Bubák jménem kouzelnické zkoušky
Když jsem nastoupila na Hogwarts, tak mě zajímalo, jestli našetřím na to, abych si koupila vyhlídnuté šaty, jestli se někdy dostanu na famfrpálový trénink či dokonce zápas, případně jaký si mám zapsat předmět, aby mě studium aspoň trošku bavilo. Jak čas běžel a zkušenosti přibývaly, tak mě studium začalo víc bavit, zjistila jsem, že zajímavých předmětů je víc než dost, každým rokem jsem jich měla na seznamu vyhlídnutých o něco více a každý rok jsem řešila, kterých se budu muset vzdát ve prospěch let budoucích. Uteklo to jako voda a už jsem v pátém ročníku, což znamená, že kromě klasických úkolů a esejí můžu od teďka každý rok skládat nějakou kouzelnickou zkoušku. Pokud je mi známo, tak pro další postup jsou povinné jen dvě – NKÚ v 5. ročníku a OVCE v 7. ročníku. Kromě toho můžeme skládat NKÚ i v šesťáku a v rozšiřujícím studiu je pro nás otevřena možnost skládat každý rok CKÚ, případně pak po dalších sedmi letech KOZU. To je docela nabitý program, nemyslíte? Naštěstí, jak jsem již zmiňovala, většina těchto zkoušek je čistě na dobrovolné bázi. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, co nás tedy vede k tomu, abychom dělali víc, než jen to, co je nezbytné.
Já jsem poprvé nad náplní a počtem svých NKÚ začala přemýšlet loni, když jsem si zapsala předmět „Kouzelnické zkoušky“. Již tehdy jsem se obávala dvacetišesti palcové eseje, kterou budu muset příští rok stihnout sepsat za pouhý jeden měsíc. Kolikrát budu schopna to zvládnout? Tehdy jsem byla odhodlaná, že když si zapíšu zkoušky u dobrých předmětů, tak to půjde samo. Z příběhů Harryho Pottera jsem měla zafixované, že čím víc NKÚ, tím líp do budoucna. Později jsem si však uvědomila, že naše Hogwarts je přeci jen trošku jiné, že u nás to pravidlo vlastně vůbec neplatí. Proč bych se měla dřít s pěti či spíše deseti zkouškami, když můžu pohodlně udělat jen jednu? Jediné, co mi bylo motivací, byla vlastní hrdost.
„Když to zvládnou jiní, tak já musím taky,“ říkala jsem si. Jenže teď v pátém ročníku, když to přišlo, mě tyhle ty hrdinské myšlenky přešly. Uvědomila jsem si, kolik mám povinností u mudlů, kolik bych toho chtěla stihnout v koleji a kolik by mi po tom všem zbylo osobního volna. Předsevzetí deseti NKÚ šlo okamžitě do háje. Dokud se za deset NKÚ nebudou dávat magíci, tak mě nikdo nedonutí, abych je hrotila. -usměje se-
To však nic nezměnilo na tom, že jsem pořád ještě nebyla rozhodnutá, jaké bude mé finální číslo. Horko těžko jsem vybírala, kterému předmětu dám zelenou, který by mohl být zajímavý, poučný a který mi do života něco dá. Navíc jsem si říkala, že by asi bylo rozumné, dělat NKÚ z něčeho, co budu moci použít jako podklad či spíše trénink na své OVCE. Své tři zkoušky jsem si přihlašovala předposlední možný den, u jedné se těším na zajímavé téma pro úvahu, další dvě jsou první volbou možných OVCÍ. Příští rok jich zase pár přidám a pak se uvidí. Zajímavé je, že jsem si ještě nedávno skutečně myslela, že NKÚ složené z daného předmětu jsou prerekvizitou pro OVCE. I to je však dalším rozdílem oproti příběhům mladého čaroděje, našim ovčařům stačí, když budou mít ze zvoleného předmětu vystudované 2 ročníky.
