Netradiční Šemík II. aneb rozhovor se slečnou Niou
Kdo si v letošním roce rozhodl zapsat Šéfredaktorské minimum II. a počítal s tím, že výuka bude probíhat ve stylu výklad => úkol => hodnocení, zřejmě byl velmi překvapen. Slečna Niane z Libelusie si totiž pro studenty tohoto ročníku připravila velmi odlišný způsob vzdělávání, než na jaký jsme u nás na hradě zvyklí. Jak že výuka probíhá? Jak slečnu napadl tento vzdělávací program? To vše Vám přináším v exkluzivním rozhovoru s ní.
Přeji příjemné počtení!
Jak se máte ve stávajícím výukovém období Zima 2014? Jste spokojená se svými studenty? -zasměje se na slečnu Niu.-
Tento školní rok je pro mě hlavně časově náročný. Mám více tříd, než jsem měla loni, nižší plat a kamkoliv se hnu, mám vedle sebe některého ze svých studentů. Nejhorší je to ale s tím časem. Věnuji studentům a opravování úkolů spoustu času, takže letos opravdu bych potřebovala místo jednoho obraceče dva a osobního otroka k tomu. Nicméně mám se dobře, práce mě baví a studenti jsou úžasní. I když za mnou chodí i na záchod!
Letošní třídy jsou každá jiná. Nejvíc specifická je druhá třída Šéfredaktorského minima. Je také nejnáročnější.
V čem hlavně spočívá výuka Šéfredaktorského minima 2, pár bodů, kterými nám přiblížíte osnovu? -poví trochu tajemněji, hladová po informacích-
Výuka je poměrně náročná. Probíhá totiž paralelně na dvou místech. Předně jako klasická výuka v učebně – výklad plus úkol. Za druhé ale probíhá permanentně v Komnatě nejvyšší potřeby, kde studenti aktivně pracují nad rámec svých povinností stanovených ve školním řádu. A podotýkám, že zcela dobrovolně! Nepoužila jsem žádné donucovací prostředky! Tedy... Krom návykového niokaa, zatlačení do kouta, píchání do ramene bleskobrkem a urputných niopohledů...
Ha…! -řekne si pro sebe a rychle zapisuje do bločku- Tak… jak jste vlastně přišla na nápad, aby výuka probíhala v takovémto duchu? -rychle se zasměje-
Přišlo to tak náhle! Vzbudila jsem se z nádherného snu, ve kterém jsem byla šéfredaktorkou všech časopisů na hradě, a praštila se hlavou do poličky. A pak mi to došlo! -nakloní se ke slečně- Svěřím Vám tajemství, ano? -ztiší hlas- Všem říkám, že jde o uvedení teorie do praxe. Ve skutečnosti chci ovládnout hradní periodika a mít možnost více trápit studenty!
Aha! -vykřikne překvapeně a s nosem skoro zabořeným do bloku rychle zapisuje- Skvělé, úžasné. Tak tedy dále… jaké jsou hlavní cíle výuky, v čem má být přínosná?
Oficiální odpověď je částečně výše – rádi bychom vyzkoušeli teorii v praxi. Kromě toho v tomto roce s mými studenty pracujeme i na jiných věcech. Třeba se učíme kritizovat, chválit, hodnotit… Podrobujeme kolejní časopisy rozboru, protože jen tak je můžeme vylepšit a udělat čtivějšími. Dále se učíme pracovat na tom, jak vytvořit fungující spokojený kolektiv. Je to moc úkolů na jeden rok, ale myslím, že ovoce nese. Minimálně mně to nese spoustu úplatků.
Co na tento styl říkají žáci, nějaké ohlasy, kladné, či záporné?
