsahuje železo, je to jeho základní složka.“ Tetsu vykulila oči, Kazemai se na ni rozběhla, natáhla ruku, krev před ní se zvedla a vytvořila katanu. Kazemai kolem ní jen prosvištěla, Tetsu nehybně stála, po ostří katany tekly prameny krve.
Sensei věděl, co udělala a ustoupil dál. Její tělo dopadlo na zem a pod ní se vytvořila krvavá kaluž. Kazemai se otočila a šla za Ikou nahoru, ale chvíli se zastavila u ní.
Toto, nebyla ona, řekla si pro sebe.
„Neji a Uzumaki Naruto.“ Následoval další boj a další, až holky to začalo nudit. V tom ale nastoupil Sasuke a Gaara. Kazemai a Ika ten boj se zájmem pozorovaly, ale pak nastal ohromný zvrat.
Suna a Zvučná zaútočily na Konohu, Ika hodila několik kunaiů, zabila tím několik ninjů.
„Co budeme dělat?“ Žádná odpověď.
„Kazemai?“ Ika se na ni otočila, měla v očích zlost. Rozhlížela se.
„Nebylo už dost nenávisti a bolesti. Iko chraň vesničany a zabij každého, kdo ti přijde pod ruku!“ Kazemai se skočila dolů do arény a vrazila jednu přesně mířenou Bakimu, Ika se uchechtla a rozběhla se do vesnice zabíjet. Ika vytáhla vějíř a máchla s ním, několik ninjů odlétlo a vrazilo do budovy.
Zeď Konohy se rozletěla a z kouře se vynořil tříhlavý had. Kazemai ho ucítila.
„Kazemai, ublížíš mu?“ Řekl Baki a Kazemai se na něj podívala s údivem.
„Komu?“
„Gaarovi přece?“ řekl zvláštním tónem.
„Ne, ty které mám ráda, budu chránit, ale ty, co mám víc, jsou na prvním místě.“
„A kdo je na prvním místě?“ Kazemai mlčela, rozběhla se do vesnice.
Ika, se rozběhla směrem k hadovi a máchla vějířem, vznesla se a máchla vějířem, had odletěl o kus dál, ale za chvíli byl zpět. Černovlasá žena si stoupla před dítě a podívala se čtyřem mužům do očí, vzápětí všichni lehli, byli mrtví. Vytáhla dva kunaie a rozběhla se na pomoc vesnici. Kazemai doskočila na střechu jedné budovy.
„Kageame.“ Zděsila se, když uviděla, že do domu té dívky vešli tři ninjové.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule)“ Had se ocitl v plamenech, ale někdo plameny zhasil.
„Do hajzlu.“ zanadávala Ika a zaútočila na ty, co plameny zhasili spolu z několika ninji z Konohy.
„Pánové.“ Kazemai jedním seknutím, sťala hlavy všem třem. Rozrazila dveře do pokoje.
„Musíš od…“ Do tváře jí vrazil bulík.
„Když už tak, něco tvrdšího bych hodila.“ Vzápětí byla sestřelena budíkem, Kazemai z čela tekla krev.
Tohle bolelo. řekla si pro sebe a usmála se, aby zakryla veškerou zlobu.
„Prosím, věř mi, chci ti pomoc.“ Podívala se Kageame do očí, Kageame k ní nevěřícně pomalu šla. Natáhla ruku a Kageame ji chytla, vzápětí jí Kazemai táhla ulicemi Konohy ke skalám. Ika odrážela útoky znepřátelených ninjů, vyplivla krev, začala se jí točit hlava. Najednou se tam objevila obrovská žába a muž s bílými vlasy drapl Iku a skočil s ní na jednu střechu.
„Jiraya?“ udiveně se na něj podívala.
„An… Iko?“ Ika pokývla.
„Když si tu ty, je tu i Kaz…“
„Konnichiwa Jiraya-sama.“ Doskočila za nimi Kazemai. Jiraya vypadal velmi překvapeně, myslím, že mi něco Shiyami neřekl, řekl si v duchu a pohlédl na ty dvě.
„Jiraya-sama. ,,Kdo je Shiyami?“
„Co?“ podivil se, Kazemai měla v očích rinenngan, dívala se před sebe, Jiraya se cítil, jako tenkrát když se s ní setkal. Bylo válka když ji potkal, a Ika? Tu znal od Uchihů, párkrát na ni narazil. Ika se usmála.
„Je čas se vrátit.“ Řekla Ika, Kazemai přikývla.
„Tak někdy jindy: Jikoku o kaeshi(vrácení času)- Kai(Zpět)!“ Zakřičela Kazemai znovu a natáhla před sebe ruce. Kazemai zrudly oči a obě se rozplynuly.
Ika prudce, vyskočila z postele a seběhla dolů, kde byly proražené dveře a v obýváku seděl Pain a hleděl na ni jak na zjevení a s ním i Itachi.
Kazemai měla před Itachim napřažené ruce a v nich držela katanu, hodila mu ji.
„Ta katana je tvoje a já si jdu pro tu svou. A k tomu, možná ti věřím a možná ne. Itachi já vím, že něco skrýváš a já zjistím, co to je.“ Usmála se na něj a otevřela dveře.
„Já vím. Volá mě Pain.“ Řekla s klidem Sasorimu a šla do obýváku. Ika se podívala na Kazemai.
„Máš svitek?“ Ika přikývla a ukázala ho Kazemai, Pain ho chtěl vzít, ale Ika mu s rukou uhnula.
„To je moje zbraň, zbraň mého klanu a pokud mě budeš srát tak uvidíš, co je to gravitace.“ Pain na ni zůstal hledět a Itachi nevěřil vlastním uším. Kaze se začala smát.
Večer se Ika vydala na verandu, uviděla Kazemai jak se dívá se na měsíc zpívá:
Time
Is the reason why we fight to stay alive
Until the morning comes
It's a strife
But the shimmer in your eyes just makes me know
That you and I belong
And you can light the dark all by your own
So let us show the world our love is strong
Like a sign
like a dream
You're my Amaranthine
You are all I needed, believe me
like we drift in a stream
your beauty serene
there's nothing else
in life I ever need
my dream Amaranthine
Time
Goes by as day and nights are turning into years
But I'm lying in your arms
It's the place
Where I know that I am closest to your heart
Where the dark is torn apart.
I know you feel the same as I inside
It feels like in a dream where we can fly
Like a sign
like a dream
You're my Amaranthine
You are all I needed, believe me
like we drift in a stream
your beauty serene
there's nothing else
in life I ever need
my dream Amaranthine
It's a strife
But the shimmer in your eyes just makes me know
You're my Amaranthine
Like a sign
like a dream
You're my Amaranthine
You are all I needed, believe me
Like a sign
like a dream
You're my Amaranthine
You are all I needed, believe me
like we drift in a stream
your beauty serene
there's nothing else
in life I ever need
my dream
Amaranthine
Písnička byla krásná i bez doprovodu. Ika pochopila, že se v ní zpívá o lásce, ale i o temnotě.
Ika se na ni dívala a přemýšlela…proč se jim to vlastně stalo? To neměly právo na klidný život? To už musela přijít o to poslední, co měla-o sebe? Musela přijít o to, co jí bylo v té kruté době nejdražší, o matku, o otce a dokonce i o Itachiho? Jedno však nepochopila. Kazemai přišla až druhá. Proč se neschovala, dali jí o tom přece vědět. Tak, proč tam byla i ona?!
„Kazemai, jak to tenkrát bylo? Co se tenkrát stalo?“ Kazemai se na ni otočila a její výraz říkal, že na to, co jí řekne, by se měla posadit.