Nakonec mi to nedalo a udělala jsem si malou statistiku toho, jak jsou na tom naši studenti se zkouškami. Taky si myslíte, že velký počet NKÚ je na hradě tradicí? Že se většina snaží dosáhnout maxima? Tak to Vás možná překvapí, co jsem zjistila. Zaměřila jsem se na 36 studentů v rozšiřujícím studiu. Maximum možných zkoušek ve dvou letech si zapsaly a splnily pouze dvě studentky – bývalá nebelvírská primuska a bodohrotička Jane Mooren a stejnými tituly pomazaná zmijozelská žába Barbara Arianne Lecter. Dále jsem počítala, kolik lidí skládalo zkoušky NKÚ v pátém i šestém ročníku. Bylo jich jedenáct, což není ani třetina eresáků. Nakonec mě ještě zajímalo, kolik lidí smýšlelo podobným způsobem jako já, tzn., že si udělá z určitého NKÚ něco jako osobní prerekvizitu pro budoucí OVCE. Zde se již procento zvedlo nad polovinu, podobné nastavení mělo 20 osob. Z těchto čísel je jasně vidět, že většina studentů si s velkým počtem zkoušek nedělá starosti a je jim jedno, co na to řeknou ostatní, a těch pár světlých výjimek to evidentně baví, což jim brát rozhodně nebudeme. Bylo to však takhle vždycky? Moje paměť tak daleko sice nesahá, ale dříve se prý mohlo skládat až osm NKÚček za rok, dohromady tedy šestnáct. Když se podíváme na některé dnešní profesory, tak jich měli opravdu požehnaně. Znamená to, že to jde s Hogwartskými studenty z kopce, že jsme zlenivěli? V žádném případě, vážení. Naše generace to totiž zachrání. Pokud letošní šesťačky zvládnou splnit své zapsané zkoušky, o čemž já osobně vůbec nepochybuji, tak se do řad maximalistů dostanou Nasaší Jackson, Nerys Heliabel Ghostfieldová a Renée Carlisle. S pěti zapsanými NKÚ mají slibně najeto také tito páťáci - Elizabeth Gibsonová, Lucy de Lioncourt a samozřejmě i Oliver McCollin. Držme těmto hrotičům palce, aby svých vysokých cílů úspěšně dosáhli.
Na závěr se pokusím shrnout důvody, které mohly výše zmíněné osoby vést k tomu, aby si zapsali maximální počet NKÚ.
1, neodolají vidině dalších bodů pro svou kolej
2, nedělají nic napůl, když už, tak pořádně
3, Hogem žijí a snaží se získat všechny možné mety
4, milují studium a nedokáží smrsknout svůj seznam na míň, než je přípustné
5, mají rádi výzvy
6, chtějí si dokázat, že na to mají
7, věří, že to má smysl a že jim to do života něco dá
Komentáře
Přehled komentářů
Fajn úvaha, i když mám trochu výhrady k tomu závěru - zeptejte se jich na to, ne? :) Udělejte online dotazník (lidi se zkouškou z mudl antropologie vám poradí, jak na to), rozešlete jim odkaz a uvidíte, co vám z toho vyjde. Doporučuji před započetím práce projet google s dotazem Jak (ne)dělat dotazník. Základem je neptat se na dvě věci najednou (Máte rádi madam Bete a myslíte si, že používá ten správný šampon?), nepokládat záporné otázky (Nemyslíte si, že je bílá hezká barva?) a dát si veliký pozor na to, abyste otázkou nenaváděla k odpovědi (Milujete váš kolejní časopis? (blbě) --> Jaký máte postoj k vašemu kolejnímu časopisu? (správně)).
Třeba zjistíte, že je to tak, jak si myslíte. A třeba na vás vypadne něco překvapivého. :) K tomu, abyste mohla z výzkumu učinit nějaké platné závěry, potřebujete, aby se vám vrátilo tak 20 dotazníků, respondenti by měli být ze všech kolejí, z různých.... generací, jak vy tomu říkáte :D, s různým počtem splněných/zapsaných NKÚ. A ptala bych se určitě na věk a pohlaví, osobně si myslím, že tyto proměnné mohou hrát v přístupu k NKÚ roli. :)
Pokud byste se rozhodla to zrealizovat, tak mi třeba napište mail a můžeme se o tom ještě pobavit. Samotnou by mne zajímalo, co by z toho mohlo vyjít. :)
Re: :)
(Lily, 9. 12. 2013 7:59)Nejsem zrovna velkým fandou dotazníku, ale jako minivýzkum by to mohlo být zajímavé. Jestli se mi ty moje zkoušky podaří sepsat, tak nad tím budu přemýšlet. Každopádně děkuji za tip i za názor. Ráda se něčemu přiučím.
Ano!
(Lucy, 15. 11. 2013 20:39)Moje řeč - když už, tak pořádně, a s co největším přínosem pro kolej! =)
:)
(Ansí, 1. 12. 2013 0:15)