Myslím, že ohlasy jsou spíš kladné. Pouze dvě studentky se nám odhlásily z časových důvodů, zbytek se s tím pere. Jak celou výuku vnímají, to byste se spíš měla zeptat jich, ale já myslím, že více či méně jsme všichni spokojeni. Vytvořili jsme si místo, které je nám zázemím a útočištěm, místem, kde se setkáváme, smějeme, svěřujeme, vytvořili jsme místo, kde konzultujeme odborné poznatky, místo, kde překonáváme vlastní hranice, a možná i místo, kde píšeme dějiny ve výuce na Hogwarts. -zamyslí se- Pááááni, to znělo ale snobsky! -rozesměje se-
Ale vůbec, madam. Jste Vy osobně spokojená s tím, jakým směrem se výuka ubírá, s tím jak si s ní žáci vždy poradí? -blýskne úsměvem-
Jsem spokojená. Studenti Šéfredaktorského minima 2 jsou malé zázraky. Co malé! VELKÉ! Jsou talentovaní, nápadití, inteligentní. -ukazuje fotky jednotlivých studentů- A jsou celí moji! -narve fotky do kabelky- Ehm... vážně jsem to řekla?
No… ano, řekla! -rozesměje se- Budete chtít pokračovat v tomto stylu výuky nadále?
Ano. Pokud neumřu na upracování, na přemíru lichotek Agathy I., na přemíru drzostí Agathy II., na přejedení čokoládou, kterou mi studenti posílají, nebo na genialitu svých studentů, a pokud budou studenti prvního ročníku tak stmeleným kolektivem jako současní druháci, pak jistě ano.
Myslím, že i nynější prváci budou skvělí! -řekne s nadějí, neboť sama k letošním prvákům patří- Děkuji za rozhovor! -usměje se-
Taky mi nedalo, abych se zeptala na názor i studentů. Vzala jsem tedy madam za slovo a pár studentíků zavalila otázkami.
Tady máte jejich názory!
Nebelbrach Mechacha: Alternativní způsob výuky má jak klady, tak zápory. Jeho hlavní výhodou je, že zavádí do předmětu praktickou složku, takže si každý z nás může například osahat, jaké to je být šéfredaktorem. Na straně druhé je poměrně obtížné sledovat veškeré dění, neboť „redakce“ je otevřená 24 hodin denně a člověk v ní nemůže být neustále přítomen. Kromě toho se stává, že ji čas od času nějaký smrtijed zboří a s ní zmizí i všechny záznamy a dokumenty.
Vicky Charmant: Výuka našeho ročníku je velmi specifická. Problém jsem měla jen v prvním termínu, kdy jsem podcenila důležitost výkladu a četla ho až v druhém týdnu termínu. Byla tam hodně klíčová informace o existenci KNP. -usměje se- Od té doby jsem ale do výuky vplula a naši KNP navštěvuji často i několikrát denně.
Časové problémy nemám, už jsem si na tu naši "komunitu" zvykla a KNP otevírám denně stejně automaticky, jako si jdu zabojovat třeba do sklepení.
Občas se sice stane, že KNP vyprší, ale už jsme to vychytali a naučili se důležité informace zálohovat. Kdybychom měli vyhrazenou učebnu, nemělo by to takové kouzlo. Sl. Niane za tento styl výuky moc obdivuju, dává do něj neskutečné množství svého času a energie. Jsem moc hrdá, že jsem členkou právě této skupiny. -usměje se-
NaSaŠí Jackson: Jsem z výuky dost nadšená, protože je to zase jiný způsob než pomocí pravidelných výkladů. Je živější, osobnější a zajímavější, proto mě také mrzí, že na Šemík nemám tolik času přes týden.
Ale jsem ráda, že madam Nia něco takového vymyslela, protože takhle se všichni v předmětu více poznáme a zpříjemní nám to nudné úkolování.
Lilien Emity Meissed: Já jsem z výuky v ŠM 2 velmi nadšená. Je to něco, co tu ještě nebylo a velmi mě to baví. Líbí se mi, že se slečna Niane pustila do něčeho takového a že toho mohu být součástí. Obdivuju ji za to. -zasměje se- Klady a zápory? To se asi nedá takto říci, výuka mě baví a nic, co by bylo z mého pohledu záporné, nevidím. A klady? Ona ta výuka je jeden velký klad pro lidi, které toto téma zajímá. Dost se toho v ní naučíme, minimálně si zdokonalíme spolupráci a toleranci. -usměje se- Já osobně ji stíhám, mám letos jenom dva předměty, které vydají sami o sobě minimálně za čtyři, ale jsem spokojená! Jsem ráda, že se jim mohu plně věnovat.
Tak a to je všechno! Doufám, že jste si článek užili a alespoň trochu Vám zpříjemnil den!
:)
(Lilien, 18. 11. 2013 15:19)